Po celkem vydařené zimní sezóně 2017/18, kterou kazil jen nadprůměrně teplý leden, budou lyžaři s optimismem vyhlížet i zimu 2018/19. Počasí má tendenci se vždy určitý čas opakovat a následně svou „výchylku“ kompenzovat – teplé zimy se tak často opakují několik let po sobě, podobně pak ty studenější, než dojde k oné kompenzaci a trend se otočí. Současné horké letní počasí má velmi podobnou příčinu jako to mrazivé v únoru a březnu 2018 – může za to tzv. narušená cirkulace, kdy v Evropě obvyklé proudění vzduchu od západu k východu je nahrazeno prouděním od severu k jihu nebo od jihu k severu. Oním „narušitelem“ je tlaková výše nad Atlantikem nebo Skandinávií, tedy v oblastech, kde běžně sídlí spíše tlakové níže – a to působí „narušení“ západního proudění. Vydrží narušená cirkulace až do zimy 2019, nebo se projeví spíš kompenzace v podobě živého západního proudění?

Ačkoliv předpověď počasí dokáže odhadnout změny jen několik dní, nanejvýš týden dopředu, statistika si troufne klidně na celou nadcházející zimní sezónu. Počasí je výsledkem mnoha lépe či hůře předpověditelných jevů, přičemž mnohé významné z nich mají dokonce pravidelný cyklus a z jejich kombinace si tak lze vytvořit pravděpodobnostní „skládačku“ zimní sezóny 2018/19. Zjednodušeně to znamená, že se dá na základě určitých jevů s jistou pravděpodobností odhadnout, zda bude zima spíše teplá, nebo studená.

V teplejším klimatu je dlouhá a krutá zima zcela nepravděpodobná

Nejvýznamnějším statistickým „dílkem“ je charakter zim v posledních 30 letech, což je zároveň nejkratší období, v němž se dají pozorovat změny klimatu. Drtivá většina posledních zim byla nadprůměrně teplá, přinejlepším pak průměrná a jen zcela výjimečně teplotně podprůměrná, takže se nejspíš nespleteme, budeme-li i zimu 2018/19 očekávat celkově teplejší. V žádném případě to ale neznamená, že bude „nevydařená“, neboť i teplejší zimy mají svá mrazivá období a pohádkové chumelenice, ve vyšších polohách mohou být „teplé zimy“ dokonce lyžařsky příznivější, neboť sněhově bohatší než případné „podprůměrné“ s krutými holomrazy.

Slunce přeje chladnější zimě

Poměrně pravidelný, přibližně jedenáctiletý cyklus má i sluneční aktivita, která se chýlí ke svému minimu, očekávanému kolem roku 2020. Čím nižší sluneční aktivita, tím méně se „ohřívá“ atmosféra, a tedy vzrůstá naděje na slušnou zimu. I historická statistika ukazuje, že ty nejstudenější zimy nastávaly v obdobích slunečního minima. Pozoruhodné je, že těsně před dosažením minima se objevují i superteplé zimy (např. 2006/07, následovaná sérií studenějších zim 2008/09, 2009/10 a 2010/11 kolem slunečního minima). Sluneční aktivita bude tedy v nadcházejích zimách lyžařům nakloněna, byť s rizikem teplého „výstřelku“, který by nejspíš byl nešťastnou „kompenzací“ extrémně chladné zimy třeba v Americe.


Sluneční aktivita se blíží svému jedenáctiletému minimu


Nejstudenější zimy v pražském Klementinu se často soustředí do období slunečního minima - naposledy v letech 2009 až 2011 a předtím 1995 až 1996

Žolík ve stratosféře

O tom, jak významně zimní počasí ovlivňují poměry ve stratosféře, tedy zhruba 11 až 50 km nad zemí, svědčí „nečekaně“ mrazivý konec února a začátek března 2018 – už na přelomu ledna a února se objevovaly náznaky, že dojde k tzv. náhlému stratosférickému oteplení, které „rozkrájí“ pomyslný balón ledového vzduchu nad Arktidou a ten se následně vylije směrem k jihu. A tak se i stalo. Tzv. narušená cirkulace se přitom s krátkými přestávkami udržela až do léta. Narušené cirkulaci se daří i tehdy, pokud se stratosférické proudění vzduchu „otočí“ a začne vanout od východu k západu – to nastává přibližně jednou za dva roky (kvazibienální oscilace, QBO). Naposledy k „otočce“ mělo dojít koncem roku 2016, ovšem nedošlo (poprvé v historii padesátiletého pozorování!) a je tak na čase, aby se fáze QBO změnila letos. Pokud by opravdu východní fáze QBO během podzimu 2018 nastala, pravděpodobnost narušené cirkulace, a tedy i vydařené zimy v Evropě, by se velmi zvýšila.

Zima 2018/19 nejspíš nebude ladovská, ale ani propadákem

Bude tedy – statisticky vzato – zima 2018/19 spíše teplá, nebo studená? Z hlediska klimatu posledních 30 let se dá téměř spolehnout, že bude celkově teplá, přinejlepším průměrná. Současná dlouhodobě narušená povětrnostní cirkulace, nízká sluneční aktivita a očekávatelná východní fáze stratosférického proudění ale slibují i typické zimní projevy počasí. Ladovská zima od listopadu do dubna zavládne sotva, ale celosezónní „antilyžařské“ počasí je rovněž dost nepravděpodobné – těšme se tedy, že zima bude rozmanitá a sněhovou radost alespoň přechodně přinese i do nížin.


Dlouhodobý americký model CFS očekává - jako obvykle - teplý počátek zimy

Článek nemá ambice křišťálové koule, a proto může působit alibisticky – buď bude tak, nebo naopak. Střízlivým hodnocením pravděpodobností však může čtenáře varovat před případnými „senzačními předpověďmi meteorologů“, které se před zimní sezónou objevují a snaží se vytvořit zdánlivě vědecký dojem, že na základě určitého jevu můžeme očekávat mimořádné projevy počasí.