Sopka s výškou přes sedm kilometrů
Nejvyšším španělským vrcholem je Pico del Teide, která je aktivním vulkánem (poslední erupce je datována rokem 1909) a jejíž vrchol dosahuje nadmořské výšky 3 718 metrů. Obdobná je také „podmořská“ výška tohoto vulkánu, který je tak, měřeno od mořského dna, s celkovou výškou okolo 7 500 metrů třetím nejvyšším ostrovním vulkánem na světě, a to po havajských Mauna Kea a Mauna Loa.
Tuto horu, která je dominantou ostrova a která měla v dávné historii pro
místní obyvatele podobný význam jako třeba Olymp nebo Fudži a je podobně
jako ony opředena legendami, lze za dobré viditelnosti spatřit téměř ze
všech stran. V době nedávné byla mj. také vyobrazena na španělské
tisícipesetové bankovce. V současné době je vulkán a jeho okolí
součástí Národního parku Teide s rozlohou 189 km2, který je dle
místního statistického úřadu s roční návštěvností okolo 2,8 milionu
návštěvníků* na celkově deváté příčce mezi všemi světovými
národními parky, přičemž samotná sopka je nejnavštěvovanějším
přírodním úkazem Španělska. To je zapříčiněno především faktem, že
téměř na vrchol sopky vede visutá kabinová lanovka.
Vrchol sopky a horní stanice lanovky
Poznámka: * Samozřejmě nechci rozporovat tvrzení statistiků, ale při naší návštěvě v den, kdy bylo po dlouhých třech dnech v této výšce zase pěkné počasí, zde návštěvnost zdaleka nedosahovala ani těch nutných „průměrných“ 8 000 lidí denně. Výjezd pod sopku byl pohodový, provoz po silnicích v kráteru byl naprosto zanedbatelný a zastavit šlo prakticky na jakémkoliv malém parkovišti nebo vyhlídce mimo těch přímo pod lanovkou, kde byl ale problém jen v poledních hodinách.
Teleférico del Teide
Historie místní lanovky se táhne až do roku 1929, kdy jeden z místních rodáků byl po návštěvě Německa a Švýcarska natolik ohromen množstvím zde stavěných lanovek a tak uchvácen pohledy ze zpřístupněných vrcholků hor, že začal neúnavně pracovat na tom, aby byl vrcholek Teide pomocí lanovky dosažitelný pro všechny návštěvníky. A již další rok byly nakresleny původní stavební plány, které počítaly se dvěma sekcemi visuté kabinové lanovky. Tu první měly obsluhovat dvě protiběžné kabiny pro 35 lidí a druhou měla tvořit jediná kabina pro 15 lidí.
Tyto plány se, navíc v upravené podobě, dočkaly realizace až o více než 30 let později, kdy v dubnu 1962 začala stavba lanovky budováním přístupové cesty. O rok později bylo započato se stavbou samotné lanovky, kdy byla stanovena přesná poloha údolní stanice a čtyř podpěrných sloupů. Ovšem na rozdíl od původních plánů šlo již jen pouze o jednu sekci lanovky, kdy současná údolní stanice byla přesunuta na místo původně plánované mezistanice. Vzhledem k tehdejší zaostalosti Tenerife nebyla tato stavba rozhodně jednoduchou záležitostí, neboť zpočátku byl stavební materiál na staveništi dopravován na oslech nebo dokonce na zádech dělníků, protože první nákladní výtah jim ulehčil práci až 4 roky po začátku stavby. Problémy přinášely i místní zimy, kdy kvůli nízkým teplotám a sněžení často nebylo možné pracovat ani na výstavbě údolní stanice.
Údolní stanice lanovky
Není tak divu, že celá stavba byla slavnostně dokončena teprve v červenci 1971, po dlouhých osmi letech, a do běžného provozu byla uvedena 2. srpna 1971. Na přelomu tisíciletí byla celá lanovka zrekonstruována tak, aby odpovídala moderním bezpečnostním standardům. Tudíž byly kompletně nahrazeny řídící systémy, vyměněny všechny podpěrné sloupy a původní kabiny byly nahrazeny většími a kapacitnějšími. V současné době tak turisty pod vrchol dopravují kabiny firmy CWA s kapacitou 44 pasažérů každá.
Zajímavostí stavby lanovky je to, že pro ni byla v roce 1959 založena akciová společnost, kde byla dána možnost koupě akcií místním obyvatelům. A ti se pro její stavbu nadchli tak, že akcie této společnosti kupovali často i v počtu 1 ks na osobu nebo dokonce jen na rodinu.
Ale bohužel, jak vidíme u nás nebo i jinde v Evropě, i zde se již nyní zvedají hlasy a vznikají aktivity, které bojují za zrušení provozu lanovky, která má povolení pouze do roku 2037.
Údolní stanice lanovky se nalézá, vzhledem k tomu, že se bavíme o nepříliš velkém ostrově, i v alpském kontextu v zajímavé nadmořské výšce 2 356 m n. m. Ta horní ovšem dokonce až ve 3 555 m n. m. zhruba 160 výškových metrů pod vrcholem vulkánu, tzn. ve výšce, kde se i v Alpách dostanete lanovkou pouze na několika málo místech. Délka lanovky je zhruba 2,5 kilometru, které běžně překonává maximální rychlostí 8 m/s s dopravním taktem okolo 10 minut. Tato technická fakta bohužel v kombinaci s abnormálním zájmem návštěvníků znamenají, že kapacita lanovky na úrovni 250-300 os./hod je obvykle zdaleka nepostačující.
Pohled z horní stanice na vnější kráter
Vyrážíme na sopku
I když většina turistů vyráží na Kanárské ostrovy především za teplem a mořem, těm, kteří mají rádi přeci jen aktivnější dovolenou, rozhodně doporučuji návštěvu Národního parku i samotné sopky. Což je výlet minimálně na celý jeden den, i když s ohledem na místní „vzdálenosti“ není problém si zde pak zajet během pobytu i vícekrát.
Ke spodní stanici lanovky dojíždí z několika stran ostrova místní autobus nebo vám tento výlet nabídnou samotné CK, resp. nepřeberné množství lokálních zprostředkovatelů výletů. Podle mne je jednoznačně nejlepší volbou použití pronajatého auta, neboť cena takového pronájmu dle jeho délky a rozsahu pojištění u běžného malého auta s klimatizací je někde okolo velmi vstřícných 15 až 24 EUR/den v případě, že si jej předjednáte již předem. K tomu obdobně příznivá cena benzínu, která v době našeho pobytu (září 2015) činila 0,83 až 0,91 EUR za litr N95.
Skalní monumenty
Ostrovní Grossklocknerstrasse
Již jen samotný výjezd pod sopku je unikátním zážitkem v tom, že po horských silničkách z příslušné strany ostrova stoupáte od hladiny moře až nad 2 300 metrů (mj. výška nejvyšší lyžařské ubytovací stanice v Alpách – Val Thorens) – v případě, že neděláte zastávky na focení, v řádu pár desítek minut. Výjezd je rozhodně zábavnější a zajímavější než třeba Grossglockner, protože zde místo velmi pěkné a široké okresky jedete často po podstatně užší a členitější silnici.
Serpentiny do vesnice Masca
Přímo u lanovky je vcelku nepříliš velké parkoviště, které se brzy zaplní autobusy a auty nejrychlejších návštěvníků. O něco níže, v docházkové vzdálenosti pár set metrů, je pak několik dalších parkovišť. Jak jsem již zmínil, kapacita lanovky není valná. A tak ve vrcholné sezoně lze čekat prý až dvouhodinové fronty. Těm lze částečně předejít tím, že si zakoupíte a rezervujete jízdenku na daný čas a den předem přes internet, protože tyto se vydávají u zvláštní pokladny, a do fronty se tak zapojíte přímo za ní – většina lidí si totiž kupuje jízdenku na místě a tvoří před pokladnou druhou nezanedbatelnou frontu. Nevýhodou tohoto postupu může být to, že pak nemůžete operativně reagovat na aktuální povětrnostní podmínky a viditelnost, neboť po dobu našeho pobytu byl vrchol sopky minimálně polovinu času v mlze a mracích, i když dole na pobřeží panovalo příjemné subtropické počasí.
Provozní doba lanovky je od 9.00 do 16.00 h, samozřejmě v závislosti na
povětrnostních podmínkách. Cena jízdy jedním směrem je 13,50 EUR pro
dospělého, děti platí polovic. Pro rezidenty platí ceny poloviční, ale to
nebude případ návštěvníků z Česka. 
A jak jsem
zmínil, doporučuji hned ranní výjezd k lanovce z důvodu vyhnutí se
následným frontám.
Lapáme po dechu
Zvláštností výjezdu na Teide je to, že je oficiálně prezentována omezená doba pobytu na horní stanici a v jejím okolí – a to jednu hodinu. Tuto skutečnost však zde nikdo nekontroluje a faktem je, že zde stejně není delší čas co dělat. Od horní stanice lanovky vedou tři turistické chodníky o délce 500 až 700 metrů. Dva zhruba po vrstevnici na obě strany od lanovky. Jeden doleva, na západ, s výhledem na druhý kráter sopky. Druhý doprava, s výhledem na východní část ostrova. Třetím je výstup na samotný nedaleký vrcholek kráteru, kam je ovšem nutné dopředu získat pro výstup povolení na stránkách Národního parku. To je bezplatné a jejich počet je omezen denně na 200 kusů po 50 ve čtyřech dvouhodinových oknech, přičemž tyto počty bývají vyčerpány i více než měsíc dopředu.
Lávový „dort“
Půjčovna bund
Navíc, spousta návštěvníků zde bojuje s výrazným převýšením, protože přeci jen drtivá většina z nich těch celých 3,5 kilometru nastoupala během relativně krátké doby přímo od hladiny moře, takže se sami snaží rychle vrátit do výšek pro plíce ne tak náročných. Při naší návštěvě jsme viděli několik turistů těžce s výškou bojujících, stejně jako místní horskou službu, která návštěvníkům mířícím na vrchol u hlídané branky příslušného chodníku zdůrazňovala opatrný a pomalý pohyb. Pro Středoevropana naopak komicky působí upozornění na tabulkách na to, že led klouže, stejně jako půjčovna bund ve spodní stanici lanovky (za 5 EUR na kus). I když z pohledu místního subtropického klimatu, na pobřeží po celý rok teplotně vcelku stálého a příjemného pak pro mnohé návštěvníky skutečně může být překvapením, že v zimě jsou teploty této nadmořské výšce pod bodem mrazu a vrcholek bývá pokryt sněhem.
Skalní monumenty jako na Středozápadě
Při návštěvě národního parku je samozřejmě vrchol sopky tím největším lákadlem, ale jsou zde i jiné zajímavosti. Směrem západním je to krajina a několik skalních útvarů, které evokují krajinu amerického Středozápadu, včetně zajímavého skalního monumentu nazvaného Katedrála, což je pozůstatek vyvřelin z jednoho ze starších sopouchů, které na rozdíl od něj odolaly erozi až do dnešních dní. O několik kilometrů dále je zajímavé se projet po rovné a opuštěné cestě černým lávovým polem, která ve vás bude evokovat nutnost vrazit do přehrávače lendárni hit od AC/DC – Highway to Hell a volume poslat doprava …
Katedrála
Kulisy ze Star Wars
Směrem na východ od Teide je možné si, bohužel jen z dálky, prohlédnout několik zářivě bílých budov rozsáhlé mezinárodní astronomické observatoře, které v drsné místní krajině vypadají jako kulisy ze Star Wars, kde vás pak na příslušné odbočce z „hřebenové magistrály“ zastaví brána vojenského prostoru. Tato observatoř patří k těm nejvýznamnějším na světě, protože podobně jako ty na Havaji nebo v Chile těží při svých pozorování z místního velmi čistého vzduchu a minimálního světelného smogu. Ještě dále na východ je pak cesta při svém klesání zavrtána do lávových vyvřelin, kdy díky tomu, že každá vrstva má jinou barvu, dostal tento úkaz název Dort.
Astronomická observatoř
Pár hodin od pláže
Tenerife je jako sopečný ostrov skutečně geologicky velmi členitý, takže i když se jedná o destinaci v prvé řadě letní, i milovníci hor si zde rozhodně přijdou na své. Třeba už jen tím, jaké zážitky, výhledy nebo i místy adrenalin nabízí úzké místní cestičky v případě, že chcete navštívit a projet východní část ostrova nebo unikátní horskou vesničku Masca na západě, kde turistický ukazatel typu „Pláž – 3,5 h“, a to ve výšce zhruba 600 metrů, působí skutečně úsměvně.
Pohled na sopku ze severního pobřeží
