Tento článek vyšel v časopise SNOW 100 (prosinec 2016).
Luděk dokáže vyrobit skialpy, twintipy nebo třeba i slalomky, s rockerem i bez. A dokonce se sendvičovou či capovou konstrukcí. Zajistí i potištěnou skluznici v libovolném designu. Sám si však nejvíc potrpí na design dřevěný. A co je na tom nejlepší? Že můžete při výrobě svých lyží přidat ruku k dílu, a přímo se tak na výrobě podílet. S Luďkem jsme si povídali v jeho hlavní dílně v krásném historickém centru města Cheb, druhou výrobnu má ještě v krušnohorské Horní Blatné.
Jak vznikl nápad, že si budeš vyrábět vlastní lyže?
To se ptá skoro každý. Asi kvůli mému kamarádovi Honzovi Kulhánkovi, díky němuž jsem se dostal k telemarkování, které mě naprosto uchvátilo. Vzhledem k tomu, že ten styl je poměrně originální, tak jsem si přál mít i originální lyže. Když jsem byl se ženou lyžovat ve Sv. Kateřině, potkal jsem tam jednoho chlápka, jehož lyže mě zaujaly. Dal jsem se s ním do řeči, na čem že to jezdí. Byly to Ski traby. Pán mě vzal do výrobny, kde mi nabídli slevu, a manželka mi je chtěla koupit. Já však prohlásil, že žádné lyže nechci, že si vyrobím vlastní, že už je mám vymyšlené. Začal jsem googlit, shánět techniku pro výrobu a materiály. Než jsem vyrobil své první lyže, bylo jasné, že za tu sumu, kterou jsem investoval, jsem mohl mít alespoň pět párů těch nejlepších lyží. Což je úsměvné. Byla to prostě výzva! A tak se od roku 2012 věnuji výrobě lyží.
Na stránkách používáš označení MBM – Madbirdman, to je tvá značka?
Jojo – šílený ptačí muž. Název vznikl tak, že ten pohyb ve mně evokuje volnost, protože pták ale nemůže jezdit na lyžích, tak je tam ten chlapík, no a jelikož mě kamarádi začali titulovat blázen, když jsem si začal vyrábět vlastní lyže, tak proto ten „mad“.
Zabýváš se pouze výrobou telemarků?
Původně jsem chtěl vyrábět pouze telemarky, protože to je moje cílová skupina. Jenže spoustě telemarkerům se to líbí, ale zrovna nemají volné finanční prostředky. A zároveň se začali objevovat lidé, kteří měli zájem o klasické lyže, takže dělám i pro ně. Co nedělám, jsou opravdu tvrdé lyže. Jinak jsem schopný vyrobit v podstatě cokoliv. Teď řeším celkem náročné zadání od skialpinistů z Blanska. Dokonce jsem i vyrobil jeden snowboard, ale to mě nějak nebaví.
Co jsi musel udělat pro to, aby vznikl první pár lyží?
Tak v první řadě byla ta myšlenka, to je jasný, ne? Potom touha mít něco originálního a pak zjistit to výrobní know-how. Na stránkách Skibuilder jsem vyčetl jak na to. A pak to začalo: shánění materiálů, k vakuové technice sehnat vývěvu. Z čeho vlastně ta prkýnka vyrábět. Rozhodnu se pro jasan, takže shánění jasanu. Potřebuji také karbon a skleněná vlákna. Jaký použít epoxid? Konzultoval jsem s odborníky, nechával se školit přímo ve fabrikách na materiály. Nakoupil jsem si tkaninu, slepil jsem si prkýnka, udělal jsem kopyto a pak to celé dal dohromady. No a potom vidíš ten čas a ty peníze, za který bys měl ty nejdražší lyže, a začneš to s potem na hlavě lepit, zavakuuješ to a tak dále. A pak kolem toho 15 hodin chodíš. A pak sloupneš tu fólii a ono je to chlupatý, tak to musíš celé zabrousit. No prostě to pro mě v tu chvíli byl horor. Ale jakmile jsem vyrobil první pár, tak jsem byl pyšný.
Jaké používáš materiály? Kde je sháníš?
V podstatě, když koukáš na weby výrobců, tak kladou důraz na dřevo, které různě okoukávají, oťukávají a tak dále. To si myslím, že je úplná blbina. Jasně, že si nevybereš sukatý jasan, ale budeš si vybírat něco rovnoletého. Dělal jsem například lyže i z paulovnie nebo i lyže se smrkovým jádrem. Co se týče lepení prkýnek do jádra, tak už léta spolupracuji s jednou truhlářskou firmou. Když bych si to dělal sám, tak mi to přijde moc zdlouhavé. Takže dřevo kupuji normálně v dřevoprodejně nebo přes kámoše v truhlárně. Teď mám z Mikulova slíbené větve té paulovnie plstnaté, ale tohle dřevo použiju až tak za 10 let, než se vysuší (smích). Hrany a skluznice například kupuji od pana Luštince.
Jak dlouho ti trvá výroba jednoho páru?
Pokud mám všechen materiál, tak asi 40 hodin plus čas, kdy to „zraje“. Když to dělám lisem (sandwich), tak asi 15 hodin, a když vakuovou cestou (cap), tak týden. Ty capové lyže jsem schopný udělat i lehčí, ale nemám ještě vychytaný autokláv (tlakovou komoru – pozn. red.). To by mě bavilo, jenže na to nemám teď vůbec čas, rozumíš. Musel jsem dělat teď dva měsíce na výstavu a taky někdy musíš na pivo, do práce a na vejlet.
Patří výroba lyží k tvé obživě?
To rozhodně ne. Je to můj koníček stejně, jako když maluju obrazy nebo tvořím sochy, tak vyrábím lyže, do kterých chci postupně vkládat více výtvarna. Ale stále je to řemeslo, které si žádá určité technické postupy.
Myslíš, že by ses výrobou lyží uživil?
Záleží, co si představuješ pod slovem „uživit“. Když má někdo potřebu co každý rok kupovat nové auto a být dvakrát v roce v Alpách a třikrát u moře, tak by se tím neuživil. Ale když to beru na běžnou obživu, tak při výrobě čtyřech párů měsíčně by se dalo celkem dobře uživit. Ale to já nechci, když mi to „hodí“ na nějaký výlet, tak je to fajn. Rozhodně nechci, aby se ze mě stal fabrikant. A ani nechci někomu konkurovat.
Dokáží tvé lyže konkurovat těm z tovární výroby?
No samozřejmě! Už jenom tím, že jsou originální a že je nikdo jiný na světě nemá, to je první konkurenceschopnost. Druhá je to, že když si koupíš klasické lyže, tak o nich nic moc nevíš, kdežto já ty lyže nabízím s kompletním rodokmenem. K lyžím dávám na flashce nebo CD fotky, kde je výrobní proces krok po kroku vyfocený. A v neposlední řadě si můžeš prostě říct, co chceš. A co se týče jízdních vlastností, tak je to hrozně těžký, každému prostě vyhovuje něco jiného. Já se snažím dělat hlavně zábavné, měkčí lyže.
Máš nějaké testovací jezdce?
Jasně, božídarské telemarkisty. Můj kamarád, zakladatel kiwi cupu, mi dokáže dobře popsat, jak tu lyži cítí, co by na ní změnil, nebo naopak nechal, je s ním oproti ostatním komunikace na toto téma snadnější. Testuje mi však jen nějaké lyže. Jinak se mi vrací zpětná vazba lidí, kteří už na mých lyžích jezdí.
Dáváš lyžím jména?
Zpočátku dostávaly čísla, pak přezdívky a nakonec jejich jménem je to, že patří někomu, například Otovy Oťaski.
Jak mohu získat lyže značky Madbirdman?
V první řadě hodně šetřit (smích)! Nejlépe se sejít v zimě na kopci a popovídat si o tom. Mohu ti půjčit nějaké lyže na zkoušku. Zatím mám ale více lyží s telemarkovým vázáním. Budu mít však jedny univerzální s možností výměny vázání. V základu za ně chci patnáct tisíc. V základu je vždy skluznice, hrany, karbonová vrstva, skleněná vrstva (skelná tkanina, pozn. red.), jasanové jádro, karbon a dýha.
Díky moc za rozhovor, hodně klientů a sněhu!
Jak udělat capové lyže
Vyrobit lyže překryté tzv. capem čili horní fólií staženou obvykle přes bočnice k hranám vyžaduje disponovat náročným strojním zařízením. Luděk Vystyd je vyrábí s pomocí vakua, komponenty se musí poskládat do formy a vše pak vložit do nepropustné fólie, v níž se vytvoří vakuum (odsaje se z ní vzduch). To vše se pak lepí za tepla v tlakové komoře.
Více informací na www.mbm-ski.cz
