Sportovní kariéru úspěšného běžce zahájil poměrně pozdě – až ve dvaceti letech, kdy obsadil druhé místo na XI. mistrovství zemí Koruny české v běhu na 10 km na trati Benecko-Žalý. O 14 dní později vyhrál běh na 5 km ve Vysokém n. J., ale největšího uznání se dočkalo jeho suverénní vítězství v mezinárodním závodu v saském Annabergu. První dva mistrovské tituly získal v běhu na 10 km ve Vysokém a v běhu na 50 km vedeném z vrcholu Sněžky do Štěpanic. Jako vyučený zedník brzy zaujal místo políra, ale jeho životní dráhu zkomplikovala vojenská povinnost, když narukoval na podzim roku 1907. Dnes může překvapit, že se Hančovi v čase dovolených v letech 1908 a 1909 podařilo nejen postavit se na start obou mistrovských závodů v běhu, ale v těchto závodech také zvítězit. Poslední rok vojny odsloužil v bosenském Sarajevu. I tentokrát o zimní dovolené absolvoval mistrovskou desítku ve Vysokém. Obsadil 4. místo a ve výsledcích byl uveden jako reprezentant 42. pěšího pluku. Možnost tréninku v první sezóně „v civilu“znamenala jeho čtvrtý mistrovský titul v běhu na 10 km. Renomé mnohonásobného mistra a Bucharova přímluva dopomohly Hančovi k honorovanému místu vedoucího lyžařských kurzů v N. Městě n. M. a na šumavském Špičáku. Tam skončil v únoru roku 1913 na 2. místě v běhu na 3 km o Dieskauův štít a oznámil ukončení závodní kariéry. 23. 3. se nečekaně dostavil na Labskou boudu na start mezinárodního závodu v běhu na 50 km. Vinou prudké změny počasí ztratil orientaci a spolu s přítelem Vrbatou, pokoušejícím se mu pomoci, ve sněhové bouři zahynul. Mohyla na Zlatém návrší bude trvalou připomínkou jejich sportovního hrdinství.