Ještě víc než u žen platí, že závod mnohé neřekl. Jelo se v ještě větším teplu, prý až 12 stupňů, a svah se zdál mít k ledové pistě, na níž bojují o záběr hran i ti nejlepší, dost daleko. Navíc foukalo tak, že poryvy chvílemi nakláněly i terče u cíle a horních 50 výškových metrů muselo být obětováno. Jelo se tedy 321 m místo standardních 370 a místo plánovaných 50 branek/48 změn směru se jelo jen 40/39 a 44/42. Druhé kolo s více brankami ale muselo být postaveno rovněji a jelo se o zhruba dvě vteřiny rychleji.

Řekl bych, že toto všechno hrálo do karet Tedově konkurenci. Podle způsobu, jakým vystřihl první kolo, a porovnáním s jízdami dalších (2. dostal skoro vteřinu, 6. přes dvě), si troufám tipnout, že na opravdovém tvrdu, v plné délce (letos byl závod o skoro 20 vteřin/kolo kratší!) a na zatočenější trati by vítězův náskok sice asi nebyl jako loni, ale přesto znatelně větší. Sölden 2012 totiž poněkud zkrásněl ve vzpomínkách: Ted loni 1. kolo nevyhrál (o 0:04 byl druhý) a druhé (před Adamem Žampou) vyhrál o 1:44. Kdežto letos dal v o tolik kratším 1. kole druhému 0:90. Ale jsou to samozřejmě spekulace. Skoro jistým se zdá být, že i letošek bude obřákovým honem na Teda.

Francouzi nechali muže jet

Díky drživé pistě, volnějšímu vytýčení branek a asi i vývoji lyží a umění borců bylo na letošní jízdy mnohem příjemnější podívání než na některé obřáky zimy loňské. Místy se mi zdály blížit kroužení na bývalých cca 28metrových lyžích předchozích. Samozřejmě za cenu tvrdé práce i méně „čistých“ přehranění. Zaslechl jsem cosi o stavění branek v průměru 27-28 m a ještě předtím se mi zdálo, že branky na prudkém byly poměrně „ukarvovatelné“. Samozřejmě jak pro koho.

Také tady nepřekvapivě platilo, že nejlepší z 1. kola svou jízdu ve 2. zopakovat nedokázali: celkově 1. Ligety 1. a 14., 2. Pinturault 2. a 10., 3. Hirscher 3. a 15., 13. Raich 5. a 25. Kromě větru (poryvy) a odměku sehrálo roli i slunce. Některým vylepšilo viditelnost, ale s postupujícím časem dostávalo do sněhu více a více vody a trať zpomalovalo. (A v takové situaci pak stačí jediná chyba v kritickém úseku přechodu z prudkého na spodní placku, závodník ztratí rychlost a zbývajících dlouhatánských 500 metrů ji už nemá šanci nabrat. I v tomto je závod jako tento značně specifický.)

S ohledem na vyjmenované nelze přeceňovat ani analýzu úseků podle mezičasů, zejména spodní části. I tak mě ale zaujalo, že v obtížném 2. kole zajel střed mezi mezičasy, tedy přibližně hang, Ligety až jako 15., Hirscher 23., kdežto Pinturault jako 5. Kostelic sjel hang až jako 27., ale poté záhadně spodek vůbec nejrychleji, před očekávaným Svindalem.

Závod byl označen jako francouzský triumf. Fakt je, že v 15 měli Francouzi 6 závodníků, v 10 pět a v sedmičce tři. (Na body dojel málem i jejich servisman, chtělo by se napsat.) Podobně jako Tina Weirather u žen překvapil i zde 4.-5. Steve Missilier, v kolech 12.a 1. Dodejme ale také, že 1. kolo stavěl jejich trenér Chastan a druhé krajan v italských službách Theolier.

Bode! Bode!

Zaujali: hodně dobrý 4.-5. Svindal, slušní veteráni Raich (1. kolo 5., celkem 13.), Kostelic (7., celkově 11.-12.) a 8. Richard. Naopak neuspěl Blardone. Jenže veteránskou pozornost si nepřisvojil nikdo jiný než 19. Bode Miller. Závodil poprvé od února 2012, dokázal okolo sebe udělat patřičné haló a své přečetné příznivce potěšil tím, že na svůj věk i závodní pauzu bojoval opravdu udatně. Dvanáctým časem se mu vyvedlo první kolo, až 23. už ne druhé, byť v něm jako 10. sjel hang lépe než Ligety a Hirscher. Přesto ale jeho typické nadriftování bylo dost „retro“. Před lety na opravdovém ledu to byla technika úspěšná, nyní bylo vidět, že Ligety a Pinturault jsou už jinde. Ale těžko chtít od šestatřicátníka, který jel svůj první závod WC v roce 1997 (kdy bylo Pinturaultovi šest let) a jezdil fyzicky tak náročným až zničujícím způsobem, srovnatelnou gumovost.

Paradoxně přitom Bode ale pomyslný souboj dědků-čerstvých říjnových šestatřicátníků nevyhrál. O pět míst ho výsledkově překonal o deset dnů starší Didier Defago. Mimochodem, třicátníků bylo v cíli celkem 12.

Tři neúspěšní

Ondra Bank jako 36. na 2. mezičasu přišel o šanci podjetím brány. I kdyby se býval ještě nějak zachránil a vecpal, přišel tak o rychlost a neměl už šanci dojet na postup.

Smolařem závodu se stal Felix Neureuther, 7. po 1. kole, jemuž ve druhém vypnulo vázání a odpadla vnější lyže. (Analýza videa by ukázala, zda to nebylo při jejím odlehčení, když na rozrytém povrchu bojoval o oblouk.)

Zaujal mě start freestylové legendy Jona Olssona s č. 57. Na 2. mč byl 43., tedy bez šance na postup, ale už jen skutečnost, že se opravdu dokáže kvalifikovat do WC, je obdivuhodná. Holt dobré základy z alpského lyžování platí.

Zatímco u žen materiálově kraloval Rossignol + Dynastar, zde sice silně uspěli Francouzi, ale nejvíc byli vidět tradiční rivalové Head (1., 4.-5., 8., 9.) a Atomic + Salomon (3., 13. + 2., 4.-5., 11.-12., 15.). Vedle silného zastoupení Salomonu mě zaujalo i množství závodníků na/ve Fischerech, zde 6., 7., 10., 11.-12.

Zaregistrovali jste, že Ondra po letech na Elanu (předtím Rossignolu) přestoupil k Nordice? Spolu s Kryštofem Krýzlem na Bizzardech tak jsou vlastně v jedné stáji.

Rozbor závodu žen si můžete přečíst zde.

Diskuzní vlákno pod článkem zahrnuje všechny příspěvky a komentáře ke Světovému poháru v alpském lyžování 2013/14.