Tento článek vyšel v časopise SNOW 144 (únor/březen 2023).


Na rozdíl od klikaté trasy do Bosny a Hercegoviny je cesta do Srbska víceméně přímočará. Téměř celou dobu jedete po pohodlné dálnici, až závěrečný úsek je hornatý. Z Brna pod kopec se to dá stihnout za jeden dlouhý cestovní den. Musím říct, že vždy, když projíždím Bělehradem, a za poslední dva roky to bylo během hledání lyžařské svobody hned několikrát, mám takový dvojitý pocit. Na jedné straně vidím úspěšnou a expandující metropoli a na druhé straně cítím zbytečně vybombardované a ponížené město, na které se mnozí dívají přes prsty.

Do střediska Kopaonik je možné jet z Bělehradu po nové dálnici na Čačak, již mimochodem postavili Číňané, kteří jsou na Balkánu dost aktivní. Chytře a hbitě se vtlačují na pozice, které by mohly zastávat evropské rozvojové banky nebo jiné instituce. Číně jde o to vybudovat si z Řecka a případně také z Černé Hory rychlou trasu pro své zboží do střední a východní Evropy. Vyhnou se tak nizozemským nebo severoněmeckým přístavům. Pokud nechcete jet po čínské dálnici, tak můžete pokračovat po dálnici směrem na Niš a odpojit se u města Kruševac.

V budoucnu bude možná zajímavé jet do Srbska lyžovat vlakem. Modernizuje se totiž trať z Bělehradu do Budapešti a nyní již trvá cesta jen tři a půl hodiny. Za dva roky by se cesta měla zrychlit téměř o další hodinu. Z Bělehradu pak jezdí busy až do střediska, i když cesta trvá nejméně tři a půl hodiny

Bydlení nahoře i dole

Samotný resort Kopaonik je jakýmsi dnem vysoko položené „salátové“ mísy, do které se stékají sjezdovky z různých stran. Tam může být ubytování velmi drahé, vyprodané, nebo obojí. Tím, že se jedná o nejlepší a nejpopulárnější resort v Srbsku, možná tam ubytování ani nenajdete. Nebo za švýcarské ceny. Navíc je lyžování v Srbsku velmi populární pro lyžaře z Ruska. Dá se očekávat, že s omezením cestování z Ruska do EU bude tento trend ještě znatelnější.

Řešením je ubytování dole v údolí v městečku Brzeće. Do něho totiž vede nová kabinková lanovka, která je nejen jakýmsi kyvadlem do horních partií resortu, ale umožňuje naprosto luxusní freeridy s převýšením úctyhodných osm set metrů. Nejedná se přitom o typickou údolní stanici jako v Alpách, kde bývá ráno nával. Městečko Brzeće má sice dost hotelů a apartmánových domů, ale ráno jsme ani jednou frontu nestáli.

Velký výběr sjezdovek

Kromě kabinkové lanovky ze zmíněné obce Brzeće není převýšení v samotném areálu Kopaonik nijak závratné. Rád jezdím opravdu dlouhé svahy na dlouhých lyžích ideálně na jeden zátah, čímž si zavzpomínám na závody super-G. Takové sjezdovky ovšem v Kopaoniku moc nenajdete. Těch opravdu dlouhých je jen pár. Většinou jsou jen středně dlouhé a jsou téměř všechny v horních partiích hor. Tím pádem se lyžování odehrává hlavně na tom kvalitnějším sněhu nahoře. Při naší návštěvě jsme měli štěstí na dobrý sníh až do údolí ke spodní stanici kabinové lanovky v Brzeće. Ale odhaduji, že to tak nebývá vždy. Normálně lidé dolů asi ani moc nesjíždějí.

Překvapivě luxusní freeride

Když máte štěstí a chytnete prašan a k tomu azuro, otevřou se vám nekonečné možnosti epických freeridů. Hltal jsem každou jízdu a prozkoumal vše, co mě intuitivně napadlo. Někdy jsem dojížděl svahy co nejníže a pak se v lese u potoka dostával na druhý břeh přes spadené stromy. Místní borci mi ukázali trasu, kde se muselo nejprve projet hustším lesem, který nevypadal až zas tak atraktivně, ale pak se rozestoupil a poskytl skvělou freeridově obřákovou trať.

Cenově bezkonkurenční skipas

Skipasy jsou za rozumnou cenu a vzhledem k velikosti střediska, kvalitě vleků a lanovek, členitosti sjezdovek a celkově horské atmosféře bych klidně řekl, že Srbsko v lyžování nabízí možná nejlepší poměr výkonu a ceny v Evropě.

Lyžařské eldorádo, jaké by mohlo být i u nás

Abych nezapomněl, celý resort je státní a je to jakási výkladní skříň srbského lyžování. V Srbsku jsou i další státní střediska, ale Kopaonik hraje prim svou topografií, kvalitou služeb, velikosti a samozřejmě také relativní dostupností z Bělehradu. I proto je nahoře v samotném resortu opravdu draho. Je to holt taková posh lokace pro Bělehrad a také pro Moskvu. Ovšem skipasy tak drahé nejsou a do luxusních restaurací chodit nemusíte.

Když se nad tím zamýšlím, tak státní resort má obrovské výhody, protože může koncepčně postavit lanovky a sjezdovky tam, kde to dává smysl, nemusí se dávat úplatky a nemusejí se dělat ústupky. Můj hlavní dojem ze střediska Kopaonik je, že takto skvělé lyžování bychom mohli mít i u nás! Ty hory tam totiž nejsou zas o tolik vyšší než naše moravské nebo české kopce a jsou vlastně svým reliéfem dost podobné. Ale každý metr spádnice je tam prostě perfektně využit na lyžování. Je to, jako byste na Moravě postavili areál od Pradědu přes Sedlo po Šerák nebo v Čechách například od Harrachova přes Rokytnici po Špindl. Ale ne až do údolí ve stylu například rakouských propojených středisek, stavěli byste jenom na těch horních partiích, kde je většinou více sněhu. Tedy tam, kde je to nejvíce chráněno. Neříkám, že ochrana přírody nedává smysl, ale pro lyžování by to bylo bezvadné. Mimochodem středisko Kopaonik je srdcem stejnojmenného národního parku.

Balkán chutná

Musím říct, že jídlo v hotelu jsme měli prostě wow. Podobné zážitky jsme měli už o rok dříve v Sarajevu. Byla to skvělá kombinace toho nejlepšího z balkánské kuchyně – polévky, maso, saláty, ryby, výborné místní speciality od hlavních chodů až po dezerty, stále k dispozici ořechy, med nebo místní sýry.

Jako doma až na ten kouř

Celý zážitek bych uzavřel velmi pozitivní kapitolou kontaktu s místními lidmi. Pořád jsem měl pocit, že jsem tu vítán jako bratr Slovan, a ne trpěn jako v Alpách, kde se na nás dívají jako na Východoevropany. Někdy si říkám, že do zemí bývalé Jugoslávie patřím nejen vzhledem, ale i tím, že doma moje příjmení nemá přesný význam, kdežto v Jugošce je to něco jako běžet nebo závodit. Obecně se tu cítím opravdu dobře. Jako jedinou nevýhodu vidím kouření. U nás už holt člověk není zvyklý, že jde na oběd na svahu na jídlo a bude mít bundu po zbytek odpoledne začmouděnou jak z házení uhlí do parní lokomotivy.

Prostor pro expanzi

Středisko se pomalu dostává na mezinárodní mapu a při naší návštěvě se tam zrovna chystala trať na Evropský pohár. Určitě si pohlídejte termíny pravoslavných Vánoc, které se v Srbsku, podobně jako v Rusku, slaví podle juliánského kalendáře až sedmého ledna. Přímo na okraji střediska se nachází hranice Kosova. Pokud by se resort jednoduše rozrostl přes hranici, jako jsou u nás propojeny třeba české Čenkovice a moravská Červená Voda, bylo by to velkolepé balkánské středisko. Těžko však říct, zda a kdy bude taková spolupráce vůbec možná...


Pavel Trčala

Moravský lyžař a cestovatel Pavel Trčala procestoval při hledání prašanu nebo větru a vln více než sto zemí světa. Pořádá jednodenní lyžařské zájezdy z měst na moravské a české hory.

Sledujte videa Top prašanový den a Sedmdesát pět kilometrů srbských sjezdovek na youtube.com/@trca­la/videos