Pro fanoušky Petry Vlhové je její kniha samozřejmě prakticky povinnou četbou. Zaujme ovšem každého, kdo se zajímá o sport potažmo závodní lyžování. Ona totiž životní pouť rodačky z Liptovského Mikuláše mezi lyžařskou elitu skutečně zajímavá je, stejně jako způsob, jímž je servírována.
K příjemnému počtení přispívá způsob, jakým se k psaní postavil autor knihy, slovenský novinář Juraj Berzedi. Biografii rozdělil do krátkých kapitol, přičemž v každé z nich nechává vyprávět buď Petru Vlhovou osobně nebo její rodinu, blízké či členy realizačního týmu. Úseky většinou mají tři stránky, občas více a vše pěkně odsýpá.
Druhým pozitivním bodem je naprostá otevřenost, kterou kniha promlouvá o své protagonistce. Až si občas člověk řekne, zda některé části nemohou slalomářce až uškodit, zda by neměla být diplomatičtější... Ale – ne. To je totiž součástí kouzla Petry Vlhové, totiž že je svá. Čtenáři se to může líbit a nemusí, hvězdě slovenského sportu to tak či onak bude jedno.
Od úvodních kapitol věnujících se dětství, kdy malou Peťu poznáváme, je jasné, že je to holka od rány, která se hned tak ničeho nezalekne a hlavu si s tím neláme. Závodnice, její bratr Boris, tatínek Igor i maminka Zuzana vyprávějí o průbojné holčičce, která neměla problém v partě starších kluků, nerada nosila šatičky a byla všude, kde se něco semlelo.
Postupně sledujeme přerod dívky z divokých vajec v mladou ženu, která jde za svým snem. A opět zde baví přímý přístup, kterým se k líčení životního osudu lyžařky její tým postavil. Nemlží ani pokud jde o získávání financí pro rozjezd kariéry a chvíle, kdy vytoužená kariéra profesionální sportovkyně visela na vlásku.
Kdo bílý cirkus sleduje, ten si dobře pamatuje kauzu okolo rozhovoru trenéra Livia Magoniho pro italský deník Corriere della Sera po vítězné sezoně 2021 a jeho šokující slova na adresu Petry Vlhové doslova pár dní po zisku velkého glóbusu, po nichž se jeho cesty se slovenskou šampiónkou rozešly.
Petra Vlhová ani její okolí nepopírají, jak velký vliv měl Ital na její vzestup, současně ovšem na rovinu hovoří o tvrdých tréninkových metodách i momentech, kdy byla specialistka na točivé disciplíny psychicky na dně. Zatímco bezprostředně po vypuknutí kauzy podala závodnice svým fanouškům střízlivé vysvětlení, tentokrát je nechává nahlédnout do své hlavy a otevírá se světu tak, jak u ní jednoznačně nebývá zvykem.
Knihu slovenské hrdinky se vyplatí přečíst už proto, že na moc rozhovorů s ní nenarazíte, k médiím nemá právě vřelý vztah. Proto je „Petra Vlhová: Moje cesta na vrchol“ jedinečnou příležitostí, jak se s ní blíže seznámit. Je pak už výhradně na každém jednotlivém čtenáři, jaký dojem v něm veskrze autentická osobnost slalomové olympijské vítězky z Pekingu zanechá a zda v něm vzbudí sympatie či nikoliv.
