Článek vyšel v časopise SNOW 143 (leden 2023)

Bez dětí je život smutný. A i sport. Bereme je proto přirozeně s sebou všude tam, kde to jde. A v posledních letech už i na skialpy.

Ve všech sportech začínáme děti zapojovat v jakémsi opatrném režimu – při lezení začínají na umělé stěně, při lyžování na mírném svahu v blízkosti bezpečí hotelu. Totéž a ještě důrazněji platí i pro skitouring. Daleko na prvním místě musí být bezpečnost.

Za první vhodný skialpový terén lze považovat zasněžené pláně nebo cesty v horách i v podhůří, pokud zrovna napadne. Typicky je ale nejsnazší začít na loučce za chatou a potom se rozvíjet spontánně dál. Kam, jak? Co vše musí předcházet tomu, abyste dítě mohli vzít s sebou na něco, co by se dalo nazvat skialpovou túrou?

Dítě musí samo chtít

Jednoznačně nejdůležitějším aspektem pro to, aby dítě skitouring bavil, je jeho vlastní motivace. Musí chtít vyrazit na pásech samo. Je to stejné jako u lyžování, všech dalších sportů i jiných aktivit – pokud pouze toužíte chodit víc na pásech sami, a proto brát i svého potomka, počítejte s revoltou, projevenou třeba naprostým odmítnutím jakékoliv obdobné činnosti propříště.

Automaticky předpokládáme, že děti, které se se svými rodiči propracují ke skialpinismu, jsou již částečnými lyžaři, schopnými sjet prudší sjezdovku třeba i v odpoledním rozježděném terénu. Skialp je alternativa pro ty, které se už na lyžích – běžkách či sjezdovkách – poměrně rutinně pohybují. Lyže s pásy jim přinesou zase nový typ zážitků, nový náhled na možnosti lyžařského sportu, ale třeba i na zimní přírodu.

Většinu věcí samozřejmě musí zajistit dospělý: zpravidla rodič, ale také to může být (spolehlivý) kamarád, instruktor skitouringu nebo horský vůdce. Velmi důležité je zhodnocení sil (psychických i fyzických) dítěte či přesněji řečeno úměrná volba terénu a trasy s přihlédnutím k těmto schopnostem dítěte. Na skutečnou horskou túru se vydáme až poté, co dítě společně s námi nasbírá potřebné zkušenosti a k túře se samo propracuje.

Energie a tepelný komfort

Děti dokážou šlapat, ať na běžkách, kole nebo skialpech, pouze tehdy, mají-li dostatek energie. Proto je dobré se před túrou nasytit a nést klidně i po kapsách zásoby rychlé energie. Zima a nadstandardní fyzický výkon, kterým šlapání do kopce obvykle je i pro dospělé, dokáže z dítěte odčerpat energii překvapivě rychle. Z nejhoršího pomohou bonbóny, hroznový cukr, sušenky. Lepší je ovšem sytit je preventivně, na fyzickou krizi už drobné sladkosti nemusí stačit. A samozřejmě hospodu naplánujte raději dřív než později, a klidně vícekrát.

Podobně je třeba myslet tak trochu za dítě i ohledně jeho oblečení a snažit se sledovat jeho tepelný komfort. Na dlouhé stoupání si může odložit bundu k tatínkovi do batohu, na větrném hřebenu je zase třeba naopak dohlédnout na to, aby nebyl prostor k podchlazení – čepice, kapuce, vše utěsnit… Děti si ne vždy samy včas uvědomují, že jim je příliš horko či zima. Což jsou nádoby spojené s jejich zásobárnami energie. A dobré nálady.

Podobně dětská termoregulace není vyvinuta tak dobře jako dospělá. Proto je třeba pečlivě dbát na to, aby při každé zastávce i při chůzi bylo dítě v tepelně komfortním stavu. Určitě je vhodné použít vlastních zkušeností a vrstvit více slabšího oblečení. Nakupujte s nadhledem a univerzálně: huňatá lyžařská bunda se hodí možná pro sjezdování, ale lehčí vrstvy se využijí i při jiných sportech nejen v zimě.

Kdy na pásy? Ve dvanácti, ale i mnohem dřív

Na to, kdy přesně dítě může začít chodit na lyžích s pásy, se nedá odpovědět přesným číslem. Jednak je to velmi individuální vzhledem k psychické vyspělosti a tělesné konstituci či předchozím zkušenostem – šestiletý lyžař ze sportovní rodiny může být koordinovanější a schopnější než dvanáctiletý začátečník. Roli hraje životní styl rodiny, motivace dítěte, četnost jeho lyžování a řada dalších aspektů. Tím nejzákladnějším je to, že dítě musí chtít. Což u rodin, kde rodiče skialpují, bývá zcela přirozené – děti prostě chtějí dělat to, co rodiče.

Zároveň ale platí, že čím menší a slabší je dítě, tím těžší pro něj budou lyže a lyžáky. Dostupný materiál silně limituje možnosti zejména menších a drobnějších dětí. Pokud dítě nemá adekvátní vybavení ke svým fyzickým schopnostem, riskujete, že mu skialp zošklivíte (jako se to mnohdy stalo jejich rodičům či prarodičům v jejich mládí s nekonečně podkluzujícími běžkami).

Skialpové etapy podle věku

-  3–5 let – první sjezdové lyžování

-  4–6 let – první běžky

-  6–8 let – první skialpové krůčky, pokusy a procházky na improvizovaném vybavení

-  9–12 let – skutečné objevování skialpu na regulérní a bezpečné výbavě (vybavení ideálně z půjčovny)

-  13–15 let – skialpové dospívání, čas na první náročnější túry a studium bezpečného pohybu v horách (vybavení vlastní nebo z půjčovny: noha přestává růst chlapcům okolo 16., dívkám okolo 14. roku života)

-  16 let a dále – start plnohodnotného skialpového života na vlastním vybavení

Organizace túry

Dítě není malý dospělý. Fyziologické procesy u něj probíhají rychleji a tomu je potřeba vše přizpůsobit – včetně parametrů túry. Na první túry – říkejme jim přesněji procházky – se vydávejme nejprve za chalupu, poté třeba někam nedaleko do horské chaty na pohár. A postupně třeba dál a dál, vždy ale s připravenou únikovou variantou, která nás rychle odvede do sucha a tepla.

Vyvarujme se nudy! Dlouhá chůze stejnorodým terénem bez nových impulsů je nuda. Naopak si hrajme. Třeba pětimetrová mulda může být výzvou, skvělou zábavou a zároveň nenápadnou školou techniky.

Pozor na rovinaté úseky. Zejména děti, které se umí klouzat na běžkách, mohou být v takových situacích z (poměrně) pomalých a těžkých skialpových lyží otrávené. Berte děti na skialpech do skialpových, tedy více skloněných, nikoli do plochých běžkařských terénů!

Pozor na strmé úseky. Nikdy se s dětmi raději ani nepřibližujte lavinovým terénům. Nikdy nevíte, jaký příběh může začít psát stres vzniklý z něčeho nečekaného – odchýlení se z cesty, změny počasí, hladové krizi dítěte…

Pokud se dítě dostane mimo svou komfortní zónu, musí mít dospělý vždy přichystanou únikovou variantu, jak se vrátit do bezpečí. Túry plánujte s častými zastávkami a občerstvovacími stanicemi, jsou i vítaným oddychem pro tělo i psychiku. Na co jiného by se mělo dítě těšit než na horké maliny se zmrzlinou, že? Vyšťavené děcko se po občerstvení a nedlouhém pobytu v teple restaurace opět promění ve tvora plného sil a dobré nálady.

Skialpová rodina

V každé skupině, tedy i v rodině, platí, že se náročnost túry i aktuální tempo volí podle nejslabšího článku skupiny – pravděpodobně to bude dítě, ale ne vždy a navždy. 12letý skialpinista už může řádně prohnat nejen svou maminku. Mysleme na to, že nejenom pohoda dítěte, ale i pohoda rodičů je důležitá a propíjí se do nálady v celé skupině.

A co laviny?

Až pokud si děti jsou sjezdařsky jisté i v neupraveném terénu, můžete s nimi postupně přejít k výcviku lavinové záchrany a prevence. Je to ale spíš horizont pubescence, kdy je dítě schopné vyrazit jako člen skupiny, klidně třeba i pod vedením horského vůdce, do volného terénu a učit se ovládat lavinové vybavení.

Co s sebou?

Všechno jako na jiné túry, ale i něco navíc. K lékárničce vždy přidejte nějakou dobrotu, „benzínek“, na který se dítko může těšit a čerpat z něj rychlou energii – děti totiž fungují po energetické a metabolické stránce daleko rychleji, musí tedy i častěji doplňovat cukry. Důležité je také pití, termoska s teplým sladkým čajem je nutnost. A vězte, že jak rychle se dítě unaví, stejně rychle zregeneruje – zařaďte tedy raději více kratších úseků mezi chatami a více přestávek v jejich v teple.

S sebou:

-  Bonbony, sušenky, čokoládu (motivace, ale i zdroj energie)

-  Sladký horký čaj v termosce (energie, teplo, tekutiny)

-  Provaz na tahání dětí – primárně ne jako nouzový prostředek, ale pro hru a rozptýlení

-  Vše další pro dospělý skialp (telefon, lékárničku…)

Batoh je symbol skialpinisty

Skialp je velice vhodný k postupnému rozvoji dětské odpovědnosti. Začíná to vlastním batohem s rezervní čepicí a rukavicemi, pitím a svačinou. Samozřejmě i batoh musí mít náležité parametry, což platí nejen na skialp, ale i na běžnou turistiku – investice do kvalitního a správně velikého batohu se vyplatí.