Držme se raději na zemi a na spolehlivějším pokladu a věrni názvu
našeho magazínu vyjeďme nejprve do sněhu. Není třeba se obávat, jen být
připraven na některé neočekávané jevy.
Zimní horská cyklistika si razí cestu vpřed a stává se stále
častější aktivitou lidí, kteří mají pozitivní vztah ke sněhu, pohybu a
dobrodružství. Pomalu se z ní stává ucelená odnož horské cyklistiky,
adepty občas uchvacuje tak, že paradoxně bikují více v zimě než v létě!
(Jak to dělají v létě s lyžemi, nevíme.) Má to ale logiku. Podobně jako
lyžaři běžci vybírají si sněžní bikeři většinou zasněžené cesty,
nemusí se však vláčet někam do hor, kde je sněhová přikrývka souvislá,
radost z pohybu je však podobná. A k ní možná ještě trochu napětí z
kluzkého podkladu coby koření silných zážitků… Možná to ale není až
tak složité, budeme-li věřit jejich krédu: Nejtvrdších je prvních sto
metrů. Matka Příroda není tvůj nepřítel!
Zimní cyklisté už mají i svá témata, která vycházejí ze zkušeností
jízdy po sněhu a v mrazu – čím mazat, jak vozit nápoje, co na sebe, jaká
je technika jízdy v závislosti na kvalitě a množství sněhu… Pojďme tedy
nakouknout do této trochu jiné, leč filozoficky blízké tématiky.
Pneumatiky
Pro provoz v extrémním prostředí nevyžaduje bicykl výraznějších
úprav. Z nejdůležitějších je množství vzduchu nahuštěného do duší.
Tlak v pláštích kol by měl být o něco menší než při jízdě po létem
vysušené prašné cestě. Koeficient tlaku v pneumatikách v poměru ku
tělesné hmotnosti neexistuje. Stejně tak jako má někdo rád holky a jiný
vdolky, panují i v této nikdy nedořešené otázce rozpory. Šikovným
doporučením je pumpovat až venku, ve vytopeném obýváku se plyn v
pneumatice rozpíná výrazně více než na mrazu. Pneumatiky by měly být
malinko měkčí než v létě.
Kdo maže, ten „klouže“
Technologie maziv pro cyklisty udělala v posledním desetiletí obrovský
skok dopředu. Kdysi hojně používané oleje na šicí stroje jsou dnes už
vhodné leda tak k nostalgickým vzpomínkám na pionýrské období bikingu v
Česku. Husté převodové oleje pro motorová vozidla jsou pak už naprostým
nesmyslem. Hustý olej má totiž ideální lubrikační vlastnosti v teplotách
přesahující 60 stupňů celsia, a na takové hodnoty činnost řetězové
soustavy jízdního kola olej nikdy nezahřeje. Z namazaného řetězu se tak
stává brzdící řemen.
Někteří „zimojezdci“ upřednostňují jízdu na suchém řetězu,
obzvlášť když v teplotách kolem nuly hrozí jízda přes nasolenou silnici.
Štěrk se solí nalepený na pastorky sedmi-(osmi-, devíti-…) kolečka
může ve spojení s olejem vytvořit brusnou pastu, která dokáže znehodnotit
celé převodové ústrojí během jedné vyjížďky! Tedy řetěz je po
namazání nejlépe utřít do sucha. Nic nezkazíte obyčejným olejem WD 40,
mnozí nedají dopustit na léty prověřený Konkor 101 či Konkor 103.
Počítejte ale s tím, že mrazivé počasí znehodnotí kluzné vlastnosti
jakéhokoliv mazacího prostředku.
Počítač odpojit
Pohybují-li se teploty hodně pod bodem mrazu, digitální cyklocomputer
bude pravděpodobně stávkovat. Aby se z toho teplotního šoku krystalky
nezbláznily, nechte počítač raději doma. Beztak budete hlavně rádi, že
se pohybujete bezpečně, a po několika minutách jízdy na sněhu budete mít
jiné priority, než je polykání kilometrů. V zimě se jízda na kole
počítá spíš na jakési „normohodiny“.
Co na sebe?
Při oblékání je třeba mít na mysli, že nejvíce exponovanými částmi
těla je periférie – ruce a nohy. Jakmile začne zalézat za nehty, je
obvykle zle. Pokud je v tom okamžiku do hospody i domů daleko, je zaděláno
na nepříjemnost…
Boty
Určitě více než jedny ponožky. Dvoje slabé jsou vždycky víc než
jedny silné. Jste-li v létě zvyklí vyrážet v těsných tretrách, bude
lepší vyměnit nášlapné pedály za klasiku s klipsnami a obout se do
teplejších bagančat. Ideálním řešením je koupě zimních treter,
vylepšenými pak ještě speciálními návleky (šusťákovými,
goretexovými, windstoperovými, neoprenovými aj.). Ty může částečně
nahradit alternativní řešení v podobě třeba kousku novin nebo igelitového
pytlíku vloženého pod staré ponožky přetažené přes tretry. Ty jsou pak
obvykle na jedno použití. Každý teplotní joul, který budete mít s sebou,
se bude hodit. Před odjezdem je tedy vhodné nechat boty i ponožky ohřát na
ústředním topení nebo na kamnech. Totéž platí i o rukavicích.
Rukavice
Čím teplejší, tím vhodnější. Samozřejmě se zachováním ohebností
prstů. Slabou stránku eskymáckých palčáků z tulení kůže byste
nejspíš poznali při prvním sjezdu a potřebě urychleného zabrzdění. Jako
nejvhodnější se kromě speciálních cyklistických rukavic osvědčily
prsťáky pro běžce na lyžích s windstoperovou membránou.
Kalhoty
Opět je třeba pamatovat na to, že až vám bude sviště severák kolem
uší, budete jej rozrážet také přední částí dolních končetin.
Kvalitní funkční prádlo je při zimním ježdění prakticky nezbytností.
Zimní cyklistické kalhoty zvané slangově čapáky jsou nedocenitelné
zejména díky střihu, který obvykle dobře kopíruje cyklistický posez, a
netáhne tak díky němu na záda. Zcela nevhodné jsou bavlněné slipy a
dámské kalhotky. Pot se v nich jen drží a nastydnutá záda nebo obligátní
„vlčák“ na sedací části zamezí každému dalšímu pokusu o zimní
výlet na kole.
Dres, bunda, vesta, větrovka. Na tělo opět funkční prádlo, nejlépe s
dlouhým rukávem. Cyklistický dres je vhodný nejen díky svým běžným
užitným vlastnostem, ale také díky kapsám na bederní části těla. Tam se
jednak vejdou další kusy záložního oblečení, tak i pomáhají zahřát.
Studený vzduch bude opět nejvíce útočit na přední část trupu, na prsa a
ramena. Speciální cyklistické termo bundy se zesílením na těchto partiích
nejsou jen módním výstřelkem. Obecně platí, že záda by měla
„dýchat“, tedy dovolit odpařování potu. Zcela nevhodné jsou tedy
pláštěnky, které fungují jako zaručené pařidlo. Člověk se v nich
rychle ohřeje, zapaří a pak rychle zmrzne. Neměl-li by blízko k civilizaci,
nejspíš by tuto nadsázku naplnil i ve skutečnosti. Pozor, podobné
vlastnosti má i leckterá levnější nepromokavá větrovka.
Vhodným doplňkem cyklistova oblečení pro zimní čas jsou vesty. Kolik
vrstev na sebe nabalit je otázka ryze subjektivní a ani nejzkušenější
„zimojezdci“ na ni neumějí spolehlivě odpovědět. Dříve, než
získáme vlastní zkušenosti, se můžeme řídit prastarým pravidlem, podle
kterého by měla být člověku mírná zima, když stojí před jízdou venku
na místě. Po rozjetí se začne tělo samo ohřívat a termoregulace organismu
naskočí do optimálních hodnot.
Hlava
Na hlavu každého cyklisty patří helma. Tato skutečnost je dnes zcela
nezpochybnitelná. Jenže co pod ni, když větrací průduchy by na holé lebce
snadno zanechaly námrazky? Ve specializovaném obchodě najdete plně funkční
čapky, které kryjí nejen celou plochu hlavyi s ušima, ale dosahují až na zátylek. Jsou tak tenké, že se pod helmu
snadno vejdou, a tak funkční, že chlad nepropustí ani v delším sjezdu.
Nasedat a vyrazit
Při prvním kontaktu se zasněženou cestou si nejprve vyzkoušejte, jak se
bicykl chová. Optimálním tréninkem je kličkování po zasněžené louce,
pokud to „utaženost“ a hloubka sněhové pokrývky dovoluje.
Vybírejte zejména při prvních vyjížďkách stezky, které nejsou
příliš frekventované. Jízda v hlubším sněhu se do jisté míry podobá
jízdě na blátě. Příjemnější je o to, že se nešpiníte a při
případné kolizi padáte do měkkého. Pro povzbuzení mějte na paměti, že
existují šílenci, kteří na horském kole absolvují tradiční etapový
závod psích spřežení Iditarod po zasněžených pláních Aljašky v sedle
kola.