Na stránkách ORF se objevila informace o změnách poloměrů u lyží pro obří slalom. Nejdříve jsem se upřímně z plna hrdla zasmál nad povedenou novinářskou kachnou, ale když se informace objevily i na webových stránkách FIS a následně v mailech kamarádů trenérů alpského lyžování, začaly mi tuhnout líce, ale podvědomě i stehenní svaly pod tíhou pouhé představy lyžování jak za starých časů. Minimálně 40 metrů poloměru a 195 cm délky pro muže, 35 a 185 m pro ženy. To vše v platnosti od sezóny 2012/13, navíc s maximální podporou rakouského lyžařského svazu. Důvod? Jako kdykoliv v minulosti, když se zvětšovaly poloměry. Úrazy, riziko, jejich omezení.

Zlí jazykové tvrdí, že rakouský tým po sérii neúspěchů v posledních dvou letech tuto změnu vítá, aby borci typu Bennyho Raicha zase natírali mladičké Francouze, kteří už na klasických lyžích v podstatě nikdy nestáli. Na každém šprochu je pravdy trochu... ;-)

Ale co dál? Už když se před několika lety měnily poloměry z 21 na 27 metrů, vypadala carvingová éra obřího slalomu jako nenávratně ztracená a ze začátku to tak i na tratích, ne zcela přizpůsobených novému pravidlu, vypadalo a obří slalom tak chvíli nebyl žádnou extra podívanou. Ale vývoj v technice i v materiálu šel rychle kupředu a za rok už se bylo opět na co dívat. Nakonec dnes mají muži stanovené minimum na 27 metrech a 185 centimetrech, ale v reálu většinou nikdo nejde pod 190 centimetrů délky a s tím souvisí i zvětšující se poloměr, často dosahující až k hranici 30 metrů. A úžasná podívaná je to stále. Ale skok o více jak 10 metrů poloměru?

Délka nakonec bude tím nejmenším zádrhelem, ale právě poloměr a nové pravidlo o maximální šíři špičky lyže, snižující tento rozměr z dnes běžných 105 milimetrů na maximálních 95 může nejen zamíchat řádně s pořadím v cíli, ale hlavně nám pokazit podívanou. S "novými" parametry se totiž dostáváme téměř ke klasickým lyžím, které v době své největší slávy oplývaly poloměry kolem 45 metrů právě pro obří slalom. Faktem zůstává, že tehdejší lyže ještě nebyly tak pevné v torzi a zároveň měkké ve flexi, jako ty dnešní. Takže s kouzlem této dovednosti dokážou jistě výrobci postavit lyže, na kterých půjde použít současnou techniku s nějakým omezením i na téměř "rovných" lyžích a pokud to zabrání úrazům a sníží rizika, je to jen plus. Jenže kam půjde FIS dál? Zatím se mlčí o lyžích na sjezd, super obří slalom, a hlavně na slalom. A co třeba boty? Nebo vázání? Nebylo nakonec nejméně úrazů na zcela rovných lyžích bez hran, v kožených botách a s volnou patou? I když těžko říct, co by dnešní dokonale trénování atleti dokázali na takovém materiálu...jistě by jeli o mnoho rychleji než jejich předchůdci a potom ty úrazy...?

V průběhu celého léta se rozvinula na téma nových pravidel velká diskuse. Závodníci podepisují petice, na facebooku vznikají podpůrné skupiny fanoušků, na youtube se objevují videa špičkových závodníků odšlapujících na prototypech "nových" lyží v obřím slalomu. FIS pod tlakem závodníků nakonec diskusi připustila a ejhle. Stačilo několik hodin vyjednávání a pravidlo, původně podložené rozsáhlými vědeckými výzkumy, se změnilo. Na 35 metrů pro muže, na 30 metrů pro ženy. Argumenty podložené výzkumem fyziologů i biomechaniků šly rázem stranou a FIS povolila. A kde je vůle... Jeden fanoušek na zahraničním diskusním fóru poměrně trefně napsal: "Výborně! Stačí se sejít s FIS ještě jednou či dvakrát, a z 35 metrů skončíme nakonec na dvacetisedmi, jak jsme byli doposavad zvyklí!"

Přitom FIS, hájíc se snížením rizika, vůbec nevzala v potaz statistiky, které jasně praví, že nejmenší počet zranění je právě v obřím slalomu. I sami závodníci říkají, že je to v podstatě jedna z nejbezpečnějších disciplín. A vzpomněl si někdo na juniory, přecházející do dospělé kategorie, byť ještě s nedostatečně vyvinutým svalovým aparátem? Již dnes je světové závodní lyžování na takové tréninkové úrovni, že si nedovedu představit ještě větší tréninkové dávky, díky kterým by se již tak špičkoví atleti začali přizpůsobovat novému materiálu při udržení současné techniky lyžování. Nepřijde mi tedy, že by se míra rizika novými pravidly nějak snižovala. Naopak. Větší nároky na svalové zatížení i nutné napřímení tratí vzhledem k poloměrům lyží spolu s logicky vzrůstající rychlostí jsou pro mne jasnými argumenty, proč říkám ne. Ne FIS.

Pokud se s poloměry lyží nakonec opravdu pohne směrem vzhůru, největší bolest tyto změny přinesou všem hobíkům, kteří již dnes panikaří před přes léto zamčenými lyžařskými obchody a bouchajíc na nedobytné dveře, dožadují se posledních kusů pravých, ještě "vykrojených" závodních obřaček a snaží se v panice předzásobit na nadcházející dobu temna. Skončila nám doba machrování na obřačkách, chlapci...

Závodní lyžování se tedy začíná ještě více vzdalovat lyžování běžnému, možná, že se dočkáme i dvou koexistujících technik zatáčení. Jedné na carvingových lyžích, a jedné na závodních. Vždy na přednáškách o materiálu říkám, že lyže se dělí pouze na dvě kategorie. Závodní a ostatní. Od příští sezóny tedy budu muset svůj drobný vtípek zřejmě aktualizovat. Lyže se dělí na závodní a carvingové...

A největší radost ze změn nakonec komu? Přece Albertu Tombovi! Každým dnem očekávám jeho bombastické prohlášení o návratu do závodních tratí, reprezentaci na olympiádě, atd. S materiálem, který mu hraje do noty, by to spolu s Bennym těm mladým Franckům jistě natřeli ;-).

Autor je instruktorem lyžování s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii a majitel lyžařské školy.