Počasí v posledních letech překvapuje ve všech ročních obdobích, takže čistě teoreticky může zrovna ve střední Evropě nastat pohádková zima, ale předpoklady k tomu jsou letos – bohužel – spíše nepříznivé. To však neznamená, že se musíme se zimou rovnou rozloučit.

Výkyvy jsou normální

Stejně jako dosud nejspíš zavládnou v určitých obdobích lyžařské sezóny na českých horách i v Alpách dobré až fantastické sněhové podmínky, v jiných naopak horší až mizerné. Velká proměnlivost počasí v průběhu sezóny a náhlé a prudké změny jsou (přinejmenším) v posledních 10 či 20 letech zcela typické. Dalo by se dokonce říct, že jeden týden mrazivého azura s prašanem následovaný silnou oblevou s vichřicí je v současném klimatu „normální“.

Zima se posunuje k jaru

Dá se alespoň odhadnout, zda bude zima příznivější před Vánoci, v lednu, o jarních prázdninách, nebo až na konci sezóny? Přímo „odhadnout“ to nelze, ale určitým vodítkem může být statistika posledních let. Téměř každoročně byly lyžařské podmínky – ve výše položených českých areálech a zejména v Alpách – lepší o Velikonocích než o Vánocích. Může jít samozřejmě o více méně náhodné výkyvy, nicméně se zdá, jako by se zima „posunovala“ směrem od podzimu blíže k jaru.

Vánoční obleva je téměř „tutovka“

První závan zimy typicky přichází na přelomu listopadu a prosince, přičemž o Vánocích ji (prakticky bez výjimky) přeruší obleva – sníh ve vyšších horských polohách většinou odolá, pokud nepřijde „rekordní“ obleva jako na přelomu prosince a ledna 2022/23. Během ledna se obvykle dostaví tzv. vrchol zimy, kdy se výrazněji ochladí a nasněží jak na horách, tak přechodně i v nížinách. Ani v případném teplém počasí nebývá lyžování díky zasněžování sjezdovek špatné – lednové dny jsou krátké a slunce ještě nemá sílu, problematická však může být slabá vrstva sněhu ve vysokohorských střediscích, více odkázaných na přírodní sníh, a samozřejmě i v těch nejníže položených, pokud se nepodařilo vytvořit trvanlivý sněhový základ sjezdovek. I v únoru může být počasí „jakékoliv“, ovšem pravděpodobnost příznivých sněhových podmínek a neomezeného lyžařského provozu je nejvyšší. V březnu se sice začíná hlásit jaro, ale jeho příchod ještě přerušují vpády studeného vzduchu se sněžením v horách. Lyžařské podmínky už jsou však velmi rozdílné v závislosti na poloze toho kterého střediska či svahu – s ohledem na absolutní nadmořskou výšku i orientaci sjezdovek.


Tlaková níže nad Atlantikem (N) a výše nad Středomořím (V) transportovaly „horký“ vzduch do Evropy o Silvestru 2022


Tlaková výše nad Atlantikem (V) umožnila „propad“ mrazivého vzduchu do střední Evropy koncem ledna 2023


V polovině února 2023 Evropu opět „profoukl“ teplý vzduch díky tlakovým nížím nad Atlantikem a Skandinávií (N)

Zima přijde, pokud...

Mráz a sníh přichází do střední Evropy ze severozápadu, severu či severovýchodu a k tomu je nutné, aby se nad Atlantikem nebo nad Skandinávií usadila tlaková výše – v ní se vzduch otáčí po směru hodinových ručiček a umožňuje tak přísun vzduchu do střední Evropy právě z těchto směrů. Takové rozložení tlakových útvarů však není úplně obvyklé, neboť polární vír – obří „zásobárna“ ledového vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry nad Arktidou – typicky vypouští studený vzduch z východní Kanady do Atlantiku, kde při střetu s teplým oceánským vzduchem vytvoří hlubokou tlakovou níži, která se řítí směrem do Evropy. Vzhledem k proudění vzduchu v tlakových nížích proti směru hodinových ručiček pak putuje na evropskou pevninu teplý vzduch od jihozápadu či jihu.

Rozpadu polárního víru nepomůže QBO ani náhlé stratosférické oteplení

Vychýlení nebo rozpad polárního víru je pak jednou z mála šancí, jak tento oceánský „motor“ teplých evropských zim zastavit. Rozpadne-li se polární vír například mezi Barentsovo moře na severovýchodě Evropy a severoamerický kontinent, pak se mezi oběma víry (neboli tlakovými nížemi) – typicky nad Atlantským oceánem – vztyčí tlaková výše. V důsledku takového rozložení tlakových útvarů má ledový vzduch volnou cestu do střední Evropy. K narušení polárního víru přispívá východní fáze kvazibienální oscilace (QBO), což je přechodná změna proudění vzduchu ve stratosféře, nastávající zhruba každé dva roky. Jelikož k ní došlo na podzim 2022, v nadcházející zimě se dá čekávat naopak západní fáze QBO, která polární vír posiluje. Ani náhlé stratosférické oteplení, které polární vír vychýlí nebo „rozbije“, není pravděpodobné – nastalo v lednu 2023 a opakuje se nepravidelně v jedno- až tříletých odstupech.

Západní oceánské proudění se neobnovuje

Vzhledem k oteplování planety se polární vír zmenšuje, či přesněji řečeno nezasahuje tak hluboko na jih a trpí četnějšími výkyvy. Ve Středomoří a stále častěji také ve střední Evropě pak leží tlaková výše, která se – vzhledem k proudění vzduchu ve směru hodinových ručiček – vyplňuje velmi teplým vzduchem z jižního Atlantiku a z Afriky. Zřejmě z důvodu celkově slabšího polárního víru se již méně vyskytuje dříve naprosto běžné západní proudění, které zajišťovalo pravidelné střídání chladnějšího a teplejšího počasí, avšak bez velkých extrémů. Absence silného oceánského proudění a jeho nahrazení prouděním z jiných směrů je přitom zároveň jednou z (mála) nadějí na „zimní“ počasí u nás. Tato tzv. narušená cirkulace dominuje již více než 5 let a podílí se na zvýšeném výskytu extrémních projevů počasí, přičemž v zimě se může projevit také překvapivými mrazy a chumelenicemi.

Rekordně nízké zalednění Arktidy i teplý Atlantik

Ani další faktory, nepřímo ovlivňující zimu v Evropě, nevyznívají příliš optimisticky. Zalednění v Arktidě se blíží nejnižším hodnotám v historii sledování a povrchové vody v severním Atlantiku jsou rekordně teplé. „Zimy k dispozici“ tedy na severní polokouli nejspíš bude méně, díky potenciálně slabšímu polárnímu víru však alespoň možná nezůstane „uzamčena“ v Arktidě, ale pronikne do jižnějších zeměpisných šířek.


Zejména severní Atlantik aktuálně vykazuje extrémní teplotní odchylku oproti normálu

Zima by měla být teplotně nadprůměrná

Není tak divu, že dlouhodobé předpovědní modely počítají s nadprůměrně teplou zimou v Evropě, avšak nečekají zatím naštěstí ani „katastrofické“ teplo. Vše nasvědčuje velmi proměnlivému průběhu zimy s výraznějšími teplotními odchylkami oběma směry, přičemž ty kladné budou - podobně jako v předchozích sezónách - pravděpodobně převažovat.


Zimní měsíce prosinec 2023, leden 2024 a únor 2024 by podle modelu CFS měly být o 1 až 2 stupně teplejší než normál