Arosa Lenzerheide – hitparáda dálnic

Naše lyžařské safari jsme začali ve Val Sporz na západních svazích Lenzerheide, které vrcholí kótami Piz Scalottas (2 323 m), Lavoz (2 330 m) a Stätzerhornu (2 421 m). Nejhustší síť sjezdovek, kdy nevíte kterou jet dřív, se spouští právě z tohoto hřebene. Při každém výstupu z lanovky jsme řešili dilema, jestli se ještě jednou vrátíme k téže lanovce, nebo se budeme co nejrychleji prolyžovávat hřebenem na jeho konec. Možnosti nejsou jen „doprava“ a „ doleva“, ale také, jestli se držet v horním patře sjezdovek, nebo sjíždět až úplně dolů.

Sjezdovky v horním patře jsou si většinou docela podobné a naše sympatie si získaly hlavně dostatečnou šířkou, přehledností a příjemnými červeno-modrými sklony. Tuhle hitparádu prostorných dálnic obsluhují pohodlné sedačkové lanovky, sem tam nějaká kotva, takže nemusíte nikde zouvat lyže a mastíte jednu jízdu za druhou bez dlouhých přejezdů.

Akorátně sportovními sjezdovkami jsme se postupně prolyžovali až na Stätzerhorn, kde se dá projet i v měřeném slalomu, jehož sousedem je na překážky velmi pestrý snowpark. Bedny, zábradlí, duhy, kvótry a skoky všech velikostí jsou rovnoměrně rozprostřené po celé délce sjezdovky č. 73. Velké big airy jsou určené opravdu zkušeným jezdcům, nicméně jsou velmi pěkně postavené, do plynula, nekope to a lyžař v podstatě kopíruje dopad.

Pro méně zkušené lyžaře je tu samozřejmě i pár cvičných skoků, na kterých trénovali i prťata, co nám sahala do pasu.

Z této části jsme se poměrně dlouhým přejezdem po modré sjezdovce č. 79 sklouzli do nejzazší části areálu – Churwaldenu, který je tak opomíjený a málo navštěvovaný, že mu v minulosti dokonce hrozilo i zavření. To je ale přesně to, co zvyšuje náš zájem - značí to prázdné sjezdovky, které my máme tuze rádi.

A přesně tak tomu i bylo. Sice hned na úvod nás překvapila sedačková lanovka, na kterou bylo potřeba se vyzout z lyží a zasunout je do stojanu přidělaném na sedačce (jako mívají lanovky kabinkové), na druhou stranu si aspoň nohy odpočinuly před poměrně dlouhým kotvovým vlekem, který vyváží na vrchol Windegga (2 230 m), nejvyšší bod této části.

Dolů se spouští tři hlavní sjezdovky, a také proto opravdu nenarazíte na davy lyžařů, protože tato okrajová část není z hlediska počtu sjezdovek a přepravy pro většinu výletních lyžařů nijak zajímavá, o to víc ale zaujme sporťáky. Červená a černá sjezdovka se spouští rovně dolů v akorátní šíři a velmi sportovním sklonu a díky tomu, že obě prakticky zejí prázdnotou, si tady užijete skoro až závodní oblouky od okraje k okraji.

Druhý den jsme se vydali lyžovat na protilehlé svahy, kde se sjezdovky spouští z dominantního vrcholu Rothorn (2 865 m) a díky severní orientaci sjezdovky drží krásně tvrdé po značnou část dne. Tratě jsou tu možná o něco strmější a rychlejší než na protilehlé straně, ale pořád si zachovávají dostatečnou přehlednost a nejsou nijak nepředvídatelně členité.

Hodně se nám tu líbila sjezdovka č. 21a, což je dlouhá červená dálnice s ryze sportovním charakterem. Podobně „výkonnostní“ sjezdovkou je také červená č. 20, která připomíná letmý kilometr a její nulová členitost vás tak nutí krouhat jeden oblouk za druhým až do jejího konce. Celkově je tu ale docela těžké narazit na sjezdovku, která by se vám neměla líbit.

V této části nás samozřejmě lákala i černá sjezdovka č. 24, na které se tu v březnu 2021 jelo finále Světového poháru v alpském lyžování a vůbec jde o pravidelné dějiště „svěťáku“. Sjezdovka začíná startem sjezdu a hned na to následuje start Super-G, kde se vám začne trať skoro až ztrácet pod nohama. Krátce na to přijde padák, na kterém nezbývá, než obdivovat um světových lyžařů, protože zatímco oni tu přes hranu letí vzduchem. My jsme byli rádi, že jsme se na trati udrželi.

V této části střediska najdete i „spojovačku“ s vedlejší Arosou, kterou tvoří moderní visutá kabinková lanovka natažená mezi lenzerheidským vrcholem Urdenfürggli (2 546 m) a vrcholem Hörnli (2 511 m) na straně Arosy. Díky tomu, že má lanovka prakticky vodorovnou trajektorii a nepřekonává žádný výškový rozdíl, můžeme mluvit o takovém vyhlídkovém letu nad údolím uvnitř hor.

Na Arosu sice připadá menší podíl sjezdovek, než je v Lenzerheide, nicméně i tady máte na výběr ze všech barev tratí, ačkoli převládají hlavně červené jezdivé sjezdovky. Nejdelší sjezdovky se spouští z hlavního vrcholu Weisshorn (2 653 m) a prakticky všechny sjezdovky vás dovedou přímo až do samotného městečka Arosa.

Arosa je možná oproti Lenzerheide o něco kompaktnější, na druhou stranu na zdejší svahy svítí sluníčko už od rána, takže v jarních dnech doporučujeme vyrazit hned sem na první lano a následně na odpoledne přejet na stinné východní svahy Lenzerheide, které díky své orientaci drží pevné až do odpoledne.

Bufety a horské chaty jsou po celém areálu rovnoměrně rozprostřené a nechybí ani apres-ski stany u dolních stanic lanovek – velmi příjemný „dojezdový“ bar najdete u nástupu kabiny Rothorn 1, kde si můžete dát aperol i pizzu, na oběd se nám pak líbilo na paletách rozmístěných u Goldgräber Baru u výstupní stanice lanovky Rothorn 1, a to jednak kvůli dobré hudbě a jednak kvůli tomu, že sem dlouho svítí sluníčko (jinak se servíruje „klasika“ jako těstoviny nebo hamurgry).

Tip na ubytování:

V Lenzerheide jsme byli ubytovaní v Hotelu Kurhaus, který se pyšní historií sahající až do roku 1882 a který se od běžných hotelů liší netradičním pojetím, respektive jeho slogan zní: „Vítejte v Kurhausu – hotelu bez hvězdiček, bez snídaňových bufetů a bez Wi-Fi“. Nebojte, na internet se tu připojíte, ale pouze v baru či restauraci nebo ve velké společenské místnosti s knihovnou a možností udělat si zdarma kávu. Tahle myšlenka má podpořit komunikaci na pokojích, zároveň je tu vyšší koncentrace návštěvníků ve společenské místnosti a můžete tu tak potkat nové přátele.

Nezůstanete samozřejmě ani bez snídaně, jen ji dostanete rovnou naservírovanou na talíři, což já osobně vítám, protože mě nebaví chodit s talířem kolem bufetu a rozmýšlet se, co si naložím. Přidat si pak můžete různé druhy marmelád nebo ovoce. K dispozici je dále malá saunička, kterou si můžete rezervovat jen sami pro sebe a kromě baru a restaurace tu najdete i vinný sklep a 130 let starý salon. Interiér je tu velmi nadčasově zařízený – chvílemi si připadáte jako v noblesním zámku, chvílemi jako v gotické kapli a chvílemi jako v muzeu designu, zkrátka nocování je tu je poměrně zajímavý zážitek!

SNOW tour TIP - Kurhaus hotel - Swiss.mp4 from SNOW.cz on Vimeo.

Arosa Lenzerheide v kostce:

V Arosa Lenzerheide jsme reportovali na lyžích FISCHER, s hůlkami KOMPERDELL, v oblečení REHALL a v helmách a brýlích SMITH.