V Arabbě jsme brázdili hlavně svah Porta Vescovo, který se hemží červeno-černými a opravdu prudkými sjezdovkami. Ani koncem sezony není výjimkou, že sjezdovky vydrží dlouho pěkně tvrdé a navíc na nich jezdí jen pár lyžařů. Pořádný a dlouhý padák je chloubou černé sjezdovky Fodoma, kde nám chybělo snad ještě pár metrů do šířky. Ostatně subtilnější jsou i sousední sjezdovky, i když třeba černá sjezdovka Sourasas se blýskne i širšími úseky - vede z Porta Vescovo non-stop až do Arabby, což znamená skoro 4 km náročné členité tratě s průjezdem užší soutěskou i přehlednějšími pasážemi.
Nejčastějším dopravním prostředkem nám v Arabbě byla pohodlná šestisedačka Carpazza, jejíž nástup se nachází pod černou sjezdovkou Fodoma, ale přijet můžete i po černé Sourasas a následně červené Portados nebo z druhé strany po červené Salere. Jízda na polstrovaném gauči trvá příjemných 5 minut, na rozdíl od dvou kabinových lanovek, které začínají až dole v Arabbě, zato vedou až do vrcholového sedla. V kabinách si neposedíte, odměnou vám ale bude vyhlídka, odkud máte nejvyšší horu Dolomit Marmoladu jako na dlani.
Jeden den jsme věnovali právě „výletu“ z Arabby na Marmoladu. Cesta z
Arabby je zpočátku samá lanovka a přejezd, vrcholový úsek z Passo Padon je
navíc na rozdíl od Porta Vescovo orientován na jih, takže v dubnu se jaro v
podobě rozbředlého sněhu už od rána nezapře. Jakmile se dostanete ke
kabinové lanovce v Malga Ciapele, už si "jen" postojíte ve třech kabinách,
z nichž poslední vás vysadí přímo před schody na vyhlídkovou terasu na
vrcholu Punta Rocca (3 269 m), odkud máte celé Dolomity pod nohami – a
nejspíš odtud nebudete spěchat! 
Sjezd z Marmolady je červeně značený, ale dosti proměnlivý - zpočátku se valí po široké a přehledné ledovcové dálnici, naopak okolo sedla Fedaia se zužuje a dlouhý dojezd je nejen mírný, ale i poměrně nezáživný, navíc si v polední "špičce" horko těžko hledáte svou stopu. Určitě se vyplatí vyrazit hned zrána, už jen proto, že později během dne sjezdovka nebývá v "manšestrovém" stavu.
Zpět k Arabbě se dostanete čtyřsedačkou Padon, u jejíž horní stanice stojí stejnojmenná horská chata, kterou nepřehlédnete už kvůli neobvyklému počtu vlajek na její terase, samozřejmě s výhledem na Marmoladu. Hospůdka je samoobslužná a nabízí poměrně velký výběr jídel – pohostí vás tu například biftekem, špagetami na různé způsoby, nechybí ani lasagne nebo polenta s houbami či grilovaným sýrem. My vyzkoušeli hamburger (8 eur) a polentu s houbami (13 eur), z jejíž jedné porce by se klidně najedli dva. Staré dřevěné stoly pamatují snad první světovou, zato je tu mile a také ceny jsou o nějaké to euro nižší než jinde v Dolomitech.
Za mírnějšími sjezdovkami se můžete z Arabby vydat směrem na Passo Pordoi. Pod sedačkovými lanovkami se táhnou dlouhé modré přejezdy, zato červené sjezdovky ze Sass Bece, vrcholku oddělujícího Arabbu od lokality Belvedere ve Val di Fasse, už jsou docela sportovní. Sjezdovky se díky šířce budou líbit i méně zdatným a překvapily nás poměrně rovným povrchem ještě kolem půl čtvrté odpoledne.
Proč na jaře do Arabby?
I začátkem dubna panují v Arabbě často ještě zimní podmínky, a to proto, že jsou svahy Porta Vescovo severně orientované, tedy tvrdé, někdy až do odpoledních hodin. Lyžování na Marmoladě pak láká výhledy i jarní opalovačkou v horských hospůdkách po cestě. Šestidenní skipas vyjde v jarní vedlejší sezoně na 211 eur pro dospělého a 148 eur pro mládež, tedy o 28, resp. 20 eur levněji než v hlavní sezoně.
Na sjezdovkách jsme reportovali v oblečení HALTI, s helmami a brýlemi SMITH, v rukavicích LEVEL, s hůlkami KOMPERDELLE a vozily nás lyže značky FISCHER. V lyžákách nás hřály ponožky LENZ a rychlost na sjezdovkách jsme si měřili hodinkami GARMIN. Mimo sjezdovky nás obléklo STILAGO a do střediska odvezl vůz SUZUKI S-Cross. Fotografie jsou pořízené technikou SAMSUNG a GOPRO.
Všechny články s čerstvou inspirací z lyžařských středisek najdete v seriálu SNOW tour!
Partneři SNOW tour:
