V devadesátých letech jsem tento region projížděl při prvních pracovních cestách, většinou na pozvání některé z rakouských firem, téměř posvátně. Rok, dva před tím bych na návštěvu byť blízkého Lince ani nepomyslel. Na hranicích by mě soudruzi pohraničníci hnali zpět na smíchovskou Farkáň. Možná bych mohl pomýšlet tak na Balaton…

Tak tedy Kitzbühel. V kapse pár šilinků, přitom kolem luxusní hotely, restaurace, přenádherné měšťanské domy. A v té vší nádheře korzující vyšperkované dámy v kožiších, pánové vypolstrované svazky bankovek a vystupující z vozů Bentley, Jaguar, či Masserati. Jestli člověk cítil, že někam naprosto nepatří, tak přesně to byl tehdy kitzbühelský střed města. Naštěstí doba se změnila.

Stále elita, ale…

Vysoká noblesa se z Kitzbühelu nevytratila. Naopak. Nepřestávají sem jezdit císařští potomci a potomci vysoké rakouské aristokracie. Nemohou chybět nejbohatší vrstvy rakouské a evropské společnosti a na ně nabalené další společenské VIP celebrity jako jsou politici, zpěváci, herci a sportovci. Je téměř povinností, že ten kdo má být viděn, musí Kitzbühel alespoň jednou za zimu navštívit. Nejlépe samozřejmě v době konání přeslavného Hahnenkammu. Ten letošní začal oficiálním tréninkem ve čtvrtek 23. 1. 2014, pokračoval pátečním slalomem speciál, sobotní sjezdovou perlou a končil nedělním super-G. Ale zpět ke struktuře návštěvníků.

Ta se opravdu za poslední zejména tři desetiletí neuvěřitelně změnila. Důvodem byla změna postoje původně samostatných lyžařských areálů v okolí Kitzbühelu. Dříve několik samostatných středisek, dosažitelných pouze skibusy, je dnes pohodlně pospojováno lanovými drahami. Lyžaři se tak nabízí území se 170 km sjezdových tratí s 52 lanovkami a vleky a systémy technického sněhu, které disponují celkem 780 sněhovými kanóny.

Neuvěřitelné. Jenom zasněžovací systémy se vším všudy, s rozvody, trafačkami, kompresory v podzemí, rozsáhlými bazény na zachycování vody, odhaduji na zhruba 1,5 mld. korun. To vše se postupně podařilo jedné z nejmocnějších společností v Evropě provozující lanovou dopravu, proslulé společnosti Bergbahn AG Kitzbühel.

Tím vším se přihodilo, že lyžaři ubytovaní v okolních vesničkách se tak vlastně přirozenou cestou stali integrovanou součástí vnitřní částí Kitzbühelu, do kterého pochopitelně migrují po svém lyžování za zábavou. Samozřejmě, že většinou ne do okázalých a superluxusních hotelů a restaurací, ale na diskotéky, do barů nebo oblíbených venkovních bufetů otevřených dlouho do noci. Tomu se velmi rychle přizpůsobili i obchodníci. Zjistili, že nejenom láce, ale přiměřené ceny podpořené vysokou návštěvností mohou být dobrým obchodem. A tak se zcela přirozeně promíchala společenská elita s námi, běžnými lyžaři. Tedy alespoň na sjezdovkách a ulicích.

Některé lyžařské areály pro možnost korektního srovnávání navštěvuji řadu sezón vždy ve stejném období. Potom lze brát srovnání opravdu za seriózní. Posledních 9 let navštěvuji vždy ve třetím, letos čtvrtém lednovém týdnu právě Kitzbühel. Zde je letošní hodnocení.

Kitzbühel očima lyžaře

Pro osvěžení paměti. Lyžařský komplex v dnešních hranicích začíná na jedné straně nad vesničkou Aschau na severovýchodní straně komplexu a končí v Hollersbachu na severozápadě lyžařského komplexu, na samotném předměstí již hodně vzdáleného Mittersillu. Do lyžařského komplexu byla postupně integrována střediska Aschau, Kirchberg, Kitzbühel, Jochberg, Pass Thurn a Hollersbach. Skipas platí i na skibusem dosažitelné středisko Kitzbüheler Horn, které leží přes město a lanovkami propojit tudíž nelze.

V roce 2013 byl Kitzbühel vyhodnocen portálem Skiresort.de pěti zlatými hvězdami mezi nejlepšími top ski resorty na světě! Hrdě se dokonce hlásí k tomu, že je úplně nejlepší na světě! Skiresort.de Award je přitom podle Bergbahn AG Kitzbühel největší a nejuznávanější testovací portál na světě.

Není divu, že společnost Bergbahn AG Kitzbühel hovoří o miliónu návštěvníků za lyžařskou sezónu. Sama společnost udává, že je za rozvoj tohoto regionu odpovědná již 80 let!

Struktura sjezdových tratí

Lyžaři je denně k dispozici 170 km sjezdových tratí. Podobně jako ve většině ostatních rakouských lyžařských areálů je lyžování i zde hodně sportovní. Celkem 24 km (14,1 %) sjezdovek je klasifikováno jako obtížné, černé. K tomu majorita 77 km (45,3 %) červených sjezdovek střední obtížnosti a pouze 69 km (40,6 %) je modrých sjezdovek, deklarovaných jako jednoduché.

Ze 170 km sjezdovek je tedy 101 km (59,4 %) červeno-černých, což dává lyžařskému komplexu jasně sportovnější charakter. Osobně si dokonce myslím, že rakouské hodnocení je například proti italskému poněkud „benevolentnější.“ V Itálii by pravděpodobně byly modré sjezdovky hodnoceny jako červené, červené jako černé a černé? Nejsem si jist, zdali jsou alespoň některé, podobně jako v Kitzbühelu, až se sklonem 70 % a značené s vykřičníky "DIRETISSIMA"! Ale zpět k hodnocení.

Příjezd do regionu

Ze všech hlavních přístupových směrů byl co do sjízdnosti jako každoročně velmi dobrý. Ostatně při teplotách kolem +8 °C není divu. Opakovaným problémem je sobotní průjezd kolem Mnichova, kdy zde každý jistojistě ztratí 1 až 3 hodiny ve Stau. Pomalu se posunující kolona jde prakticky až po hranici u rakouského Kufsteinu. Na autech jsou kromě domácích Němců převažující značky PL, NL, B a samozřejmě CZ. Je to proto, že sobota je den měnících se týdenních turnusů na horách v Rakousku a Itálii a tato trasa do Alp, je pro většinu automobilistů prostě stěžejní.

Nervózní koloně se vyhne automobilista projíždějící v sobotu tento úsek nejpozději do 9 až 10 hod. ráno nebo ještě lépe jedoucí v pátek nebo neděli. Tiskem nebo e-portály doporučované objízdné trasy přes Pasov nebo Rosenheim osobně nedoporučuji pro naprostou přetíženost těchto silnic. Sám jsem si to vyzkoušel a cesta mi v sobotu trvala ještě 2x déle než cesta po dálnici ve Stau.

Nejrychlejší příjezd do Kitzbühelu je patrně z dálnice Kufstein – Innsbruck. Od hranice s Německem se jede směrem na Innsbruck něco kolem 20 km, ale přesto si nezapomeňte u nás doma nebo ještě v Německu zakoupit desetidenní dálniční známku. Dostanete ji i za koruny ještě před Rozvadovem. Rakouští policisté známku nemilosrdně kontrolují okamžitě na prvních metrech za hranicemi a při cestě zpět ještě před vjezdem na dálnici.

Parkování

Každý hotel nebo penzion má svá parkovací místa. V Rakousku je to stavebně povinností. S předchozími roky zůstává shodné i parkování u většiny páteřních lanových drah. Již několik posledních let je zpoplatněné částkou 5 až 20 EUR. Nejdražší parkování je v parkovacích domech.

Ubytování

Proti loňsku se opět zvedlo, a to o 5 až 15 %. Nejlevnější lze pořídit ve vzdálenosti do 10 km a dále od páteřních lanových drah v intervalu 20 až 50 EUR za lůžko v apartmánu některého z penziónů, či v soukromí. Ubytování ve vzdálenosti 0,1 až 4 km od páteřních lanových drah je ovšem již v rozmezí 50 až 100 EUR za osobu a v hotelech s polopenzí a skipasem v rozsahu 80 až 500 EUR, ale i mnohem výše v nejluxusnějších hotelech.

Já bydlím s přáteli již řadu let stejně, v malém městečku okrajové části Kitzbühelu, cca 5 km od lanové dráhy Fleckalmbahn. Za sedm nocí, šestidenní skipas, polopenzi a využití moderního balneo provozu, jsme letos podle velikosti pokoje platili 540 až 630 EUR za osobu. Ještě před pár lety jsme zde ale platili 460 EUR!

Ceny v této oblasti, jak již bylo řečeno, totiž každoročně neúprosně rostou, a to v intervalu o již zmíněných 5 až 15 %. Cena je ale stále ještě hodně přijatelná. Kdysi jsme měli ve výběru malého, rodinného hotelu ohromné štěstí. Majitel vládne kuchyni, ohromně ho to prý baví. Každé odpoledne mastí ve volné chvíli se sousedy v restauraci mariáš. Jeho manželka Barbara je v recepci a řídí personál hotelu. Její sestra Elizabeth je v restauraci na place. Pomáhá jí ještě sympatický Maďar s knírem až k bradě, jak řídítka dědečkova kola. Letos ho ještě „vylepšil“ bradkou. Jmenuje se Barnabáš (50), ale říkáme mu Atilla. Žije u Balatonu. V zimě zde pracuje 4 měsíce, k tomu od června další čtyři měsíce v létě a zbytek si prý užívá doma na Balatonu. Říká, že kombinace Barack pálinka, ženy a čárda, je ta nejlepší kombinace pro rozvedené balatonské muže. Je převelice ochotný, známe se již dlouhá léta, při našem letošním odjezdu nás dojatě objímal a měl dokonce slzu v oku.

K první lanovce a po lyžování do hotelu jezdíme denně mikrobusem zdejší taxislužby za poplatek 3 EUR na osobu. I zde se letos platí více, vloni byl poplatek 2,50 EUR. Ale na jinak hodně luxusní poměry Kitzbühelu to patrně nikoho nezabije.

Pobyt s polopenzí, parkováním, saunou, párou, 6denní permanentkou, s útratou na svahu (cca 25 EUR denně) a cestou mě přišel naprosto shodně jako vloni na cca 22 000 Kč. A to přes drobné cenové úpravy a podstatně vyšší kurz eura ke koruně. Určitě jsem ale letos utratil méně na svahu hlavně za hruškovici mit birne, tedy s malou hruštičkou, protože bylo letos výrazně lepší počasí, takže bylo víc lyžování, než konzumace kořalky při hustém sněžení. Jinak by to bylo o těch 15 % více… Není to sice určitě nejméně, ale přiznejme si, je to na Kitzbüihel hodně?


Skipas

Denní skipas v hlavní sezóně 22. 12. 2013 až 5. 3. 2014 přijde na bratru 47 EUR!Přepočtem současným kurzem kolem 27,50 Kč/EUR to dělá 1 297 Kč. Žádný šlágr, že? Téměř 2x více než nejdražší český skipas a 3x více než průměrný český skipas. Co na to trvale kverulující lyžař nad nejvyšší domácí permicí kolem 750 Kč?

V mezisezóně 16. až 21. 12. 2013 a 16. 3. až 5. 4. 2014 je denní skipas o pár euro levnější, stojí 42,50 EUR (-9,5 %). Lyžuje-li se před 16. 12. a po 5. 4., klesá denní skipas až na hranici 37,50 EUR.

Šestidenní skipas pro celou oblast stojí dospělého 233 EUR, vloni 225 EUR (+4,5 %). I když je leden, je to zde hlavní sezóna. Děti v e věku 7 až 16 let přijde šestidenní skipas na 116,50 EUR, přesně 50 % ceny dospěláka a studenty ve věku 17 až 19 let na 186,50 EUR, 80 % ceny dospěláka.

Lze ale zakoupit tarify i po dnech od 2 do 15 dnů. Někomu mohou vyhovovat i tarify pěti aktivních dnů lyžování ze sedmi dnů pobytu (218 EUR v hlavní sezóně). Den se aktivuje vždy prvním průchodem turniketem. Nebo si návštěvník může zakoupit tarif 10 lyžařských dní ze 14 dní pobytu (347 EUR v hlavní sezóně). Děti a studenti mají obdobné slevy jako u 6denních skipasů.

Bergbahn AG Kitzbühel nově vypracoval také velice zajímavou strukturu dalších slev. Kupříkladu každé pondělí je denní dámský skipas zlevněn na 37,50 EUR, v mimosezóně dokonce na 33 EUR. Každý pátek totéž platí pro muže a každou středu pro studenty. Šikovná šlamastika, že? Předpokládám, že každý jede s partnerem, či partnerkou… Shodná sleva platí každé úterý a čtvrtek pro muže 60+ a pro milovníky lyží 80+ věku je poskytován skipas dokonce za symbolických 20 EUR. Chtěl bych se toho jednou také dožít…

A jeden bonbónek na závěr cenového mixu. Cena sezónní permanentky na jméno, fotografii a ještě heslo je 580 EUR, což je již astronomických 16 472 Kč!

Sněhové podmínky

Vloni jsem zde při příjezdu prakticky ve shodném termínu registroval na sjezdovkách poměrně málo sněhu. Zavinily to tehdejší silné deště, které postihly i české hory. Ze šesti dnů našeho lyžování však tři dny silně sněžilo. V údolích u nástupních lanových drah bylo potom 40 až 50 cm, na hřebenech 90 až 130 cm. Samozřejmě kvalitu sjezdových tratí vylepšoval technický sníh, jehož výrobě svědčilo doslova arktické prostředí.

Letos jsme do kitzbühelského regionu přijížděli téměř v jarním fénu, kdy se počasí pohybovalo mezi +7 až +10 stupni. Na sjezdovkách bylo cca 20 cm v údolních dojezdech a 40 až 60 cm v horních patrech areálu. A to byl na dlouhotrvající sněhovou bídu téměř zázrak! Několik nedalekých lyžařských areálů, kupříkladu Elchau a Kelmau byly prakticky mimo provoz. Nutno podotknout, že sníh byl až do úterý těžký, kašovitý a páteřní dojezdové sjezdové tratě byly s nejvyšším stupněm úsilí udržované tak do třetiny své běžné šířky.

Sněhová bída měla za následek nevídaně obrovskou migraci lyžařů ze vzdáleností až do 50 km sem na zdejší sjezdové tratě. Parkoviště u páteřních lanových drah byly narvané k prasknutí, napočítal jsem zde přes 30 autobusů, a to tisíce lyžařů přijelo do Kitzbühelu dobře organizovanou příměstskou vlakovou dopravou. Kam se na tento nápor hrabe i samotný vrchol zimní sezóny! K běžně v lednu organizovaným školním lyžařským zájezdům rakouské omladiny tak přibyli tisíce dojíždějících lyžařů a nevídaně vysoký počet mladých Holanďanů, v odpoledních hodinách opilých jako Dánové…



To vše dohromady mělo za následek totální přeplněnost většiny sjezdových tratí, intenzivní pocit trvalého nebezpečí, ohrožení, k čemuž přispíval nebývale vysoký počet kolizí mezi lyžaři. Odpolední dojezd lyžařů zpět k parkovištím mi tak v těchto dnech připadal skoro jako bitva u Thermopyl. Dokonalý masakr motorovou pilou. Boule po pás, nahrnutý těžký, vodou nasáklý sníh mezi tím, mnohdy na plech opilá holandská budoucnost národa, stovky nebohých školáků, stojících na lyžích evidentně poprvé a do toho občas kretén, jedoucí tento prostor hlava-nehlava šusem…

Zlomem byla středa. Z úterý na středu byl v noci konečně mráz a napadlo něco sněhu.

Na jako beton zmrzlém podkladu tedy kolem 20 cm prašanu a lyžovalo se mnohem lépe. Ve čtvrtek 23. 1. 2014 byl oficiální trénink sjezdu, mráz vytrval a dokonce bylo celý den slunce. Na sjezdovkách se díky tréninku na slavný závod vylidnilo, a lyžování zde bylo konečně to, co jsme jinak zažívali v minulých letech. Ovšem v noci začalo hustě sněžit, což v pátek přes den nepřestalo. Přidala se těžká difuze, bílá tma, což mělo za následek ukončení našich pokusů lyžovat již kolem poledne. A sněžilo i celou sobotu při sjezdu na Hahnenkammu.

Teploty

V týdnu od 18. 1. do 25. 1. 2014 rozkolísané od počátečních +10 °C po nejmrazivější noc na čtvrtek 23. 1. až do -10 °C. Rozdíl 20° C v teplotách, od vysoce plusových, do poměrně mrazivě minusových jsme zde zažili za devět let poprvé. Většinou je zde v těchto termínech mrazivé, až arktické období.

Novinky

Po loňských dvou výrazných novinkách, a to odpojitelné šestisedačky s bublinou Walde (na skimapách A3) u krátké pláně nad slavnou sjezdovkou Hahnenkamm a supermoderní, oběžné, odpojitelné, osmisedačkové lanové dráhy s bublinou a vyhřívanými sedačkami Zwaitausender, vedoucí na nejvzdálenější vrcholek stejnojmenného kopce (2 004 m n. m.) nad Pass Thurnem, se letos přidaly dva zbrusu nové úseky osmimístné kabinkové oběžné lanové dráhy Wagstättbahn vedoucí z Jochbergu. Přilehlá sjezdová trať tak dostala novou, vysoce atraktivní dimenzi nejenom svým profilem, třemi restauracemi po cestě, ale i superluxusní lanovou dráhou.

Tajné tipy

Až na výjimky byly všechny sjezdové tratě v období 18. 1. až 25. 1. 2014 vysněžené technickým sněhem a sjízdné. Někde bohužel v dojezdových částech jenom v původních třetinách své šířky, ale i to byl skoro zázrak. Pouze sjezdové tratě, spoléhající ve vrcholových partiích mrazivých severních údolí na přírodní sníh, byly nesjízdné pro jeho nedostatek.

První tajný tip. Až sem někdy pojedete, nasměrujte se na sjezdovku č. 60 Wagstätt (na skimapě F1 a F2) vedoucí do Jochbergu. Šest km dlouhý sjezd až z vrcholu Wurzhöhe od proslulé lanovky 3S za to určitě stojí. Slastí se vám srolují chodidla v pěst. Dokonale upravená pista, hodně tmavě červený profil, skoro žádný lyžař, převýšení přes 800 m a uprostřed jedna z nejlepších samoobslužných restaurací v celém komplexu. Druhá je u nástupní stanice nové dvouúsekové kabinkové dráhy a třetí v horní třetině sjezdové tratě. Takže si lze cestou ještě dobře užít…

Druhý tajný tip. Fantastická gulášovka a nádherné prostředí ve stylové dřevěnici Toni Alm v polovině sjezdové tratě do údolního Hollersbachu. Každý příchozí je osobně přivítán úsměvem a pravicí majitele stylové restaurace. Při placení se opět s úsměvem každý dočká rozloučení a pozvání k další návštěvě. Prostě milé, skoro jako u nás doma.

Třetí tajný tip. V poslední třetině sjezdovky č. 26 Kaser, vedoucí poblíž lanovky Maierlbahn, je po pravé straně restaurace Schi Alm (v mapě č. 29), kde již několikátý rok po sobě pracovalo v zimní sezóně v kuchyni pět Čechů. Letos jich zde však bylo již 11, někteří zapadli opět do kuchyně, ale většina ženské části byla v restauraci „na place.“ Takže báječně, všude samá čeština! Dali jsme jí pro rychlou orientaci svůj vlastní název, a to U pěti Čechů.

Obtížnost sjezdovek

Kitzbühelské lyžování je hodně o sportu a pořádné zátěži při něm. Dám příklad. Na 50 km najezděných na sjezdovkách v Dolomitech na Sella Rondě je převýšení dle mé GPS kolem 7,5 km, v Kitzbühelu 8,5 km. Na šestikilometrové sjezdovce z Ehrenbachhöhe dolů do Kirchbergu je přitom převýšení celý kilometr!

Úprava sjezdových tratí

V minulosti jsem rakouské pistéry slušně kritizoval, že se mají jít učit k Milanovi Gočovi, náčelníkovi harrachovských lanovek a vychvaloval až do nebe kromě harrachovských i pistéry italské. Letos stejně jako loni nebudu, bylo to super!

Zpočátku vrcholilo teplé počasí, odpoledne boule po pás, z kterých regulérně vytékala voda, pod boulemi podklad 10 cm a pod tím hlína a kameny. To, že bylo každé ráno vůbec upraveno, považuji v těch šílených podmínkách za opravdový vrchol umění. K ránu to přituhlo, kolem desáté to ale bylo již měkké. Od středy, kdy se ochladilo, byla pista tvrdá a rovná jako tabule ledu, na tom 10, postupně až 30 prašanu a úprava naprosto dokonalá. I díky tomu, že se jim podařilo v noci dokonale načasovat úpravu. Tedy ještě ne ve chvíli, kdy to bylo dokonale rozteklé, stroj by se bořil a bylo by to nerovné, ale na dobu, kdy to trošku začalo přituhovat, radlicí si vpředu srovnal boule a frézou s křídlem dorovnal do dokonalé roviny.

Ceny

Stejně jako vloni nejcitelnější změna! Ovšem nejen směrem nahoru, ale i dolů. Značný nárůst cen jsme registrovali v některých deštnících a restauracích ve vrcholových partiích lyžařského komplexu. Ale jde si s tím poradit. V horních partiích se prostě na drink nezastavovat a sjet třeba jen sjezdovku dolů k lanovce, kde je nabídka stejná, ale až o třetinu levnější. Na druhou stranu vznikly další bufety, deštníky a restaurace, takže vynikající gulášovka v restauraci Toni Alm, kde jsme za ni vloni platili 9 EUR, letos stála kupodivu „pouhých“ 6 EUR.

Atraktivní nabídky regionu

Rodinné dny zdarma byly vyhlášeny na 15. 12. 2013, 19. 1. 2014, 9. 3. 2014 a 23. 3. 2014. V těchto dnech mají všechny děti narozené po roce 1998 v doprovodu dospělé osoby lyžování zdarma.

S rolbou na Bichlalm se dostanou zájemci o freeridové lyžování až do 28. 2. 2014. Supermoderní sněžné pásové vozidlo s kabinou doveze 3x denně 25 zájemců za 20 EUR na nedotčený vrcholek Bichlalmu. Objednávat lze tuto službu přes vyjmenované lyžařské školy na oficiálních stránkách Bergbahn AG Kitzbühel.

Špičkově vybavený a dokonale udržovaný Mercedes Benz Snowpark Kitzbühel pro freestylisty je vybudován na Hanglalm na jihu lyžařského resortu.

Na 40 místech označených v lyžařském resortu jako KitzSki WLAN je možné využít bezplatné Wi-Fi připojení na internet prostřednictvím bezdrátové technologie WLAN. Horou plnou možností je nazýván Sportberg Gaisberg. Možnost nočního lyžování na oficiální závodní sjezdové dráze FIS je podpořeno lezením v ledu a noční sáňkařskou dráhou.

Služba SkiBus-Service funguje pro všechny majitele skipasů bezplatně. Tyto autobusy jsou označeny štítkem SKIBUS a operují na trasách Kitzbühel-Kirchberg-Aschau, dále Kitzbühel-Wörgl a nakonec Kitzbühel-Jochberg-Pass Thurn-Miittersil podle jízdního řádu zveřejněného na oficiálních stránkách Bergbahn AG Kitzbühel nebo na zastávkách skibusů.

Zdarma se denně do Kitzbühelu na Streif dostane každý lyžař zdarma vlakem po železniční trati St. Johan – Kitzbühel Hahnenkamm, je-li držitelem platného skipasu, Tirol Snowcard nebo Kitzbüheler Alpen AllStandard a je-li v lyžařském oblečení.

Služby

Jako vždy dokonalé, fungující, bez zákaznicky viditelné chyby.

Návštěvnost

Letos katastrofálně vysoká – viz popis výše. Ale pro jistotu ještě k těm školním kurzům.

Rakouský stát zaregistroval v posledních letech výraznou změnu v návštěvnosti zdejších hor. Dřívější běžné týdenní pobyty se v současných trendech změnily na prodloužené víkendy a návštěvníků ubylo také generálně. Krize, kdy mnohem více lidí začalo mít hlouběji do kapsy, se nevyhnula ani Rakousku. Ubylo lidí, ubylo tržeb, ubylo i vybraných daní.

A stát proto zareagoval. Nechtěl na horách nezaměstnanost a menší daně. Vydal proto pokyn o povinném lednovém lyžařském výcviku všech stupňů škol a hory se jako mávnutím kouzelného proutku začaly zase plnit. Školní výcviky na zdejších sjezdovkách jsou ale pro ostatní lyžaře nepříjemné proto, že školáci nebo studenti většinou vyrazí se svými učiteli dolů ve velkých skupinách, jeden přes druhého, a to je samozřejmě nemilé a ještě k tomu poměrně nebezpečné. Některý z nich to pere šusem, jiný Neználek se na lyžích kymácí jak osina ve větru. I letos pokračoval výrazný nárůst mladých prknařů.

Plusy"

Je jich moc. Opakovaně bych vyzvedl krásně přehledné značení. Zdejší lyžařské subresorty jsou totiž velmi přehledně značeny velkými písmeny od „A“ do „G.“ Stejně velmi přehledné je putování i po nich, i bez použití skimapy. Ostatní bych shrnul je do jediné věty. Velkým plusem je návštěva celého lyžařského komplexu Kitzbühel jako taková. Takový resort je prostě dobré navštívit.

Mínusy:

Nevím. Vadí mi snad poslední lyžařský vlek na trase lyžařského safari Kitzbühel – Mittersill. Možná trvale postupně rostoucí ceny. Ale nakonec, přátelé, jsme přeci v Kitzbühelu!

Autor je úspěšný podnikatel v českém horském byznysu a zároveň bývalý manažer a jednatel českého lanovkářského svazu.