Skokan Fred Syversen

V devadesátých letech infarktové hloubky vážných skalních skoků vzrostly do míry, že už se od nich nikdo ani nesnažil odjet na lyžích; borci prostě jen zasazovali svá přistání do hlubokého sněhu, pokud to bylo možné, používali patek lyží k tlumení nárazů a jen doufali, že přežijí. Takový plán měl Fred Syversen v roce 2008, když během filmování natočil cvičný sjezd z útesu v Norsku, jímž chtěl překonat Pierrův 80metrový rekord. Při rychlém sjezdu však zatočil příliš brzy a uvědomil si to příliš pozdě: „Brzdit nebo se snažit zastavit už nepřipadalo v úvahu, prostě to šlo příliš rychle,“ napsal pak na sociálních sítích. „Takže zbývala jediná možnost: jít do toho a udělat to správně!“ Mírně se otočil, aby se vyhnul kamenům nalevo, vyjel nad sníh a naklonil se, aby nedopadl na svůj ABS batoh, který by mu mohl poškodit páteř. Zapadl do sněhu jako nevybuchlý granát. Jediné lehké zranění utrpěl, když ho někdo zasáhl lopatou, když ho vyhrabávali.