Redford nebyl celebrita, která se pro efekt ukáže ve St. Moritz a odletí zpět do tepla kalifornských studií. Nebyl nikdy ani ozdobou žádných lyžařských závodů. Byl to tvrdohlavý individualista, který objevil lyžování pozdě – ale o to vášnivěji. Hory si osvojil stejně upřímně, jako kdysi ovládl vlny u kalifornských pláží. A co je nejdůležitější: svůj resort Sundance nepojal jako trofej, ale jako domov. Jako závazek. Jako prostor, který musí zůstat opravdový.

Pozdní lyžař, který se učil rychle – a tvrdě

Lyžovat začal až po dvacítce. Dlouho byly jeho světem surf, běh, baseball a malba – právě světlo a strukturu krajiny, které později našel v horách, bral jako malíř stejně vážně jako filmař. Když si v Utahu stavěl dům a začal trávit víc času ve vyšších polohách, „něco cvaklo“, jak sám říkal.

Jeho lyžařskými učiteli byli Junior Bounous a Jerry Warren – instruktoři, kteří mu dali techniku, ale hlavně rytmus. A Redford se do toho pustil s tvrdostí sobě vlastní: učil se rovnou závodně. Tvrdil, že ho to vystřelilo o několik tříd výš než běžné rekreační lyžaře. Miloval rychlost, dlouhé oblouky a lyže přes dva metry. Mezi nimi i jeho oblíbené 210 cm Rossignoly, na kterých konečně našel stabilitu, která mu seděla k jeho jezdecké povaze.

Jeho slabinou byl návyk z vodního lyžování: těžiště vzadu. A protože měl od mládí poraněná záda, musel roky přeučovat postoj. Nevztekal se kvůli chybám. Naopak. „Když jsem v pohybu, když cítím rychlost, jsem šťastný,“ říkal.

Sundance: manifest protihlukové kultury

Redfordův vztah k horám se nedá oddělit od jeho resortu Sundance. Nekoupil ho, aby měl kam zvát hosty hollywoodských večírků. Byla to jeho odpovědnost a jeho vize. Věřil v malý, kultivovaný areál, který nesmí být umělý, přefouknutý ani marketingově polapený.

Varoval před „shopping-mall mentalitou“, která podle něj už v 70. letech začala pohlcovat americké lyžování. Před stavěním z nudy, před investory, kteří viděli jen čísla. Několikrát odmítl nabídky na masivní expanzi resortu. Byl alergický na betonová monstra, hlasitou zábavu a sezónní pozlátko.

A ještě dávno předtím, než to bylo trendem, prosazoval ekologický a místní přístup: nízkoenergetické stavby, dřevo, kámen, přirozené světlo. Sundance měl zůstat místem, kde je slyšet vítr, ne reprodukce.

Redfordovy věty o lyžování dnes znějí jako ekologická esej: „Sněžení je dar. Sport nepotřebuje reklamu. Je to přirozený nakopávač. Když křičíš, křič – ale ne proto, že to dělají ostatní.“

Hory jako útočiště, film jako ventil

Když v roce 1975 americký SKI Magazine publikoval velký profil Redforda, byla to směs krásy a autenticity. Na obálce hollywoodská hvězda, uvnitř člověk, který přiznává: „Lyžování je jediný prostor, kde jsem sám sebou. Kde jsem opravdu sám. Kde se můžu nadechnout.“

Jeho film Sjezdař z roku 1969 nebyl podle něj film o lyžování, ale o Americe, individualismu a ambicích. Lyžování si vybral proto, že spojovalo „poezii a nebezpečí“. Autentičnost pro něj byla zásadní: trval na tom, že závodní scény musí točit skuteční lyžaři. Studio nechápalo, proč chce tak tichý, strohý a upřímný film. Ale Redford zachytil podstatu závodního sjezdu tak syrově, že to od té doby nikdo nepřekonal.

Individuální duše individuálního sportu

Redford byl kritický, ale nikdy cynický. Byl romantik. Věřil, že lyžování je nejopravdovější, když se vrací ke kořenům: ke sněhu, tichu, rychlosti a pocitu volnosti. Na svahu nepotřeboval pauzy ani oběd: „Jí se až po lyžování,“ smál se. „Zastavíš se a ztratíš rytmus.“

A možná právě to je jeho odkaz: rytmus. Rytmus hor, který se nepřetváří podle reklamních sloganů, ale podle větru, prudkého slunce na jaře a sněhu, který zůstává pravdivý, i když svět kolem se mění.

„Hory neposlouchají tvoje ambice,“ říkal jednou. „Poslouchají tvoje činy.“

Zůstává obraz: Redford v oblouku

Málokterý herec dokázal propojit film, krajinu a sníh tak jako on. Jeho tvář patří americké kinematografii. Jeho srdce patřilo horám.

A když si dnes vybavíme záběry, na nichž se žene dolů – tělo vpřed, dlouhý oblouk, žádné zbytečné pohyby – vidíme člověka, který lyžoval přesně tak, jak žil: nezávisle, s respektem a s poctivým zaujetím.

Robert Redford odešel. Ale v údolí Sundance a ve filmových pasážích Sjezdaře pořád krájí oblouk, který trvá déle než film – v paměti těch, kteří milují hory.