Ten sen se mi splnil na konci ledna v Zauchensee díky prezentaci značek Atomic
a Salomon, skvěle připravené českými zástupci firmy Amer Sport. A mými
průvodci v zalesněných stržích kouzelného Zauchensee nebyli nikdo jiný
než Michi Walchhofer a Fritz Strobl.
Diskuze o tom, zda špičkoví jezdci Světového poháru umí lyžovat i jinak
než na tvrdé pistě, šly okamžitě stranou ve chvíli, kdy jsme odbočili z
upravené sjezdovky směrem neznámo kam a začali se proplétat řídkými
lesy, skalkami a stržemi malého, ale vyhlášeného freeridového střediska.
Zároveň byla v tu chvíli i zodpovězena otázka jednoho kolegy: „Budete
dnes i trochu zatáčet?“ Michi s Fritzem zatáčet umí. A jak. Byť je
známe z televize většinou na extra dlouhých lyžích sbalené do dokonalého
sjezdového postoje a neustále se pohybující na hranici sta kilometrů v
hodině, freeride, boule a hravé ježdění mezi stromy jim vůbec není cizí
a z jiskry v jejich očích i radostného výskotu Fritze Strobla jsem měl
pocit, že jim je dokonce bližší. A nakonec proč ne. Fritz Strobl ukončil
svoji hvězdnou kariéru v roce 2007 a Michi loni. Nic je netlačí, nemusí
trénovat, konečně si mohou po nekonečných letech ve svěťáku užívat
také okolní přírody a dopřát svým zdevastovaným kolenům odpočinek v
měkkém prašanu. A jak jim to jde, můžete posoudit na exkluzivních fotkách
ve fotogalerii pod článkem.
Lyžovat s těmito pány bylo neuvěřitelné. Jsou příjemní, skvěle
lyžují, je jim evidentně dost jedno na čem a umí si jakékoliv lyžování
opravdu užít. Dokonce tak, že s námi vydrželi skoro celý den. A díky tomu
mi zbyl i nějaký čas, zeptat se jich na lanovce na několik otázek, které
mi v tu chvíli vytanuly na mysli.
Michi, co teď vlastně děláš? Ve Světovém poháru jsi skončil loni, tak jaké to je najednou nebýt součástí celoročního kolotoče závodění a trénování?
To je dobrá otázka, co já teď vlastně dělám? Je to
zvláštní, najednou není můj život organizovaný závody a tréninky, ale
upřímně musím říct, že práce mám najednou dost. Starám se o dva hotely
a lyžařskou školu, které máme s bratrem tady dole v Zauchensee, pracuji i
pro Zauchensee jako tvář oblasti, fotím pro ně různé propagační
materiály a točím videa. Zároveň od letoška jezdím s rakouským týmem po
závodech SP jako takový poradce. Snažím se mladším členům týmu předat
něco ze svých zkušeností na vyhlášených tratích jako je Kitzbühel,
Wengen nebo Bormio. No a jinak ve volném čase samozřejmě lyžuji.
Návštěvníci Zauchensee si mne mohou objednat a zalyžovat jak na
sjezdovkách, tak hlavně ve volném terénu, který tu znám jako místní
téměř dokonale.
A co dělá Fritz?
Já už jsem z kolotoče SP venku téměř pět let, takže můj život se stabilizoval do vyjetých kolejí. Pracuji pro Salomon, pomáhám s vývojem i propagací a jinak jsem zaměstnaný jako policista. V poslední době jsem se začal věnovat i propagaci lyžování mezi dětmi, z čehož nakonec vzešla knížka a projekt Fritz Blitz, které mají na jedné straně přivést děti ze školních lavic k lyžování a na druhé straně zase lyžující a závodící neposedy zpět k učení.
Fritzi, co vlastně tvoji dva synové? Už závodí?
Kdepak, lyžování je samozřejmě baví a tráví na lyžích většinu volného času, ale k závodění se nemají.
Není ti to líto?
Vůbec. Je o mnoho horší být rodičem sjezdaře, než sjezdařem.
Michi, někde jsem četl, že jsi se stejně jako Fritz také pustil do psaní?
No je to pravda, napsal jsem spolu s naším hotelovým kuchařem kuchařku. On dodal zajímavé recepty z mnoha míst na světě, kde se konal Světový pohár, a já je opepřil historkami ze závodního dění právě z těchto destinací. Takže je to takové příjemné počtení pro všechny lyžaře, kteří zároveň rádi dobře jí.
Pánové, nedá mi to se nezeptat. Jaký je váš názor na nové parametry lyží, které stanovila FIS od příští sezony? Michi?
Nevidím v tom až takovou zásadní změnu. V obřím slalomu, který se nejvíce diskutuje, to až tak zásadní nebude. Narůst na 35 metrů poloměru je dnes v mužské kategorii opravdu nepatrný. Na strmých úsecích bylo potřeba vždy trochu nadriftovat, takže od příštího roku bude třeba jen nadriftovat možná o trochu víc. A na mírném terénu by se změna neměla nijak výrazně projevit. Otázkou zůstává, zda nebudou tyto lyže trochu zvýhodňovat těžké jezdce.
Co si o tom myslí Fritz?
Souhlasím s Michim, všichni se musí přizpůsobit, je fakt, že bylo v posledních dvou sezonách dost úrazů, takže jsem pro drobné změny vedoucí k větší bezpečnosti. Ale rozhodně nejsem zastáncem rapidních změn všeho najednou.
Takže jsme se elegantně dostali k tématu lyže. Michi, kolik máš doma lyží?
No mám jich několik. Kromě freeridových lyží, dvou různě dlouhých párů obřaček, dvou párů lyží na touring mám také dva páry telemarkových lyží. Telemark mě dost baví, byl to pro mě i skvělý doplněk pro trénink. A jinak mám samozřejmě schované své vítězné lyže na sjezd.
A Fritz?
Já tolik lyží nemám, ale mám také schovaný svůj konkrétní vítězný pár z olympiády v Salt Lake City.
Obligátní otázka, Fritzi: Hahnenkamm, nebo Wengen?
Wengen nemám moc rád. Je na mě strašně dlouhej . Kitzbühel
mám radši, protože jsem tam dvakrát vyhrál a dodnes tam držím rekord
trati.
Pánové, děkuji vám moc za rozhovor, ale hlavně za skvěle strávený den v prašanu ve vaší společnosti!