Lyžování bylo od začátku součástí vaší rodiny. Co vás na něm nejvíc uchvátilo?
Lyžování jsem měla v životě od malička. Táta byl trenér, celá rodina žila lyžováním a postupně se to stalo mojí vášní. Od určitého věku jsem už nechtěla dělat nic jiného – jen lyžovat. Jízda na lyžích je pro mě něco nepopsatelného. Ten příval endorfinů jsem nenašla nikde jinde. Pro mě je to radost, nadšení, volnost a pocit úplného štěstí.

V čem bylo jiné mít otce jako trenéra?
Spojit otce a trenéra do jedné osoby bylo náročné. Ne vždy jsem uměla oddělit osobní a profesionální vztah. Ale vím, že pro mě chtěl jen to nejlepší. Jsem vděčná, že mě přivedl tam, kde jsem. Trenér „zvenku“ má sice větší odstup, ale i ten je někdy potřeba.

Své rodiče máte vyobrazené i na své helmě…
Ano, jsou na ní vyobrazení jako andělé. Symbolizuje to, že jsou stále se mnou – táta jako trenér, máma jako největší podpora. Na svahu mi dávají pocit, že na mě stále dohlížejí.

Největším soupeřem lyžařů a lyžařek bývá často jejich vlastní mysl. Jak pracujete s psychikou?
Během sezóny i před závody spolupracuji s mentálním trenérem Tomášem Hvoreckým. Zaměřujeme se na to, co mi může pomoci, a já se snažím myslet pozitivně. Před startem používám dechová cvičení na uklidnění a koncentraci. Když mám o svých jízdách pochyby, ráda se vracím k videím, kde se mi dařilo. Připomenu si, že to ve mně je a že musím znovu najít cestu, jak to dostat ven.

Jak se vyrovnáváte s neúspěchem?
Nejdřív jsem naštvaná, trochu to ze sebe dostanu, potom analyzuji chyby, abych je neopakovala. Nejvíc mi pomáhá podpora blízkých – to, že mi věří, i když sama se sebou bojuju. Upřímně, své přátelé a vybudované zázemí považuji za své největší úspěchy v životě.

Na jaké trati se cítíte nejistěji?
Preferuji tvrdý, až ledový podklad. Co se týče stavby tratě, raději mám brány postavené dál od sebe – rytmičtější, „na délku“.

Jdete do závodu s konkrétním plánem, nebo čistě pocitově?
Když je trať zrádná, s trenérem si vytipujeme pasáže, kde je třeba dávat pozor. Ale jakmile jsem na startu, jsem vyloženě „pocitová“ závodnice a soustředím se na aktuální moment.

Kdybyste měla dát hobby slalomáři tři rychlé tipy, čím zlepšit své lyžování…
Určitě bych jim doporučila soustředit se na oblouky, dopřát si před sezónou pořádný servis lyží, a hlavně si jízdu užívat. No a možná trochu „okoukat“ techniku od ostatních (úsměv).

Kdo jsou vaše lyžařské vzory?
Obdivuji Mikaelu Shiffrin i Petru Vlhovou – to, co dokázaly, je obdivuhodné. Když jsem byla mladší, vzorem mi byla Veronika Zuzulová. Dnes je z ní kamarádka, čehož si moc vážím.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu a jaké cíle máte v nové sezóně?
Byla velmi náročná, protože jsem ztratila otce. Trápila jsem se na svahu i v osobním životě, ale snažila jsem se bojovat až do konce. V nové sezóně se chci dostat co nejvýš, dosáhnout skvělého výsledku, ale hlavně si celou sezónu užít.

Teď vás čekají ZOH v Cortině i Světový pohár ve Špindlu. Jak jste se na to připravovala?
Letní přípravu jsme věnovali síle, kondici a koordinaci. Zkoušeli jsme i nová cvičení a věřím, že právě ta mi v zimě pomohou. Na domácí závody ve Špindlu i na Cortinu se moc těším.

Jak vypadá váš „obyčejný“ den bez tréninku?
Odpočívám, vyřizuji běžné věci nebo trávím čas s blízkými – ať už u kávy, snídaně nebo filmu s kamarádkami. Nemám ráda pasivní nicnedělání, spíš aktivní odpočinek. Bez pohybu dlouho nevydržím.

Sponzoři jsou pro profesionálního sportovce klíčoví. Jak si je vybíráte a jakou roli hrají ve vaší kariéře?
Na začátku mě podržela hlavně rodina a blízcí. Sponzoři přišli až později. Při výběru se řídím vnitřním pocitem. Každý z nich je součástí mého života i mimo svah. Například Horalky – v dětství byly mojí odměnou po tréninku a dnes je mám v batohu na závodech, dovolené nebo na výletě. Nejlépe chutnají studené z lednice (úsměv).

A nakonec – máte už plány po skončení kariéry?
Lyžování zůstane součástí mého života. Mým snem je mít rodinu, práci, která mě bude naplňovat, a navštívit země z mého seznamu. Konkrétní plán zatím nemám – teď se soustředím na nadcházející sezónu a na ZOH v Cortině.

Rozhovor vedl Andrej Bača, Divino.sk