Lákavou ale být nepřestala ani v době, kdy ženy mají své oblasti uplatnění, v nichž se mužům vyrovnat dovedou. Žena bojovnice se stala i popkulturním fenoménem. Jinak bychom nevídali tolik filmových hrdinek, které bravurně zkopávají padouchy dokulata. Jméno by si neudělala Cynthia Rothrock a Uma Thurman by nezabila Billa… Ta lehce zvrácená představa, neboť nepravděpodobná – „žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže…“ zpívalo se kdysi – láká i ve sportu.

O tom, že je žena od přírody vybavená tak, že v přímém měření sil vytrénovaných sportovců nemá takřka nikdy šanci muže překonat, nemůže být sporu. Nad výjimkou v podobě čínské plavkyně Ye Shiwen, letos na OH na posledním kraulovém úseku polohovky za 28,93 o 0,17 s rychlejší než vítěz mužů Ryan Lochte, dodnes stojíme s otevřenou pusou a hledáme odpověď v čemsi nenormálním (doping? genetická anomálie?). Právě v plavání – ovšem dálkovém a zejména v maratónské dimenzi, kde jde především o vytrvalost – se ženy dokážou mužům vyrovnat. Čím více silovým sport je, a to o alpském lyžování rozhodně platí, tím zákonitě větší převaha mužů. Jak rozumět nejnovější iniciativě sledující možnost startu Lindsey Vonn ve sjezdovém závodu Světového poháru mužů? Bez znalosti zákulisí můžeme spíše jen spekulovat.

Co si Lindsey slibuje?

Co si od toho závodnice slibuje? Čestné zpoždění a v případě ideální jízdy pár chybujících a méně dobře namazavších závodníků výsledkově až za ní? Na lehké trati v Lake Louise, kterou má po letech mezi ženami najetou, by se jí to možná – možná! – mohlo podařit.

Trénink sjezdu je organizačně náročná záležitost, takže zcela jistě už mnohokrát v tréninku s muži jela, byť třeba ne celou délku standardního sjezdu. Měla by tedy mít pojem o tom, jak si stojí. Měla by při svých zkušenostech i odhadnout, o kolik lepší jsou borci SP oproti těm, s nimiž třeba trénovala.

Je ale také možné, že s povolením startu nepočítá. Žádost o něj lze chápat jako originální marketingový krok a současně poselství: jsem tak dobrá, že si troufám. Jezdím svou vlastní ligu a mezi ženami nemám konkurenci“ a připomenutí této převahy soupeřkám (jako kdyby to holky nevěděly…). Možná by se to dalo chápat i jako sonda, jak machospolek jménem FIS, patriarchální množina starých alfasamců a těch, kdo by jimi rádi byli, zareaguje.

Pravidla něco takového nepředpokládají a tudíž možná ani výslovně neřeší. Asi by bylo možné, aby dostatečně kvalifikovaný orgán FIS rozhodl. Hned na začátku se ale ukazuje, že případný start by Lindsey odskákala nucenou absencí na několika závodech žen (logika mi trochu uniká), v nichž má velkou šanci na několik set bodů. Nejistý experiment s muži by ji tak na konci mohl stát i další vítězství v celém SP a zřejmě definitivně konec nadějí na vyrovnání a snad i překonání rekordních šesti globů Annemarie Moser-Pröll. Což by byla cena neúměrná.

Kromě toho není její start mezi muži ani v zájmu sponzorů. USST, americká reprezentace, potřebuje pro ty své výsledky v podobě pohárů, medailí a bodů na MS a ve SP. Co kdyby se Lindsey v onom závodě s muži zranila a zhatila celou sezonu? Podobně Red Bull. Cpe do ní snad Mateschitz všechny ty ohromné peníze proto, aby si vyzkoušela, jestli od prvního dostane čtyři, pět nebo šest vteřin? Také tento její osobní sponzor chce vidět její hlavu s červeným býkem co nejčastěji a nejdéle postávat jako leader a vítězka na obrazovce, před fotoaparáty a diváky. Za tohle ji platí, ne za jednorázový osobní test v mužském sjezdu.

Těžko si představit, že by jela jinak než poslední (nemá příslušné body ve WCSL ani FISové a její jízda by nijak neměla znevýhodnit borce regulérně oprávněné).

Mnohé hlasy vybízejí, ať jede předjezd. Proč ne. Předjezdcem byl kdysi na MS 65letý Zeno Colo, jindy většinový akcionář Headu Johann Eliasch. Mužům ve Schladmingu ho jezdí Marlies Schild. Je ale poněkud neprůkazný. První jezdci často trať ještě „rozjíždějí“ a ta jízdami zrychluje. Zjišťují, co se jak dá jet, z jejich průjezdu a chyb vyvozují další závěry pro svou jízdu. V neposlední řadě není úkolem předjezdce jet „na krev“ co nejrychleji (i s rizikem pádu, nezvládnutí linie apod.), nýbrž plynulou jízdou ověřit, jak se trať v daných podmínkách dá jet. Taková konfrontace sice napoví, ale není vlastně férová.

Měla by šanci?

Odhlédněme od politiky a technikálií a představme si – opravdu jen hypoteticky -, že se gentlemansky dohodne číslo 30, čili hned po skupince nejvýše losovaných. Měla by nějakou šanci?

Nevěřím. Rozdíl na této úrovni je příliš veliký. Marlies předloni ve Schladmingu byla 8 vteřin za nejrychlejším. Loni se snad vtěsnala do 30, ale podmínky s měkkým sněhem byly abnormálně špatné, kdežto ona měla trať ideální. Při finále SP 1998 jely ženy atypicky kratičký 40s slalom. Thomas Sykora, tehdy velká hvězda, mi soukromě odhadl, že by jel o 4 vteřiny rychleji. Když kdysi trénovala Šárka s bratrem super-G, na krátké jednoduché trati na ledovci s jedním malým skokem dostávala tři vteřiny. Bylo to v letech, kdy ve SP jezdila jak SG, tak kombinace, a vozila z nich body.

Mimo Lake Louise by Lindsey čekala terra incognita. Ne náhodou ve sjezdu dominují starší borci se zkušenostmi. Sjezdy se na stále stejné sjezdovce staví stále stejně, zkušení jezdci je mají zažité. Lindsey by se je teprve musela učit. Pohybovala by se vyšší rychlostí, než jakými jezdí ženy. A možná ještě závažnější by byla preparace tratě. Pravidla sice hovoří o zásadách úpravy tratě obecně, ale ženám se nepřipravují tak tvrdé a nerovné. Což je v pořádku: není cílem, aby se trápily a nevypadaly dobře. Závod má umožnit startujícím jet, ne je nutit bojovat, brzdit a korigovat. I pravidla hovoří v tomto duchu.

Tento moment klame a svádí k představě, „jak dobře ty holky jezdí“. Ano, jejich jízda v plynuleji postavených brankách slalomu či obřáku na lehčím a méně vodou prolitém svahu často oku lahodí více než mužská. Jenže když dostaly tradiční hezké závody z Mariboru přeložené do Kranjské Gory na tamější poctivě „pánský“ svah, i bez obvyklého mužského ledu měly dost problémy.

45 let Poháru zažilo už několik volání žen po náročnějších tratích. Problém je, že vždy volaly ty nejlepší, zatímco střed byl rád, že je rád, a méně zdatné sjezdařky a mnohé kombinátorky byly šťastné, že sjezd přečkaly. Ženy jsou hodně nevyrovnané a těžko najít dostatek tratí, jež by uspokojily všechny.

Soupeření pohlaví

Z historie lze připomenout jediný případ, kdy žena dokázala nezaostávat za muži - mistryně světa ve sjezdu 1966 Erika Schinegger. Jenže při sextestech před ZOH 1968 se ukázalo, že má komplet mužskou chromozomovou výbavu, ale mužské pohlavní orgány zůstaly nevystouplé uvnitř. Po operaci se z Eriky stal Erik.

Zdokumentovaná je také neoficiální konfrontace 203. hráče tenisového žebříčku Karstena Braasche s mladými sestrami Williamsovými při Australian Open 1998. Hvězdičky se tehdy přecenily – Serena 1:6, Venus 2:6. V roce 1992 Martina Navrátilová, ač s dohodnutým zvýhodněním, prohrála s končícím Jimmy Connorsem 5:7, 2:6. Další hvězda, Chris Evert-Lloyd, moc dobře věděla, jak ji v poklidu vždy vyklepl manžel, tehdy 328. na žebříčku.

Výjimkou se stala těžce medializovaná Battle od Sexes, kdy roku 1973 Billie Jean King porazila 55letého veterána Bobby Riggse 6:4, 6:3, 6:3 a „pomstila“ tím Riggsem jasně poraženou Margaret Court-Smith. Ale budiž: dovedeme si jistě představit, že Lindsey by byla ve sjezdu rychlejší než rovněž 55letý Phil Mahre (který sice pořád dobře lyžuje, ale holt veterán a sjezd určitě nejel od roku 1984). A samozřejmě dodejme, že takové srovnání s tenisem úplně nesedí.

Najít si lze také příběh Richarda Raskinda neboli pozdější tenistky Renée Richards: přeoperovaný lékař, tedy nikoliv tenisový profík, se až ve 43 letech jako žena domohla startů a dostala se až na 20. místo žebříčku.

A co finále?

Co kdyby ale, pokud se situace vyvine příznivě a Lindsey stále chtěla, dostala šanci při finále SP? Globy už možná bude mít jisté, o nic dalšího jí nepůjde a k 25 startujícím by se jako 26. – třeba mimo soutěž - přilepit dala.

Když ve finále smějí startovat juniorští mistři světa, nemohla by takové právo získat i vítězná žena? Nechat se zabít ve válce s muži vojákyně „smí“, do bojových jednotek má přístup ve „FISovém“ Švýcarsku i v Hujarově Německu a dalších zemích, tak proč jí nedovolit mnohem neškodnější účast v pouhých předháňkách na lyžích? V březnu je už sice poněkud pozdě, ale alpské lyžování na tom není extra dobře a takovou šanci zaujmout by si nemělo nechat ujít.

Minimalistický scénář: celou zimu se o tom bude spekulovat a Lins bude originálním způsobem bodovat v médiích i hovorech. Viz i naše diskuse a tento článek. I kdyby šlo jen o tohle, ten, kdo takový marketingový akt vymyslel, nebyl žádný hlupák. Aby neotřele zaujala, hlavní konkurentka Maria Höfl-Riesch musela sepsat knihu slibující lechtivé zákulisí lyžařského pornocirkusu (Geradeaus, Höhen und Tiefen meines Lebens, Malik Verlag). Lindsey k tomu stačilo stručné přání. Jedna prý o tom, jak si to ženy s muži rozdávají po večerech a nocích, druhá si to prý chce rozdat na svahu. Zajímavé. I když poté, co zapomeneme na kung-fu filmy, válečnici Xenu, Laru Croft, Brutální Nikitu a Nevěstu Beatrix Kiddo, představu vítězící ženy ponecháme fikci. I velký macho musí přece uznat, že holky nás stejně dostanou, byť úplně jinak.



Diskuzní vlákno pod článkem zahrnuje všechny příspěvky a komentáře ke Světovému poháru v alpském lyžování 2012/13