Když ale jarem 2017 Skimagazín – nejstarší privátní titul u nás – po 22 letech skončil, porušuju omertu a jako pamětník, který tehdy dávno časopis dával dohromady, k němu něco napíšu. Ocitnu-li se v patřičném rozpoložení, možná i pár vzpomínek na pokračování na notě „takoví jsme byli“. Něco už mám ostatně roky v počítači.

Končí – nekončí

Aby bylo od začátku jasno a někdo nezačal vykřikovat o fejk ňůs. Skončil časopis pod názvem Skimagazín, skončil ve firmě SKIpress s vydavatelkou Dagmar Princ Fryčovou. Převtělil se do nového titulu Premium Ski s novými pány, ale s (prý) pokračujícími redaktory.

H, H, H – jak se to rýmuje

Jestli dobře, se teprve uvidí. Zatím podle všeho ve velkém stylu. Přímo Premium. Za vším stojí především Jaroslav Havel (1974). Hlavní partner prý největší právnické kanceláře ve střední a východní Evropě (Havel, Holásek & Partners). Ve velkém stylu ji spoluzaložil jako 27letý mladíček s vrstevníky roku 2001 a od začátku se mu výtečně dařilo. V roce 2007 se stal Právníkem roku a úspěšně ustál kárné řízení Advokátní komory. Loni ho E15 nazval „advokátem miliardářů“. Před časem začal investovat do luxusních značek, především módních: je 50% společníkem Premium Fashion Brands, součásti ambiciózního projektu Czechoslovak Premium Brands. A v létě 2016 vznikla akciovka Premium Media Group, dále PMG. Ta se prezentuje vydáváním několika „magazínů pro horních deset tisíc“, „komunikací se společenskou elitou“ i tím, že mají v databázi „7000 nejbonitnějších, nejúspěšnějších a nejvlivnějších osob v Česku a na Slovensku“.

Druhým háčkem je Milan Hejl (1966), vystudovaný historik, pak krátce novinář a poté spoluzakladatel (1995) a 50% vlastník (prý) naší největší PR agentury AMI communications. A konečně třetím společníkem PMG je benjamínek Petr Hromádka (1980) z byznysu realitního.

Tito tři mušketýři si na začátku roku 2017 najali jako generálního ředitele PMG Bronislava Kvasničku (1968), mj. bývalého ředitele vydavatelství Hachette Filipacchi, pak také působícího v předních výzkumných agenturách.

Po přehlídce velkých zvířat jsme konečně u Skimagazínu. V obchodním rejstříku je k 18. dubnu 2017 u SKIpress vymazána Dagmar Fryčová a místo ní zapsán Kvasnička.

V Premium společnosti?

PMG už loni na podzim slibovala do roka „minimálně tři akvizice“, Skimagazín by tedy měl být jednou z nich. Zarážející ale je, že 1. října 2017 o něm vedle všech titulů PMG na jejím webu není ani zmínka, stejně jako u firmy Conventia Events, nového oficiálního vydavatele. Také starý web časopisu je od začátku dubna netknutý. Jediným důkazem existence titulu Premium Ski je nabídka předplatních/do­ručovacích firem.

Člověka napadne, že když PMG má své stádečko superboháčů, nemusí svůj nový přírůstek předhazovat obyčejné veřejnosti. Jenže nový titul si ponechal plebejský slogan Časopis každého lyžaře (snad si dobře pamatuju, že jsem ho tehdy velkohubě vymyslel já) a jedna z doručovacích firem ho přímo inzeruje se slevou 19 %. No, nevím. Premium titul pro horních 10 000 uvádět jako „každého lyžaře“ a ve slevě? Není to tak trochu jako nějakou šíleně drahou kabelku z Pařížské ulice (mimochodem, web s tímto názvem provozuje PMG také) dát do akčního týdne v diskontu?

It´s real estate, stupid?

Těch pár titulů PMG zahrnuje golf, reality, architekturu, módu. Překvapuje vás, že se takoví těžcí střelci sehnuli k titulu lyžařskému? Člověk by čekal, že pro premium klientelu přidají dřív jachty, letadla, sportovní auta, koně, potápění než ausgerechnet lyžování. Byť v podobě heliskiingu na exotických místech světa, s výlety do Jižní Ameriky a na Nový Zéland může jistě zaujmout i ty „nejbonitnější“ včetně těch, kdo to zvládnou do Anchorage vlastním tryskáčem.

Samotný akt prodeje má logiku. Paní Fryčová, dáma v důstojném důchodovém věku, časopis roku 1995 založila s bývalým manželem Petrem Fryčem a poté většinu let provozovala s dalším partnerem Alexandrem Princem (bratr Alberta, dlouholetého zástupce firmy Völkl). Proč po tolika letech neprodat, je-li dobrá nabídka. Pánové z PMG možná o název SKI, když už všechno pojmenovávají anglicky, strašně stáli. Napadá mě ale i něco jiného. Když sleduju zaměření těchto pánů na reality, to, jak se rozjeli velcí bossové ve Špindlu, kde lítají jména našich předních miliardářů, a uvědomím si, že americký lyžařský byznys je především takový, dokážu si představit nové zaměření „časopisu každého lyžaře“ právě tímto směrem. Vždyť nakonec asi hlavním časopisem PMG jsou reality, pardon, Estate, jak jinak. Neboť v nich – už i v tom Špindlu, a co teprve třeba v Aspenu - jsou pořádné peníze, ne v cetkách jako hadříky od Bognera či zaiky od Jacometa.

Konec plebejských spekulací a podezíravých slovíček. Uvidíme.

Abych ale nevěnoval zmíněným pánům nelyžařům nezaslouženě mnoho prostoru a nezapomněl na starý dobrý plátek. Původně Český Ski & snowboard magazín. (Tak vstřícní jsme vůči snb byli, i když si to vlastně nezasloužili. Ale srovnejte to s FIS, která je slupla jako malinu a oficiálně – má to ve statutu! – označuje název „ski“ i snowboardy. Dost smutné.) Nulté číslo vyšlo právě touto dobou roku 1995. Pionýrské doby. Mnohé jsme si představovali jako Hurvínek válku, ale učili se za pochodu a už prvním ročníkem se líbili. Nahrála nám i tehdejší nerozhodnost Svazu lyžařů. Své tradiční Lyžařství sice chtěli udržet, ale neměli k tomu zkušenosti, lidi, peníze ani dostatečnou vůli. Ale k tomu se třeba vrátím jindy.

Závěrem ještě musím zmínit muže, jehož jméno se ze Skimagazínu dávno vytratilo, bez něhož ale by byl časopis nevznikl. Petr Fryč, tehdy spolumajitel významné Pardubické tiskárny a nakladatelství Debora.