Do ankety přispěli členové redakčního a testérského týmu SNOW: Petr Socha, Radek Holub, Tomáš Rucký, Andrea Drengubáková, Veronika Bezpalcová, Jana Vlková, Jan Martiník, Simona Vydrová a Michaela Bučková

Máte svůj vlastní tip? Vložte ho prosím do komentářů pod článkem a následně jej začleníme mezi ostatní tipy. Až bude tipů dost, zveřejníme je jako nový článek na SNOW.cz!

Alta Badia (Itálie)
To údolí má velké krajinné kouzlo, jakousi dramatickou malebnost, ale navíc je lyžařsky neskutečně pestré a hlavně nevyčerpatelné, což v Dolomitech není úplně obvyklé – z klidných pahorkatých plání mezi Corvarou a S. Cassianem je to jen skok na příjemně černý vysokohorský Vallon nebo závodní trať Gran Risa, nemluvě o safari po Sella Rondě do Arabby, Gardeny nebo na panoramaticky výletní sjezd z Lagazuoi…

Bormio (Itálie)
Tradiční závěr sezóny na konci března. Nahoře až do odpoledne drží prima manšestr s dobrou konzistencí sněhu. A když jen trošku mrzne, tak dole v lese parádní firnový podklad, který příjemně naměkne až kolem 11. hod, takže žádný spěch z postele... A desetikilometrový sjezd s převýšením 1 800 m nemá chybu stejně jako restaurace La Rocca!

Kaprun – Maiskogel (Rakousko)
Lyžařský areálek Maiskogel se nachází přímo nad Kaprunem. Kdo ale jede na Kaprun, míří hlavně na Kitzsteinhorn nebo Schmitenhohe v Zell am See. Z městečka k lanovce na Maiskogel dojdete pěšky. Nahoru se jede na dvakrát – nejdřív šest- a pak čtyřsedačkou. Horní část areálu je výrazně lepší – s několika velmi pěknými sjezdovkami a kvalitnějším sněhem. S malými dětm oceníte, že si v poledne můžete jít odpočinout do penzionu a odpoledne se vrátit na Maiskogel nebo do snowparku na Lechnerberg přímo na náměstí v Kaprunu. A Maiskogel má ještě jedno lákadlo – přímo na parkovišti je obrovské dětské hřiště s nafukovacím hradem gratis. Dětské hřiště je plně funkční i v zimě, stejně jako trochu adrenalinovější bobová dráha.

Salzburger Sportwelt – Monte Popolo (Rakousko)
Monte Popolo je velmi nenápadný kopec, ale každý kdo jel někdy Rakouskem na jih, tak si ho musel všimnout. Je totiž kousek od města Eben im Pongau přímo u dálnice ze Salcburku. Díky této poloze zvládám cestu z Prahy i s dětmi pod 5 hodin. Monte Popolo je relativně malý areál s pouhými dvěma sjezdovkami. Spodní, červeně značená je využívána místním lyžařským klubem a je relativně členitá. Pokud pojedete na Monte Popolo s dětmi (a jiný důvod proč tam jet vlastně ani není), tak horní modrá sjezdovka ve výšce 1 285 až 1 612 m n. m. je naprostý ideál – výtečně upravená a široká. Osobně bych ji označil jako červeno-modrou, neboť některé hanky jsou docela prudké. Sjezdovka je obsluhována novou 6místnou rychlou sedačkou a 1,5 km dlouhou sjezdovku tak zvládnete za 10 minut, s dětmi za 20 minut. Hlavní výhodou je, že tam jste takřka sami. Areál totiž využívají jen místní školy místo tělocviku a odpoledne si přijde zalyžovat pár lidí po práci. Monte Popolo je tak v rušném Ski amadé perfektní místo, pokud si chcete dobře zalyžovat s malými dětmi a očekáváte bezpečno na sjezdovce. Dá se koupit i 1denní skipass pouze pro Monte Popolo – cena za dospěleho s dítětem do 6 let – 34 euro.

Serfaus Fiss Ladis (Rakousko)
Nejpromyšlenější rodinné středisko, které jsem kdy poznala – volně přístupné plácky s herními prvky a vůbec plno vyžití na sněhu pro menší, ale i pro starší děti. Za dárek, třeba kravičku Bertu, kterou jsem pořídila za 1 euro k dětskému menu v restauraci, lyžovaly děti i celé odpoledne. Přitom jsou tu i výborné svahy pro náročné rodiče, černé sjezdovky nevyjímaje. Ideální termín: polovina března.

Schnalstal (Itálie)
Tohle zapadlé údolí mě dostalo – cesta najednou skončí a dál jen kabinová lanovka, hory jako hrom a žádní lidi. Všichni v Česku znají Tux, ale tohle má lepší kouzlo, jen je to o kus dál….

Toggenburg (Švýcarsko)
Návštěva v lednu zaručuje prázdné svahy, ale vzhledem ke kurzu franku možná i jindy. Člověk si přijde, že je ve svém soukromém alpském středisku. Sjezdovky jsou navíc příjemně široké a přehledné, výběr ze všech obtížností a vzhledem k poloze nedaleko Bodamského jezera to není ani o moc dále než do Rakouska.

Val d´Isere (Francie)
Miluju ledovec Pisaillas za Val d´Isere. Má pro mne speciální energii (a to nejsem žádná esoterická hysterka). Jsou tam nejspíš nějaké kombinace přírodních faktorů, které u mne působí zvýšenou produkci endorfinů. Vyzkoušela jsem to za těch dvacet let, co jezdím do Alp, několikrát. Funguje mi to dokonce i za hnusného počasí, i když trochu slaběji. V místě je takové velebné ticho, což je nejspíš způsobeno tím, že v tomto prostředí už nic nežije, takže tam ani ptáče žlutozobé nezaskřehotá. Možná je to způsobeno i tím ledovým podložím. Osobně cítím rozdíl mezi pocity při lyžování na vyvřelinách a na vápenci. Zároveň je to hodně vysoko, přitom ne moc strmé.

Val Gardena (Itálie)
Val Gardena je krásná začátkem února, když je tam prostor a klid, než najedou davy lyžařů z celého světa, ale i Itálie. To je pak jiná – pravý Ital totiž lyžuje bez helmy, ve šponovkách a má brýle „zrcadlovky masařky“, jezdí rovně a v kabině si zpívá. Vždy bydlím na svahu, abych mohla být první na varhánkách. Navíc tady v Südtirolu – na rozdíl od Itálie – mají na přikrytí stále ještě peřinu, nekouří se tu jako v Rakousku a jezdí se až do pěti odpoledne! Mají tu dokonalý manšestr, dobré jídlo a pití a krásné výhledy a s větším klidem než jinde přijímají i řev našich dětí.

Zermatt (Švýcarsko)
Matterhorn, bájná kamenná pyramida, je na světě jen jedna – nepotkal jsem nikoho, kdo by Zermatt navštívil a jeho kouzlu nepodlehl. Jenže je tu i méně nápadná Monte Rosa a hlavně úchvatná skupinka jejích horských sousedů Castor, Polux a Breithorn, z nichž stékají ledové masy, jaké nikde jinde nespatříte. A Zermatt sám? Není to žádná nablýskaná promenáda, ale příjemné městečko bez velkých staveb se zachovalým historickým centrem, které oživují horolezci a lyžaři – jejich energie zcela potlačí myšlenky, že jsme na nějakém výběrovém místě pro smetánku.

Železná Ruda – Pancíř (Česko)
Jako šumavská rodačka mám svůj tajný tip na Pancíř – jediná přístupová cesta je k němu sedačková lanovka, která nejede zrovna rychle, takže už to hodně lidí odradí. Jediná tamní sjezdovka je tak skoro vždy prázdná. Má ale prima červený sklon čili ideální pro sportovní carving od lesa k lesu. Svah je severně orientovaný, takže sníh drží nejdéle ze všech sjezdovek na Železnorudsku – a to tam nemají žádné zasněžování! A pak ta pohádková krajina, ticho, klid, žádná komerce a nakonec steaky v restauraci na samém vrcholu Pancíře!