Visutých lanovek je na ostrově celkem pět a všechny mají společné to, že zpřístupňují políčka a pláže pod strmými útesy, kdy za vyloženě turistickou lze považovat pouze jedinou z nich, protože u ostatních je důležitá přepravní funkce i pro místní zemědělce. Tři z těchto lanovek se nacházejí na jižním pobřeží nedaleko hlavního města, jedna na západním a jedna na severním.

Společné mají to, že se ve všech případech jedná o šesti- nebo osmikabinky s hlavní horní nástupní stanicí a velmi jednoduchou dolní stanicí výstupní, která je až na jednu výjimku bez obsluhy. Všechny jsou skutečně visuté, bez jakýchkoliv dalších podpěr mezi horní a dolní stanicí. Společným znakem je také to, že všechny jsou z útesů vedeny pod velmi ostrým úhlem, což i dle osobní zkušenosti na místě rozhodně nedělá dobře lidem, kteří mají strach z výšek a kteří pak tyto atrakce prosedí na lavičce nebo v hospodě nahoře.

Všechny visuté lanovky jezdí dle potřeby – nikde jsme na lanovku nečekali, o nějakém náznaku fronty ani nemluvě, a to jsme zde byli ve vrcholné sezoně. Nudící se obsluha je často vděčná za každou dvojici zabloudivších turistů. Je ovšem důležité dbát na oficiální provozní dobu lanovek, která je od 9:00 nebo 10:00 do 18:00 nebo 19:00, někde s obědovou pauzou, protože si nejsem jist, zda ze všech takto zpřístupněných pobřežních úseků se lze nahoru dostat po svých. A tam, kde to jde, se v případě většího převýšení jedná až o několikahodinovou, i když za normálních podmínek určitě zajímavou túru po úzkých skalních chodníčcích.

Garajau: lanovkou i pěšky

Jako malou rozcvičku a předkrm je možné si dát visutou lanovku v pobřežní turistické vesničce Garajau zhruba 10 kilometrů východně od Funchalu, kde osmikabinka slouží čistě a jen k turistickému účelu a zpřístupňuje oblázkovou pláž s příslušným zázemím, která je součástí několikakilome­trového pásu pobřežní přírodní rezervace. Na tuto pláž se lze dolů dostat alternativně i serpentinami místní cesty, do 2/3 sjízdné i autem.


Lanovka z roku 2007 je po všech stránkách moderní a z bezobslužné spodní stanice vás vyvezou nahoru ve chvíli, kdy vás obsluha spatří na kameře. Tato lanovka má zřejmě nejmenší úhel klesání i nejmenší překonané převýšení, které je cca 130 metrů. U horní stanice lanovky je vcelku velké bezplatné parkoviště. Jízda jedním směrem stojí 2 EUR a zpáteční je 2,50 EUR za dospělého. Za zmínku stojí i nedaleká socha Ježíše z roku 1927 na okraji útesu.

Rancho: druhý největší útes v Evropě

Po všech stránkách zajímavější zážitek nabízí lanovka Rancho, která se nachází několik kilometrů západně od Funchalu a která má horní stanici s restaurací umístěnou v ostré zatáčce silnice ve vesnici Camara de Lobos. Tato lanovka spojuje útes Fajãs do Cabo Girão s pobřežní zemědělskou lokalitou Rancho na jejím úpatí. Zde se také nachází naprosto opuštěné oblázkové pláže, ze kterých pak lze při pohledu nahoru spatřit i vyhlídkovou plošinu na nejvyšším místě útesu (580 m n. m.), který je druhým nejvyšším mořským útesem v Evropě. Návštěvu doporučuji, pokud chcete strávit hodiny prakticky sami a bez jakéhokoliv ruchu, protože daná pobřežní lokalita nemá naprosto žádné zázemí nebo infrastrukturu a možná mimo pár turistů potkáte jen několik místních zemědělců.


Jedná se o šestikabinku, která byla postavena v roce 2003. Tato překonává převýšení zhruba 200 metrů z prakticky kolmého útesu. Její spodní stanice je taktéž bezobslužná. Cena za zpáteční jízdenku je 5 EUR za dospělého. Nahoře u lanovky lze bezplatně zaparkovat na miniaturním, ovšem několikaúrovňovém parkovišti, popř. přímo na přilehlé silnici.

Faja dos Padres: výtahem ve skále

O několik kilometrů dále na západ, v lokalitě Quinta Grande, se kousek od dálnice nalézá lanovka, která už stojí za to. Jedná se o osmikabinku Faja dos Padres, která také padá ze strmého útesu dolů k políčkům a zahradám, kde se pod nimi taktéž nachází oblázková pláž, zde ovšem se vším běžným zázemím včetně cenově příznivé restaurace, i když ani zde se rozhodně nejedná o davy. Název lokality je odvozen od toho, že zdejší políčka v minulosti patřila mnišskému řádu.

Lanovka zde byla postavena zřejmě teprve loni, protože na snímcích na Google Earth z ledna 2015 se ještě nenachází. Překonává převýšení přes 300 metrů a zpáteční jízdenka stojí 10 EUR. U horní stanice je pouze malé parkoviště, takže zaparkovat musí návštěvníci podél slepé příjezdové cesty k lanovce. Bohužel, v době naší návštěvy byla lanovka po několik dnů v plánované odstávce kvůli údržbě.


Tato skutečnost nám ovšem umožnila vyzkoušet ještě unikátnější prostředek přepravy dolů pod útes, a to venkovní výtah, který zde byl postaven v roce 1998. Jeho nástupní stanice se strojovnou umístěnou ve vedlejším domečku je hned u lanovky, pouze o nějakých 15 výškových metrů níže. Výtah je veden po ocelové konstrukci upevněné do stěny útesu a dolů padá zhruba v úhlu 85 stupňů. Cesta z dolní stanice na pláž je částečně vysekána do skály. Prosklená kabina výtahu je pro 21 osob a překonává převýšení o něco menší než lanovka. Obousměrná jízdenka stojí 7,50 EUR. I tento výtah je dole „samoobslužný“, takže nahoře dostanete instrukce, jak si dole otevřít a zavřít dveře.

Achadas da Cruz: nejdrsnější lanovka Madeiry

Pod typickou místní a masovým turismem téměř nedotčenou vesnicí na západním pobřeží Achadas da Cruz se nachází asi „nejdrsnější“ visutá lanovka na Madeiře, protože její převýšení, pohled dolů i sklon jsou pro slabší povahy naprosto zdrcující. Vzhledem k okrajové poloze na ostrově jde o lanovku, kde také najdete naprosté minimum lidí.

Jde o postarší šestikabinku, která překonává ve skutečně ostrém sklonu převýšení přes 400 metrů dolů na opuštěné, nehostinné a větrné atlantické pobřeží, nad nímž se nalézá spousta maličkých políček. O tom, že jde o již starší přepravní zařízení, svědčí i to, že z jednoduché betonové spodní stanice vás obsluha vyveze zpět nahoru ve chvíli, kdy prostě nasednete do kabinky a zmáčknete zvonek.


Zpáteční jízdenka stojí 6 EUR. Přímo nahoře u kabinky je malá restaurace s terasou a nádherným výhledem. Parkování je zde také bezproblémové, protože počet návštěvníků a jejich aut je výrazně menší, než kapacita zdejšího malého parkoviště. Pokud bych měl z popsaných lanovek vybrat tu jedinou a nejlepší, která rozhodně stojí za návštěvu, pak je to rozhodně tato. Pro svou zastrčenost, minimální návštěvnost, určitou romantiku i opuštěnost divokého pobřeží.

Rocha do Navio: stará lanovka pro zbloudilé turisty a zemědělce

Tato lanovka na okraji městečka Santana má velmi podobnou atmosféru jako ta popsaná v předchozí části. I tato barevná šestikabinka od firmy Doppelmayr, zprovozněná v roce 1997, zpřístupňuje velmi drsné a opuštěné, zde severní pobřeží ostrova, které je na rozdíl od toho jižního, prakticky neustále pod mrakem.

Tato lanovka jako jediná visutá na Madeiře má obsluhu i dole, která vás v kabince po nástupu důsledně zavře, protože postarší kabinka nemá automatické zavírání dveří. Zpáteční jízda stojí 5 EUR a převýšení této lanovky je okolo 250 metrů.

A i dle vyvěšeného ceníku je patrné, že více než pro tutisty je určená pro místní zemědělce, protože ti mají jízdné za 1 EUR a k tomu 2 centy za každé kilo nákladu. I u této kabinky nenarazíte prakticky na nikoho a většina zde zavítajících turistů se spokojí s výhledem dolů na pobřeží z horní stanice lanovky. A i když zde není žádné oficiální parkoviště, můžete zaparkovat na plácku kousek nad lanovkou nebo na příjezdové cestě.