V podání mužů bylo jiné lyžování. Obrazně a s nadsázkou - fackujte mě dle libosti - dámy by měly doma hýčkat děcka nebo plyšáky a pánové se prát.

Holky samy o sobě jsou skvělé a jejich sobotní předháňky jsem už okomentoval. Ale slalomový oblouk pánů je jiné kafe.

Na shodné trati se ženami jim německý trenér Doppelhofer a švédský Soulard postavili přímější kurs, v němž ušetřili po třech změnách směru: 66/63 branek (ženy měly 68/66) a 63/62 (ženy 66/65). To napomohlo časům o 5 vteřin/kolo rychlejším. I poslední klasifikovaný byl dole o 7 vteřin rychleji než vítězná Mikaela.

Ačkoliv se slalomové lyže nemění, i tady, podobně jako v Söldenu, se objevil trend „narovnávání“. Loni byly 2 branky navíc (68/65 a 67/64) a vítěz (Myhrer) o 4 vteřiny pomalejší. Nebo to byl jenom recept, jak na Hirschera?

Veteráni i mládežník

Závod sám byl krásnou obhajobou veteránů, ale s výstrahou mládí. V desítce byli čtyři narození před 1980: 2. Matt, 4. Kostelic, 6. Thaler, 8. Raich, dále 13. Herbst a 17. navrátilec po zranění Lizeroux. Za mladé hlasitě promluvil náš starý známý 3. Henrik Kristoffersen (1994, veteráni diskuse na snow.cz si vzpomenou, jak nám ho coby staršího žáka ze sledování mládežnických závodů v Liberci nadšeně vylíčil Honza Verl – jeho předpověď nezklamala), ale také 9. Solevaag s č. 55 a 14. skorokrajan Adam Žampa.

Vítězství Marcela Hirschera – zde jeho první – už bereme jako málem povinnost. Zdá se, že na něj letos opět nikdo mít nebude, i když na plochém vršku a méně prudkém dojezdu byli rychlejší jiní. Což dost možná souvisí s výše popsanou stavbou tratě. Vyhrál ale s přehledem a zadání „kdo ho zajede?“ pokračuje.

Nezmar Mario Matt, zde 2., vypadá i letos na medaile. Nemá sice Marcelovu gumovost a rychlost, ale své dlouhé páky umí dobře využít i poskládat, má zažity všechny situace, které mohou závodníka potkat, jako dvojnásobný mistr světa už nemusí nikomu nic dokazovat. Jeho nevýhodou je specializace a málo startů, ale on si poradí.

Také Benni Raich si poskládal priority, opustil pozdní sen o velkém globu a soustředil se na výkon v technických disciplinách. Ani on už nedokáže to, co Marcel, ale pokud by jezdil jako v Levi (8.), mohl by uzavřít dluhou kariéru opravdu dobře. Velmi solidní byl také 4. Ivica Kostelic, jako nejrychlejší dole v 1. kole tam na Marcela najel čtyři desetiny. A po delší době se také přihlásil snad už konečně zdravý exšampion Grange, sedmý.

Zmíněný Kristoffersen zde byl před rokem 11., výkonnostně průběžně roste, takže si prý sám tuto sezónu troufal být někdy do deseti. Jeho 3. místo není radno přeceňovat, ale lepší povzbuzení si snad ani nelze představit.

Dobře i špatně

11. Ted Ligety sice dopadl jen nepatrně lépe než loni (13.), ale pozor: v 1. kole byl klasickým obřákářem ve slalomu a podle toho dojel až 20. Ve druhém ale vyšvihl úplně jinou jízdu, ještě 20 vteřin do cíle ve 2. času kola, v ní nakonec 6. S takovou by mohl sbírat slalomové body v desítce, potřeboval by ale ještě spíš dostat se až do losované sedmičky, na to ale nejspíš mít nebude. A na opravdovém slalomáku to proti specialistům bude mít těžší než tentokrát.

Nesporná slalomová dvojka Neureuther, 2. i po 1. kole, jel od začátku druhého mizerně a předvedl se v něm kombinací kotoulu a salta. Paradoxně ho tato kreace možná zachránila před neprojetím brány, takže po pár krocích vracení se pokračoval a dojel si jako poslední alespoň pro 4 bodíky. I ty se mohou na konci sezóny počítat. Nedojel ani Pinturault a žebříčková sedmička, tímto závodem nezměněná, se mu tím vzdálila z 20 na 40 bodů. Naopak 14. Žampovi se přiblížila vytoužená třicítka na pouhý bod.

Trochu se naopak vzdálila Kryštofu Krýzlovi. Průběžné časy až do vypadnutí ho řadily až do 7. desítky. Jízdu jsem neviděl, komentáře žádné. Přitom loni zde jako 25. bodoval. Nepotěšil se ani Filip Trejbal, přestože s vysokým číslem 69 zajel jako 45. se ztrátou 1:99 lépe než loni (58., +2:75). Postup byl ale, na setinu stejně jako loni, do 1:58 za Hirscherem. (Když si uvědomíme, že na 63 změnách směru na nějakých 600 m délky se smí ztratit na takového ďábla jako Marcel průměrně jen 0:025 sec./zatáčku, vidíme, jaký boj a výkon už jenom 2. kolo ve WC znamená. I s vědomím, že lehká trať vždycky vytváří odstupy těsné.)

Zase Velká Trojka?

Zdá se tedy, že pánský slalom bude opět honem na Hirschera. A Marcel bude jistě opět velkým kandidátem na třetí globus v řadě. O závěrečný podest se nejspíš i letos popere „velká trojka“ Hirscher, Svindal, Ligety. Pinturault je sice v záloze, ale letos ještě asi nebude zralý.

Ted Ligety? Mohl by se spokojit s titulem krále obřího slalomu a medailemi, ale všechna čest za to, že nerezignuje na výzvu velkého globu. Musel by ale poskládat ve SL a SG víc bodů než Marcel v GS a současně doufat, že Hirscher nenajede superobří body v nějakém „šikovně“ hodně zatočeném závodě. Jenže SG se pokaždé jede podstatně méně než slalomů. Čímž je nejvíc bit poslední z tria, Axel Lund Svindal. Ten by k loňským výkonům klouzavým musel přidat pravidelně hodně slušně obodované GS. To je proti specialistům na hranici proveditelnosti, takřka Mission Impossible.

Materiálová pestrost

V žádné disciplině nepanuje taková materiálové pestrost jako ve slalomu. Na start se postavilo 11 značek lyží (Atomic, Blizzard, Dynastar, Elan, Fischer, Hart, Head, Nordica, Rossignol, Salomon, Völkl) a kromě Dynastaru a Elanu všechny bodovaly. Prvních pět závodníků jelo na pěti různých značkách - podle pořadí Atomic, Blizzard, Rossignol, Fischer, Nordica - a mezi prvními 10 jich bylo s Völklem a Salomonem sedm. V podstatě lze říct, že kdo dělá opravdové závodní lyže (pár malých, aby mě někdo nechytal za slovo, pro přehlednost sdělení pomineme), protlačil je do slalomu WC. Tato pestrost příjemně připomíná doby minulé.

Diskuzní vlákno pod článkem zahrnuje všechny příspěvky a komentáře ke Světovému poháru v alpském lyžování 2013/14.