Samozřejmě v horské hospůdce jsme nakonec často skončili, ale to až po
vydařeném a slunném dni stráveném lyžováním pod Matterhornem. Testy
chráničů byly i tentokráte termínově spojeny s redakčními testy
sjezdových lyží a konaly se na jaře roku 2007 ve švýcarském Zermattu.
Účastníků se sešlo přes 80, což byla dobrá přesila proti 16 kusům
ochranného vybavení. Jako při testech přileb o rok dříve v Davosu i letos
byl kladen důraz na to, aby každý dobrovolník používal jen to vybavení,
které mu přiměřeně sedělo velikostí. Podařilo se tedy opět to, že
téměř každý chránič každý den bděl nad bezpečností jednoho
jezdce.
Více členů naší redakce již mělo šanci delší dobu jezdit v
páteřáku a ochranných šortkách a nutno říct, že zkušenosti jsou velmi
pozitivní. To nás vedlo k tomu nabídnout podobnou možnost velké skupině
lyžařů, jejichž cesta k chráničům by byla za normálních okolností asi
poměrně dlouhá. Pořád je totiž cítit zažitý názor, že chrániče jsou
hlavně pro „extrémisty“, pro freestylery a freeridery, ale ne pro
„normální“ lidi na sjezdovce. Berme to tak, že podobný názor ještě
před pár lety panoval i v oblasti přileb a ejhle, jak se změnil! Je
pravděpodobné, že ochrana dalších životně důležitých částí těla
bude pozvolna hlavu následovat. Rostoucí obliba freeridu (u všech věkových
kategoríí) a freestylu (to je přece jen víc doména těch mladších) tomu
bude pravděpodobně taky napomáhat.
Byl jsem tedy zvědavý, jak se budou naši testéři na chrániče dívat a jak
se do jejich používání pohrnou. Kromě dvou bývalých závodníků totiž
nikdo zkušenosti s chrániči neměl. Musím přiznat, že realita předčila
má očekávání! Chrániče zkoušeli dívky i kluci, ženy i pánové a také
jejich malé děti. To, že mnoho testérů prostřídalo v průběhu týdně
několik chráničů, naznačuje, že i jejich zkušenosti byly pozitivní a
dost možná už hledali svůj ideální chránič pro příští roky.
Cíl testu
Jak zaznělo v úvodu článku, náš test byl uživatelský. Měl za cíl
získat od reálných uživatelů reálné zážitky, zkušenosti a dojmy z
používání chráničů při lyžování a snowboardingu. Ochrannou funkci
naštěstí žádný z nich nemusel plnit, a tudíž přenecháme kontrolu
těchto parametrů akreditovaným laboratořím, které provádějí testy při
přidělení patřičné homologace (více na konci tohoto článku).
Jezdci strávili s jedním chráničem vždy celý den a na jeho konci
vyplnili do kartičky hodnocená kritéria:
1. pohodlí při používání
2. tepelný komfort
3. dílenské zpracování
a celkovou „uživatelskou“ známku (dojem z chrániče). To vše doplnili
slovním komentářem, který obsahoval postřehy a tipy, na základě čehož
vznikly zajímavé poznatky k jednotlivým modelům i k používání
chráničů jako takovému.
Jak se nosí?
Na tuhle otázku skoro není třeba odpověď, ale přeci jen máme pár
postřehů. Když to vezmeme zcela od začátku, je dobré mít chránič hned
na první funkční, případně na druhé izolační vrstvě oblečení. Je
třeba jej dobře připevnit, což obstarají pod vedením vašich rukou
nejčastěji bederní popruh (mívá jednoduché nebo dvojité dotahování) a
ramenní pásky. Neměl by se moc hýbat, ani omezovat, takže síly při
dotahování musí být použito tak akorát. Další možností uchycení je
pomocí integrované vesty v chrániči. Je to řešení nejpohodlnější, ale
nejnáročnější na přesnou kompatibilitu s tělem jezdce. Pokud vám prostě
konkrétní vesta nesedne ideálně, může vás škrtit a svírat nebo naopak
umožní pohyb a odstávání chrániče, takže vám pod něj na lanovce může
táhnout studený vzduch, a hlavně nebude tak dobře chránit. Vestové modely
s bederním pásem kombinují výhody obou řešení a jsou zpravidla i
nejdražší.
Systémy tlumení nárazů
Zjednodušeně lze říct, že existují dva hlavní typy provedení
absorpční části chráničů páteře. První, služebně starší skupinu
můžeme pojmenovat jako tvrdé chrániče. Poznáte je dle toho, že z
vnější strany mají tvrdé plastové elementy (lamely, segmenty atd.), které
pokrývají kritické partie páteře a při nárazu roznášejí energii do
většího prostoru. Provedení jednotlivých výrobců jsou různá, lamely
jsou různě propojeny do sebe a jsou různě veliké. Pod touto svrchní tvrdou
slupkou jsou umístěny další tlumicí vrstvy, které dále roznášejí a
zmírňují (absorbují) náraz na tělo. Velmi používané jsou zde
například mřížky ve tvaru včelí plástve, které mají požadovanou
schopnost i při nízké hmotnosti materiálu (najdete u několika chráničů v
testu). Dále jsou používány vrstvy houževnatých, ale tvárných
materiálů o různých sílách. Dá se předpokládat, že chrániče tohoto
typu mají přednost při nárazu na malé překážky, což mohou být
například raily (zábradlí) při freestylu.
Druhým, mladším typem jsou protektory, které může pojmenovat jako měkké
chrániče. Tlumicí část je vyrobena pouze z vrstvených tvárných
absorpčních materiálů (houževnatá pěna), což usnadňuje dobrou tvarovou
přizpůsobivost chráničů a pohodlí při jejich užívání. Na první
pohled by se dalo usoudit, že tyto protektory budou mít trochu horší
vlastnosti při nárazech do velmi malých překážek a na ostré předměty, a
velmi dobré tlumicí vlastnosti při pádech na větší plochu, ale empirické
zkušenosti nemáme. Důležité je to, že všechny dobré protektory
procházejí homologací a měkké chrániče dosahují skvělých výsledků. V
testu jsme měli tři chrániče tohoto typu.
Ohebnost chráničů
Vesměs všechny chrániče jsou ohebné alespoň v jedné ose, a to tak, že
kopírují esovité prohnutí páteře. Přiměřené tvarování tímto směrem
je zásadní a nejvíce ovlivňuje pohodlí a to, jak vám chránič sedí na
těle a jak moc se případně nechtěně posouvá. Tvrdé a nepoddajné modely
mají tendenci více „cestovat” na zádech směrem nahoru. To vše byste
měli odhalit při vyzkoušení chrániče, když si s ním nějakou tu minutku
v obchodě zacvičíte a uděláte si pohybovou simulaci jízdy na lyžích nebo
na prkně.
Začíná přibývat chráničů, které mají klouby umožňující jejich ohyb
i do stran. Když tedy při lyžování vyosíte horní část těla doleva nebo
doprava, lépe vám budou kopírovat páteř (v testech to byly páteřáky
Scott a Pro-Tec). Někdy tuto funkci má jeden kloub v místech těsně nad
uchycením bederního pásu (někdy bývá kloubů i více). Máme vyzkoušeno,
že to opravdu a přiměřeně funguje. Ovšem vždy bude důležitější, aby
byla splněna první podmínka, tedy aby chránič dobře seděl a kopíroval
páteř. I laterálně tuhý model pak omezuje při odklonu trupu do stran velmi
málo (závisí to hodně i na umístění bederního pásu, což při
vyzkoušení poznáte).
Chrániče a batohy
Už jsme o nich psali před několika lety, kdy se začaly objevovat první
modely. Nyní už je to standardní sortiment jak výrobců batohů, tak
výrobců chráničů, a je opravdu z čeho vybírat. Navíc ruksak s
integrovaným chráničem už nemusíte hledat jen u zahraničních značek, i
ty české jdou s dobou. My jsme měli tu možnost jeden model z kolekce
Docmeter testovat. Celkový závěr všech testérů vesměs kopíroval náš
předpoklad, že používání takového batohu je velmi komfortní uživatelsky
(dobré tepelné vlastnosti, neomezoval v pohybu, choval se jako normální
zimní batoh), ovšem subjektivně na psychiku jezdce působil tak, že ochrana
není tak dokonalá jako u protektoru umístěného přímo na těle jezdce.
Batoh přeci jen nikdy tak dobře nedotáhnete a má tendenci se po zádech
lehce sunout. Taky není tak dlouhý a nepokrývá páteř odshora až po
kostrč. Je to tedy kompromis, který ale mnohým stojí za úvahu.
A jedna malá rada na závěr, nebojte se chránit své tělo. 
HOMOLOGACE CHRÁNIČŮ
Tak jako zimní přilby mají své evropské atesty ukryty pod kódem CE EN
1077, tak i chrániče mají své přísné požadavky. Používání
chráničů má největší tradici v motocyklovém sportu, takže zde lze
čerpat nejvíce zajímavých informací. Když porovnáme homologaci přileb
motocyklových a zimních, zjistíme, že jsou rozdílné a u zimních sportů
nejsou kritéria tak přísná. To ale neplatí u chráničů, kde všechny
modely musí vyhovět stejným požadavkům. Vychází se ze dvou norem:
CE EN 1621-2 – platí pro chrániče páteře
CE EN 1622-1 – platí pro chrániče kloubů končetin
Test chráničů páteře (EN 1621-2 ) se provádí tak, že je z výšky 1 metr
spuštěno závaží o váze 5 kg, což v momentě dopadu vytvoří energii o 50
joulech. Norma pro chrániče páteře definuje možné úrovně přenosu síly.
První, méně náročná úroveň znamená, že protektor musí propustit
méně než 18 kN síly, druhá a výkonnější úroveň stanoví, že
chránič nesmí propustit více než 9 kN. Druhá úroveň současně povoluje
o 50 % menší přenos síly do žeber a páteře oproti úrovni první.
Standardy chráničů kloubů končetin (EN 1621-1) povolují při stejných
podmínkách maximální přenos síly 35 kN. U námi testovaných produktů
tato norma platí pro ochranné šortky.
Většina chráničů pro zimní sporty bude splňovat normu 1621-2 ve své
první, základní úrovni. I v oblasti chráničů motocyklových je jen málo
modelů, které dokáží splnit přísné podmínky úrovně 2.
V devadesátých letech některé společnosti používaly pro homologaci svých
chráničů zcela nevhodnou normu 1621-1. Pokud byste tedy narazili ještě na
chránič páteře s tímto označením, bude se jednat o zastaralý a omezeně
účinný model.
