Tento článek vyšel v časopise SNOW 100 (prosinec 2016).
Lyžaři jsou velmi konzervativní skupina a strašně dlouho jim trvá přijmout něco nového. Vždyť s carvingovými lyžemi to trvalo taky několik let, než se pochopilo, že jsou prostě lepší. A přesto ještě dnes tu a tam slyším hlas nějakého borce, že je to zbytečné a že on je se svými starými úzkými prkýnky nadmíru spokojen a nebude je přeci měnit. Svým způsobem je to přístup podobný kultu úzkých lyží a strachem z jejich rozšiřování.
2003: koncept 170-140-155
No, a když si představíte, že jsem před 13 lety na výstavě Sport Prague obcházel dostupné výrobce lyží s nákresem lyží o rozměrech 170–140–155 mm a délce 205 cm, přišlo to všem naprosto absurdní a měli mě za blázna. Největší pochopení jsem tehdy našel u Milana Luštince, ale i přesto byly náklady na výrobu takových lyží nad moje tehdejší možnosti. Zajímavé na tom je, že již tehdy jsem věděl, že lyže nesmí mít camber, prohnutí, ale mají být rovné. Přišel jsem na to velmi prozaicky: K2 Big Kahuna jsme měli s kamarádem Frantou dvoje a já, jelikož mám řádné rozměry, jsem je prošlapal natolik, že místo camberu měly nádherný „flat“. A v tu dobu začaly konečně pořádně fungovat. Rozdíl v ovladatelnosti byl opravdu citelný a v ničem dalším jim to neubíralo, ba naopak byly prostě lepší než ty druhé neprošláplé. Klasická objevitelská náhoda.
Že by mohly být i prohnuté na opačnou stranu – tedy mít rocker, mne v tu dobu opravdu nenapadlo, to chtělo až odvahu Shane McConkeyho a hlavně chuť firmy Volant tento pokus zafinancovat.
Uběhlo víc než deset let, peníze na vlastní
výrobu u velkého výrobce nebyly a výrobci začali lyže rozšiřovat a
rozšiřovat, takže jsem i já byl tak nějak uspokojen komerční produkcí,
která nakonec dospěla až například k velmi solidním Black Diamond Gigawatt
163–135–141 mm při 197 cm, které mne vozily několik let. K mému
rozčarování však nastal před několika lety trend opačný a tyto široké
lyže včetně mých Gigawattů z trhu zmizely. Výrobci nejsou spokojeni s
prodeji širokých lyží. Lidé se jich bojí z principu a také možná proto,
že narazili na mnoho konceptů vyloženě špatných a odrazujících. V
aktuálních kolekcích lyžařských firem najdete již jen málo lyží přes
120 mm a někteří končí třeba jen na 115 mm pod patou. Takže co bylo, už
není a lyže, které mne uspokojovaly, vymizely.
2016: koncept 167–141–150
Za tu dobu jsem si dobře rozmyslel, jak by moje univerzální vysněná
lyže do terénu měla vypadat. A shodou okolností jsem se před časem
doslechl o Pavlu Božákovi, který si vyrábí v domácí dílně velice
kvalitní a krásné freeridové lyže. Neváhal jsem ani minutu. Sehnal jsem
telefon, slovo dalo slovo a spolupráce dvou zapálenců pro 
správnou věc byla na světě. Pavel rychle pochopil, co
chci. Sice nebyl ještě zcela přesvědčený o mém konceptu lyží s
fullrocker konstrukcí, ale po naladění prvního prototypu veškeré
pochybnosti odpadly. Protože kamarádi mi ze záhadných důvodů dali
přezdívku Medvěd a moje žena mi nakreslila krásného medvěda, kterého pak
Pavel vypálil na dýhu, tak i tyto krásné lyže dostaly pracovní název
Medvědy. Dlouhé jsou 206 cm s parametry 167–141–150 mm. Neméně
zásadním parametrem je jejich mimořádně nízká hmotnost: 2 200 g/lyže,
která je umožněna důmyslnou konstrukcí a nejlepšími materiály: Pavlem
pečlivě vybíraným dřevem na jádro a dýhu, karbonem, kevlarem a nejlepší
dostupnou skluznicí.
Minulou sezónu jsme je otestovali ve všech možných sněhových podmínkách a mé nadšení strhlo i Pavla, který i přesto, že je výrazně menší než já, respektive lépe zapadá do standardizované postavy mladého sportovce (tedy běžných 180 cm/80 kg), na nich nadšeně několik dnů jezdil ve všech možných podmínkách v terénu i na sjezdovce. Já jsem na nich odjezdil všechny druhy sněhu od hlubokého prašanu po firn, krustu a tvrdou sjezdovku i tvrdý terén. Ukázaly se, díky celkovému konceptu a nízké hmotnosti, neuvěřitelně snadno ovladatelné. Už první prototyp fungoval naprosto podle mých představ. Do druhé sezóny jsme proto udělali jen malé úpravy spíše designového charakteru špičky a patky a lehkého přenesení těžiště směrem dopředu. A pozor, přes jejich mimořádné rozměry je rozhodně nepovažuji za nějaké speciálky, ba naopak za fantasticky univerzální lyže do všech sněhů a terénů pro urostlého sportovce jako jsem já (192 cm/110 kg).
Medvědy Pavla plně přesvědčily o mém konceptu ideálních freeridových lyží, a proto vznikla nová značka Bear Skis. Cílem je vyrábět lyže tohoto konceptu pro všechny velikostní kategorie lyžařů od těch zcela nejmenších po ty největší, jako jsem já. Naše lyže mají hlavní přínos v na svou velikost neuvěřitelně snadné ovladatelnosti, při zachování stability a držení na hraně. Kromě 206tek jsou aktuálně k dispozici i 196ky (126 mm pod patou) a hlavně délkově nejžádanější 188ky (122 mm pod patou).
A bude hůř
Nakonec bych vás rád ujistil, že tohle je jen začátek mého „Think big“, a jelikož Medvědy jsou univerzálky, tak je potřeba si splnit další sen: vyrobit si prašanové speciálky. Ty jsou již rozpracované a na letošní sezónu budou hotové. Model PowderBear bude speciálka na moje oblíbené lesní prašanové ježdění, a proto bude mít délku pouze 200 cm s parametry 175–155–163 mm. Myslím si, že na dobrý prašan je to pořád málo, ale beru to jako první pokus. Dále je v plánu i něco delšího, protože už můj táta kdysi jezdíval běžně v terénu na 216 cm dlouhých lyžích a považoval je za perfektní univerzálky. Problém je, že na to už musíme vyrobit i nový lis.
