Právě snowboardem to začalo. „To je veliká legrace, ještě na vysoké školy jsme se začali zajímat o snowboardy a už někdy v roce 1985 jsme doma v ložnici laminovali první snowboardy. Nefungovaly úplně dobře, a navíc nám doma ještě tři měsíce lepily kliky…“, vzpomíná Karel Křivánek, faktický otec Happy Sportu, jak vznikl zájem si tři čtyři snowboardy koupit. Ale nechme vyprávět jeho: „Snad vůbec první, kdo něco takového nabízel, byla brněnská parta kolem Šugára, ale ten, protože věděl, že máme chatu na horách, nám řek: ‚Vemte si jich rovnou 15 a udělejte si půjčovnu!‘. Tak jsme je koupili, k medvědínské lanovce jsme postavili rozestavěný karavan a 25. prosince 1991 jsme je začali půjčovat. Jenže se začali trousit první východní Němci, kteří místo snowboardů chtěli lyže. Tak jsme začali půjčovat lyže – moje, rodičů, manželky… Skoro každé půjčení lyží znamenalo demontáž vázání, rentalová tehdy nebyla, ale dostali jsme z toho peníze a hlavně informaci, že o lyže je zájem. Tak jsem vyrazil po novém roce do Žlutých lázní na burzu. A protože vydělané peníze nám na nákup lyží ještě nestačily, přesvědčoval jsem lidi, ať mi svoje lyže dají, že je prodám ve Špindlu. Takže jsme lyže od jejich původních majitelů vybrali výměnou za účet, který byl pro ně tehdy kupodivu dostatečnou zárukou. A tak jsme další zimu konečně vydělali nějaký peníze.“
Karel Křivánek v dobách,
kdy se ještě nic netušilo o tom,
že přijde nějaký carving…
Krátká vsuvka: Psal se rok 1991. Platilo se jen hotovostí. Internet? Sci-fi. Nebyla Evropská Unie, mezi státy Evropy byly střežené hranice. Banky se v novém tržním prostředí teprve rozkoukávaly… Jenže, když člověk hodně chce, osud mu jde naproti.
Hurá do Švýcarska
Karel pokračuje: „V těch žlutých lázních jsme tehdy narazili na první rentalové vázání na lyžích z půjčovny ze Švýcarska, což nám vnuklo myšlenka se tam rozjet a nakupovat tam. Vyrazili jsme tedy s kamarádem z vojny, který se tehdy dostal k penězům v restituci, takže on měl peníze, já myšlenku, sedli jsme do tranzita a jeli podle mapy. První jsme přijeli na Flumsemberg, kousek od Curychu, tam jsme se zeptali a koupili první lyže, a pokračovali dál, tuhle deset, tuhle dvacet… Ty jsme naskládali do tranzita, na ně večer položili karimatku, a tak jsem spali. Druhý den jsem si cestou všiml ukazovatele na Davos, tak si říkám, že už jsem to někdy slyšel, tak odbočíme, tak jsme projeli Klosters, kde jsme taky nakoupili, a posunuli se už skoro s plným autem do Davosu. Tam jsme šli do půjčovny SwissRent, což byla franšíza s tehdy 35 půjčovnami ve Švýcarsku. Jako vždy jsme se zeptali, jestli mají na prodej staré lyže, a prodavačka že ano, máme nějakých dva a půl tisíce lyží. Ale šéf bude až zítra. Tak jsme tam nakonec zůstali v kempu, spali už těsně pod stropem na těch naskládaných lyžích a druhý den se potkali se šéfem, pane Durischem. Odvedl nás do stodoly, kde bylo těch dva a půl tisíce lyží opřených a stěny, mezitím boty… Takže jsme koupili 20 lyží s tím, že brzy přijedeme pro další“, vzpomíná jako by to bylo dnes Karel.
Další velká osudová konexe: Síť SwissRent tehdy obměňovala půjčovací lyže po třech letech, a ten sklad v Davosu, to byly právě lyže, jež jako první opouštěly jeho lyžo-park. Karel s kamarádem jezdil každý týden dvakrát do Švýcarska, dovezené lyže prodávali na burzách, na Spartě, ve Žlutých lázních… To jim vydrželo dva měsíce.
Potřebuju vyčistit stodolu
„Po nějaké době, když jsme zase zajeli do Davosu pro lyže, nám pan Durisch nabídl, abychom to odkoupili vše. Zbývalo 1500 lyží a on potřeboval prázdnou stodolu. Já na to ‚díky, ale nemám ani peníze, ani dopravu‘. ‚To si zařiď, jak chceš‘, řekl mi na to. Když jsem navrhoval, že uzavřeme nějakou smlouvu, prý není potřeba, že mi věří – a to ani neznal moje jméno! Peníze, že stačí, až boudou. Tak jsme sehnali kamion.
Vše jsme tehdy prodávali na burzách, jak se blížil podzim a začalo se brzy smrákat, lidi si často zkoušeli boty tak, že v nich bez zaplacení prostě odešli… Což nás moc nebavilo. Tak jsme se obrátili na kamaráda Vláďu Moravce, který měl sportovní obchod. Jenže požadavek na marži byl takový, že se vyplatilo sehnat si vlastní prostory. A tak jsme našli závodní klub v Letňanech.
V roce 2005, když konkurence měřila svou nabídku maximálně
v desítkách modelů, jich měl Happy Sport tehdy neuvěřitelných 170. Dnes
už nikoho nešokuje, když jich má aktuálně 720
Fenomén Happy Sport je na světě
Dokážu si představit, že vás mladší to bavit nemusí, je to přesně třicet let, přesto popíšu, jak to tam tehdy vypadalo. Vcházelo se dlouhým ušmudlaným průchodem kolem restaurace Lidový dům, což byla tehdy typická zaplivaná hospoda IV. cenové skupiny, kde se ani nevařilo. Přešlo se přes dvoreček, vstoupilo do jakéhosi primitivního stavení ze dřeva a desek a tam se zjevil nový svět: Nekonečný sklad lyží, snowboardů, bot a dalšího vybavení. Měl jsem tehdy nastudovánu snad každou existující značku, znal nabídku Pragoimpa a Domu Sportu a dalších několika málo slušných sportovních prodejen. Nemyslel jsem si, že by mě něco mělo překvapit. Ale tady stály vedle těch slavných i zcela neznámé značky lyží. Stöckli. Tehdy ještě americká ryze ocelová Volant. Dokonce i skialpové lyže, jež hned jedny – brutálně růžové elany se šlapacím rámovým vázáním Salewa – skončily v našem sklepě, Když jsme si je pořídili s kamarádem napůl v kompletním setu s botami Koflach i s plně nalepovacími pásy. Prostě nádherný svět!
Ale hlavně ty ceny! Zlomky standardních cen tehdy nových lyží.
„Měli jsme tenkrát v nabídce až 170 modelů lyží, ve Švýcarsku měla každá půjčovna oblíbené jiné značky a ty nám posílali, pokračuje Karel a jeho syn, Petr, který celý byznys již definitivně přebral, aktualizuje pro porovnání současný stav – dnes je v nabídce 720 unikátních modelů. Na tehdejší dobu to ale bylo něco. V Letňanském závodním klubu se naplno prodávalo, přičemž pronajímatel zanechal závodní klub v původním stavu i s vybavením. Zůstala tam křesla i bar. Boty bývaly rozloženy na kulečníku. „Každý pátek, co jsme zavřeli, sbalili jsme boty z kulečníku a udělali mejdan.“
Nevím, nakolik je vhodné připomínat, že mejdany, když vám je něco přes dvacet, bývají jiné než v padesáti. O mejdanech v Happy Sportu se povídaly legendy… Kolega Ondra Novák, který to na vlastní kůži poznal, by vám mohl vyprávět.
Pro kontext doby připomeňme, že Visací zámek tehdy vydával svá první legální alba a na pultech s elpíčkama se teprve čerstvě objevili desky Sex Pistols. Punk měl u nás prostě určité objektivní zpoždění.
1995 Amerika
Když jsme u muziky, byla to i doba Lucie, která v roce 1994 vydala písničku Amerika. Amerika vždy lákala na svou svobodu, jen se osmělit a mít na to potřebnou kačku.
„Vydali jsme se s rodinou poprvé do Ameriky, za švagrem, opravdu na dovolenou. Ale když už jsme tam byli, jeli jsme se na pracovní výlet do Aspenu, kde jsem za dvě hodiny sehnal kontejner lyží. Ale neměl jsem ani korunu…“ Nemít peníze, a přitom dělat velký byznys – není to typická známka punku? Celou noc trávili telefonováním a sháněli peníze. Kontejner lyží vyšel asi na milion a půl. Slušný plat byl tehdy 10 tisíc Kč. Sehnali ho. „Půjčil nám je takový velmi pozitivní pán, se kterým jsem se znal jen asi 14 dní ze surfování na Lipně“, popisuje Karel.
Americká cesta ho nakonec zklamala. „Za majitelem půjčovny do Švýcarska přijel Rus s kufrem peněz a nabízel dvojnásobek než my. Teď, tady, hotově. Odmítli ho, že mají domluvu se mnou. V Americe to bylo jiné, dodali nám třeba 200 dětských bot, které byly pouze levé… Poslední kapka byla, když jsme se přesně domluvili na konkrétní den v září, že si přijedeme pro lyže v ceně 30 tisíc dolarů. Já tam přiletěl, půjčil si velký náklaďák a dorazil do Aspenu na sjednanou hodinu. A oni na mě, že před nedávném přijel Polák, který jim za to nabídl o 500 dolarů víc, tak mu to prodali – ale prý zůstaneme v kontaktu a příští rok se ozvi… Tak to ne, řekl jsme si a naše anabáze s nákupem amerických lyží skončila.
Již z první návštěvy v zámoří si ale přivezli i novou obchodní inspiraci: „V Americe tou dobou už běžně fungovaly sezónní zápůjčky, takže když jsme přijeli domů, dal jsem si inzerát do Zlatých stránek.“ Historický vsuvka: internet ještě zdaleka nefungoval. A mobilní telefony? Legendární Nokia 5110 přišla na trh až v roce 1998… „Brzy se ozvalo nějakých sto stopadesát lidí. Což byl úspěch. Tehdy se půjčovalo jenom na horách, nikoho nenapadlo půjčovat lyže ve městě – kde by ve městě přeci lyžovali, že?“
Nová moderní budova Happy Sportu v komplexu čakovického obchodního
centra
Sezónní zápůjčky
„Štvaly mě dvě věci – že děti po sobě dědí lyže, které se jim nelíbí a nehodí se k nim, typicky náš Petr zdědil po sestře růžové. Ale hlavně to, že lidi kupovali dětem „perspektivní“ lyže, tedy lyže, které jsou první rok dlouhý a druhý rok krátký, nikdy nejsou správně, a to stejné s botami. Má to totiž velmi nebezpečné souvislosti, když koupíte dítěti velké boty, tak není potřeba bezpečnostní vázání, protože to dítě si zlomí nohu rovnou v botě a na funkci vázání vůbec nedojde. Zažili jsme to i na vlastní kůži, když si 5leté děcko ve velkých botách zlomilo obě nohy. Trošku veselejší je historka, kdy za mnou přišel můj dospělý kamarád, že mu ve 12 letech koupili rodiče perspektivní boty velikosti 46, ale on v dospělosti dorostl jen do 43… Další, co mě štvalo, bylo to, že rodiče nechtěli vytáhnout stovku, aby dětem půjčili přilbu, že prý kulich stačí. Takže už tehdy jsme začali půjčovat helmy zadarmo. To byl další milník v evoluci Happy Sportu.“
Křivánkovi: otec Karel, který vše nastartoval,
a syn Petr, jenž Happy Sport aktuálně vede.
Ve firmě působí i dcera Adéla a bratranec Honza
2005: nové obchody
Tehdy se na světě vyrábělo 1,9-2 milióny lyží, v Letňanech se prodalo ½ procenta světové produkce lyží – 10 tisíc párů za sezónu. Aby si s tím firma poradila, nejdřív prodloužila prodejní dobu, ale to nestačilo. Musel přijít nový obchod, nejprve na Pankráci, odkud se po pěti letech přesunul do vlastních prostor v Modřanech. V roce 2014 přišly na řadu Řepy, kde je dnes i hlavní sklad. A roce 2019 se otevřel provoz v samostatné moderní budově v komplexu obchodního centra Čakovice.
Stačí okem přehlédnout hmotu nové prosklené budovy a porovnat jí se stařičkou prodejnou, aby bylo zřejmé, o kolik se za těch 30 let svět posunul. Ve vzdušném interiéru najdete vedle půjčovny už jen nové reprezentativní zboží. Včetně lyží vlastní značky Aspen Skis.
Stařičký závodní klub v potemnělém průjezdu staré letňanské zástavby skončil svou historickou lyžařskou misi. Je zřejmé, že mnoha Čechům pomohl k lyžování, z mnoha dětí udělal lyžaře, kteří dnes už vychovávají další lyžařskou generaci. Plodil další sportovní prodejce, generoval osvětu, ukazoval trendy. Bez manažerů, tabulek, pěkně po pankáčsku. Byl to spíš kulturní fenomén než pouhý obchodní podnik. Poháněn vášní připomíná osudy slavných punkových kapel – ani ony netušily, když přinesly svůj první song, že nastartují něco tak objemného a stanou se… Legendami.
Koho a co nastartoval Happy Sport…
- Mnoho dnešních renomovaných prodejců sbíralo první zkušenosti v Happy Sportu u Karla Křivánka. Není třeba je jmenovat, ale jsou to dnes pojmy v obory, o kterých čtete i na stranách SNOW.
- Stöckli – švýcarská značka Stöckli byla kdysi před desítkami let v Česku takřka neznámá. Dost pravděpodobně to byly série z Happy Sportu, které ji posunuly českým lyžařům
- Sezónní zápůjčky jsou dnes už standardem. V našem prostoru je zavedl… Happy Sport
No, když o tom tak přemýšlím, já, shodou okolností Letňanák, jsem tehdy
trávil v hospodě u Happy Sportu nemálo času objevováním světa
dospělých. Ačkoli vášeň k lyžování sdílím odmala, kdo ví, jestli ty
lyže a vše v sousedství mé domovské hospody nepřispělo k další
příchylnosti k lyžování, potažmo i ke vzniku SNOW! Znáte to, když se
člověk přesune do jiné reality, třeba té alkoholové, mohou na něj
působit okolní věci tak nějak hlouběji a zásadněji…
Ryze rodinná firma
Už v počátcích byl Happy Sport „rodinná“ firma. Nejprve tvořili velkou rodinu kamarádi, kolem Karla Křivánka se v počátcích točilo asi deset rodin, které spolu do značné míry vyrůstali. Většinou aktivní lyžaři, vysokoškoláci. Přímo Křivánkovi trávili zimy na horách, kde děti závodně lyžovaly, v létě pak třeba v karavanu na Lipně, kde zase vládl windsurfing. Happy Sport v posledních letech přešel do rukou druhé generace, syna Petra a dcery Adély. Hradeckou prodejnu pak řídí synovec Karla, respektive bratranec Petra Honza.
