Adeptů se při pohledu na přírodní mapu světa vyjeví nespočet. Zůstaneme-li na severní polokouli, která přichází pro „naši“ zimu v úvahu, láká svou výškou a rozlohou především nesmírný masiv Himálaje a přilehlých pohoří Karákoram, Pamír či Ťan-Šan. O zdejší horstva se dělí Čína, Indie, Pákistán, ale i středoasijské státy jako Kazachstán, Uzbekistán nebo Tádžikistán.
Kvůli potížím s kyslíkem nemá smysl uvažovat o resortech nad 4 000 m n. m. Himálaje leží v zeměpisné šířce odpovídající zhruba Maroku, což je v rozumných nadmořských výškách sněhově limituje, nehledě na praktickou dopravní nedostupnost a velmi různorodé srážkové poměry. V pohoří Karákoram je to jen několik desítek milimetrů ročně, teprve od výšky cca 5 000 m n. m. úhrny prudce rostou a umožňují obrovské zalednění pohoří.

Gulmarg, první mezinárodní vlaštovka

Zatím jediným resortem mezinárodního významu je v nejsevernějším výběžku Himálaje na území Kašmíru Gulmarg s nejvyšším bodem dostupným lanovkou ve výši 3 980 m n. m. a sezónou od poloviny prosince do poloviny března. Naplánován už je jeho „soused“ v oblasti Himachal Pradesh, za nímž stojí vlivný multimilionář ze skupiny Ford. Jeho záměrem je luxusní resort s 5hvězdičkovými hotely, mezinárodním letištěm a wellness, ale přitom šetrný k životnímu prostředí. Ambiciózní projekt zatím zdržují formality jako schválení indickou vládou.

300 středisek pro Čínu

Všehoschopná bude v budoucnu čím dál více také Čína. Před necelými 10 lety si vytýčila jen v provincii Heilongjiang vystavět asi 300 lyžařských středisek, z čehož 50 by mělo být „velkého“ významu. Zatím největším střediskem je na severovýchodě země Yabuli s 27 km sjezdovek a sezónou od října do března. Jeho největší potíží bývá nedostatek přírodního sněhu.
Zatím posledním čínským počinem je stavba Dolomiti Mountain Resortu 226 km severozápadně od Pekingu – má jít o „kopii“ typického střediska Dolomit a areál je vybaven jedinou čínskou 6sedačkou s plexisklovým krytem. Nejdelší sjezdovka má necelé 2 kilometry a jde hlavně o nenáročné lyžování. Za projektem stojí jihotyrolský výrobce lanovek Leitner, samozřejmostí je i plošné zasněžování. Spíš než o „kopii“ jde zatím o to naučit Číňany lyžovat a nespustit z budoucího velkého trhu oči. Odhaduje se, že už dnes lyžují asi 3 miliony obyvatel Číny. Jak dlouho asi bude trvat, než se dočkáme velké lyžařské revoluce?

Nestabilní Ťan-Šan

Expanzi chystá i Kazachstán. Jeho zatím jediný resort Chimbulak by se měl rozvinout a proměnit do roku 2011, kdy bude hostit Asijské zimní hry. Do jeho přestavby se má pustit mj. Ecosign, kanadský lyžařský projektant, a Doppelmayr, největší světový výrobce lanovek. Výzvou pro stavitele budou seizmické poměry – pohoří Ťan-Šan (Nebeské hory) je v tomto ohledu jedno z nejaktivnějších na světě. Chimbulak leží jen 20 minut jízdy z bývalého hlavního města Almaty. Současné středisko se rozkládá mezi 2 220 a 3 163 m n. m., kde se točí pět vleků. Modernizace by měla být dokončena kolem roku 2010.

Velký lyžař Putin

Mohutný impuls k budování v současnosti zažívá i Rusko, a to nejen kvůli olympiádě 2014 v Soči. Přírodní potenciál Kavkazu, ale i Kamčatky a celého hornatého a pustého severovýchodu Ruska je nezměrný. Rusové se přitom hrnou do Alp, jejichž kupní síly dříve či později nějaký ruský investor na domácí půdě využije. Zatím se tento scénář odehrává v Krasné Poljaně, budoucí hostitelce olympijských sjezdových disciplín. Zastaralé středisko s úctyhodným bezmála 1 700m převýšením se pod rukama Gazpromu promění v hotelový top resort s víc než tuctem moderních lanovek z dílny Doppelmayru. Letos v lednu slavnostně otevíral novou část areálu se 14 km tratí a 6 vleky včetně jedné gondoly prezident Putin. Dalších 7 lanovek a 15 km sjezdovek má přibýt do roku 2011. Putinovi je lyžování koníčkem, a tak není divu, že se pro získání olympiády tolik angažoval. A není ani důvod, aby zůstalo jen u Poljany.
Na Kavkaze i na Kamčatce se provozuje heliski, ale konvenční střediska alpského typu prakticky neexistují. Jedno z nejznámějších sibiřských center, Sheregesh na úpatí Altaje, se rozkládá mezi 670 a 1 270 m n. m. a má asi 6 km sjezdovek. Nedávno jej obohatila kombinovaná sedačkovo-kabinková lanovka.

100 let lyžování na Blízkém východě

Jedněmi z nejvýše položených lyžařských středisek disponuje Írán. Má okolo 20 center a lyžařskou historii sahající až do éry šáhů v první polovině 20. století. Navzdory rozšířené představě, že země leží v poušti, by se tu přírodní potenciál pro lyžaře ještě jistě našel. Íránské pohoří Zagros (nejvyšší hora Zard Kuh, 4 548 m n. m.) zasahuje částečně do sousedního Iráku, kde se rovněž rodí plány na nové lyžařské středisko. Projekt se má nést na vlně stavebního boomu v Kurdistánu, kde je navzdory válce relativní mír. Oblast je totiž bezletovou zónou. Ačkoliv obyvatelé tohoto státu ve státě si zrovna nežijí v přepychu, zahraniční investice a peníze zbohatlých Iráčanů putují do stavby nákupních center, rezidenčních čtvrtí, kasin a mešit v miliardách dolarů. Podle ministra investic Herishe Muharama není Kurdistán rájem, ale mohl by jím být. Poslední a zatím jediná informace o tomto projektu pochází z loňského léta.
Několik lyžařských center má i Libanon. Dříve byl považován za „Švýcarsko Blízkého východu“, čemuž je v důsledku války bohužel konec. Přesto je zde již několik let relativní klid a lyžování opět vzkvétá a i zde jeho tradice sahají 100 let nazpátek. Top resortem je Faraya ve výšce 1 850 až 2 465 m n. m. s 80 km sjezdovek. Po 11. září 2001 se sem z obav z letů do Alp nebo Skalistých hor začali vracet Arabové. Země přitahuje přátelskými obyvateli, památkami, blízkostí sjezdovek k Bejrútu i Středozemnímu moři. Dalším významným střediskem Libanonu je Cedars (2 095–2 870 m n. m.).

Balkán: potenciál spíš ekonomický

Zvyšující se životní úroveň, dobrá dostupnost a měkké zákony na ochranu přírody nahrávají vzniku nových středisek i ve východní části Evropy, kde je terénní potenciál přeci jen omezený. Zářným příkladem je Bansko, která se v posledních 5–10 letech vyšvihlo z nicotné podhorské vsi Pirinu se zastaralou lanovkou a pár vleky v elitní resort s nejmodernější infrastrukturou, top hotely, ale i poněkud zruchaným geniem loci. Nicméně Britové si jej velmi oblíbili a Bansko zná i nejeden Čech.
Na mušce investorů jsou i další významná bulharská střediska – Borovec a Pamporovo. Prvně jmenovaný má v příštích letech zdvojnásobit svou plochu sjezdovek až na 100 km a připojit nové resorty Samokov a Beli Iskar včetně znásobení ubytovací kapacity. Na zelené louce by v pohoří Rila měl vzniknout resort s pracovním názvem Panichiste-Ezerata-Kaboul, a to při investicích v řádu 500 mil. EUR. Všechny stavby provází ostré protesty ochránců přírody, podle nichž developeři postupují bezohledně a zasahují i na území národního parku. Na jihu země v Rodopech se rozroste třetí nejvýznamnější středisko Pamporovo a podle plánů se propojí se sousedním střediskem Stoikite – nová expresní sedačka se již staví – a v budoucnu i s Chepelare přes areál Mechi chal. Celý projekt nazvaný Perelik by měl přinést 55 km sjezdovek a desetinásobnou ubytovací kapacitu 20 000 lůžek. Nejnovějším přírůstkem pak je plánované černomořské středisko v pohoří Stara Planina s nejvyšším vrcholem Botev (2 376 m n. m.).
O několik kroků zpět je zatím Rumunsko, které však nejspíš čeká podobný scénář. V Brašově, výchozím městě k pěti nejdůležitejším lyžařským centrům, se staví nové mezinárodní letiště a o region jeví zájem zahraniční investoři. Jedním z pionýrů je i český podnikatel Karel Vacek, který tu loni vybudoval zázemí pro heliskiing. Ukrajina už své „satelitní“ středisko se západním standardem má – Bukovel. Podle původních plánů mělo do r. 2008 vyrůst v arénu s 278 km tratí, zatím to vypadá, že zůstane u 50 km. I to je ale na „zelenou louku“ poměrně dost.
Svůj potenciál bude chtít po válce oprášit také bývalá Jugoslávie. Málokdo si už vzpomene, že Sarajevo v roce 1984 hostilo zimní olympiádu, takže hory opravdu má. Zatím může konkurovat především cenami. Podle dostupných zpráv se vzmáhá srbské středisko Kopaonik (44 km sjezdovek, 1 496–2 020 m n. m., 6denní skipas za cca 60 USD). Výstavbou nových lanovek by ho měla následovat Stará planina, jedno z dvacítky nejvýznačnějších center z předválečného období. Loni se plánovala rovněž privatizace nejnadějnějšího resortu Brezovica na území Kosova. Podporioval ji i Joachim Rücker, zvláštní vyslanec OSN v Kosovu. Brezovica má jeden z nejlepších terénů ve východní Evropě: 900–2 522 m n. m. s obávanou 3,5km černou tratí Piribreg. Dnes má 7 vleků a 8 sjezdovek (16 km).

Alpy s nepřekonatelným náskokem

Potenciál k expanzi tedy je, ale reálnou alternativou běžného lyžaře lety do Číny nebo na Kamčatku ještě dlouho nebudou. Nadvláda Alp se zdá zatím neotřesitelná, a to i když se začnou plnit katastrofické prognózy o oteplování planety. Jestliže dnes s pomocí technického zasněžování relativně bezproblémově fungují areály od zhruba 1 000 m n. m., přičemž běžně lyžujeme mezi 1 500 a 2 500 m n. m., tak se tam v tomto století nejspíš svezeme ještě dost a dost. Svědčí o tom i množství projektů, které jsou stále na „čekací listině“. A to zdaleka ne v těch nejvyšších polohách. Velmi reálný je plán na lanovkové propojení tyrolského Kitzbühelu a Skiweltu Wilder Kaiser, čímž vznikne jedna z největších alpských houpaček. Již letos se stavbou 8místné kabinky mezi Brixenem a Westendorfem stávají v podstatě jedním areálem – jediné přerušení tvoří přejezd skibusem v Aschau, který by měl odpadnout díky plánům nových lanovek v blízké budoucnosti. 250 km sjezdovek ve Skiweltu a 168 km Kitzbühelu, tedy celkových 418 km tuto arénu řadí za Tři údolí (600 km), Portes du Soleil (650 km, jen částečně propojené), Sellu Rondu (510 km), Mléčnou dráhu (440 km) a Paradiski (425 km). V projektech je přitom ještě „připojení“ dalších sousedů Kitzbühelu, čímž by velikost nového giganta ještě narostla. Ačkoliv můžeme čekat, že lyžování nám prodraží nejen investice do stále sofistikovanjěšího zasněžování, ale třeba i nejrůznější ekologické limity a daně, zůstanou pro nás Alpy už kvůli vzdálenosti místem č. 1.

Amerika – zatím jediná alternativa

Ještě jistější si lyžováním díky obřím Kordillerám můžete být na severoamerickém kontinentu. O dost lépe je na tom v porovnání s Alpami s kvalitou sněhu už teď – za nejlepším suchým a sypkým prašanem, který je ve větrných a oceánem ovlivněných Alpách neznámý – se létá právě tam. Infrastruktura je snad ještě dokonalejší než v Evropě, snad jen opravdu megalomanské houpačky typu francouzských Tří údolí tu nenajdete. A vznikají tu i nové resorty, z nichž se Evropanovi může tajit dech. Jeden z těch s největším převýšením otevřeli v prosinci 2007 v kanadské Britské Kolumbii – Revelstoke Mountain Resort. Při slavnostním otevření nabízel 27 sjezdovek s celkovým 1 443m převýšením, které letos v létě po dostavbě další lanovky dotáhl až na 1 713 m, což je nejvyšší hodnota na celém kontinentu. Jde přitom o plnohodnotný areál s kompletní škálou obtížností i rozsáhlým freeridovým terénem. Ve výhledu 15 let by se měl rozrůst až na 20 lanovek a vleků a více než 100 sjezdovek při investicích převyšujících 1 miliardu dolarů. Jeho nadmořská výška 512 až 2 225 m se může zdát na první pohled nespolehlivá, ale opak je pravdou – Revelstoke leží severněji než Krkonoše a roční sněhový úhrn údavají statistiky mezi 12 a 18 metry. Amerika se přitom v blízkém budoucnu může jistou alternativou k Alpám stát – přinejmenším pro majetnější vrstvu lyžařů. Ostatně Britové, kteří na lyžařskou dovolenou čím dál častěji létají, si mezi Alpami a USA či Kanadou vybírají už dnes.

Sjezdovka i na poušti

Sjezdovky se nestaví jen tam, kde by to racionální lyžař čekal. Svého mecenáše zřejmě získá „největší“ africké střediske Oukaimeden v Maroku. To by se mělo výrazně modernizovat v rámci jednoho z developerských projektů v celkové výši 7 mld. dolarů, oznámených dubajskou investiční společností. Na projektech se investor dohodl s marockým králem – jedná se o rezidence, obchody a zábavní zařízení. Středisko bylo původně vyprojektováno Francouzy, ale sněhové podmínky jsou nejisté – nejjistější čas k návštěvě je od půlky ledna do půlky února. Lyžování je dokonce možné kombinovat se surfováním – pobřeží je nedaleko. Rekonstrukcí mělo středisko projít už v r. 2000, ale nové vleky, které měly dorazit ze Španělska, sem nedojely. Oukaimeden navštěvuje smetánka Marakéše (vzdáleného 69 km) a brzy by se měl stát celoročním rekreačním, zábavním a rezidenčním střediskem lyžování a golfu. Jen 100 m od vleků stojí hliněná vesnice.
Že se lyžuje v pouštní Dubaji v kryté hale, není velkou novinkou. Trumfnout jej chtěji v emirátu Ras Al Khaimah, kde má vyrůst „regulérní“ lyžařské středisko pod širým nebem. Přirozeně za pomoci umělého sněhu, a to izraelské technologie, která umožňuje jeho výrobu až při +30 °C. Areál vyroste v pohoří Hajjar ve výšce zhruba 1 900 m n. m. Jeho součástí bude golfové hřiště a trasy pro horská kola – hotovo by mělo být v roce 2010.

„Nové“ lyžařské národy

Emirát tím mimo jiné ilustruje, že lyžování se nebude stěhovat tam, kde jsou pro něj nejlepší přírodní podmínky, ale tam, kde si ho lidé zaplatí. Na investice „na zelené louce“ budou v případě úbytku zakázek v Alpách tlačit i výrobci lanovek, rolb či sněžných děl, jak už ostatně první vlaštovky ukázaly. Jako kratochvíle bohatších obyvatel světa bude lyžování nejsnadněji expandovat tam, kde se bude kumulovat nové bohatství. Podobně tomu bylo v 50. až 70. letech v Alpách, kdy vznikla většina lyžařských center a lyžování se nakrátko stalo masovým sportem. „Nové“ lyžařské národy si zpočátku vystačí i s „dětskými“ svahy, a teprve později si vynutí náročnější a rozsáhlejší střediska, která by mohla zaujmout i Evropana.
A těch několik míst, které se zacílí v první řadě na západní klientelu? Motivem jet právě tam může určitě být příroda, prašan, převýšení a heliskiing. Ještě dlouho však zůstanou spíš exotickými ostrůvky s větší příměsí dobrodružství než lyžování v evropském slova smyslu, o carvingu nemluvě.

Článek byl převzat z časopisu SNOW 43.