Avoriaz / Portes du Soleil aktuální report z 01.02.2026

Sjezdovky:

Na Francii jsem miloval a pořád miluji, že sjezdovky začínají de facto u postele, pouze stačí zavřít dveře apartmánu, projít chodbou, sjet výtahem, vyzvednout lyže z lyžárny, před vchodem je položit do sněhu, zaklapnout se do nich a pak už jen se odpíchnout a sjet k nejbližší lanovce.

Na první den jsme zakoupili permanentky pouze pro Avoriaz s 35 vleky a lanovkami a 54 sjezdovkami všech obtížností a bylo to tak akorát. Jen si musí člověk dávat pozor, aby nevyrazil po sjezdovce mířící k lanovce, která už je součástí sousedního lyžařského areálu. Pravda ovšem je, že se velmi výrazná instalovaná upozornění na konec platnosti skipasu snad ani nedala přehlédnout.

Převažují zde modré nad černými a červenými sjezdovkami. Převážně jde o široké carvingové sjezdovky s častými změnami sklonu a směru. Některým bych spíš přiřadil barvu červenou, ale když se sjezdovka jmenuje „Blue velvet“, není zbytí a prostě jí už z principu musí ponechat barvu modrou. Moc pěkná je černá „Vautna noire“, byť je obsluhovaná pouze vlíčkem, dali jsme ji několikrát. Dále jsou v areálu dva ohromné snowparky.

Sněhové podmínky:

S ohledem na to, že se středisko rozkládá mezi 1 200 a 2 200 m n. m., je zde sněhu, a to i toho přírodního, dostatek. Hodně sněhu připadlo v první třetině ledna a také něco málo začátkem víkendu. Protože si nenecháme ujít první lano, první jízdy jsou krásně urolbovaném sněhu. Ten je velmi kvalitní i v nižších partiích střediska. S postupem času se v některých prudších a hojně využívaných úsecích udělaly sněhové muldy, ale nic hrozného. Hodně špatně na tom, a to i na kameny, byly sjezdovky z Pointe de Chavanette. Jejich špatný stav byl ale avizován u dolních stanic obousměrné sedačkové lanovky. Do volného terénu jsme se s ohledem na 3. lavinový stupeň nepouštěli.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Je zde velmi pestrá nabídka dopravních zařízení – od klasických pom až po velmi moderní a rychlé sedačkové lanovky s velmi velkou kapacitou. Dvakrát jsme vyzkoušeli kabinkovou lanovku od parkoviště v Ardent, ta ale neměla pro zvětšení kapacity sezení v klasické výšce, ale o něco výš, tedy nic pohodlného a odpočinkového pro menší lyžařky a lyžaře.

Co se týče zázemí střediska, je zde úplně vše od pekárny, kde se k snídani dá koupit čerstvá tradiční bageta nebo čerstvé croissanty, přes sportovní a módní obchody, poštu, policejní i hasičskou stanici, půjčovny lyžařského vybavení, kavárny, restaurace až po noční kluby. Také je zde velké zdravotní středisko i kostel.

Vedle lyžování je ale možné i další vyžití, koupání, potápění, jízdy na skútrech nebo se psím spřežením a spoustu dalších aktivit.

V areálu, které má svébytnou architekturu, kde se v různých úhlech a křivkách snoubí beton se dřevem, se lze ubytovat v luxusních apartmánech nebo chatách, ale také v pro našince cenově dostupných malometrážních apartmánech, kde děti na spaní mají k dispozici palandu, která bývá součástí předsíně, a rodiče rozkládací gauč, pak už tu jsou pouze stůl a židle, i toto bývá rozkládací, malá, ale vším vybavená kuchyň (my jsme měli smůlu na chybějící velký hrnec, ty které tu byly k dispozici, si nerozuměly s novou indukční varnou deskou) a koupelna s vanou a záchodem. Jsou si tu tak nějak všichni blízko a syn po návratu domů pobaveně poznamenal, že si nikdy neuvědomil, jak prostorný je náš velmi malý byt.

Zalidněnost:

Velká, ale očekával jsem vlastně s ohledem na termín ještě větší zalidnění, Francouzům začaly v době našeho pobytu totiž prázdniny. U lanovek to nebylo nic hrozného, než jste si sundali brýle a hůlky, už jste seděli na lanovce. Největší fronty byly na pár minut. Masakr to byl na modrých sjezdovkách, hlavně tam, kde se na ně napojovaly červené sjezdovky, nebo ty, které navazovaly na okolní střediska. Například velmi málo místa na oblouky bylo na úzké sjezdovce s neodpovídajícím názvem Grand Plan. Čím více se zvyšovala obtížnost sjezdových trati, tím se ale podstatně snižovala jejich zalidněnost. Velká zalidněnost by se dala také přičíst špatným sněhovým podmínkám v okolních střediscích s nižší nadmořskou výškou, a to jsme tu byli už začátkem února...

Občerstvení a aprés-ski:

Nevyzkoušeli jsme. Nepříjemné byly obvyklé fronty na dámské záchody. Bez front byly pouze záchody přímo u dolních stanic lanovek.

Doprava do střediska a parkování:

Francie je přeci jen oproti Rakousku trochu dál, proto jsme si cestu tam přes Norimberk, Heilbronn, Karlsruhe, Basel, Bern, Montreux rozložili na dva dny s přespáním a návštěvou technického muzea v německém městě Speyer (speyer.technik-museum.de) i cestu na zpět jsme měli naplánovanou na dva dny přes Bern, Curych, Lindau, Mnichov, u kterého jsme přespali a v neděli využili zlevněný vstup do galerie moderního umění (pinakothek-der-moderne.de).

Auto lze v Avoriaz zaparkovat na venkovním parkovišti nebo v patrových garážích, oboje je zpoplatněno. Z důvodu omezeného počtu krytých parkovacím míst, je dobré si předem udělat rezervaci. Jde to snadno přes internetový formulář, platí se předem. Týden nás na krytém stání vyšel na 100 euro. Některé garáže mají sníženou výšku, i na to pozor, pokud je například na autě střešní box. Před garážemi jsou za zálohu 1 euro (do mechanismu stejných, jako u nákupních vozíků funguje ale i naše desetikoruna) k dispozici necky/nákladní boby, na kterých se dají všechna zavazadla odtáhnout až k ubytování, případně je možné objednat si na místě sáně tažené koníkem nebo rolbu. Autem se do městečka vjet vůbec nesmí, i to přispívá k úžasné místní atmosféře.