Dokážeš popsat tajemství zimních sportů, to, proč je fotíš?
Slovo freeskiing obsahuje výraz „free“. Takže neexistuje žádná kontrola, co je dobře a co špatně. Každý má možnost tvořit svým vlastním způsobem a na své úrovni. Všechno je možné. To je rozdíl proti mnoha jiným sportům, kde vaši kreativitu omezují pravidla, časy a hodnocení.
Co ještě fotíš za sporty? Jaké je fotit lyžování v porovnání s ostatními sporty?
Moje práce se v posledních letech hodně soustředila na freeskiing. Ale v budoucnu chci fotit také jiné věci jako mountain bike, skating nebo bmx. Vedle sportů bych si chtěl zlepšit dovednosti fotografování portrétu.
Jaký je tvůj oblíbený námět a proč?
Uf... Celkem složité říci. Mám rád všechny způsoby focení na sněhu. Na freeridingu mám rád fakt, že většinou máte na svůj snímek jen jeden pokus. Všechno musí být perfektně připravené. Pouze když moje perspektiva a nastavení fotoaparátu spolu s akcí fungují, podaří se milionový snímek. To je velká výzva. Na rozdíl od toho mám velmi rád kreativní způsob ve freestylu. Díky možnosti zopakovat trik máte tolik šancí si se s snímkem pohrát.
Dokážeš popsat „výrobní proces” fotky? Jak se na kopci pohybuješ, máš asistenta, jak komunikuješ s jezdcem …
Neexistuje osvědčený „výrobní proces“, protože každý den je jiný. Jiný terén, jiný park, neznámí rideři, změna počasí. Všechna tato fakta a mnohem víc ovlivňuje vaše focení. Ale to je na tom právě to zajímavé. Pokaždé se musíte přizpůsobit novým situacím.
Jaký je tvůj první zimní snímek, který ti uvízl v paměti?
Můj bože, samozřejmě že si pamatuji své první snímky. Bylo to v době, kdy už jsem rok pracoval jako novinář v lyžařském magazínu. Koupil jsem použité tělo Canon 450D, půjčil si od kamaráda fotografa širokoúhlý objektiv a požádal pár profíků, aby se mnou jeli fotit na Gastein. Po celém dni v divočině jsme večer přehráli fotky do laptopu. Všechny snímky byly přeexponované a neostré. Člověče, to bylo sakra skličující.
Jak je důležitá souhra fotografa a jezdce? Nechtěl by sis to někdy vyměnit?
Ale ano ... Někdy bych některé ridery zabil, když zpackají úžasnou fotku. Není lehké správně si porozumět. Speciálně při freeridových snímcích je těžké přesně vysvětlit riderům, jak bude snímek vypadat a kde mají udělat oblouk. Někdy je to jen místo o velikosti 3–4 metry čtvereční, které ohraničuje ideální pozici jezdce v hledáčku.
Z hlediska fotografa: máš nějaká oblíbená místa a proč?
Ne, nemám vůbec žádná oblíbená místa.
Kolik času jsi ochoten obětovat dobré fotce?
Neobětuju jí čas vůbec žádný, protože mám rád to, co dělám, bez ohledu na to, kolik času to stojí.
Jaká je technika, kterou používáš? Co všechno s sebou nosíš do hor?
Mám Canon 1D Mark II. Není to sice ten nejnovější, ale já jsem na tento model zvyklý. Samozřejmě mám kupu objektivů, od širokoúhlého po 400mm teleobjektiv. Mimoto hodně pracuji s různými zábleskovými systémy, mám rád Elinchrom Ranger RX nebo Bowens Pioneer.
Máš nějaké speciální fotografické know-how? Můžeš ho prozradit?
Ne, ne docela. Možná, jak jsem řekl, ve freestylu. Loni jsem začal experimentovat s barevnými plastovými fóliemi, které připevňuji na své blesky. Zejména při městském jibbingu to dodá architektuře úžasné prostorové nastavení osvětlení.
Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby se z člověka stal dobrý fotograf zimních sportů?
Dobrá otázka. Myslím, že nejdřív ze všeho se musíte smířit s tím, že propásnete nejlepší prašanové podmínky, protože hodiny sedíte někde v horách, čekáte na ridery, kteří skáčou z obrovských skal nebo dělají oblouky na rozlehlé stěně. To někdy zklame.
Kde čerpáš pro svou práci inspiraci?
Jsem šéfredaktor německého lyžařského magazínu a dostávám nejlepší snímky od slavných fotografů z celého světa. Myslím, že to mi hodně pomáhá, protože čerpám inspiraci od těch nejlepších.
Je fotograf lyžování umělecká profese?
Ne úplně. Myslím, že je to spíše řemeslo. Není přesné a superdokonalé jako módní fotografie. V centru dění je akce a jezdec, ne know-how fotografa.
Uživí tě fotografování zimních sportů?
Ještě ne, ale pracuji na tom. Nikdy nedostanete za své snímky dost peněz pouze publikováním v časopisech. Musíte prodávat nejlepší snímky značkám, v současné době za ně ale vzhledem k finanční krizi moc nedostanete. Doufám, že se už blýská na lepší časy.
Znáš nějakého dalšího zajímavého snow-fotografa?
Spousty... Všude je tolik talentovaných fotografů. Erik Seo je podle mého názoru jeden z nejinovativnějších freestylových fotografů. Co se týče freeridu, mám rád práce Yvese Garneaua nebo Blaka Jorgensona. A nakonec – Jordan Manley dělá podle mě nejlepší lifestylové fotky na freeskiingové scéně.
Kde najdeme tvé fotky?
V první řadě najdete mé fotky tištěné v německém lyžařském magazínu, protože jsem jeho šéfredaktor a hlavní fotograf. Kromě toho se snažím své fotky prodávat do některých mezinárodních ski magazínů. Takže koukněte na můj web www.romanlachner.com, najdete tu ale spíše starší snímky.
