Freestyle je fenomén naší lyžařské doby. Neustále rostou řady jeho příznivců a samozřejmě v návaznosti na ně se rozšiřuje nabídka výrobců vybavení i počet parků v lyžařských střediscích. Freestyle není zábavou pro úzkou skupinu specialistů, ale baví většinu těch, kdo ho vyzkoušeli. A hlavně díky němu se daří udržet na kopci i ty, které by jinak stereotypní „broušení“ sjezdovek od lyžování úplně odradilo. Není nic smutnějšího než pohled na dítě spouštějící se z kopce, následované rodičem křičícím povely: „Zatáčej, dělej obloučky“. Když totiž děti dosáhnou určité fáze lyžařského vývoje, stává se pro ně lyžování stereotypem, nemají tu tendenci, dospělým tak vlastní, neustále na sobě pracovat, „pilovat“ styl. Jestliže nechceme dítě nudit a zároveň chceme dále rozvíjet jeho schopnosti a dovednosti, je freestyle více než vhodným prostředkem.


Co to vlastně ten Freestyle je?

Již základ slova „free“ dává tušit, že podstatou bude volnost pohybu a svoboda pohybového projevu.

Freestyle se dělí do několika disciplín:

Big Air - v podstatě odpovídá překladu anglického názvu, jedná se o skoky s dlouhou letovou fází, při níž lyžař či snowboardista předvádí triky založené na vertikální či horizontální rotaci společně se škálou různých „grabů“ (chytů).

Slope style - je disciplína, jejímž cílem je předvést co nejtěžší kombinaci triků při jízdě přes po sobě jdoucí skoky a překážky.

U-rampa – název, který předjímá tvar trati, ve které jezdec předvádí kombinaci obtížných triků, skoků.

Jibbing - je naopak podstatou přejíždění a překonávání překážek, které jsou typicky z jiného materiálu, než je sníh. Nemusí jít jen o překážky postavené ve snowparku, překážkou může být i kmen stromu, pařez, zajímavá sněhová boule či zábradlí na ulici, pak se jedná o tzv. street. Nejtypičtějším projevem jibbingu je pak slide, tedy jízda po zábradlí, případně speciálně postavené překážce ve snowparku.


Kdy začít?

Tak to rozhodně není tak jednoduchá otázka, jak by se mohlo zdát. Záleží na tom, jak freestyle vnímáme. Freestyle by měl být nedílnou součástí výuky dítěte už od samého začátku. Kvalitní lyžařské školy zařazují do výuky už od počátku přejezdy vln a terénních nerovností a širokých boxů, a to když dítě ještě neumí ani zastavit. Součástí další výuky sotva „plužících“ dětí jsou klopené zatáčky a dokonce malé skokánky. Jízda pozpátku je prvkem, který výrazně přispívá k rozvoji lyžařských dovedností a v metodice se zařazuje hned v okamžiku, kdy děti zvládají oblouky v pluhu. Zkrátka bavíme-li se o prvcích freestyle, je odpověď na úvodní otázku jasná. Pokud se chce váš potomek vrhnout na opravdový slopestyle, jibbing nebo big air, měl by bezpečně zvládat carvingové oblouky různého poloměru a sjíždět sjezdovky téměř všech sklonů. Na věku však nezáleží.

Bezpečnost

O freestyle a „freestylistech“ samozřejmě koluje spousta mýtů. Co se bezpečnosti týká, je tento sport nebezpečný úplně stejně jako většina ostatních. Nebezpečí číhá na netrénované, kteří přecení své schopnosti, na ty, co si nenechají nic vysvětlit a raději vše zkouší sami. Standardem jsou úrazy profesionálních jezdců, kteří stejně jako závodníci v jiných sportech musí prostě neustále posouvat hranici svých možností.

Nejste-li kovaný lyžař a nemáte-li s freestylem zkušenosti, rozhodně netrénujte své dítě sám. Chcete-li minimalizovat riziko úrazu své ratolesti, využívejte služeb profesionálních instruktorů, nechte si poradit s výběrem výstroje a výzbroje, vždy používejte bezpečnostní prvky (helmu, páteřák), respektujte pravidla bezpečnosti pohybu v parku, berte v potaz přání a pocity svého dítěte.

Jak dlouho to trvá a jak je to náročné?

Freestyle je fyzicky i psychicky náročnější disciplína. Výcvik se vždy musí řídit koordinačními, technickými schopnostmi dítěte, stejně jako jeho sílou a citem pro rovnováhu. Je nutné respektovat pocity dítěte, nikdy nejít „přes strach“. Pocity „pohody“ mohou velmi často přejít do stresu, kterému je třeba se v každém případě vyhnout. Při respektování těchto základních pravidel však není nutné se tohoto sportu obávat.

Základy freestyle, tedy jízdu „na switch“, obeznámení se s fázemi skoku, jednoduchý skok s rotací nebo grabem, slide bokem na boxu, se dítě naučí zhruba za týden výuky, záleží však na všech výše uvedených schopnostech a úrovni předchozích dovedností.

Bude-li se vaše dítě věnovat freestylu v průběhu celé sezóny, s největší pravděpodobností zvládne triky na většině překážek v parku, skoky s rotací a několika druhy grabů a určitě ho to bude strašně bavit.


Vybavení

Freestyle se bez patřičného vybavení neobejde. Jedná se především o helmu, chránič páteře a freestyle lyže. Ty se od běžných lyží liší především zvednutou zadní patkou a celkově měkčí konstrukcí. Každá firma nabízí několik typů a samozřejmě i kombinací. Narazíte například na freestyle/allmou­ntain, freestyle/freeride. Každá lyže je určená trochu na něco jiného a je dobré se nejdříve obrátit na odborníky v kamenných obchodech. U snowboardů je situace obdobná. Potřebujeme freestyle snowboard určený na triky a jízdu v parku a i zde narazíme na různé kombinace. V každém středisku, které disponuje freestyle parkem, narazíte na půjčovnu vybavenou freestyle lyžemi. Helmy se standardně přidávají k dětským setům. Nejlepší je helmu i páteřák, který není běžným sortimentem půjčoven, koupit. Rozhodně obojí využijete i mimo freestyle.

Ceny freestylových juniorských lyží se pohybují v úplně stejném rozmezí jako ceny standardního vybavení, tedy zhruba od 3 500 Kč výše, chránič páteře koupíte již od 600 Kč.


Parky a jejich vybavení

Jestliže jste se rozhodnuti s dětmi vyzkoušet freestyle, musíte se samozřejmě poohlédnout po středisku, které pro něj má podmínky, tzn. alespoň po malém snowparku s několika skoky. Sice se dá trénovat i na sjezdovce, ale není to ono. V současné době většina středisek alespoň několik překážek a jeden či dva skoky nabízí, některé disponují i u-rampou.

Standardním vybavením parku jsou překážky určené k jibbování a široká škála skoků. Existuje velké množství typů překážek od standardních boxů a zábradlí až po „domácí výrobu“. Můžete se setkat s nádhernými a hravými parky, kde pro stavbu překážek bylo využito opravdu vše, od pneumatik až po odpadní trubky.

Překážky v parku se samozřejmě také liší svojí obtížností. Jejich skladba pak napovídá, komu hlavně je park určen. I soustava za sebou jdoucích terénních vln a klopených zatáček společně s malým skokem a boxem se dá nazvat snowparkem, v tomto případě určeným pro nejmenší děti a začátečníky. V ideálním případě naleznete ve středisku právě takovýto dětský park vedle řádně vybaveného snowparku.

Co se vlastně učíme

První dovedností, kterou bude zkušený instruktor vaše dítě učit, je určitě jízda „na switch“. V podstatě to znamená jízdu pozpátku a jako takový je switch nezbytným prvkem mnoha dalších triků. Další etapou jsou triky na sjezdovce, kdy se dítě naučí nejprve otáčet se na sněhu a postupně využívat drobné terénní nerovnosti pro otáčení při skoku. Následují skoky, zprvu přes vlny a terénní nerovnosti, později na skocích v parku, pak se ke skokům přidávají různé triky. S jibbováním začínáme na jednoduchém „boxu“, což je nízko položená, krátká bedna s dostatečně širokou horní plochou. Předtím než postoupíme na těžší překážky, je třeba zvládnout správně skluz a naskočení a seskočení z bedny.


ŠTĚPÁN MATĚJŮ, 10 let

Jak dlouho lyžuješ?

Od 3 let. Lyžovat mě učili rodiče.

Kdy a kde ses poprvé setkal s freestylem?

Na Javoru v Peci pod Sněžkou. Jezdil jsem tam lyžovat a viděl jsem, jak tam nějací kluci skáčou.

Jak trénuješ, sám, nebo máte nějakou bandičku?

Sám. Na začátku jsem byl asi jednou nebo dvakrát trénovat s klukama, co to jezdí, ale teď jezdím hlavně sám. Zkouším si podle toho, co vidím a okoukám. Někdy jen tak skáčeme s většíma klukama.

Proč tě to tak baví, jestli tě to teda baví?

Je to adrenalin. :-) Kdyby tam ten park nebyl, tak by mě jen tak lyžovat asi moc nebavilo.

Jaký je tvůj nejlepší trik?

720 na skoku.

Myslíš, že na freestylisty letěj holky víc než na normální lyžaře?

No to si nemyslím. :-)



V dalším díle se podíváme na dětský telemark.