Ve druhém únorovém týdnu 2019 byly hvězdy, osud i japonští prašanoví bozi naší skupince lyžařů nakloněni. Šest dní jsme prášili, plnili břicha famózní japonskou stravou a mezi tím se nakládali do horkých lázní. Místo činu – jihozápadní Hokkaido, Japonsko, Niseko, Rusutsu, Kiroro, Moiwa. Pojďme ale trochu popořadě.

1. den: příjezd a sněhové haldy jako ve Špindlu před 50 lety

Přílet do Sappora, přesun autobusem do resortu Niseko. Všichni jsou unavení, cesta přece jen pár hodin zabrala, ale aspoň se bude dobře spát. Náš průvodce Michael nás čeká na autobusovém nádraží, které je zasypané sněhem tak, jak to asi bývalo ve Špindlu před 50 lety. Michael nás nakládá do Toyoty, která je sice devítimístná, ale při její sériové výrobě se počítalo s výškou průměrného Japonce. Aspoň zbylo vzadu dost místa na lyže a batohy. Ubytujeme se v hotelu poblíž centra Niseka, dáme krátkou poradu a jdeme nabrat síly na další den.

2. den: Rusutsu - prášení mezi stromy

Po vydatné snídani v evropském i japonském stylu se naložíme do naší japonské dodávky a uháníme přibližně 40 minut do střediska Rusutsu. První den sice nebudeme hned posílat salta z prašanových polštářů, ale vezmeme to zvolna. Spokojíme se s prašanem „jen po lyžáky“, středně prudkými sjezdy v řídkém lese a převýšením okolo 400 metrů.
Rusutsu je na první kontakt s japonským freeridem zcela ideální. Spíše technické ježdění mezi stromy, členitý terén, kratší rychlé sjezdy. Během obědové pauzy prožíváme první pořádný kontakt s japonskou kuchyní v klasickém „stravovadle“ rakouského typu, které je ale na místo sekané a „wurstů“ plné nudlí na tisíc způsobů. Odpoledne, pěkně unavení, jedeme zpět do Niseka. Program, který má náš průvodce pod palcem, je intenzivní a na pořadu je večeře v nedalekém Kutchanu. Prostředí pravého japonského „running sushi”, navíc za překvapivě přijatelnou cenu, okamžitě vyvolává soutěž o počet snědených talířků. Michael zkušeně vítězí a odváží naše přeplněné žaludky zpět do hotelu. Je potřeba nabrat síly na další den.

3. den: Niseko - prašanové hody zakončené termálním občerstvením

Sype a sype. Pěkných a poctivých mínus deset nás provází prvním dnem v proslulém resortu Niseko. Michael ví, kde „nechaly včely med“. Náš dvorní fotograf Ondra neskutečné prášení, na které dnes místy svítí v Japonsku ojedinělé slunce, zachytává objektivem a dopoledne uběhne pěkným fofrem. Nakonec stíháme ještě krátký pěší výstup od nejvýše položené stanice lanovky v resortu na úplný vrchol hory. Nárazový vítr je místy dost nepříjemný, ale odměnou je tisícimetrové převýšení s dojezdem do části Niseko – Hanazono. Po lyžování se jdeme poprvé naložit do onsenu, tradičních japonských lázní s horkou minerální vodou, která se tu využívá i vyhřívání silnic a chodníků. Večeře je dnes ve formě japonských specialit v rozkošné malinkaté hospůdce Tuk-Tuk.

4. den: Kiroro - mírnější terény s pravým japonským „japow“

Přes noc pro změnu zase sněžilo a my se brzy ráno vydáváme do resortu Kiroro, který je vzdálený zhruba hodiny jízdy. Kiroro je relativně rozlehlé středisko, na první pohled mírnějšího charakteru, s kratšími sjezdy. Ale když víš, kde je „japow“ ještě nepočmáraný, tak je to moc fajn lokalita. „Powder stress“ je dnes vysoký a nikdo se nefláká. Krátké výšlapy od vrcholových stanic lanovek nám otevírají čerstvé lajny v podstatě každou jízdu. Den opět uteče jako voda a sníh se stále sype, takže je nám všem báječně a už plánujeme další den, který budeme trávit opět v okolí domácího Niseka.

5. den: opět Niseko - tentokrát s vrcholovou túrou a sjezdem vertikálního kilometru

Čeká nás v pořadí druhý den v oblasti Niseka. Venku není úplně tak, jak to všichni známe z katalogů cestovních kanceláří, ale už víme, že na to je potřeba si v Japonsku zvyknout. Silnější vítr, sníh padá téměř horizontálně, ale to nám nezabrání v traverzech na nejvzdálenější hřebeny částí Niseko Annupuri a Niseko Village, kde se noříme do sněhu místy až po krk. Sjezdy jsou dnes opět delší, s rovnými dojezdy, ale každou následující lajnu dáváme na jiném žebru, takže o čerstvý sníh není nouze.
Dojde opět i na vrcholovou procházku, která je z této strany hory trochu delší a orientace v typickém japonském počasí není úplně nejlehčí, ale nejsme z cukru, ne? Odměnou je neskutečný sjezd hlubokým údolím s převýšením téměř 1 000 metrů. Večer je opět v duchu tradičního onsenu, Michael mezitím zamluví místa v restauraci, která se specializuje pouze na tradiční japonské polévky „ramen“ a den se pomalu chýlí nejen ke konci, ale i k naprosté dokonalosti.

6. den: Moiwa - ticho v řídkém háji

Na programu je dnes menší resort Moiwa, který sice téměř přímo sousedí s Nisekem, ale jeho vlastníci se navzájem moc nekamarádí. To je nám ale celkem fuk. Třicet centimetrů prachu, který napadl přes noc, a k tomu opět netradiční slunce zjednodušuje pohled na svět a mysl všech se upíná jen k dalšímu oblouku. Moiwa má pouhé dvě lanovky, ale nespočet možností sjezdů. Ticho v řídkých březových hájích narušuje jen cvakání spouště Ondrova Nikonu, který má dnes stejné žně jako my. Dopolední čtyři hodiny nám na Moiwu bohatě stačí a odpoledne je na programu kultura. A to hned dvakrát. Nejprve na výlet do destilérky Nikka v městečku Yoichi, kde proběhne ochutnávka oceňované japonské whisky, později večer pak míříme do karaoke baru, který si prostě při návštěvě Japonska nelze nechat ujít. Na programu chybí pouze české písně, ale pivo podávané ve džbánech brzy všechny zbaví ostychu, takže se pouští do britských i amerických rockových klasik.

7. den: únavu zažene koupel v onsenu

Přes noc zase sněží a ráno opět překvapivě vylezlo slunce. Budeme zase prášit. Dělíme se na dvě skupiny, jedna jde zopakovat včerejší orgie do resortu Moiwa, druhá vyráží na skitouring. Týdenní akce se chýlí ke konci, takže už to bereme na pohodu. Nastřádaná únava se pomalu projevuje, slunce má dnes navíc sílu, takže končíme brzkým obědem v Moiwě a jdeme se naložit do onsenu. Obě oddělené jednotky jsou nakonec spokojeny, zdravě si svoje zážitky závidí a společně se těší na večer. Menu? Hovězí steaky z plemene Wagyu, z oblasti Kobé. Bez komentáře. Znalci vědí, neznalci záhy ocení.

8. den: odjezd a prašanové oblouky na břehu moře

Poslední den, brzký ranní odjezd z Niseka v plné polní. Po cestě stavíme u moře a jdeme si dát z hecu pár prašanových zatáček s dojezdem na pláž. K rozjezdu stačí hromada nahrnutého sněhu na parkovišti. Ale dnešním cílem je Sapporo a jeho přilehlé středisko Teine. V roce 1972 se tady při zimních olympijských hrách jel slalom a obří slalom. Většina infrastruktury bohužel olypiádu pamatuje a tak je Teine neuvěřitelným skanzenem, který sice nenabídne prašanovou kvalitu Niseka, ale zato zajímavý pitoreskní výlet do historie. Přesto se i v Teine dá něco najezdit. Důležitá páteřní lanovka funguje a čtyři velmi strmé žleby evropského charakteru padají solidních 400 výškových metrů dolů. Terén lehce připomíná freeride v Nízkých Tatrách, což nás upomíná, že večer nám letí letadlo, a tak užíváme poslední hodiny našeho japonského dobrodružství dosyta. Před odjezdem na letiště ještě stíháme obrovský městský onsen a v horké vodě už plánujeme další výlet na únor 2020. Kdo poletí s námi?

Japonské kempy Teamu SNOW:

2.–9. 2. 2020 (max. 6 lyžařů ve skupině, maximální kapacita 12 lyžařů – dvě skupiny)

9.–16. 2. 2020 (max. 6 lyžařů ve skupině, maximální kapacita 12 lyžařů – dvě skupiny)

Více informací najdete na SNOWfest.cz!