Čekání na první výlet
Navzdory tomuto neúspěchu hledání sněhu ve vesmíru pokračovalo a
nikoliv bez výsledku. Naději vzbuzují i další indicie. Předně, hory jsou
na jiných planetách a měsících často vyšší než na Zemi a menší
gravitace slibuje třeba snadnější provedení freestylových triků.
Vesmírná cestovní kancelář Space Adventures již úspěšně dopravila do
kosmu první turisty a není tedy důvod předpokládat, že by dříve či
později nepřišla s nabídkou lyžařské dovolené.
Zasněžování na Merkuru
Obecně vzato tak, jak klesá pravděpodobnost sněhových srážek,
blížíme-li se k rovníku, tak i pravděpodobnost na planetách bližších ke
Slunci – Venuši a Merkuru – není příliš valná. Pokud by však
pokročilá technologie výroby umělého sněhu dokázala využít až 100°C
“nočních” mrazů na Merkuru a hlavně ochránit jej před 400°C žárem
přes den, pak by tu určitá lyžařská možnost byla.
Většina vědců se však spíš přiklání k tomu, že “nejlepší prašan” bude třeba hledat na vzdálenějších tělesech od Slunce než jsme my.
Sníh na Marsu potvrzen
Snímky z Marsu pořízené před čtyřmi roky podle astronomů prozradily
známky sněžení a dokonce lavin, uvolněných z kráterních útesů.
Potenciálně by tedy bylo na Marsu nebezpečno hlavně pro freeridery. Špatnou
zprávou podle Davida Smithe z marylandské centrály NASA je, že povrch
severního Marsu – rozlohou přibližně odpovídajícímu Severní Americe
– je téměř zcela plochý s převýšením do 10 m. Sjezdaři budou
zklamáni, zato běžkaři by tu mohli najít vynikající podmínky. Slušné
sjezdovky by však mohly být v okolí jižního pólu této planety, kde se
předpokládá, že převládajícím skupenstvím vody je led.
Získaná data ukazují, že s ranním oteplováním planety se vytvoří
tenká vrstva mraků, z níž vypadávají srážky v podobě omrzlice nebo
sněhu. “To je jasný důkaz, že na Marsu je sníh,” potvrdil Smith.
Jupiterovy nadějné měsíce
Ačkoliv samotný Jupiter má plynný povrch, několik jeho měsíců
nevypadá z lyžařského pohledu marně. Hubblův vesmírný teleskop v roce
1999 potvrdil, že vulkány na Jupiterově měsíci Io plivou hrozny
“siřičitého sněhu”, a to rychlostí, že i ta nejvýkonnější
sněžná děla by se musela stydět – bezmála 50 km/min!
Teleskop vyfotografoval jeden z vulkánů na Io, jak vyvrhává oblak oxidu
siřičitého o teplotě 1 230 °C do vesmíru. Žhnoucí plyn však v mrazivé
prázdnotě vesmíru rychle vychladává, ba přímo mrzne. Tak si to alespoň
vědci vysvětlují. Na UV snímcích je totiž “siřičitý sníh”
znázorněn zeleně, kdežto “siřičitý mráz” by byl modrý. Teorii
“siřičitého sněhu” potvrdil John R. Spencer z observatoře v
Arizoně.
Další Jupiterův měsíc – Europa – rovněž skýtá jistou naději pro
zimní sporty. Zdá se, že pod hustou vrstvou oblačnosti je rozsáhlý oceán
– buď ledu, nebo kapaliny. V tomto zásadním lyžařském předpokladu se
však bohužel vědci neshodují. Podle jedněch by měla být teplota povrchu
Europy -160 °C, což by lyžování, samozřejmě v teplejším oblečení než
na Zemi, umožňovalo. Jiní vědci jsou však toho názoru, že Jupiter
generuje ze svého jádra tak silný žár, že promění led na Europě v
kapalinu. Dokud se sem nevypraví pozemská družice a nepodá hlášení o
výšce sněhu, nebude odpověď jednoznačná a zůstane zhruba poloviční
šance, že sníh zde je.
Ganymede je největší měsíc ve sluneční soustavě, dokonce větší
než Merkur a Pluto, a svými zřetelnými ledovými póly je také lyžařsky
nadějný. Možná jednou bude stát za to, strávit zde na týdenní
multi-jupiterovský skipas lyžařský den.
Titan: hory pokryté sněhem
Saturnovy kruhy by jistě byly lákavým místem vesmírných lyžařských
radovánek, avšak zůstanou jen fantazií. Zato jeho měsíce, podobně jako
Jupiterovy, za úvahu rozhodně stojí.
Titan vzrušuje astronomy svou údajnou atmosférou a potenciální lyžaře
zase snímky z Hubblova teleskopu, na nichž se objevily světlé skvrny –
zhruba o velikosti Austrálie, které by podle vědců mohly být ohromným
ledovým pohořím. Přesnější informace by mohla v blízké budoucnosti
přinést sonda Cassini vyslaná na Titan v roce 1997 a s plánovaným
přistáním letos.
To, že pátrání po kosmickém sněhu má své „srdcaře“ mezi
astronomy, potvrzuje jeden z nich: „Mým nejoblíbenějším snímkem Titanova
povrchu je místo s pohořím pokrytým metanovým sněhem, několika
uhlovodíkovými jezery, ledovými příkrovy a skalami.“ A pokračuje s
nadějí pro lyžaře: „Na Titanu je spousta vodního ledu, z něhož lze při
zdejších -183 °C tvořit celé hory.“
