Aksel Svindal
ovládá obě rychlostní discipliny (1. a 1.), i když sériovým vítězem není. (Nutno připomenout bláznivý „weather-race“ neboli sobotní sjezd ve Val Gardeně, kde se vylepšilo počasí tak, že dominovali jezdci ze zadnějších pozic a právě Svindal a Jansrud byli jediní z elity, kdo dojeli slušně vepředu. Bez té změny by asi byli opět jeli na vítězství.) Je rychlý, na lyžích sebevědomý, nebojí se riskovat a dokáže vše ustát. A jako jediný nespecialista zatím dokázal jakžtakž držet krok v GS (5.). Vypadá skvěle fyzicky a i když „skládat“ jeho delší páky a masivní metrákové tělo musí být hodně náročné, mohl by se silami vydržet. Jestli má ještě někdy vyhrát celý Pohár, nemusí už nikdy mít lepší šanci než letos. Nemusí prožívat MS a může se soustředit na WC.
Ted Ligety
uchvacuje svými náskoky v GS (1.). Jezdí ale velmi slušně i SG (6.) a původně slalomář se na své poměry zdatně drží i ve SL (7.). Otázka, zda bude dále tak ujíždět ostatním, či zda a kdy se na něj dotáhnou, dává sezoně opravdu šťávu. Zatím se zdá, že k poražení je snad v extrémně hustém GS, jako bylo Val d´Isere, kde si stěžoval na spíš „super-slalom“ než GS. Těžko říct, jak vysoko si myslí na velký globus, realističtější je asi znovuzískání malého za GS a k tomu double s titulem na MS. V SG je dobrý na určitých tratích, ve SL sice v Madonně jeho 1. kolo bylo i technicky nejlepším za hodně dlouho, ale za specialisty má pořád značný odstup.
Marcel Hirscher
je sakra silný. Neoslnil zatím sice vítězstvími – v úterý v Madonně získal „teprve“ druhé a první ve SL – ale na rozdíl od loňska neuvěřitelně důsledně dojíždí vše na špici. Jeho ztráta na Svindala (614 b.) celkově (560 b.) i na Ligetyho v GS (360 – 320 b.) je minimální. Po furiosu v úterním večerním SL se jeví jako nejlepší slalomář, i když na jiném profilu svahu to nutně platit nemusí. Jeho nevýhodou je tlak na úspěchy při domácím MS – ten v St. Antonu 2001 neustál ani Maier na vrcholu sil – a nutnost sladit resp. zvládnout MS i WC.
Technické discipliny, letos včetně GS, jezdí skvěle Neureuther, od začátku se daří Moelggovi. Rychlý Jansrud navázal těsně za Svindalem na tradici nezapomenutelné dvojice Kjus – Aamodt.
Čistě podle výkonnosti by měl být mnohem výše Pinturault – záhy a možná už nyní nejvážnější Hirscherův konkurent ve SL (vyhrál Val d´Isere) a absolutní špička i v GS. Stačí, až začne dojíždět.
Z dalších hvězd budoucnosti si všimněme v posledním SL 15. našeho oblíbence benjamínka Kristoffersena (*1994), chytá se slušně. Tu a tam vyskočilo i pár dalších mladíků včetně staršího Žampy.
Starci postupně na odchodu?
Zatím to vypadá, že věk se neodvolatelně zahryzává do borců v Kristových létech. Raich (1978), před sezonou troufale ohlašující útok na velký globus, k němu má zatím daleko jako k Měsíci (24. celkově, 18., 19., 24. v disciplinách). Snad jde přece jen trochu nahoru, ale místo snů o globu si bude muset pohlídat nominaci na domácí MS a zamyslet se nad strategií pro OH 2014.
Také rakouská slalomová „Masters-ekipa“, postavená kromě Hirschera na veteránech Herbstovi, Prangerovi, Raichovi (všichni 1978) a Mattovi (1979), už by bez prvého spíš jen paběrkovala. I Kostelic je zatím stínem muže, jenž počátkem minulého roku uchvátil Pohár a ještě letos na jaře bojoval o globus za SL. Ani Blardone a Richard v GS nejsou tak silní jako dřív. Zde ale velkou roli hraje adaptace na nové lyže. Materiálová změna jistě bude mít své vítěze a poražené. (O ní viz několik samostatných článků).
Česká účast
Naše body zatím při absenci Ondry Banka vozí Kryštof Krýzl. Průlom v GS se mu nedaří, ve svém hlavním SL se drží ve 30 WCSL. V Madonně zajel pěkné první kolo, odvážně a uvolněně, nohy mu „chodily“ pěkně. Druhé už bylo takové opatrnější, přihrbenější, ale je fakt, že se nedalo jet tak plynule jako první Anteho Kostelice a že taktika kvůli té třicítce také něco vyžaduje.
Filip Trejbal se zdá být zakletý ve svých 40. místech. V přenosech jsem ho ale neviděl, není co hodnotit. Roky ale letí a sezona, kdy pět setin za Nolanem Kasperem rozhodlo o tom, že se nedostal do 30 WCSL, se stále vzdaluje. Zcela obecně se nabízí úvaha, jak s trenérským vedením, ale to je na samostatnou diskusi.
Adam Žampa zjevně stále „platí školné“. Zazářil, ale nepotvrdil. Je ale mladý a přinejmenším může čerpat z vědomí toho, že na to má.
K zapamatování: když se v neděli v Alta Badii po druhém Hirscherovi zastavila časomíra, připadal si člověk jako ve stroji času. Číslo 1 – Reichelt, jeden ze „sedmičkové superelity“ – měl po jediném kole ztrátu „historických“ 5,02 s. Takhle se předjížděli dědové dnešních závodníků. Celkově druhý Hirscher 2:40. Postup byl se ztrátou, jakou kdysi nabírali borci „do počtu“. (Jak to asi bude vypadat na FIS závodech příští zimu, až si tam přijede pár dobrých zazávodit? Jako v dobách, kdy Kanada vyhrávala na MS v hokeji 30 : 1?)
Bez Hirschera Rakušané skoro na mašli
Nemít Marcela, mohlo by celé vedení ÖSV spáchat harakiri. Nejezdí to klouzačům, o SL jsem už psal. Nervozita narůstá, tlak na funkcionáře, trenéry a nutně i závodníky roste. Ti poslední by si to sebevědomě měli rozdávat o nominaci na „událost desetiletí“ – domácí MS ve Schladmingu, místo toho mají nejspíše zatažené půlky, jak vůbec zajedou. Jak dlouho ještě budou moci vytvářet zdání, že „ladí“ na únor do Schladmingu? Tolik času ale ani nemají, čeká je předtím i první „vlastenecká povinnost“ v Kitzbühelu. Mají ovšem tolik jezdců, že v bodování zemí vedou jak muži, tak ženy.
Lůzrem absolutním jsou ale Švýcaři. Nebýt úterního zázraku v podobě Vogelova 6. místa, měli by ve WC celkově méně bodů než Japonec Yuasa! Švýcaři si zapisují historicky nejhorší závody WC v dějinách. O to hůře, že na jaře málem získal velký globus jejich Feuz. Hlavou bezradně kroutí i veleslavný Jankův trenér Brunner. Ani Švýcaři nemají tolik dobrých lyžařů, aby unesli 1. odchod Cuche, 2. absenci zraněného Feuze a 3. hlubokou krizi Jankovu. První dva je loni drželi, bez nich je náhle díra. Své udělala zranění (Albrecht, Berthod). Úspěšní junioři z MSJ 2011 potřebují ještě čas dozrát a musejí přitom zůstat zdraví.
Bodovou yyrovnaností jmenovaných tří králů je zatím WC zajímavý. Muziku tvrdí přímé souboje Ligety – Hirscher. Jinde se ale ukazuje zřejmě neodvratný trend ke specializaci. Hirscher jako slalomář bojuje s jinými než v GS, úplně jiní zase nahánějí Svindala. Když se na start sjezdu nepostaví Kostelic, nenajdete jediného z lepších, kdo by jel jak sjezd, tak slalom. V SG podobně. Všestrannosti, té odvěké mantře FIS, pro niž se tolik a občas tak sporně angažovala, se zdá být brzy odzvoněno, stejně jako zásadě, že velký globus vyžaduje špičkové tři discipliny. Výhledově to přináší vrásky kvůli vyváženosti a šancím. Rychlostní specialista může být dobrý v obou dost podobných disciplinách, ale slalomář to má těžší v GS, obřákář ve SL. Dál už je to ale spíš na samostanou úvahu.
V každém případě se všechno rozjede na skutečné maximum až v lednu. Do té doby je slušně času na odpočinek, regeneraci i trénink s novými lyžemi, takže situace se ještě může pozměnit.
Diskuzní vlákno pod článkem zahrnuje všechny příspěvky a komentáře ke Světovému poháru v alpském lyžování 2012/13.
