Je vhodné stanovit si svá základní kritéria výběru. Nejjednodušší je položit si pár otázek: V jakém terénu chci jezdit? Kolik času strávím jízdou v prašanu a kolik na sjezdovce? Jak rychle chci jezdit? Chci s těmi lyžemi skákat i nějaké triky? Budu taky šlapat do kopce? Jak dobrý jsem lyžař? Zvládnu vůbec takové lyže?
Díky tomuto krátkému brainstormingu si ujasníme, co vlastně od svých nových freeridových lyží očekáváme. No jo, ale jak teď vybrat ty správné? Nebudeme si nic nalhávat, toto nikdy není jednoduchá volba.
Podívejme se tedy na celou problematiku poněkud zevrubněji.
Šířka a délka
Lyže do terénu mají zpravidla pod patou alespoň 100 mm a více. Větší
šířka zajišťuje lepší vztlak v prašanu a také plynulejší
překonávání nástrah v různých sněhových podmínkách. Lyže se 100 –
115 mm ve středu dokážou být stále překvapivě agilní i na upravených
sjezdovkách. Čím větší šířka středu, tím více bývají lyže
zaměřeny na hluboký prašan a na tvrdém sněhu jsou pak lenivější při
přechodu z hrany na hranu.
Délka freeridových lyží by měla být rovna alespoň výšce lyžaře, ale
klidně i o 5 – 10 – 15 cm delší. Zde záleží hlavně na zaměření
lyží a dovednostech lyžaře. Delší lyže jsou stabilnější ve vysokých
rychlostech a lépe vedou v delších obloucích. Ani méně zkušený lyžař
se nemusí bát o něco delších lyží, protože dnešní tvary, zkracující
délku efektivní hrany lyže, velmi usnadňují ovládání lyží. Chceme-li
lyže na skákání triků v terénu nebo uvažujeme-li o častějším
šlapání, zvolíme o něco kratší, ale zpravidla ne míň, než je výška
naší postavy. Příliš krátké lyže totiž kazí požitek z jízdy v
terénu a to by si protiřečilo s ideami freeridového lyžování.
Klenutí – rocker / camber
Rocker ve špičce a také v patce bývá dnes standardem u většiny freeridových lyží. Ulehčuje zatáčení v hlubokém sněhu a také ovládání větších freeridových lyží v náročnějších terénech. Lyže mohou mít i tzv. fullrocker (reverse camber), což znamená, že jsou celé opačně prohnuté. Obecně platí, že čím větší podíl rockeru v lyži, tím více je zaměřena na hluboký a měkký sníh. Lyže s opačným prohnutím bývají nestabilní na tvrdém povrchu, zato skvěle fungují v prašanu a měkčím sněhu. Kompromisem mezi full rocker lyžemi a lyžemi, které mají určitý podíl camberu, jsou lyže s flat camberem – plochým klenutím.
Půdorysný tvar lyže
Trendem poslední doby je zkracování efektivní hrany, to znamená, že nejširší místa lyže ve špičce a patce jsou posunuta blíže směrem ke středu lyže. Špičky a patky jsou potom pozvolně a plynule zúženy (taper ve špici a v patě). Díky tomu jsou lyže snáze ovladatelné v různých sněhových podmínkách a hravější v prašanu. Takto zúžené špičky také kladou menší odpor při jízdě v hlubokém sněhu a lyže se pak nekousají. Na druhou stranu příliš krátké efektivní hrany zapříčiní, že je lyže nestabilní na tvrdém a ve vysokých rychlostech.
Tuhost
Univerzálnější freeridové lyže bývají zpravidla lehce tužší ve středu a měkčí ve špičce a v patě. Takové lyže jsou pak snadno ovladatelné a fungují v nejrůznějších terénech. Opět by se dalo obecně říci, že měkčí lyže jsou hravější, ovladatelnější a vhodné na prašan, například do lesa. Tyto vlastnosti ocení nejen začínající freerideři. Naopak vyžadujeme-li od lyží stabilitu v rychlosti a při doskocích, je třeba vybrat lyže tužší. Je však nutné počítat s tím, že tužší patky trestají lyžařské chyby a ztěžují ovladatelnost v nižších rychlostech.
Hmotnost
Freeridové lyže jsou mnohem větší než lyže normální a to s sebou přináší logicky vyšší váhu. Dnes se však využívají moderní materiály jader a výztuh, které dokážou velice ušetřit na hmotnosti a přitom zachovat potřebnou tuhost a houževnatost. Příliš těžké lyže jsou nepohodlné při šlapání, při manévrování ve stísněných prostorech a více namáhají naše kolena. Jejich jedinou výhodou je dobrá stabilita ve vysokých rychlostech. Vzhledem k možnostem dnešní doby je dobré přihlížet tedy i k hmotnosti lyží. Velmi lehké freeridové lyže určené na šlapání mohou mít výrazně pod 2 kg/ks a to i při poměrně úctyhodných rozměrech. Naopak taková hraniční hmotnost velkých lyží by měla být někde kolem 2,5 kg. Těžší lyže dnes snad nemá význam brát.
Univerzálnost vs. účelnost
Často se při výběru freeridových lyží zaměřujeme na to, aby byla lyže použitelná i na sjezdovce. Je třeba mít ale na paměti, že při hledání kompromisu se můžeme připravit o maximální požitek při konstelaci optimálních sněhových podmínek pro freeride. Jednoduše řečeno univerzální freeridová lyže nikdy nebude tak dobrá v prašanu, jako lyže specificky zaměřená na hluboký sníh. Takže pro maximální využití různých sněhových podmínek se vyplatí mít například 2 páry lyží. Takové freeridové univerzálky se středem kolem 100 mm bývají velice dobré na sjezdovce a rozježděném sněhu, lehce carvují, ale v prašanu je to s nimi pouze ochutnávka toho, jaké by to mohlo být s lyžemi ještě širšími. Pokud rádi zkoušíme nové věci, lyže prašanové s větší šířkou středu dokážou člověka velmi nadchnout, a to nejen v prašanu. Kolikrát s nimi pak užijeme spoustu zábavy také na sjezdovce a v rozbitém sněhu.
Určitě se vyplatí takové lyže si někde půjčit a vyzkoušet. Kolikrát má totiž člověk respekt například z příliš velké délky, šířky nebo netradičních tvarů, vybere si lyže menší a nakonec zjistí, že tyto lyže nedokážou splnit jeho freeridová očekávání. A z toho plyne i malé ponaučení - na velikosti v prašanu záleží!
Více se dozvíte také v článcích:
