Článek vyšel v časopise SNOW 26 (říjen 2006)


Přitom sudičky na něm nešetřily a do vínku mu věnovaly zarputilost, nadání, železné nervy a neutuchající slávu. Jenže s ní si Matti nikdy pořádně neuměl poradit!

„Létající Fin“ si na skokana na lyžích nejprve jenom hrál, v sedmi letech se klouzal ze střechy jejich rodinného domku. Už tehdy slavil vítězství, ač pouze předstíraná. O dva roky později si je už mohl užít v řádné soutěži. Častěji a častěji. Přestože nic nedostal naservírované na zlatém podnose. Houževnatě šel za svým snem, makal až do umdlení. „Jedinou věc, kterou jsem chtěl dělat, byly skoky, na ničem jiném mi nezáleželo. Proto mě i nudný trénink bavil,“ podotýká. Výsledky se dostavily poměrně rychle. Subtilní Matti v sedmnácti oslavoval titul juniorského mistra světa, o rok později v Oslu 1982 opanoval při slavných závodech v mlze světový šampionát dospělých. Zisk dalších trofejí na sebe nedal dlouho čekat. Šlo to jako po másle – prvenství v Turné čtyř můstků, v celkovém hodnocení Světového poháru, na zimních olympijských hrách v Sarajevu 1984.


Na MS v Harrachově 1983 získal bronz za druhým Pavlem Plocem a vítězem Klausem Oswaldem


Ptačí hormony

Trenér Matti Pulli o něm tvrdil: „Je nejlepším skokanem světa, nikdo se mu nevyrovná.“ Český medailista z MS Jakub Janda přitakával: „Býval neporazitelný.“ Americký skokan Mike Holland nevěřícně kroutíval hlavou: „Matti musí mít v těle ptačí hormony, jinak si jeho výkony nedokážu vysvětlit.“

Profesor Paavo Komi, který pomáhal nadějnému sportovci v rozletu, mu odporoval: „Vždycky trénoval víc než jeho konkurenti. V dobách své největší slávy naskákal až o polovinu více než ostatní skokani.“

Přesto vždycky míval styl nestyl, podivný a jedinečný zároveň, který dost možná pramenil z jeho komplikované povahy a touhy odlišovat se. Soupeři jen těžko hledali zbraň na jeho výbušný odraz i letovou fázi. Nikdo neuměl reagovat na vítr jako Nykänen. Ačkoliv Matti nikdy nedosahoval závratných rychlostí ve stopě, často netrefil perfektní telemark, sudí jeho chyby velkoryse přehlíželi. Svatí si přeci nezaslouží být sráženi na tvrdou zem…

Jeho popularita stoupala přímou úměrností s jeho úspěchy, vygradovala až do neuvěřitelných dimenzí. Po jeho fenomenálním úspěchu na ZOH 1988 v Calgary, kde zlobivé dítě finského skoku vyhrálo vše, na co se jen podívalo, se stal panem nedotknutelným. Národním hrdinou číslo jedna. Když musel na letišti v mrazu chvíli čekat na taxi, dav fanoušků málem ubil řidiče opožděného auta k smrti!

Finský Georgie Best

Již tehdy bojoval s démonem alkoholu, životosprávou a disciplínou. Finská federace mu však doposud velkoryse kryla záda, prohřešky svého klenotu vždycky úspěšně shodila ze stolu. Právě těsně před slavným triumfem v Calgary se „Nykäs“ náhle vypařil z povrchu zemského. Až po několika dnech urputného hledání ho funkcionáři našli namol opilého. Jeho pozdní přílet do Kanady ututlali, respektive vysvětlili nemocí. On se jim za jejich oddanost královsky odvděčil a jako první skokan po padesáti letech obhájil svůj triumf ze Sarajeva 1984.

Dvakrát ovšem za své nevyzpytatelné chování a výstřelky pykal vyhozením z národního týmu. Poprvé když se kvůli nedostatku piva vloupal do kiosku s občerstvením, podruhé když se několikrát za sebou dopotácel na můstky v podroušeném stavu. Přesto ho vždy trenér Matti Pulli vzal na milost. Vždyť byl výkladní skříní finských skoků na lyžích! I když ke konci kariéry již značně rozbitou…

Říkalo se mu finský George Best, stejně jako on promrhával svůj obrovský talent a nechával se pohltit všudypřítomnými chapadly alkoholu a drog. „Dobrá, piju víc než ostatní reprezentanti, ale kdo z vás si kdy nedal jedno dvě piva v baru? Každý, ale vy se nejmenujete Matti Nykänen, vy se s tím pivem zítra v novinách neuvidíte,“ obhajoval se tehdy před novináři. Á propos, žurnalisté. S nimi v době své kariéry absolutně nevycházel. „Vadil mi jejich nedostatek kreativity. Stále jen samé: Jak jste se cítil před skokem? A jak po skoku? Jak důležité je pro Vás toto vítězství? Stále dokola stejné bla, bla, bla.“

Vládce i inovátor

Jeho přístup k médiím se jako mávnutím kouzelného proutku změnil, jakmile mu došlo, že na spolupráci s nimi nemůže tratit. V roce 1986 podepsal exkluzivní smlouvu s týdeníkem Seura. Taková to byla Matti-mánie. Že nebylo v létě o čem psát? Maličkost. Magazín zaplatil Nykänenovi dovolenou třeba na Srí Lance. Tehdy platilo jediné pravidlo: Nykänenova tvář na titulní straně rovná se zlomený rekord v prodeji. Jen pro ilustraci: příběh o bouřlivých líbánkách Marttiho a jeho druhé ženy Pii v létě 1989 zvedlo prodej Seury více než třínásobně na 120 000 kusů.

Po časopise Seura na řadu přišel bulvár 7 päivää. „Matti je jediná žijící legenda Finska. Sportovní fenomén a hrdina telenovely na pokračování v jednom balení,“ potvrzuje reportér Kai Merilä. Matti opravdu zásoboval stránky novin informacemi s železnou pravidelností. Když se po roce manželství s Piou rozcházeli, prodalo se ve Finsku více výtisků novin než po teroristickém útoku 11. září 2001.

Kde se zrodila taková vlna emocí v jinak chladném Finsku? Matti, toť hvězdné jméno, milovaný syn, národní hrdina, držící dodnes jedenáctou příčku v průzkumu o největšího Fina. Na můstcích, které si naprosto podmanil. Strašil soupeře snad i ve snu. V průběhu své kariéry se stal šestinásobným mistrem světa, čtyřikrát vyhrál olympijské hry i celkové hodnocení Světového poháru. Vícekrát než kdokoliv jiný v historii.

Zapsal se však do ní i jinak než jen po sportovní stránce. „Jako první skokan si přinesl lyže na pódium. A také na ně jako první umístil reklamní nálepky,“ tvrdí jeho bývalý manažer Antero Verto.

Zpěvák bez talentu

V roce 1991, když se Matti potácel na konci výsledkových listin, pověsil skočky na hřebík. Sundal je z něj o tři roky později. Víc než tréninku se ale věnoval alkoholu, a tak dal vrcholovému sportu definitivně vale. Raději vysedával ve snobských barech a přepychových restauracích, rozhazoval peníze ve velkém. Z legendárního hrdiny se vyprofiloval v prachsprostého opilce, který se choval, jako by jeho bankovní konto bylo bezedné. Nebylo! Navíc mu do spárů chudoby pomohly i jeho tři drahé rozvody. Když už měl do pusy hodně daleko, zazvonil náhle telefon. „Nechcete nahrát album s Eddiem Edwardsem? Byl by to určitě hit – nejlepší a nejhorší skokan světa na jedné desce,“ navrhl mu hudební manažer Irwin Goodman.
„Nikdy,“ zvolal rázně Matti. O chvíli později se ale zvědavě optal: „Za kolik?“

Třebaže jejich spolupráce nikdy nepokračovala, Nykäs kariéru zpěváka nezavrhl. Dal známému hudebníkovi Jussimu Niemimu dva týdny, aby složil dostatek písní pro vydání alba. Ačkoliv se Nykänenovo první album pozlatilo, sám Niemi si nad ním umyl ruce. „Matti nikdy neuměl zpívat. Naštěstí se tehdy začalo rapovat, tak alespoň mohl být in a polovinu textu odříkat.“ Nykänenova popularita zpěváka podnícená jeho sportovní minulostí byla zpočátku obrovská, koncerty bývaly vyprodány v cukuletu a kluby se o Mattiho doslova praly.

Zájem všech ale postupně opadal, všudypřítomná vybledlá sláva skokana se přejídala. Druhé album Samurai, které vyšlo o rok později, se již s pozitivním ohlasem zdaleka nesetkalo. Místo plánovaného ovládnutí světových hitparád se ho prodalo jen několik tisíc kusů, a to pouze v domácím Finsku.

Jeho všeobecná popularita však ránu neutrpěla. Mattiho příběh totiž všeobecně znamenal chutné sousto pro bulvární tisk. Připomínal karneval, jeho rodinný stav se měnil týden od týdne, život mu kořenilo násilí a časté návštěvy policejních cel. Objevil se tolikrát na titulní straně finských periodik jako nikdo jiný, navíc často dával rozhovory opilý či zfetovaný.

Obchodník s deštěm

Třebaže Matti prošel s odřenýma ušima jen základní školou, nedostatkem mazanosti nikdy rozhodně netrpěl. Když už si nutně potřeboval zajistit finance, zkomponoval neuvěřitelně dokonalé plány. Kdejaký zkušený obchodník by mu jeho kreativitu mohl závidět. Vždyť Matti by snad dokázal bez mrknutí oka prodat Helsinky i s Botnickým zálivem! Zde je krátký výčet jeho „nejdokonalejších“ obchodů:

Za zhruba 750 tisíc Kč poskytl na Kanárských ostrovech exkluzivní rozhovor bulváru Ilta-Sanomat o jeho návratu na můstky. Chvástal se, že zase bude dominovat světovým můstkům. Nikdy se však na tréninku ani neobjevil.

V září 1993 prodal exkluzivní práva na příběh o své odvykací kúře společenskému časopisu 7 päivää. Cena? Neznámá, ale za hubičku to rozhodně nebylo. Stejný časopis zaplatil v roce 2004 druhou (celkově pátou) svatbu Mattiho s Mervi Tapolou.

Za cirka půl milionu korun prodal všech svých devatenáct medailí z MS a ZOH.

Pracoval také v call centru sexuální poradny. Když jste měli trable, mohli jste si mu za pěkně drahý peníz zavolat o radu protkanou osobními zkušenostmi.
Když už nebylo zbytí, působil rovněž jako striptér, s výstižnou přezdívkou „Orel“. Zlé jazyky tvrdí, že jste si ho mohli objednat i k privátním službám. Odtud zřejmě pramení i nabídka ze Švédska a Spojených států hrát v porno filmech. Tu prozatím odmítl. Ale kdo ví, co se stane, až zase zbankrotuje na buben.

A zase to vězení…

Vedle svých prohřešků vonících po alkoholu a omamných prostředcích se nechvalně proslavil také svou násilnickou povahou a psychickou labilitou.

Ta ho dohnala až k chmurným myšlenkám na sebevraždu. „Byl jsem připraven ji spáchat. Už jsem i věděl, kde seženu zbraň,“ prohlásil. Nakonec se raději svěřil do péče psychoterapeutů.

„Matti je velice složitou osobností, je těžké mu porozumět,“ přivítal slavný trenér Mika Kojonkoski Nykänenovu léčbu. Bývalý skokan nakonec černé myšlenky zapudil rychle. Ale agresivitu nikoliv. Na vlastní kůži se o ní přesvědčila momentálně poslední žena Mervi, na kterou v únoru 2003 zaútočil s nožem v ruce. Po bouřlivém flámu se s ní pohádal o koupi nového auta, argumenty podpořil blýskavým ostřím. Výsledek? Čtyři měsíce s podmínkou a rychlý rozvod.

O rok a půl později čelil ještě horšímu obvinění – pokusu o vraždu. Nykänen při hádce napadl rodinného přítele Aarneho Hujanena. Stačilo mu se trochu opít a prohrát v jedné ze společenských her, aby ztratil hlavu. Dvakrát ho třinácticenti­metrovým nožem bodnul do zad. „Málem jsem přišel o život. Rány byly blízko velkých cév,“ vypověděl před soudem Hujanen. Nykänenův právník Heikki Salo kontroval: „Můj klient si na tyto události, které mu připadají naprosto neuvěřitelné, vůbec nevzpomíná.“ Mattimu hrozilo až devět let vězení, nakonec byl odsouzen k 26 měsícům. Po odpykání poloviny trestu byl za dobré chování podmíněně propuštěn. Nepoučil se. Sotva se na svobodě ohřál, byl opět zatčen kvůli domácímu násilí. Po pouhých 103 hodinách na svobodě způsobil své ženě několik ran, které musely být v nemocnici sešity. Verdikt? Další čtyři měsíce.

Kdyby to nebyla smutná realita, PR manažeři filmu o jeho životě by si mnuli ruce. Jaká to reklama! Zrovna v době ostře sledovaného přelíčení se konala premiéra tohoto tragikomického filmu, který se stal kasovním trhákem. Přitom se zrovna měl jeho strmý úpadek zastavit. Rok 2006 měl být ve znamení návratu ztraceného syna, napraveného chlapa, připraveného očistit svůj zablácený štít. Podpořen úspěšným filmem, zbrusu novým albem, vydaným po dlouhých čtrnácti letech, a rovněž pěnězi vytěženými za učinkování v reklamě na norského mobilního operátora djuice… Jenže nevykročil ze zaběhnutých kolejí, opět následuje další rok plný rozpaků. Bouřlivému nočnímu životu a kladnému vztahu k alkoholu ho neodnaučil ani druhý pobyt ve vězení. Na začátku srpna se znovu ztřískal do němoty, dokonce upadl do kómatu. „Lékaři mu řekli, že pokud nepřestane pít, brzy zemře,“ plakala Mervi Tapola. Djuice reklamu, kde Nykänen odmítá poznání na večírek, se sloganem „Nyní i ty můžeš ovládat sám sebe“, okamžitě stáhl. Nykänen prokázal, že sám sebe ovládat neumí. A asi se to už ani nenaučí…

„Vy jste chvástoun a já mistr světa“

„Mluviti stříbro, mlčeti zlato,” říká se od nepaměti. Fenomenální Fin si však radu našich babiček k srdci rozhodně nevzal. Vyplodil ze sebe kvanta nezapomenutených výroků, za které by se styděly i děti ze základní školy. Jen Matti si s nimi hlavu jaksi nelámal a dodnes za své filozofování sklízí posměch. Zde vám nabízíme výběr toho nelepšího, co dokázal vypustit z pusy:

„Život je nejlepší čas člověka.“

„Každá šance je možnost!“

„Já jsem Rus, i když nenosím červenou, jsem komunista, ale jen to hraji. Vlastně jsem člověk, který chodí a mluví do telefonu.“

„Šance je tak fifty–sixty (padesát na šedesát – pozn. red.).“

„Na pičku myslím pořád, ale teď musím nejprve skočit.“ (Odpověď na otázku, na co myslí skokan před skokem.)

„Pojďme se shodnout na jednom – Vy jste chvástoun a já jsem mistr světa.“



Co o Nykänenovi (ne)víte

Podle průzkumu z roku 2000 se stal nejhrůznějším módním strašákem Finska. Hned za ním se umístil prezident Halonen.
Byl pětkrát ženatý, dvakrát s v pořadí čtvrtou ženou Mervi Tapolou. Tento svazek se proslavil mediálním zlatokopectvím. Matti vhodil do hrnce reputaci, Mervi peníze, společně uvařili dokonalý mediální pár. Nikdy se o nich nepřestalo mluvit. A ani nepřestane!
„Pozdravy z pekla,“ tak zní jméno nejnovější biografie o Mattim Nykänenovi. Jen ve střední Evropě se knihy autora Egona Theinera prodalo pět tisíc kusů.
„Stále jsem nejlepším skokanem světa. Pomocí dnešního moderního stylu bych mohl v pohodě skočit 300 metrů a přitom mít na zádech několik metrových klád,“ prohlásil neohroženě. Nadcházející sezónu to hodlá potvrdit skokem z velkého můstku v Lahti.



Matti Nykänen (Finsko)

Narozen: 17. července 1963 v městě Jyväskylä
Sportovní disciplína: skoky na lyžích
Výška / váha: 175 cm / 54 kg
Úspěchy: čtyřnásobný olympijský vítěz 1984 a 1988, čtyřnásobný mistr světa 1982, 1985, 1987 a 1989, vítěz Turné čtyř můstků 1982–1983, vítěz celkového hodnocení Světového poháru 1982–1983, 1984–1985, 1985–1986 a 1987–1988, 2. na ZOH 1984, 2. na MS 1987, 2. na MS v letech 1990, 3. na MS 1982, 1985 a 1989, 3. na MS v letech 1983 a 1986.
Rodinný stav: ženatý (celkově popáté)
Povolání po sportovní kariéře: zpěvák, PR manager, striptér, politik, všeuměl