Článek obsahuje dlouhodobě platné informace

Nehledě na samotnou lyžařskou výuku si mohou ratolesti na horách užívat už od dvou, spíše však tří let – zpočátku jde beztak spíš o zábavnou hru na sněhu, třeba i s připnutými lyžemi, než o sport. Děti, které na lyžích stojí poprvé, nepotřebují nutně hory – naopak, první hodiny a dny stráví na louce, ať už v zahraničních velehorách, domácích středohorách, nebo klidně na kraji města. Jakmile se dítě naučí brzdit a zatáčet, zvládne i běžné lehké (modré) sjezdovky a postupně v podstatě jakýkoliv terén. Děti jsou hravé a rády poznávají nové věci, takže se můžete spolehnout, že je brzy zlákají výlety mimo sjezdovku – na malé skokánky, přirozené vlnky, nebo přímo do snowparku, které jsou čím dál častěji vybavené i překážkami vhodnými pro malé děti. Co jiný věk a dovednost, to jiné nároky na středisko. Záleží i na tom, chcete-li vše skloubit do jedné „pořádné“ zimní dovolené, nebo vyrážíte jen „na otočku“ – pak samozřejmě bohatě postačí i naše domácí hory a pahorkatiny, kde je množství malých vlíčků, mírných luk i dětských parků. A jakmile se malému lyžaři sníh omrzí, jednoduše ho naložíte a odvezete domů.

Jako vhodné pro rodiny s dětmi se dnes cítí v podstatě každé lyžařské středisko doma i za hranicemi, jenže každý si pod tím může představit něco jiného – žádná definice neexistuje. Dnes už zpravidla všude najdete cvičnou louku, obvykle i dětský park s lyžařskou školičkou, výjimkou nejsou ani bobové nebo sáňkařské dráhy. Příslibem klidné rodinné dovolené samozřejmě středisko může maskovat to, že v místě vlastně nic moc není. Obecně platí, že velká anebo rodinně specializovaná střediska bývají poměrně atraktivně vybavená – mají lákavě vytvořené dětské parky, zábavné dráhy typu funslope, lanovky přívětivé i pro ty nejmenší nebo třeba animační programy.


To, co ale nakonec možná oceníte ještě víc než dětské atrakce, je „neviditelná“ přívětivost, tedy vše potřebné na dobře dostupném a klidném místě. Čím větší a rozlehlejší středisko, tím více se pravděpodobně našpacírujete z parkoviště k lanovce, od lanovky k dětskému hřišti nebo do restaurace. Čím oblíbenější místo, tím zpravidla větší ruch. Velmi záleží i na tom, nakolik se ve středisku mísí „provoz“ začátečníků a pokročilých lyžařů – a nejde jen o to, zda jsou výukové svahy zcela stranou frekventovaných sjezdovek, ale i zda se na ně dostanete v klidu a bez nástrah. Není proto divu, že „přirozeně rodinnější“ bývají malá, kompaktní střediska, ve kterých se snadno zorientujete a která nepřitahují davy návštěvníků. Toto dilema – zda atraktivnější a rušnější, nebo skromnější a klidnější místo – si musí každý rozhodnout sám, a to i s ohledem na další členy rodiny. Najdou se dokonale vybavená, přitom přehledná a klidná střediska pro děti, kde si však náročnější lyžař mnoho neužije. Typicky však vyhlášená rodinná střediska bývají zvláště o prázdninách také dost rušná, byť na sjezdovkách jde o pomalejší „školní“ provoz.

Nejmenší začátečníci: 3 až 4 roky

Ti nejmenší potřebují v podstatě jen plac, ať už na hraní nebo na první lyžařské pokusy, a k tomu nablízku dostatečné zázemí – ideálně domovský hotel nebo apartmán, vyhřívanou odpočívárnu nebo aspoň přívětivou hospodu. Stejně dobře může děti (nechat) učit na louce na podhorském pidisvahu s jedním vlekem a hospodou za zády jako v opravdových horách. V tom hrají samozřejmě roli i časové možnosti, dovolenkové představy rodičů a nakonec i důvěryhodnost lyžařské školy, do níž rodiče své potomky svěřují.

Ideální formou seznámení mrňat s lyžemi jsou dětské výukové parky, kde je veselé zvířecí či pohádkové figurky, překážkové dráhy či tunely jednak baví, jednak motivují „k učení“. Úplní mrňousové se mohou třeba jen klouzat na kolotoči, čímž si zvykají na nový pohyb s lyžemi na nohou, aniž by je musely umět ovládat. V ohrazených hřištích se začínající děti nejčastěji vyvezou vzhůru na pojízdném koberci, který je pro ně nejsnazší, často také bývá k dispozici nízký provázkový vlek – ty však vyžadují jistou sílu při držení, a tedy i vůle dítěte do jízdy věnovat svou energii. Některé lanové vleky mají i kotvičky, na které si lze přisednout. Dětské parky už se staly prakticky samozřejmou součástí jak domácích, tak zahraničních středisek – rozdíly ovšem mohou být ve vybavení i přístupnosti parku. Dětské parky nebývají vždy volně přístupné – někdy je potřeba extra skipas, někdy jsou vyhrazené jen pro výuku lyžařské školy.


Mírně pokročilí a pokročilí lyžaři: 5 až 10 let

Kromě dětského parku nebo cvičné louky jsou důležité i svahy, kam děti pokročí, jakmile zvládnou bezpečně zatáčet. Ty budou potřebovat klidné tratě, a to velmi lehké až lehké obtížnosti, na kterých získají sebevědomí a jistotu. Mnohem důležitější než kde bývá kdy, protože víkendové mraveniště na trati je stresující pro malé lyžaře a ještě více pro rodiče. Ve středisku pro „otrkávaní“ malého lyžaře by tedy neměly chybět hlavně klidné modré sjezdovky, ideálně situované dále od hlavního lyžařského provozu, kam se nebudete bát děti pustit.


Brzy začnou být „nudně“ uválcované sjezdovky málo a dítě nevynechá jedinou chvilku, kdy může odskočit na nejrůznější vlnky a překážky v okolí tratě. Je-li ve středisku snowpark, bude chtít dítě nejspíš většinu času trávit tam – lehká, zpravidla modře značená „lajna“ sestává z malých, uměle vytvořených skoků či drobných překážek. Ještě oblíbenější jsou dětské crossové dráhy, nazývané také fun line či fun slope, které v posledních letech pomalu vyrůstají podél domácích i zahraničních sjezdovek – jedná se o trať či koryto s klopenými zatáčkami, vlnami nebo tunelem.


Jak na cvičných, tak větších sjezdovkách by měla být přepravní zařízení „přiměřená“ schopnostem malého začátečníka. Nejvhodnější jsou malé pomy, na něž dítě dobře dosáhne – jednak jízda na vleku trénuje stabilitu na lyžích, jednak dítě motivuje i fakt, že něco zvládne úplně samo. Modernější variantou jsou sedačkové lanovky s bezpečnostní pojistkou, která dětem zabraňuje otevřít zábranu během jízdy. Tyto „dětské“ sedačky někdy nemívají podpěru na nohy, která dětem komplikuje nástup i výstup. Nejpohodlnější a nejbezpečnější pro děti je pak kabinková lanovka – v Alpách, zvláště v Itálii a Rakousku, se proto kabinkové lanovky stavějí i na cvičných svazích, využívaných lyžařskými školami.


Celodenní program pro děti a volno pro rodiče

Některá střediska své „rodinné“ služby dovedla k takové dokonalosti, že rodiče děti jen ráno odevzdají, sami si zalyžují a odpoledne si je zase vyzvednou – nebo si je dokonce nechají přivézt až na pokoj. Lyžařská škola se pak o děti celý den postará – výukou na svahu, při obědě a nakonec ve vlastní „školkové“ herně, když už malý lyžař na kopec nechce. Běžná, zvláště v Alpách, bývá i možnost hlídání dětí nebo jejich krátkodobého pobytu jen ve „školce“, tedy bez lyžařské výuky. V zahraničí může být problémem jazyková bariéra, i když některým dětem nemusí vadit (beztak se domlouvají hlavně „opičením“ a gesty) a navíc v mnoha střediscích učí i čeští nebo slovenští instruktoři – to je však potřeba ověřit předem v každé konkrétní škole.

Na svah pohodlně

Při výběru místa ubytování je zvláště ve větším středisku dobré promyslet, jak snadná je cesta přímo na svah, kde se bude lyžovat – nejen příchod či příjezd k lanovce, ale i samotná cesta vzhůru a případné přejezdy mezi lanovkami. Hodně sil uspoří úschovna vybavení v nástupní nebo vrcholové stanici lanovky.
K nezaplacení je dobře přístupná restaurace s dostatečnou kapacitou míst k sezení nebo alespoň ohřívárna – ta bývá v některých „rodinných“ střediscích součástí dětských parků. Může jít o jednoduchý dřevěný domeček na krátké spočinutí, ale i o dětské centrum s hernou pro malé a hracími konzolemi pro ty větší.

Počasí si nevyberete, ale rozhodne

Ačkoliv počasí si předem neobjednáte, celkový dojem z lyžování rodičům i dítěti zásadně ovlivní. Ideální rodinné středisko má prostorné, bezlesé pláně, kde se můžete vyhřívat na sluníčku, stejně jako lesem chráněné svahy, kam se schováte při větrném či příliš mrazivém počasí. Ve vrcholu zimy hraje velkou roli poloha svahů – stinný severně orientovaný svah je jako „mrazák“, kde je navíc kvůli stínu i hůře vidět. Z toho důvodu nemusí být vždy vhodné ani cvičné svahy umístěné na dně hlubokých alpských údolí, které jsou v tomto období často zastíněné.

Kde lyžují děti zdarma

Nemalou měrou se na „rodinnosti“ střediska podílí také cenová politika – nejlépe vybavená a nejatraktivnější střediska však nebývají cenově tak přívětivá jako leckterá „obyčejná“. V Česku lyžují děti v doprovodu rodičů nejčastěji do 6 let zdarma, stejně tak v Rakousku. V Itálii mívají děti skipas zdarma do 8 let, najdou se ale i střediska s bezplatným lyžováním pro děti až do 10 let. V součtu rodičovského a dětského skipasu ale nemusí být rozdíly vždy takové, jak se na první pohled zdají – čím méně totiž platí děti, tím více zase rodiče. Typicky v malých střediscích pro začátečníky platí i nejmenší děti, v součtu ale i tak může vyjít lyžování levněji než ve velkém středisku, kde jsou „děti zdarma“. Před sezónou nebo na jaře se dají sehnat i zvýhodněné „balíčky“ s ubytováním, v nichž mohou děti získat skipas zdarma třeba až do 15 let.

Aprés-ski pro děti

Děti se málokdy zabaví jen lyžováním, a proto budete velmi rádi za každé další zpestření, kterým se mrňata zabaví.
Velmi oblíbené jsou vodní radovánky – bazény a akvaparky najdete ve většině středisek nebo jejich okolí, vlastní bazén (a relaxační centrum) má i prakticky každý luxusnější hotel.
Určitě vyzkoušejte i sáňkařské dráhy – nebudete věřit, jak může svištění saní na mnohakilometrové dráze bavit i vás, rodiče!
V některých střediscích jsou v zimním provozu i kolejové či „korytové“ bobové dráhy. Malé děti se mohou zabavit při jízdě na velkých nafukovacích duších (snowtubing), které bývají součástí výbavy některých dětských parků.