Teplota
Důležitá, ale ne absolutně. Na dostatečně silné vrstvě dobrého firnu s nočním vyjasněním a ideálně při severní expozici najdeme kvalitní podmínky i při plusových teplotách.
Vlhkost
Skoro nejdůležitější parametr. Noční vyjasnění znamená nízkou vlhkost vzduchu, který tu z rozbředlého sněhu doslova „vytáhne“. Firn ztvrdne do známého ranního betonu. Jakmile se usadí široká oblast vysokého tlaku s bezmračným počasím, nastávají ty pravé firnové orgie. Jestliže je ale noc zamračená a teploty nad nulou, bude sníh ráno měkký.
Slunce
Vedle tepla a vlhkosti nepřítel číslo tři. Severní expozice a stín dělají divy. Od konce března už v našich podmínkách poskytují dopolední kvalitu jižní svahy jen v nejvyšších výškách. Naopak lesem odstíněný kus sjezdovky může být relativně pevný i odpoledne, kdy na slunci všechno skoro teče. Nejméně výhodný je jihovýchod, chytající slunce od brzkého rána, nejlepší je orientace k západu, kam dopolední slunce přímo nedosáhne.
Místní podmínky
Vyplácí se proto jezdit tam, kde mám jarní podmínky ověřené. Roli hraje mikroklima, ve větších střediscích lze sjezdovky objíždět podle postupu slunce.
Timing
„Makrotiming“ znamená vyjet na ty správné dny podle předpovědi.
Naopak „mikro“ je vlastně časový snímek dne. Jarní lyžování není
nic pro spáče. Volte střediska, která začínají už v 8 hodin. Kdo
spustí vleky až v 9, připravuje vás o nejcennější hodinu – a to je
na jaře zatracený rozdíl!
Při ježdění od osmi bohatě stačí dopoledne. Odpoledne máte na cestu
domů, na běžky nebo na après-ski.
Ceny
Jedna z nejpříjemnějších věcí. Zejména letos by už od konce března po Velikonocích měly jít ceny razantně dolů, možná i znatelně pod ty oficiální ve vedlejší sezóně.
Sníh
Firn je starý metamorfovaný sníh, s rozbitou strukturou původních
krystalů, a tedy zhutněný. Díky tomu má vysokou tzv. pevnost ve střihu.
Lyži na hraně tak trvá dlouho, než se v oblouku „utrhne“. Když vrchní
vrstva firnu na slunci lehce nataje, vzniká onen bezkonkurenčně vodivý
sníh, na němž dokážeme ty nejlepší oblouky svého života. Ne nadarmo mu
Američané s milou ironií říkají „hero snow“, sníh vytvářející
lyžařské hrdiny. Ta nejlepší hodinka, podle okolností obvykle u nás mezi
9. a 11. dopolední, je tím, kvůli čemu se i jediný jarní den –
vlastně půlden – vyplatí. Ještě lepší je to přirozeně na ledovcích,
kde působí chladicí efekt ledu a odtávání zpomaluje, takže firn
zůstává pěkně vodivým třeba až do časného odpoledne. Tam ale bývá
duben obdobím s ještě převážně zimním sněhem a naše typicky jarní
podmínky jsou tam posunuté do května. V nižších polohách zase máme
směs firnu a starého sněhu technického. To je velmi odolná a kvalitní
hmota, jež může na výhodných svazích obstát až do konce dubna.
Samostatnou kapitolou je firnový freeride mimo sjezdovky, samozřejmě silně
závislý na stavu sněhu a lokalitě.
Lyže
Když je ráno zmrzlo, nepodceňte broušení. Na samém konci zimy při
hodně špinavém sněhu potřebujete buďto dokonale stažený
a vykartáčovaný vosk nebo raději žádný: na jeho vrstvu se ráda chytá
mastná špína ze sněhu. Když už se to stane, nesmývejte skluznici –
přinejmenším u drahých lyží – benzínem nebo chemickými čistidly.
Nanejvýš speciální smývač, případně použijte slupky z vymačkaných
citrusových plodů. Správné je samozřejmě čištění stažením čerstvě
zažehleného měkkého vosku.
Lyže nestavějte na delší dobu skluznicemi na slunce. Použitý polyetylén
„žije svůj vnitřní život“ a slunce plastům nedělá dobře.
Kdy jindy než na jaře nastává čas konečně vyzkoušet širší
allmountainy, do nichž se vám na tvrdé zimní pistě pořád nechtělo?
V rozježděném firnu oceníte každý půlcentimetr šířky
„navíc“.
Prostor
Kromě výjimečně vydařeného víkendu se na našich sjezdovkách určitě nesetkáte s větším množstvím lidí. Tím spíše, že Velikonoce jsou letos tak brzy. Nad tím, jak dostat lyžaře na jarní sníh, si nepříliš úspěšně lámou hlavu v celém světě. Tím lépe pro ty, kdo vědí, kdy si tuhle kvalitu dopřát.
Lyžování
Můžete samozřejmě namítnout, že sice i v Česku bez lidí, ale
pořád jenom na pár kilometrech tratí. Zkuste se ale na toto klasické téma
podívat trochu jinak. Lyžař ocitnuvší se v alpském megastředisku se
stovkami kilometrů tratí je jako děcko v paláci hraček. Ještě támhle,
taky tam, tady je to prý výborné, a ještě jsme nejeli tuhle…
Toto všechno většina náročných lyžařů v zimě už absolvovala. Nyní
na jaře jsme tedy vlastně nasycení a od kvantity – objezdit toho co
nejvíc – můžeme přejít ke kvalitě: všímat si, jak vlastně jedeme.
Navíc jsme rozježdění a lyžování „máme v nohách“.
Pojměte tedy své jarní lyžování tak trochu jako závodníci. Ti také
netrénují na stovkách sjezdovek – většinou znají těch pár, kde do
úmoru najíždějí své branky. (Jen se zeptejte svahů na tuxské Gefrorene
Wand…). Na těch pár tuzemských kilometrech nehltejte, nýbrž myslete na
svou techniku a na to, aby váš oblouk byl co nejlepší.
A když si pak v poledne s pocitem dobře odlyžovaných tří hodin (stylem
poctivě nahoru-dolů je to klidně víc, než v sezóně zvládnete za celý
den, a bez neustálého ohlížení se na spolusjíždějící davy) líně
dřepnete někam na slunce, nepřijdete ani o pohodičku a dolce farniente.
Umocněnou třeba i vědomím, že nepovezete lyže obalené sněhem a domů
pojedete po suché silnici.
Mé slovo na závěr tedy zní: když dobře vyjde počasí, může být závěr
sezóny i na našich horách tím nejlepším obdobím.
