Nejlepší hotel v Alpách

Dochované dějiny této osady sahají do 13. století (pravděpodobně však byla založena mnohem dříve), v roce 1495 se pak poprvé objevuje na mapách pod svým – již poněmčeným – jménem Zermatt. Jako mnohé podobné horské vesnice ve Švýcarsku byla i ona až do 19. století chudým a zapomenutým místem, kam vedly pouze pastevecké stezky skrze údolí obklopená rozeklanými skalisky Walliských Alp. Tehdejší lidé chovali hory v bázlivé úctě a děsili se nadpřirozených bytostí či božstev, které v nich měly přebývat, takže návštěvníků z okolního světa sem mnoho neproudilo a vesnice si žila svým skromným životem století za stoletím.

S příchodem osvícenství se však mezi lidmi začal šířit zájem o přírodu a její zákony a ruku v ruce s tím upadala víra v pověry. Strach vystřídala zvídavost a na přelomu 18. a 19. století bylo poprvé zlezeno množství velehor po celém světě. Jelikož je ve Walliských Alpách zasazeno na 40 čtyřtisícových vrcholů, vlna horolezectví sem logicky zamířila. Mrazem ošlehaní horolezci a další dobrodruhové šířili po Evropě zprávy o panenské přírodě, malebných vískách a čistém vzduchu, na což Evropané z přelidněných, epidemiemi sužovaných měst slyšeli. Rozmáhající se železniční doprava už brzy do Švýcarska nevozila jen zarostlé horaly s cepíny na batozích, ale i movité hosty, vyhledávající pověstné švýcarské hotely, které po celé zemi rostly jako houby po dešti.

První hotel v Zermattu otevřel roku 1838 místní lékař Josef Lauber, skutečným architektem přeměny malé vísky v prosperující rekreační středisko byl však podnikatel a vizionář Alexander Seiler, který se do Zermattu v předtuše velkých změn přistěhoval v roce 1851. Krátce po příjezdu koupil Lauberův hotel Cervin a dal mu turisticky atraktivnější název Monte Rosa (mimochodem používaný dodnes), posléze získal i hotel Riffelberg a začal od místních farmářů skupovat pozemky. Korunu svým snahám nasadil v roce 1878, kdy se rozhodl postavit nejen nejlepší hotel ve Švýcarsku, ale rovnou v celých Alpách. Dostal jméno Riffelalp a dodnes zdobí kopec nad vesnicí.

Matterhorn, nebezpečný, ale neodolatelný

Alpský tesák Matterhorn však jako by to vůbec nezajímalo. Zatímco po okolních horách se už dávno procházeli horolezci, velikán nad Zermattem stále vzdoroval. Zdolat se ho pokoušely zástupy horolezců, z nichž mnozí při zlézání zemřeli. Slavný britský horolezec Edward Whymper se o to neúspěšně pokoušel celkem osmkrát, než se mu to v roce 1865 konečně podařilo. Cena za úspěch však byla vysoká.

Předchozí neúspěšné pokusy vedl z italské strany hraniční hory, pro ten devátý si se svou výpravou vybral jako počáteční bod Zermatt. Horolezci se spojili s další skupinou reverenda Charlese Hudsona a celkem sedmičlenná výprava se jednoho červencového rána roku 1865 vydala na výpravu, z níž se čtyři členové nevrátili. Muži sice 14. července skutečně stanuli až na vrcholu nedobytné hory, při návratu ale devatenáctiletý nováček George Hadow těsně pod vrcholem uklouzl a při pádu ze severní strany hory strhl další tři ze svých souputníků s sebou. Jeden z nich se sice pokusil zaháknout lano za vyčnívající kámen, lano se však vysmeklo a všichni čtyři tak za Hadowovu nepozornost zaplatili životem.

Hadow, který s Hudsonem jen pár dní před výšlapem pokořil v rekordním čase Mont Blanc, neměl pravděpodobně dostatek sil a jeho obuv byla po náročných výšlapech obnošená. Hudson však po návratu do Anglie napsal pro deník The Times reportáž z výšlapu, v níž konstatoval, že za Hadowovým uklouznutím nebyla „únava ani nedostatek odvahy, nýbrž pouhopouhá nezkušenost“. Tak jako tak se Matterhorn od té doby těší mezi horolezci respektu a mnohé jeho pohnutý osud fascinuje. Od roku 1865 při jeho zdolávání zemřelo už přes 500 lidí, ročně jich zahyne v průměru asi 12. Mnoho z nich je pohřbeno přímo v Zermattu.

Nejlepší lyžování světa

Hřbitov je však zřejmě jediným chmurným místem Zermattu. Středisko jako takové je sice díky absenci automobilů tišší než jiné, život v něm ale rozhodně neuvadá. Ráno převážejí elektrobusy lyžaře z centra vesnice k lanovkám, večer zase elektrotaxíky z après-ski barů k hotelům. Už samotná procházka dlážděnými ulicemi je zážitek. Většina lidí sem však jezdí za zimními sporty. A v tomto ohledu má Zermatt skutečně co nabídnout – ba mnozí tvrdí, že je to nejlepší středisko na světě!

Lyžovat se dá na švýcarské i italské straně (Cervinia a Valtournenche) a celková délka sjezdovek dosahuje 360 kilometrů. Ty se svažují do všech směrů, takže je na výběr ze sluncem zalitých kopců i stinných svahů s dlouho tvrdým sněhem. Nejvýše položenou stanicí je Klein Matterhorn ve výšce 3 883 metrů – po výstupu z kabinky se tak člověk může podívat Matterhornu z očí do očí a hora ztratí něco ze svého hrozivého kouzla. Sjezd z Klein Matterhornu patří mezi nejdelší a nejimpozantnější v Alpách, díky převýšení a vysokohorské ledovcové kulise. Ostatně podobně úchvatná jsou i další zákoutí střediska, která jsou osobitá pokaždé v jiném směru. Převažují svižné sportovní tratě, narazit se samozřejmě dá i na začátečnické kopce a ledovcové placky. Popisovat celou oblast by zabralo mnoho stran, ostatně jsme se o to pokoušeli už v několika článcích ve SNOW i na portálu SNOW.cz. Platí jedno, a to že obzvlášť v tomto případě nenahradí nic vlastní návštěvu. Lyžař by řekl „vidět Zermatt a zemřít“.

Mimořádnou lahůdkou, kterou najdete právě a jen v Zermattu, je heliskiing, tedy lyžování s pomocí vrtulníku. Zážitkem je jak výlet (zde skutečně od slova „létat“) nad vrcholky hor, tak zejména sjezd rozvířeným prašanem zpět k civilizaci. Začíná se třeba těsně pod vrcholem jednoho z nejvyšších masivů Alp – Monte Rosy a sjezd pak zabere i se zastávkou na svačinu ve slavné Monte Rosa Hütte aspoň půlden. Vybrat si ale můžete z mnoha různých sjezdů leckde v okolních horách.

Lyžování v létě

Zermatt je však známý i jako největší letní lyžařské středisko Evropy. Po celé léto je v provozu 25 kilometrů sjezdovek obsluhovaných osmi vleky včetně kabinové lanovky na vrch Klein Matterhorn. Tam se rozkládají široké, kvalitně upravené dálnice s věčně čerstvým sněhem. Lyžařský den za letního počasí je však třeba naplánovat. Většina vleků je v provozu už od sedmi ráno, kdy je vzduch chladný a sníh pevný. Po nočních srážkách je možné projet se čerstvým prašanem i na vrcholu letní sezóny. Kolem poledne se začíná oteplovat, sníh měkne, takže záhy po poledni je obvykle lepší skončit. Vleky déle než do dvou hodin v létě nejezdí.

V létě do Zermattu jezdí ladit formu mnoho světových lyžařských týmů a sportovců ze Švýcarska, Itálie, Rakouska, skandinávských zemí nebo USA a občas i Česka, není proto výjimkou potkat se na svahu, vleku nebo v restauraci se zvučnými jmény světového lyžování. A kdo ví, třeba s nimi i prohodit pár slov. Díky absenci sezónních turistů a spoustě profesionálů na svazích připomíná v létě Zermatt spíše než rekreační areál profesionální tréninkové středisko a na svazích to tak může někdy vypadat jako při demonstračních předjízdách.

Program na den i na noc

Zermatt však dovede zabavit i ty, kteří lyžování a jiným zimním sportům neholdují. Ihned po zavření vleků se davy unavených lyžařů zpravidla nahrnou do hudebního ski-baru Hennu Stall (hned pod sjezdem Furi) a s lyžařskými brýlemi na čele popíjejí za zvuků živé hudby svařáky a horké čaje. Živou hudbu má každý den také bar Olympia Stubl. Diskotéky a DJe najdete v podnicích Papperla a Pollux, kde se paří až do čtyř do rána. Celkem se v areálu nachází více než 40 hospůdek a barů, k tomu navíc devět nočních klubů a kino.

Pro klidnější trávení podvečera je k dispozici například pekárna s posezením Binar nebo kavárna nad kluzištěm a plochou na curling. Každý večer kolem šesté také startuje prohlídka vesnice s průvodcem, během níž lze vychutnat atmosféru historické části vesnice. Některé z budov jsou přes 300 let staré, jejich sluncem opálené dřevěné stěny jsou vyrobeny z modřínového dřeva a stojí na kůlech s kulatými kamennými deskami na vrcholu. Díky nim se do budov, které často sloužily jako sýpky, nedostali hlodavci. Stavení měla zpravidla dvě patra, přičemž lidé žili obvykle ve druhém a jejich domácí zvířata ve stodole o patro níž. Teplo z nich pak stoupalo vzhůru a příjemně obytné prostory zateplovalo. Teplo, ačkoli kvůli nízkým teplotám spíše příslovečné, vyzařuje Zermatt dodnes.

Zermatt má všechno, co se od špičky světových skiareálů dá očekávat. Stovky kilometrů perfektně upravených tratí, rozsáhlou síť pohodlných vleků i dostatek možností, jak se zabavit mimo sjezdovky. Jako celoroční lyžařský areál nabízí v každé sezóně jinou atmosféru i lyžařské podmínky, jeho dlážděné ulice jsou jako stvořené na večerní procházku i divoký návrat z après-ski párty. Kdo neviděl, nepochopí.