Článek vyšel v časopise SNOW 143 skialp (speciální vydání - únor 2023).


Pokud jste už skialp okusili a podnikli nějaké lyžařské túry, nepochybně vám přišly na mysl úvahy o ještě vyšších nadmořských výškách. Alpské lyžařské túry jsou dalším přirozeným vývojovým stupněm skialpinisty.

Poté, co nás vlak vypustil v zasněženém Davosu v nadmořské výšce 1 560 metrů, naskakujeme do autobusu a jedeme do bočního údolí Dischma, kam rádi utíkáme před shonem nejvýše položeného města Evropy. Teufi, kde je konečná, je shluk domků na konci světa, příjemný kontrast k živému Davosu. A tam nás po výstupu z autobusu čeká náš horský průvodce Adrian Rätz.

Rychle zkontrolujeme výstroj a vyrážíme. Už po pár chvílích mi po tváři stéká pot. Na rozdíl od běžného lyžařského zájezdu jsou naše batohy zatíženy kompletním ledovcovým vybavením: mačky, sedák, lano... Pomalu a vytrvale stoupáme hlubokým sněhem po stopě plné historie. Právě jsme dorazili do vesničky Dürrboden, kdysi důležité stanice na obchodní cestě z Davosu přes průsmyk Scaletta do Engadinu a dále do Valtelliny v Itálii. Po stovky let se touto cestou přepravovala sůl z Tyrolska a Benátek a druhým směrem zase víno z Valtelliny. Dáváme si krátkou pauzu, abychom se nadechli. Náš alpský průvodce gestikuluje hůlkou a ukazuje nahoru. Boky Piz Grialetsch jsou zalité slunečním světlem.

Malý klenot uprostřed ničeho

Trasa nás vede po dně údolí k soutoku potoka Furggabach s proláklinou až k horskému jezeru Furggasee v nadmořské výšce 2 536 metrů. Civilizace je definitivně pryč. Ačkoli jsme ještě nedosáhli cíle, mám pocit, že už jsem tam, kde jsem chtěl být. Neslyším nic než meditativní cvakání našeho vázání. Nikde nikdo, jako jediní široko daleko stoupáme vlnovkou kopcovitým terénem. Cítím se trochu jako Chris McCandless, hrdina v kultovní klasice Útěk do divočiny. Když procházíme kolem drsných skalních útvarů uprostřed ničeho, napadají mě jeho slova: „...není větší radosti než mít nekonečně se měnící horizont.“ Svatá pravda.

Sami v divočině

Najednou je to tady: v dálce se zjevuje chata Grialetsch. Nová střecha se solárními panely odráží jarní slunce. Chata švýcarského horského spolku SAC byla plně zrekonstruována v roce 2021. Novou kapitolu v historii chaty také podtrhuje nový pár správců: Po více než 34 letech předal Hanspeter Reiss pochodeň Wernerovi a Tanje Schweizerovým. Srdečně nás vítají při našem příchodu.

Jako první věc sundáváme boty a i s ponožkami je dáváme na slunce, aby uschly. Werner nám přináší tác uzenin, sýr, chléb a sklenici svého domácího bezinkového sirupu. Z terasy chaty Grialetsch vyhlížíme Piz Sarsura Pitschen, který stále září v odpoledním slunci, zatímco na nás už hory pomalu vrhají svůj stín. Teplota s ubývajícím sluncem klesá a my se přesouváme dovnitř. Nohy zasouváme do pantoflí, které najdeme na poličce hned u vchodu, uspořádané podle velikosti. A aniž bychom to tušili, chystáme se cestovat časem.

Neočekávané cestování časem

Je čas zkontrolovat svůj status, zveřejnit storíčko nebo nahrát novou fotku na Facebook. Ale... Žádný mobilní signál. Jsme v mrtvé zóně. Za chviličku nám dojde, že to ve skutečnosti vůbec není špatná věc, a vracíme telefony zpět do kapes. Dáváme si pivo a přidáváme se k ostatním hostům. Atmosféra je trochu jako za starých dobrých časů bez sociálních sítí: kdy jste si naposledy dlouho do večera povídali s kamarády na horské chatě nerušeni signály z civilizace? Skoro nás přepadá nostalgie.

Jedna skupina se dnes pokusila vylézt na Piz Grialetsch, ale špatné sněhové podmínky je vrátily zpět na chatu – snad budeme mít zítra větší štěstí, jarní podmínky se neustále mění. Krátce po večeři jdeme spát – jak je na takových chatách zvykem. Ještě poslední pohled z okna: Horské štíty se s námi loučí nádechem světle fialové.

Jsme první, kdo druhý den ráno opouští chatu, vyrážíme ještě za tmy s čelovkami na ledovec Grialetsch. Teď je to už ryzí vysokohorská túra: Adi, náš vůdce, nás učí, jak uvázat osmičkový uzel, a dál postupujeme v ledovcovém družstvu navázáni jeden k druhému. Jistota je jistota. Stoupání je strmé, než pak docházíme k místu, kde necháváme lyže.

Od plného soustředění k vrcholové blaženosti

S cepíny a mačkami se snažíme vyškrábat po strmém jižním úbočí Piz Grialetsch. Zakopáváme hroty a pomalu šplháme krok za krokem po úzkém hřebeni. Snažím se raději nedívat dolů. Křečovitě se držím cepínu a opatrně pokládám jednu nohu před druhou. Ještě pár metrů a... Dokázali jsme to! Jsme na vrcholu ve výšce 3 131 m nad mořem. Obklopuje nás bělostná krajina ledovců: na severu strmý Scalettagletscher, na východě Vadret da Grialetsch a na jihu Vadret Vallorgia. Cítím tlukot svého srdce. V takových chvílích je štěstí téměř hmatatelné.

Báječný sjezd

Štěstí pokračuje. Podmínky pro sjezd jsou slibné a nikde ani stopy. Sundáváme pásy a jedeme. Sníh je lepší, než jsme čekali – vrstva prašanu na udusané pokrývce. Pohádkový sjezd zpět odshora až do Dürrbodenu. Tam se opět musíme spoléhat na sílu svalů – proměňujeme se v běžkaře a po stopách Daria Cologny se vracíme do Teufi. Není to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Jarní slunce neúprosně pálí, pot na těle vyráží a stéká po zádech dolů. Jak příjemné by bylo zchladit se v nedaleké řece.

Asi po 40 minutách jsme zpět v Teufi. Zpátky tam, kde naše dobrodružství včera začalo. Bohatší o mnohé vzpomínky: na radost z vrcholu, putování odlehlou krajinou, nezapomenutelnou atmosféru alpské chaty či extázi ze závěrečného sjezdu.

To jsou kouzla alpské lyžařské túry.



Etapa 1: Teufi – chata SAC Grialetsch

  • Start: osada Teufi, Dischmatal, Davos
  • Cíl: chata SAC Grialetsch
  • Čas: 4 až 5 hodin
  • Stoupání: 850 m
  • Klesání: 850 m
  • Fyzická obtížnost: střední
  • Technická náročnost: lehká

Více informací o túře najdete na www.sac-cas.ch


Túra začíná v postranním údolí Dischma nad Davosem u osady Teufi (1 700 m) a vede po vyčištěné cestě na parkoviště za Gulerigenem Hus. Odtud pokračujte po alpské stezce do Dürrbodenu, 2 004 m n. m., potom po dně údolí až k soutoku Furggabach. Projděte prohlubní východním směrem až k jezeru Furggasee do Fuorcla da Grialetsch (2 536 m) a pak se vydejte na jihovýchod přes kopcovitý, skalnatý terén až k chatě. Pozor, v mlze je cesta skalami posetým terénem těžko k nalezení.


Etapa 2: chata SAC Grialetsch – Piz Grialetsch – Dürrboden – Teufi

  • Start: chata SAC Grialetsch
  • Cíl: osada Teufi, Dischmatal, Davos
  • Čas: 3 až 4 hodiny
  • Stoupání: 600 m
  • Klesání: 600 m
  • Fyzická obtížnost: střední
  • Technická náročnost: vysoká

Od chaty Grialetsch (2 540 m) trasa na Chilbiritzenpitze překračuje morénovou terasu a míří až k hřebeni (3 020 m) na jih od Piz Grialetsch. Pokračujte podél jižního výběžku tak dlouho, jak jen to půjde, na lyžích a potom pěšky na vrchol Piz Grialetsch (3 130 m). Sjezd zpět do údolí Dischma vede po severní stěně a má několik možností v závislosti na sněhových podmínkách.
Pozor, tato trasa vede přes ledovec, a proto je nutností vzít si kromě lyžařského vybavení také ledovcové vybavení. Důrazně doporučujeme využít služeb horského vůdce.


Chata SAC Grialetsch

Tel.: +41 81 416 34 36, www.grialetsch.ch
Místo se doporučuje rezervovat předem

Restaurant Teufi

Túra na chatu Grialetsch začíná a končí v blízkosti restaurace Teufi v Dischmatalu, kde se můžete posilnit výbornými domácími rösti se sýrem, pancettou a sázeným vejcem.



Tipy na skialpové túry v okolí Davosu

Davos Klosters se svými bočními údolími a zejména průsmykem Flüelapass je oblíbeným cílem lyžařských túr od prosince do dubna. Ideálním obdobím je přitom jaro. Podrobné popisy výletů, tipy a průvodce najdete na www.davos.ch/skitouren nebo www.klosters.ch/skitouren