S ohledem na průběh zim ve střední Evropě v posledních 10 letech se dá téměř s jistotou odhadnout, že zima 2024/25 bude teplotně nadprůměrná. Teplejší než normálně byly totiž všechny zimy od roku 2013. Mezi nimi byla na území Česka rekordmankou právě ta minulá zima 2023/24 s odchylkou +3,33 °C za období od prosince do března. Extrémně teplé byly také zimy 2013/14, 2015/16 nebo 2019/20. Naopak „covidová“ zima 2020/21 nebo 2017/18 a 2016/17 byly velmi blízko dlouhodobému průměru, tedy skoro teplotně normální.
Ve vyšších polohách severních Alp napadlo v zimě 2023/24
nadprůměrné množství sněhu (Chamonix)
Zima 2023/24 byla extrémně proměnlivá
Ačkoliv v paměti nám zima 2023/24 zůstane zapsána jako extrémně teplá a chudá na sníh, kdy už v polovině února se držel přírodní sníh jen na nejvyšších vrcholcích našich hor, její začátek byl překvapivě sněhově parádní – hned zkraje prosince významně nachumelilo na horách i v nížinách, na jihu Čech leželo i několik desítek centimetrů sněhu. Idylka pokazila tradiční vánoční obleva, ovšem hned v lednu se zima do českých hor zhruba na dva týdny vrátila. Pak ovšem přišel nevídaný průplach s celodenními dešti a teplotně naprosto extrémní únor s odchylkou okolo +6 °C. Ani březen již významnější ochlazení do Česka nepřinesl.
Únor 2024 byl nevídaně teplý v celé střední Evropě, ale s jeho
koncem přišlo do Alp sněhově vydařené období (Pejo)
Zatímco nízko položená střediska v Česku, ale i v okolních zemích, trpěla především v únorové hlavní sezóně mizernými sněhovými podmínkami, výše položené areály v Alpách měly sněhově vesměs výbornou sezónu. Sníh v polohách nad 1 500 až 2 000 m n. m. napadl brzy a leckde v enormním množství a i když lyžařské podmínky byly vlivem kolísajících teplot proměnlivé, lyžaři si na nedostatek sněhu nemohli stěžovat, samozřejmě s výjimkou návratových sjezdovek do údolí, kde se již od února zelenala tráva. V první polovině zimy sněžilo vydatně hlavně na severní straně Alp, od konce února pak dostávaly příděly sněhu především jižní oblasti Alp. Sněhově mimořádně vydařené bylo pro nejvyšší polohy Alp včetně ledovcových areálů prakticky celé jaro.
Ačkoliv Vánoce máme v myslích spojené se sněhovou idylkou, ve
střední Evropě jsou typické spíš svými oblevami
Dobrá a špatná zima nemusejí být daleko od sebe
Z toho vyplývá, že „mizerná“ či „vydařená“ zima je velmi relativní pojem – někdy se doslova topí ve sněhu Bavorsko či Tyrolsko a v Itálii mají holé svahy, jindy jsou zasypané francouzské resorty a u nás řádí obleva anebo třeba naopak. Žádná ze zimních sezón v posledních 20 letech nebyla tak extrémní, aby nebylo možné prakticky po celou sezónu solidně lyžovat v dojezdové vzdálenosti z Česka. Trend teplejších zim zvýhodňuje výše položené lyžařské areály v Alpách, v nichž se podstatná část sjezdovek nachází nad 1 500 m n. m. U nás je spolehlivou hranicí pro přírodní sníh zhruba 1 000 m n. m., nad níž se lyžuje zhruba ve 30 areálech, zejména v Krkonoších. Nižší polohy jsou výrazněji odkázané na technické zasněžování a více ohrožené oblevami.
Ještě začátkem února byly některé nízko položené sjezdovky na
jihozápadě italských Alp holé, pak je během krátké doby zasypaly metru
sněhu (Sansicario)
Povětrnostní mustr posledních let je nadějí pro vpády zimního počasí
Zima 2024/25 sice bude s největší pravděpodobností nadprůměrně teplá, nebude-li však odchylka 2 a více stupňů, může se nám jevit v podstatě „normální“. Každopádně je vysoce pravděpodobné, že počasí bude podobně jako v minulých letech provázené velkými výkyvy – mrazivými epizodami se sněžením i v nížinách, následované větrnými a deštivými oblevami či suchým a slunečným počasím. Z hlediska povětrnostních situací totiž již více než 5 let převládají tzv. meridionální, kdy se vzduchové hmoty přesouvají ze severu na jih a z jihu na sever. Z toho vyplývají jak výraznější změny teplot, tak „divočejší“ projevy počasí obecně. Letošní léto s často prudkými bouřkami je toho jen příkladem. V zimním období, kdy přirozeně zesiluje tzv. polární vír, se častěji prosadí tzv. zonální proudění neboli přesun vzduchových hmot od západu k východu (v našem případě z Atlantského oceánu do Evropy), ovšem bývá přerušené vpády mrazivého vzduchu od severu anebo naopak „horkého“ vzduchu od jihu.
Dlouhodobý americký model CFS očekává v Evropě období od prosince do
února teplotně nadprůměrné
Vysoká sluneční aktivita a málo ledu v Arktidě
Ledové zimě 2024/25 nenahrávají ani podružné předvídatelné faktory, které statisticky vzato zvyšují pravděpodobnost chladnějšího počasí. V první řadě je to sluneční aktivita, která se nyní nachází na vrcholu svého pravidelného 11letého maxima. Vyšší výskyt slunečních skvrn a erupcí zvyšuje třeba šanci na polární záři, pro zimu ale příliš příznivé není – statisticky se kolem slunečního maxima vyskytují spíš nadprůměrně teplé zimy. Na rekordně nízké úrovni je zalednění Arktidy, vysoká je naopak teplota povrchových vod Atlantského oceánu. O tom, zda v Arktidě nebo na Sibiři vznikne dostatečná zásoba mrazivého vzduchu, se sice rozhodne až později, výchozí podmínky pro zimní ochlazení severní polokoule ale příznivé nejsou. Jedinou nadějí je tzv. kvazibienální oscilace (QBO), což je zjednodušeně směr stratosférického větru. Ve zhruba dvouletých cyklech se proudění otáčí „do protisměru“ (od východu k západu), což podporuje meridionální proudění v troposféře, a tedy potenciálně i průvan studeného vzduchu od severu. A právě na přelomu roku 2024 a 2025 by mohla „otočka“ nastat.
Zima přichází před Vánoci, v lednu a často i v březnu
První vpád, nebo alespoň náznak příchodu zimy do střední Evropy nastává koncem listopadu nebo začátkem prosince. Předvánoční lyžování v Alpách je díky tomu obvykle zajištěno, daří se také vysněžit sjezdovky na českých horách a většinou napadne také přírodní sníh, který umožní vyrazit do bílé stopy běžkařům. Neuvěřitelně spolehlivou „jistotou“ je v posledních mnoha letech vánoční obleva.
Zimní atmosféra na sjezdovkách 3 Zinnen v Dolomitech v polovině prosince
2023
Začátkem ledna se pak dostavuje další vpád zimy, často i do nížin. Na jeho trvání závisí další osud (a vnímání) zimy jako celku. Typicky následuje střídání zimního počasí s oblevami, které během února ukončí zimu především v nížinách. V Alpách během ledna a února sněhu „ve vlnách“ stále přibývá, alespoň ve vyšších polohách nad 2 000 m n. m.
V březnu se počasí již polarizuje – nížiny a horská údolí mají čím dál jarnější atmosféru, naopak do vyšších hor se stále vrací zima.
Častokrát byly v posledních letech lyžařské podmínky na horách o Velikonocích dokonce lepší než o Vánocích. V roce 2025 připadají Velikonoce až téměř na konec dubna, kdy už se bude lyžovat jen v nejvyšších střediscích Alp, ale v druhé půlce března si ve většině alpských areálů jistě bude možné zalyžovat výborně.
Březnový kontrast údolí a horských poloh na Seiser Almu v
Dolomitech
