Dříve několik samostatných středisek, dosažitelných skibusy, je dnes pohodlně pospojováno lanovými drahami. Lyžaři se tak nabízí území se 170 km sjezdových tratí, s 52 převážně lanovkami a systémem technického zasněžování, který disponuje celkem 780 sněhovými kanóny. To vše se podařilo jedné z nejmocnějších společností v Evropě provozující lanovou dopravu, proslulé Bergbahn Kitzbühel.
Lyžařský komplex začíná na jedné straně nad vesničkou Aschau na severovýchodní straně komplexu a končí v Hollersbachu, na jihozápadě lyžařského komplexu, na samotném předměstí již hodně vzdáleného Mittersillu. Do lyžařského komplexu byla postupně integrována lyžařská střediska Aschau, Kirchberg, Kitzbühel, Jochberg, Pass Thurn a Hollersbach. Skipas platí i ve skibusem dosažitelném areálu Kitzbüheler Horn, které leží přes město a lanovkami propojit tudíž nelze.
Příjezd do regionu:
Ze všech hlavních přístupových směrů je jako každoročně velmi dobrý. Nejrychlejší bude patrně ten z dálnice Kufstein – Innsbruck. Od hranice s Německem se jede směrem na Innsbruck něco kolem 20 km, přesto si nezapomeňte u nás doma nebo ještě v Německu zakoupit desetidenní dálniční známku. Rakouští policisté ji nemilosrdně kontrolují hned za hranicemi a při cestě zpět před vjezdem na dálnici. Letos mě kontrolovali a bez úsměvu pustili, protože jsem ji měl, ale na odstavném pruhu stály dvě Octavie. Nezáviděl jsem jim. Pokuty jsou zde kruté a Rakušáci, zejména ti v uniformách, nás stále ještě moc nemilují.
Parkování:
Každý hotel nebo penzion má svá parkovací místa. V Rakousku je to stavebně povinností. S loňskem shodné je i parkování u páteřních lanových drah, kde je již několik posledních let zpoplatněné částkou 5 až 20 EUR. Nejdražší parkování je v parkovacích domech.
Ubytování:
Nejlevnější lze pořídit ve vzdálenosti do 10 km
od páteřních lanových drah v intervalu 15 až 45 EUR za lůžko v apartmánu
některého z penziónů, 0,1 - 0,3 km od páteřních lanových drah je to
ovšem již v rozmezí 40 až 80 EUR a v hotelech s polopenzí a skipasem v
rozsahu 70 až 400 EUR v těch nejluxusnějších, vždy za lůžko, osobu a
den.
Já bydlím s přáteli již řadu let stejně, vždy v okrajové části městečka Kirchberg, asi 5 km od lanové dráhy Fleckalmbahn. Za sedm nocí, šestidenní skipass, polopenzi a využití moderního balneo provozu jsme letos podle velikosti pokoje platili 525 až 550 EUR za osobu. Ještě před pár lety jsme zde platili 460 EUR. Nicméně ceny v této oblasti každoročně neúprosně rostou, a to v intervalu o 5 až 15 %. Stejně je to ale stále cena nádherná - měli jsme kdysi ve výběru hotelu ohromné štěstí. Jedná se totiž o malý rodinný hotel, majitel velí kuchyni, jeho manželka je v recepci a řídí personál hotelu, její sestra je v restauraci na place a pomáhá jí sympatický Maďar s knírem až k bradě, jako řídítka dědečkova kola, kterému říkáme Atilla. Německy umí dvě slova – bitte a danke, ale dohání to ochotou a vstřícností.
K první lanovce a po lyžování do hotelu jezdíme denně mikrobusem zdejší taxislužby za poplatek 2,50 EUR na osobu. Na jinak hodně luxusní poměry Kitzbühelu to asi nikoho nezabije. Celý pobyt i s útratou na svahu, a ta může být u každého hodně rozdílná, mě přišel naprosto shodně jako vloni na 22 200 Kč. Není to určitě málo, ale když si člověk vezme dopravu, ubytování na velmi slušné úrovni, polopenzi, skipas, taxíky a útratu na svahu i večer v restauraci, tak mi to nepřijde jako nějaká šílenost.
Ceny skipasů:
Šestidenní skipas pro celou oblast stojí dospělého 225 EUR. I když byl leden, je to zde hlavní sezóna. Počítají jí zde každou zimu od 22. 12. do 31. 3. Ti, co chtějí ušetřit, musí přijet do 16. 12. nebo až po 7. dubnu, kdy dospělácký skipas stojí pouhých 169 EUR. Děti neplatí ani 50 % ceny dospělého lyžaře. Jinak odchod na párek – žádné podbízení, žádné slevy, žádné programy jako v Dolomitech. Jsme, přátelé, přeci v Kitzbühelu!
Sněhové podmínky:
Oproti jiným letům bylo 12. až 13. 1. na sjezdovkách poměrně málo sněhu. Zavinily to deště, které postihly i české hory. Ze šesti dnů našeho lyžování však tři dny silně sněžilo, jeden den, kdy nebylo vidět na krok, jsme začali s hruškovicí již kolem 11. hodiny a napadlo opravdu hodně přírodního sněhu. V údolích u nástupních lanových drah bylo potom 40 až 50 cm, na hřebenech 90 až 130 cm. Samozřejmě kvalitu sjezdových tratí vylepšoval technický sníh, jehož výrobě svědčilo doslova arktické prostředí.
Proti Dolomitům bylo ale používání zasněžovacích systémů i přes den naprosto minoritní záležitostí. Zato všechny kanóny chrlily sníh v okamžiku, kdy začalo sněžit. Tedy naprosto dokonale správně, podle všech manuálů technického zasněžování! Tak se totiž technický sníh nejlépe spojí s tím přírodním a i s jarem je jeho křivka tání pro provozovatele i lyžaře nejlepší možná.
Teploty byly v celém týdnu poměrně mrazivé v rozmezí -8 až -14 stupňů. Ale každoročně je počasí v tomto období a zde poměrně stejně mrazivé.
Nové lanovky:
Jsou dvě.
První je nedlouhá, oběžná, odpojitelná šestisesle s bublinou Walde (na skimapách A3) a obsluhuje krátkou pláňku nad slavnou sjezdovkou Hahnenkamm. Také může posloužit těm lyžařům, kteří vyjedou kabinovou lanovkou Hahnenkamm a nechtějí se ploužit 400 m po obtížné rovině na návazné sjezdovky. Lyžař prostě sjede po červené č.21 Streif-Familienabfart k nástupu právě na lanovku Walde, vyveze se pohodlně na hřeben a odtud již libovolně, bez námahy a pocení pokračuje dál. Docela dobrý nápad.
Druhá novinka ale pomáhá ještě
více. Strašákem všech lyžařů totiž byla zastaralá lanová dráha
Zwaitausender, vedoucí na nejvzdálenější vrcholek stejnojmenného kopce
(2004 m n. m.) nad Pass Thurnem. Jezdila děsivě pomalu, určitě pod 2 m/s,
takže lyžař v severní konfiguraci trasy a většinou v mrazivém větru
promrzl jak zamražená treska. Její stáří jsem odhadoval na dobrých 50
let. A ne a ne jí rekonstruovat. AŽ letos! Místo toho starého železa je zde
postavena supermoderní, oběžná, odpojitelná osmisedačková lanové dráha
s bublinou a vyhřívanými sedáky. Opravu bardzo ladne, jak říkají Poláci,
tedy výborné! Cesta se zrychlila a je to luxusní svezeníčko.
Unikáty: na lyže z vlaku a lanovka 3S
První: na sjezdovku se dostanete přímo i z vlaku. Rakouští filutové velící železnici totiž vybudovali na hlavní trati zastávku Kitzbühel přímo u hlavní kabinkové lanovky Hahnenkamm. Stačí přejít šraňky a jste na lanovce. Člověk přitom neujde víc jak 300 až 400 metrů.
Druhý: slavná oběžná, původně
kyvadlová, kabinková lanová dráha Hahnenkamm již byla několikrát
rekonstruována, nicméně konstrukcí lanovky výjimečná není. Poslední
rekonstrukce byla totiž provedena skoro před 20 lety, takže má „své“ za
sebou. Výjimečná je ale tím, že každá kabinka má název po některém z
vítězů slavného Hahnenkammu. Takže mimo jiné (jestli si dobře pamatuji),
kabinka č. 51 se jmenuje Bohumír Zeman. Ano! Nese název našeho slavného
sjezdaře, který zde v roce 1981 slavně zvítězil v kombinaci. Když jsem se
ho před pár lety ve Špindlu ptal, jestli by dal Hahnenkamm šusem jako kdysi
za mlada, tak se upřímně zasmál a sdělil mi, že se nad myší dírou skoro
pozvracel. Říkal: „Musel jsem být, člověče, velký blázen a měl jsem
určitě i hodně štěstí, že jsem se přitom nezabil…“
Třetí: je to určitě naprosto unikátní lanová dráha
3S-Bahn slavného rakouského výrobce Doppelmayr a kabinami od neméně slavné
švýcarské firmy CWA. Je opravdovou technickou i estetickou lahůdkou celého
komplexu. Dokazuje to i masivní zájem nejenom odborníků z branže, ale i
lyžařů fotografujících si tuto lanovou dráhu z obou koncových stanic.
Spojuje dvě části lyžařského komplexu – kitzbühelskou část z 1 938 m
n. m. vysokého Pengelsteinu (v mapě značeno jako oblast „D“) s částí
jochbergskou na Wurzhöhe (v mapě značeno jako oblast „F“), ležící ve
výšce 1 739 m n. m.
Dříve nešlo tyto dvě části regionu navštívit bez pomoci věčně
natřískaného skibusu. Dneska to jde lehce, pohodlně a ještě si každý
lyžař odnáší báječný zážitek. Při krásném počasí je „plavba“
vysoko nad údolím mezi alpskými štíty opravdu nevšedním zážitkem. To
umocňuje i pohled hluboko pod kabinu, neboť některé kabiny jsou vybaveny
prosklenou střední částí podlahy.
Šikmá délka mezi oběma stanicemi je úctyhodných 3 650 metrů
(!!!) s nejvyšší výškou kabin nad terénem 400 metrů! Celá
šikmá, téměř 4 km dlouhá délka trasy je překonána pomocí – čtete
dobře – jedné(!) traťové podpěry. Jedno z lanových polí je přitom
dlouhé neuvěřitelných 2 400 metrů. Pohled na lanovou dráhu je úchvatný a
stejně bych kvalifikoval i samotnou jízdu.
Jedná se o oběžnou kabinovou lanovou dráhu s nevšedním třílanovým
systémem – proto 3S-Bahn. Celkem až 24 kabin je dopravním lanem vlečeno po
dvou masivních nosných lanech. V obou krajních stanicích je kabina až pro
35 osob při příjezdu do staniční budovy nejdříve na šikmém
závěrečném portálu odpojena od dopravního lana a potom samotíží sjede,
již přibržďována, z obou lan nosných do prostoru vratného prostoru, kde
ji posouvá obvyklou výstupní a nástupní rychlostí automat staničního
kabinového pojezdu.
Po vystoupení lyžařů z jednoho směru a nastoupení lyžařů jedoucích
zpět, je kabina posunuta do prostoru přípojného portálu, do něhož najede
opět samotíží a v poslední třetině přejede ze staničního pojezdu na
zpětná nosná lana, s automatickým připojením tažných i upínacích
čelistí na kontinuálně obíhající lano dopravní. Vše se děje naprosto
plynule, tiše, bezpečně. Obvyklá přepravní rychlost 7 m/s a nasazení
maximálního počtu kabin umožňuje docílení přepravní kapacity až 2 100
os./hod.
Lanová dráha Doppelmayr 3S-Bahn spojuje přednosti kyvadlové a oběžné
lanovky. Při uspokojivé spotřebě energie a vysoké stabilitě ve větru
může překonávat dlouhá lanová pole a přitom dosahuje vysoké přepravní
kapacity. 3S je typové označení a znamená použití 2 nosných a 1 tažného
lana na každé větvi.
Lyžování:
Až na výjimky byly všechny sjezdové tratě
dokonale vysněžené. Některé se ještě postupně uváděly do provozu
(například č. 25 Fleck). Jinak klobouk dolů, žádné šutry, žádné
pasti. Jsme přeci v evropsky proslulém top resortu, v Kitzbühelu!
A jeden tajný tip. Kdo sem někdy pojedete, nasměrujte svá prkénka na sjezdovku č. 60 Wagstätt (na skimapě F1 a F2) vedoucí do Jochbergu. Druhý úsek zpět, pod hřeben, je sice dlouhý, hodně nepohodlný vlek, ale dlouhý sjezd až z vrcholu Wurzhöhe od proslulé lanovky 3S za to určitě stojí. Slastí se vám srolují chodidla v pěst. Dokonale upravená pista, hodně tmavě červený profil, skoro žádný lyžař, převýšení přes 800 m a uprostřed jedna z nejlepších samoobslužných restaurací v celém komplexu.
Jinak se nám letos podařilo sjet třetinu již postavené trasy slavného sjezdu na Hahnenkammu, dvě třetiny trasy připravovaného obřáku a celou trať slalomu. Zamíchali jsme se totiž do málo přehledného chaosu pomocného personálu, připravující tratě. A podařilo se nám to hlavně proto, že daný termín třetího lednového víkendu se poprvé v historii slavného sjezdu změnil na čtvrtý víkend. Prý kvůli šílenému počasí posledních ročníků. A také prý na zkoušku.
Osobně považuji za nejsportovnější rakouské sjezdovky v areálu Saalbach – Hinterglemm. S úsměvem dávám příklad. Modré jsou tam červené, červené černé a ty černé raději nechtěj ani vidět. Nicméně i kitzbühelské lyžování je hodně o sportu a pořádné zátěži při něm. Dám ještě jiný příklad. Na 55 km denně najezděných na sjezdovkách v Dolomitech na Sella Rondě bylo zdolané převýšení dle GPS kolem 7,5 km, v Kitzbühelu 8,5 km. Třeba na šestikilometrové sjezdovce z Ehrenbachhöhe dolů do Kirchbergu je přitom převýšení celý kilometr.
Úprava sjezdových tratí:
Super! A ještě jednou super! Vždy jsem rakouské pistéry slušně kritizoval, že se mají jít učit k Milanovi Gočovi, náčelníkovi harrachovských lanovek a vychvaloval až do nebe kromě Milánka i pistéry italské. Letos nebudu! Naopak. Italové v prosinci docela zklamali, naopak Rakušáci byli letos v Kitzbühelu báječní. Sjezdové tratě byly upraveny skvěle, a to i přes silné sněžení.
Občerstvovací služby:
Největší změna! Skoro brutální nárůst cen v některých deštnících, bufetech a restauracích ve vrcholových partiích lyžařského komplexu. Například poměrně malý hrníček jägertee zde leckde vyskočil již na 6 EUR, tedy podle aktuálního kurzu na bezmála 160 Kč. Ale jde si s tím poradit. V horních partiích jsme se prostě na drink nezastavovali.
A opět jeden tajný tip. V poslední třetině sjezdovky č. 26 Kaser, pod lanovkou Maierlbahn, je po pravé straně restaurace Schi Alm (v mapě č. 29), kde již několikátý rok po sobě pracuje v zimní sezóně v kuchyni pět Čechů a letos přibyla ještě naše půvabná krajanka „na place“. Ceny slušné, špek-knédl-zupe báječná, stejně jako gulášovka a ještě obsluha v češtině. Dali jsme jí pro rychlou orientaci svůj vlastní název, a to U pěti Čechů.
Návštěvnost:
Již několik let bohužel poměrně vysoká. Rakouský stát zjistil změnu v návštěvnosti zdejších hor. Dřívější běžné týdenní pobyty se v trendech změnily na prodloužené víkendy a návštěvníků ubylo také generelně. Stát proto zareagoval. Nechtěl na horách nezaměstnanost a menší daně. Vydal pokyn o povinném lyžařském výcviku všech stupňů škol a hory se jako mávnutím kouzelného proutku začaly zase plnit. Školní výcviky na zdejších sjezdovkách jsou ale nepříjemné proto, že školáci nebo studenti většinou vyrazí dolů ve velkých skupinách, jeden přes druhého, a to je samozřejmě nemilé a ještě nebezpečné. Některý z nich to pere šusem, jiný, Neználek, se na lyžích kymácí jak osina ve větru. Velmi narostl počet prknařů. Navíc nebezpečných. Přes zkušenost, obezřetnost a předvídavost mě jeden nemilosrdně srazil tak, že jsem se sbíral dobře 15 minut. A nějaká omluva? Samozřejmě hajzl ujel. Určitě měl chlapec upito a bál se, že v případě mého úrazu by platil pojišťovně jako mourovatý.
Plusy:
Je jich moc. Vyzvedl bych možná krásně přehledné značení. Zdejší lyžařské subresorty jsou totiž velmi přehledně značeny velkými písmeny od A do G a stejně velmi přehledné je i putování po nich i bez použití skimapy. Ostatní bych shrnul je do jediné věty. Velkým plusem je návštěva celého lyžařského komplexu Kitzbühel jako taková. Takový resort je prostě dobré navštívit.
Mínusy:
Možná stále poměrně slušně rostoucí ceny. Ale nakonec, přátelé, jsme přeci v Kitzbühelu!
Autor je úspěšný podnikatel v českém horském byznysu a zároveň bývalý manažer a jednatel českého lanovkářského svazu.
