Jak sám nový juniorský mistr světa ale přiznal, na tomto úspěchu se nepodíleli jen oni: „Musíme poděkovat samozřejmě našim trenérům, za to, jak nás připravili – Pavlu Ivánkovi, Danovi Mačátovi a Láďovi Novotnému, potom také pořadatelům, že se vůbec tahle akce mohla uskutečnit a v neposlední řadě také našim rodinám. Všichni čtyři jsme měli ve Štítné obrovskou podporu, a když ve vás lidi v okolí věří, hned se závodí jinak. No a dík patří i stavitelům, kteří se dnes naladili na naši notu.“

My jsme pro vás krátce vyzpovídali všechny čtyři úspěšné reprezentanty, a to přímo v povýherní euforii, která vládla celým týmem.


Česká republika už dlouho neukázala takovou sílu jako tady ve Štítné a dnes jste ji korunovali čtyřnásobnou výhrou. Jak se po takovém úspěchu cítíte?

Hynek Rajch: Ikdyž jsou přede mnou 4 kamarádi, tak to čtvrté místo docela mrzí. Bronz byl opravdu blízko. Honza mě předjel jen o 11 setin a k tomu mu pomohl hlavně ten pan pupíček, kterého si speciálně na tento závod tak poctivě vykrmil. :D Martine, pro tebe je to už druhá medaile. Kterou z nich jsi méně čekal? Martin Barták: Tak určitě tu první, ale to je vždycky speciální pocit. Lepší už to ani snad být nemůže. Nebo teda vlastně může. Ta radost může být i zlatá, to by bylo samozřejmě lepší, ale tohle je taky super.

Tomáš Soltík: Zlatá radost je tentokrát moje. Na to si ještě musíš počkat, hochu. :D Honzo, ty jsi získal svoji první medaili za už docela dlouhou lyžařskou kariéru. Co ti proběhlo hlavou, když to třetí z prvního kola pokazil a ty jsi byl tak blízko svému vysněnému cíli?

Jan Jerošek: Tak v tu chvíli jsem byl spíš naštvaný. Já si na slalom úplně nevěřil a čtvrtý bych opravdu skončit nechtěl. Ale když to pak nevyšlo ani průběžně druhému Marcelovi, byl jsem v úplné euforii. Prostě jsem vykřikl radostí a všichni mi začali přát. Až potom mi došlo, že to možná bylo trošku nesportovní – začít se radovat, když se váš soupeř sbírá ze země. Ale v tu chvíli to člověku prostě nedochází. Měl jsem kolem sebe celou rodinu a bylo to neuvěřitelný. Chtěl jsem z tohoto MSJ aspoň jednu placku, takže mám splněno.


A jak se v cíli cítil novopečený juniorský mistr světa? Já vím, že medailí už máš dost, ale tohle přece jen muselo být speciální.

Tomáš Soltík: Jo, tak bylo to super. V cíli ke mně přiběhla celá rodina, přítelkyně a celý tým. Byl to nepopsatelný a výjimečný pocit. Prostě skvělí, boží! :D Spadl ze mě neuvěřitelný kámen, protože na startu jsem se vůbec necítil dobře.


A jak jste se před startem druhého kola vlastně cítili? Musel na vás být docela tlak, protože v tak skvěle rozjetém závodě se nečekalo nic jiného než útok na medaile. I když asi by nikoho nenapadla až takováto paráda...

Tomáš Soltík: Já jsem nahoře málem cítil znovu oběd. :D Nejhůř jsem se asi cítil, když oba závodníci, co se mnou ještě mohli soupeřit o zlato, spadli. To jsem si fakt moc nevěřil. Po tom, jak spadl průběžně druhý Marcel Knapp, to bylo asi nejhorší. Díval jsem se na něj, jak si sbírá věci a odchází ze svahu, a to bylo opravdu nepříjemné. Naštěstí se mnou na startu zůstal náš trenér Dan Mačát, který mě uklidnil.

Jan Jerošek: Úplně jsem vypnul. S čistou hlavou jako sníh! Nic jsem neřešil, protože slalom není moje disciplína a na placku jsem si v něm nevěřil. Chtěl jsem prostě udržet pátý flek a můj největší soupeř byl Hynek, kterého jsem před sebe nechtěl pustit, a to se nakonec povedlo.

Martin Barták: Já jsem si splnil svůj cíl už v kombinaci. Chtěl jsem alespoň jednu medaili a ta druhá už je pro mě bonus, takže na startu jsem byl více méně klidný a byl jsem odhodlaný zajet svoje maximum.

Hynek Rajch: Před startem jsem nepociťoval žádnou nervozitu. Když jsem se dostal na startovní rampu, rozhodl jsem se, že laťku nasadím nejvýš, co dokážu. Myslím, že to se docela povedlo, ikdyž to tentokrát na tu medaili nestačilo.


Ty jsi byl už včera 12 setin za třetím, dnes 11. Znamená to, že se budeš takto jistě ale pomalu přibližovat svému dalšímu velkému úspěchu?

Hynek Rajch: Ne, znamená to, že zítra bude druhý 10 setin za mnou.


A teď druhá otázka do placu pro vás všechny. Bude nějaká společná oslava?

Jan Jerošek: Tak dneska se to moc slavit nebude. Zítra chceme všichni bojovat o další placky. Já ale budu oslavovat od neděle pravděpodobně do té další neděle.

Společná oslava ale bude až na konci sezony a doufám, že nebudeme slavit jen ty juniorské medaile, ale i úspěchy ze seniorském MS v Tambre.

Tomáš Soltík: Já to oslavím tak, že v úterý odletím do Íránu, kde je momentálně až do 8. 8. ramadán. Koná se tam totiž další díl Světového poháru a já jsem byl, např. společně s Domčou, vybrán mezi šťastlivce, kteří se tohoto exotického dílu SP mohou zúčastnit. No ale po návratu mě tak 4 dny nikdo neuvidí. Doufám, že vyhraji onu slavnou medaili ze S tebou mě baví svět.