Zvažovali jste v době, kdy jste na Monínci začali podnikat, že by se zde mohlo jednou lyžovat?

Jarda st.: Vůbec. Chtěli jsme zde provozovat restauraci a ubytování. Nejdříve jsme otevřeli hlavní budovu a potom i ty vedlejší, kde jsou dnes penziony. První léto nějací hosté přijeli. Z vydělaných peněz jsme se rozhodli, že tu vybudujeme bazén, protože žádná voda tady jinak nebyla. Přes zimu, kdy se sem po původní cestě nedalo ani pořádně vyjet, však tady nebyla ani noha. Zvažovali jsme, co s tím uděláme. Ve sklepě jsem v tu dobu našel starý malý dětský vlek. Lidé začali jezdit. Kamarád nám pak v Rokytnici nad Jizerou našel starší vlek, jenž se do té doby válel někde v kopřivách. My jsme jej za 40 tisíc koupili, opravili a postavili pod hotel. Před hotelem jsme otevřeli i občerstvení. Díky tomu všemu se sem někdy za víkend sjelo třeba až 1 500 hostů.

Jak dlouho vám ten starý vlek vydržel?

Jarda st.: Naštěstí ne moc dlouho. Objevila se totiž dotace z ministerstva pro místní rozvoj, díky níž jsme mohli částečně investovat do Pomy, která už tehdy stála zhruba 800 tisíc.

Uživila vás jen zima?

Jarda ml.: První dva roky vše šlapalo samo. Pak jsme ale vyjeli do Rakouska a viděli, že tamní areály fungují i přes léto. Monínec jsme proto přejmenovali na Skiareál relax, abychom ukázali, že kromě lyžování se tu může i odpočívat a dělat spoustu dalších volnočasových aktivit. V okolí se postupně postavil golf, koňská farma, převezla se sem ze Sněžky Poštovna a příležitostí, proč přijet právě k nám, bylo najednou o mnoho více. Proto se u nás taky třeba zprovoznil bikepark. Uvědomili jsme si, že musíme lidem nabídnout jakousi formu celoročního zábavního parku.

Co vás nakonec přivedlo k tomu, že jste se díky společnosti Trigema rozhodli investovat přes 50 milionů korun do nové technologie zasněžování?

Jarda ml.: Několik posledních zimních sezón nebylo z pohledu počasí rozhodně ideálních. Často bývalo nad nulou nejen ve dne, ale i přes noc. Navíc nám rostla konkurence jiných areálů, které se snažily oslovit lidi z hlavního města. Uvědomili jsme si, že to u nás nebude fungovat samo od sebe. Jednu neděli jsem se díval v televizi na Objektiv, kde běžela reportáž o tom, jak ve Švýcarsku vyrábějí umělý sníh. Jeli jsme se tam podívat, abychom zjistili, že pro naše podmínky není uvedená technologie bohužel vhodná. Oslovili jsme proto nakonec společnost Technoalpin, která s námi už několik let spolupracuje, a dohodli jsme se. Technoalpin právě vyvíjel svoji technologii Snow factory a my jsme díky ní stali prvním evropským areálem, kde se tento model používá v tak masivním měřítku právě jen pro sjezdové lyžování. Do té doby se technologie Snowfactory nasazovala jen pro potřeby biatlonových tratí nebo skokanských můstků.

Jak se na vás dívala konkurence?

Jarda ml.: Někteří se tomu smáli, že jsme prý blázni, že pouze vyhazujeme peníze do vzduchu. Další si mysleli, že se nám nikdy nepodaří areál zasněžit. Pak se ale ukázalo, že to funguje. Přijel sem například šéf českého lyžování Aleš Krýzl a začala sem jezdit naše mládežnická reprezentace, která na Monínci trénuje. Technologie Snowfactory je již také akceptována Mezinárodní lyžařskou federací FIS.

Jaké jsou na Monínci další plány?

Jarda ml.: Pokud bude sezóna probíhat celkem normálně, chtěli bychom se časem pustit do rekonstrukcí našich penzionů, které jsou pod hotelem. Současně chceme předělat restauraci M2, kde budou další prostory našich služeb. Ať už se jedná o větší půjčovnu lyží a lyžařský servis.
Jarda st.: S tím souvisí rovněž kvalitnější práce s našimi zaměstnanci. Spousta lidí z našeho týmu jsou nyní odborníky pro celou řadu speciálních profesí. Vyškolit na to někoho nového by bylo o hodně složité.

Máte vůbec čas na nějaký oddych?

Jarda st.: Každou neděli máme společný oběd, který vždycky stejně skončí debatou o práci. Vyřešíme tam věci, k nimž se jinak v průběhu týdne nedostaneme.

www.moninec.cz


Na závěr tohoto rozhovoru bychom vás také rádi pozvali na večerní závod ve sjezdu Dark SNOW, který se u nás koná v pátek 24. 2. a zapojit se do něj může každý, kdo se předem registruje.