Itálie
-
Jižní Tyrolsko Stilfserjoch (Passo Stelvio) - recenze z osobní návštěvy střediska (aktuální podmínky, doporučení a zkušenosti)
Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Právě když začínám psát tento report, dočítám se, že počínaje sobotou 15. srpna skiareál na Stelviu zastavuje provoz jako poslední letní lyžařské středisko v Evropě. Když jsem tam lyžoval ve čtvrtek 13. srpna, netušil jsem, jaké jsem měl štěstí, že to ještě šlo. A nebylo to špatné.
Sjezdovky:
V provozu modré Cristallo (8) a Payer turistica (6), příjemně svižné pisty, které vzhledem k solidní délce dovolily užít si rychlejší jízdu, aniž by bylo nutné vzápětí brzdit na dojezdu.
Sněhové podmínky:
Jako ve vrcholné zimě to dva dny před přerušením provozu samozřejmě nevypadalo, nicméně na Cristallu (8) se téměř po celé dopoledne dalo lyžovat po slušném, ráno i překvapivě tvrdém povrchu, takže dopoledne strávené na lyžích mělo svůj smysl nejen jako exotické povyražení pro pošuky mého typu. Důrazné (ale velmi slušné) varování zaměstnance skiareálu v dolní stanici, abych kvůli trhlinám nevyjížděl mimo sjezdovky, mělo své opodstatnění - hned vedle stopy vleku Payer byla jedna opravdu výživná. Lyžovalo se od sedmé hodiny ranní cca do půl dvanácté: tedy právě do doby, kdy už Cristallo povážlivě měklo.
Svah Payer turistica (6) v horní části již od rána sjízdný pouze s velkou opatrností, ve střední části naopak velmi pěkný.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu obě velké kabiny v úseku Stelvio - Trincerone - Livrio,
následně cesta rolbou ke sjezdovce Payer turistica (6), tam v provozu pomy
Cristallo a Payer, a po ukončení provozu zase rolbou zpátky. Vše velmi
dobře organizováno, zmíněný zřízenec iniciativně všechno vysvětlil,
rolbař pomohl s lyžemi a při výstupu z rolby, personál zkrátka na
jedničku. 
Velmi VIP zážitkem bylo především používání vleku
Payer, na němž se v podstatě nikdo nevyskytoval, čili jezdil krokem; když
jsem nastoupil, byl zrychlen, a po mém výstupu opět zpomalen. 
Zalidněnost:
Bláhově jsem se bál, jestli malý areál zvládne nápor zájemců a zájemkyň o letní lyžařskou kratochvíli, nicméně trénujících závodníků a závodnic se dostavilo cca do třiceti a za lyžařskou veřejnost nás tam bylo asi deset (povětšinou se svými instruktory), takže fronty žádné, na sjezdovce prostoru dle libosti, paráda.
Občerstvení a aprés-ski:
Nevyužil jsem, nicméně něco snad bylo k zakoupení na některé z otřískaných horských chat (Trincerone, Livrio) a zcela určitě v turisticky vytíženém sedle.
Doprava do střediska a parkování:
Ranní cesta ze Schludernsu, kde jsem byl ubytován, zabrala cca 50 minut - klikatá horská silnice do Stelvia byla tou dobou naštěstí skoro prázdná. Přímo u lanovky velké parkoviště, které se paradoxně nenaplnilo ani kolem poledne, kdy sedlo jinak praskalo ve švech.
Na dvou horních vlecích Cristallo a Payer se jezdí, dá se lyžovat. Od 7 do 9 až 10 hodin to jde. Dolní vleky směrem k baráku Livrio nejedou. Nahoru od Livria to vozí rolba. Není tam už moc na čem. Černý led jenom.
V rámci cyklistického pobytu v Bormiu, které je na kolo opravdu super, jsem si na jeden den odskočil na lyže na Stelvio. Byla to opravdu zajímavá zkušenost, ale na víc než 1 den lyžování bych tam znovu nejel. I když bydlíte přímo v Bormiu, cesta zabere nějakých 45 minut, přijedete na parkoviště hodi...
Špindlerův Mlýn - Stoh
