25. února 2024

Výrazné ochlazení ani začátkem března, sníh jen ve vyšších horách

Únor se ve střední Evropě zařadí na přední příčky teplotních rekordů. Jarní počasí v nížinách a nižších horách bude velmi pravděpodobně pokračovat i začátkem března, takže sníh i nadále zůstane jen v nejvyšších polohách českých hor a vyšších polohách Alp.

Žádný z předpovídaných obratů v počasí směrem k zimě se bohužel během února nevyplnil.

Jednou z posledních nadějí bylo náhlé stratosférické oteplení, ke kterému došlo v polovině února a v důsledku mohlo dojít k rozkladu polárního víru, a tím rozlití chladného arktického vzduchu do nižších zeměpisných šířek. Rozpad víru nenastal, nejvýše jeho vychýlení z obvyklé polohy, ale navíc nevýhodnému z hlediska zimy ve střední Evropě.

Zimní polární vír postupně přirozeně zanikne, to však už bude stačit nejvýše na velmi pozdní březnovou zimu

Předpověď vývoje arktické oscilace, která zjednodušeně popisuje stav polárního víru, předpokládá jeho postupné slábnutí, což je koncem zimy naprosto obvyklé a přirozené.

Oslabí se tak čilé západní proudění, které do Evropy žene teplý a vlhký oceánský vzduch. Větší meandrování vzduchových hmot tak může ještě přinést závan ze severu, spíše ale až později v březnu, takže sníh zmizelý z českých hor se již pravděpodobně nevrátí. Ve vyšších polohách Alp naopak závěrečná třetina lyžařské sezóny včetně Velikonoc, které letos připadají na přelom března a dubna, ohrožena není.

Nadprůměrně teplý březen nebude překvapením

Dlouhodobý výhled modelu CFS počítá s nadprůměrně teplým březnem - nikoliv však tak výrazně, jako byl teplý únor (jehož rekordní odchylku ostatně nepředpovídal snad žádný z modelů). Je tedy možné, že březen bude v absolutních statistikách leckde chladnější než únor.


Předpověď teplotní odchylky v březnu 2024 podle amerického modelu CFS

11. února 2024

Zimní konec února díky major warmingu?

Obleva z konce ledna se protahuje hluboko do února, ale šance na návrat zimního počasí do hor jsou alespoň v druhé polovině měsíce slušné, a to především díky rušivému impulzu ze stratosféry.

I v polovině února 2024 pokračuje jarní charakter počasí - na českých horách bohužel velmi deštivý, v Alpách alespoň se sněžením ve vyšších polohách nad 1 500 m n. m.

Přírodní sníh z Česka kromě nejvyšších horských poloh zmizel, nicméně jeho návrat do hor není beznadějný.


Celková výška sněhu 25. 2. podle modelové předpovědi GFS z 11. 2. 2024 - české hory by opět mohl pokrýt sníh, pokud se aktuální scénář vývoje počasí vyplní

Čekání na blokační tlakovou výši nad oceánem

Příčinou dlouhotrvající oblevy v Evropě je proudění studeného arktického vzduchu přes východní Kanadu do Atlantského oceánu, kde po střetu s teplým a vlhkým vzduchem vznikají hluboké tlakové níže, které pak ženou do Evropy teplý a vlhký oceánský vzduch. Jen přechodně se po jejich průchodu ochladí, když po zadní straně tlakové níže pronikne studený vzduch od severu.

K přerušení této setrvačnosti je nutné, aby se nad oceánem vytvořila tlaková výše, která zablokuje průchod tlakových níží na kontinent.

Polární vír bude v dezolátním stavu, což je pro zimu v Evropě nadějí

Proudění na severní polokouli má v zimě ve své režii polární vír - je-li v kondici, žene v mírném pásu přímou cestou vzduchové hmoty od západu k východu, tedy v případě Evropy z oceánu na pevninu. Vznik tzv. blokační tlakové výše v hlavní trase polárního víru obvykle vyžaduje nějaký vnější impulz.

V polovině února dojde ve stratosféře k náhlému oteplení (major warming), jehož důsledkem bude otočení stratosférického proudění ze západního na východní. Vrchní stratosférická část atmosféry se tedy bude otáčet proti směru troposférického polárního víru, což obvykle způsobí jeho masivní narušení.


Předpověď vývoje indexu arktické oscilace (AO) z 11. 2. 2024 předpokládá masivní narušení polárního víru díky major warmingu

Masivní narušení polárního víru znamená, že do něj z různých stran zasáhnou tlakové výše, které trasu chladného polárního vzduchu přesměrují do jižnějších zeměpisných šířek - a právě to je hlavní nadějí na návrat zimního počasí do Evropy.

Vznikne-li blokační tlaková výše nad Atlantikem, jak předpokládají současné modely, část arktického vzduchu se dostane i do Evropy. Vytvoří-li se naopak tlaková výše nad Evropou, pak nás arktický vzduch mine a vylije jinde. Major warming tak zdaleka není zárukou zimního počasí, ale výrazně zvyšuje jeho pravděpodobnost.

Únor bude celkově teplotně nadprůměrný, v březnu se spíš ochladí

Po superteplé první polovině února je téměř nemožné, aby měsíc jako celek nebyl teplotně nadprůměrný, a to i v případě ochlazení v jeho druhé polovině.

Výhled na teplotně průměrný březen však naznačuje, že zimní projevy počasí ještě neskončily. Ostatně bylo tomu tak i v minulých letech, kdy ještě v březnu a dubnu zavládly na horách výborné lyžařské podmínky.


Předpověď teplotní odchylky v únoru 2024 podle amerického modelu CFS


Předpověď teplotní odchylky v březnu 2024 podle amerického modelu CFS

31. ledna 2024

„Aprílová“ zima a v polovině února snad opět sníh a mráz

Po dvoutýdenní lednové epizodě s mrazy a sněhem se zima ve střední Evropě opět přechodně vlády vzdala, přinejmenším v nížinách a nižších horských polohách. Konec ledna a začátek února je na českých horách a zvláště v Alpách slunečný s předjarními teplotami, pak bude zřejmě zima pokračovat v proměnlivém „aprílovém“ režimu. V polovině února pak je šance na návrat zimního počasí do hor poměrně slušná.

Zima 2023/24 nadále prudce střídá zimní a jarní počasí. Nárazově přináší výrazné množství sněhu, které se však kumuluje až ve vyšších horských polohách - v Česku zhruba nad 800 až 1 000 m n. m., v Alpách pak nad 1 200 až 1 500 m n. m.

Po deštivé oblevě se počasí zklidnilo a sněhové podmínky se nočními mrazy zakonzervovaly. Zejména jižní a západní část Alp je na přelomu ledna a února zalita sluncem prakticky bez přestávky, v severní části Alp a na českých horách je počasí po několika slunečnějších dnech již proměnlivější.


Aktuální celková výška sněhu 27. 1. 2024

Blokační tlaková výše nad oceánem jako hlavní naděje na návrat zimního počasí

Toto předjarní počasí se mohlo změnit se začátkem jarních prázdnin okolo 5. února, v nejoptimističtější variantě připadal díky tzv. blokační tlakové výši nad Atlantikem v úvahu skok zpět do zimy, ale dynamika atmosféry nakonec zůstane ještě po nějakou dobu vysoká.

Počasí tedy v první polovině února nejspíš zůstane pod vlivem Atlantského oceánu - teplotně velmi proměnlivé, vlhké a větrné. Sníh se bude přechodně snášet jen do vyšších horských poloh, častěji však půjde o déšť. Celkově slunečněji bude na jižní straně Alp.


Synoptická situace 10. 2. 2024 podle optimistické modelové předpovědi z 27. 1. 2024 předpokládala blokační tlakovou výši nad Atlantikem a průvan studeného vzduchu ze severu do střední Evropy. Poté z tohoto scénáře modely ustoupily, ale nakonec by se v polovině měsíce mohla zima vrátit

Polární vír bude nestabilní, což slibuje (i zimní) překvapení

Polární vír neboli zásobárna chladného vzduchu nad severní polokoulí má i nadále problémy se stabilitou, což je z hlediska zimního počasí v Evropě slibné. Vír je totiž neustále narušován tlakovými výšemi, které odklání tok chladného vzduchu k jihu. Začátkem ledna zatekl ledový vzduch přímo do Evropy, pak se ovšem vír opět stabilizoval a udržel chladné vzduchové hmoty severněji.

V polovině ledna navíc došlo k náhlému stratosférickému oteplení, které má potenciál vír destabilizovat shora - tentokrát však bylo velmi slabé, a tak nedošlo k rozpadu, ale jen k částečnému vychýlení víru, a to bohužel směrem do Kanady, což v důsledku Evropě přináší spíš teplejší počasí.

Stav polárního víru popisuje index arktického oscilace - čím je nižší, tím labilnější je polární vír a tím více studeného vzduchu z něj vyteče do jižnějších zeměpisných šířek.


Předpověď vývoje indexu arktické oscilace (AO) z 31. 1. 2024 slibuje, že polární vír bude velmi labilní, a tím pádem případné zimní překvapení během února nebude tak úplně překvapením

Únor bude přesto celkově teplotně nadprůměrný

Americký model CFS předpovídá spíše teplejší únor v Evropě, což však - podobně jako v lednu - nevylučuje výrazné přechodné zimní epizody. V něco víc asi mohou milovníci zimy v tuto chvíli doufat jen těžko. I tak ale platí, že ve vyšších horských polohách jsou sněhové podmínky u nás i v Alpách letos velmi dobré a bude tomu tak s nejvyšší pravděpodobností až do konce zimy.


Předpověď teplotní odchylky v únoru 2024 podle amerického modelu CFS

7. ledna 2024

Pořádná zima znovu od Tří králů

Arktickou zimu s mrazy a sněžením slibují předpovědní modely již od Vánoc. Její vpád do střední Evropy na Tři krále se vyplnil, i když sněžení zaostalo za původním očekáváním. Nabídne ještě leden 2024 ladovskou zimu, nebo přijde opět obleva?

Po tradiční a vydatné vánoční oblevě vpadl do střední Evropy hned zkraje ledna mrazivý vzduch původem z Arktidy. Koloběh zimních překvapení a následných oblev, na jaký si v posledních letech zvykáme, tak pokračuje i v sezóně 2023/24.

Blokační tlaková výše nad Atlantikem vpustí nad Česko i Alpy mrazivý vzduch ze severu

Spouštěčem tříkrálového ochlazení je tlaková výše, která se roztahuje nad Atlantikem od severu k jihu. Vzduch proudí kolem tlakové výše po směru hodinových ručiček, takže po její přední straně se na evropský kontinent dostává mrazivý vzduch původem z Arktidy.

Modely původně předpovídaly pro Česko na konci první lednové dekády celodenní mrazy i sněhovou pokrývku, a to nejen na horách, ale i ve středních a nižších polohách. Mráz se dostavil, i když třeskutý bude jen pár dní, naopak sníh se snesl jen na část našeho území a šlo většinou jen o jednotky centimetrů. Více sněhu napadlo ve vyšších polohách Alp, zbělala ale také většina údolí.

Převážně zimní ráz počasí by však měl vydržet i v příštích dnech a sněhové podmínky by se tak měly znatelně vylepšit - přinejmenším na horách, ale bílo by mohlo být i leckde v nižších či středních polohách.


Aktuální celková výška sněhu 7. 1. 2024


Předpovídaná celková výška sněhu 15. 1. 2024

Narušená cirkulace je jako stvořená pro (zimní i jarní) překvapení

O Vánocích hnala do Evropy teplý a vlhký vzduch z Atlantiku rozsáhlá tlaková níže, usazená mezi východní Kanadou a evropským kontinentem, nyní však ustupuje tlakové výši, která se rozšíří z Azorských ostrovů. Zatímco tlakové níže nad Atlantikem jsou "normální", tlakové výše znamenají "poruchu". Běžně totiž mírným pásem v zimě probíhá nekonečný pás tlakových níží, který je projevem stabilního polárního víru. Naruší-li jej tlaková výše, pás se naruší a rozvlní - výsledkem je meandrování vzduchových hmot. V takovém případě se k nám dostává vzduch od severu, nebo od jihu - záleží na poloze jednotlivých tlakových útvarů.

Narušení polárního víru zaznamenává index arktické oscilace (AO) - jeho záporné hodnoty značí, že polární vír je narušen a na severní polokouli tak dochází ke zmíněnému meandrování. Jakmile se index přehoupne do kladných hodnot, roste pravděpodobnost, že blokační tlaková výše bude z Atlantiku "odtlačena" a obnoví se oceánské proudění.

Předpověď vývoje indexu AO je poněkud nejednoznačná, což znamená, že trvanlivost současného ochlazení nelze spolehlivě odhadnout. Většina variant vývoje se však alespoň zpočátku drží v záporných hodnotách - polární vír bude tedy zesláblý a pravděpodobnost dalšího vpádu studeného vzduchu je tak vysoká.


Předpověď vývoje indexu arktické oscilace (AO)

Dlouhodobý model dává naději na výraznější zimní počasí v lednu

Dlouhodobý americký předpovědní model CFS očekává pro leden 2024 podprůměrné teploty ve Skandinávii, kde v současnosti řádí kruté mrazy. Ještě před týdnem kalkuloval lehce nadprůměrné teploty ve střední Evropě, z nichž však aktuálně ustoupil na průměrné.

Studená Skandinávie znamená, že jednak zásoba mrazivého vzduchu není daleko, jednak že do ní nebude proudit teplý vzduch z Atlantiku. Je tedy zvýšená pravděpodobnost, že nad Skandinávií se usadí tlaková výše, která poměrně snadno zažene zimu i do střední Evropy.

Leden na českých horách i v Alpách tedy s vysokou pravděpodobností přinese přinejmenším přechodné, zato výrazné zimní epizody. Vyloučená samozřejmě není ani ladovská zima, nicméně pravděpodobnější se zdá pokračování vrtkavého zimního počasí, kdy po zhruba dvou týdnech mrazu a sněžení dorazí obleva. Ostatně právě tak se počasí chová v posledních letech prakticky neustále.


Předpověď teplotní odchylky v lednu 2024 podle amerického modelu CFS

29. října 2023

Začátek listopadu zasype sněhem vyšší polohy Alp

Nejvyšší polohy Alp, zhruba nad 2 000 až 2 500 m n. m. se po nekonečném čekání dočkají první výraznější podzimní sněhové nadílky a ochlazení. Znamená to, že už se v Alpách usadí zima?

Nejprve si odpovězme na zvídavou otázku, jestli po dlouhém teplém létě a teplém podzimu konečně přichází zima, jak má být, i když třeba jen do vyšších poloh: pro příštích zhruba 10 dní se zdá, že ano. V podstatě však bude jen „normální“ listopadové počasí s nadprůměrným množstvím srážek v některých oblastech Alp, ale i to je pro lyžaře slibné a povzbudivé.

Desítky centimetrů sněhu v nejvyšších polohách Alp

Kolik přesně kde napadne sněhu a kolik z toho se udrží samozřejmě nelze předem přesně předpovědět, je ale velmi pravděpodobné, že naprší a nasněží prakticky v celých Alpách. Zatímco začátkem týdne bude ještě hranice sněžení velmi vysoko – nad 2 500 až 3 000 m n. m., koncem týdne už by měla klesnout na 1 500 až 2 000 m n. m. Modelované úhrny odpovídají několika desítkám centimetrů sběhu, z nichž nejvíce se udrží v centrální části Alp, tedy mimo jiné i na rakouských ledovcích, na nichž byly podmínky ještě začátkem října velmi mizerné a teprve v posledních dvou týdnech se pomalu vylepšují.


Horská předpověď počasí pro Hintertux podle spolehlivého alpského modelu GeoSphere


Celková výška sněhu 29. 10. 2023


Předpovídaná celková výška sněhu 5. 11. 2023

Ochlazení potvrzují všechny varianty předpovědi

Trvalejší ochlazení naznačují předpovídané varianty vývoje výškové teploty (v cca 1 500 m n. m.), které setrvale sestupují k nule a možná i pod ni.

Čím jsou si předpovídané varianty vzájemně bližší, tím bývá pravděpodobnost daného vývoje vyšší. Koncem předpovídaného období už se varianty rozcházejí více, a nelze tedy vyloučit ani následné oteplení.


Předpovídaný pokles výškové teploty a varianty vývoje (v cca 1 500 m n. m.)

Počasí je nastaveno na překvapení

Přicházející ochlazení s deštěm a sněžením bude nejspíš dříve či později vystřídáno. I nadále totiž zůstává povětrnostní režim na severní polokouli „narušený“ – místo svižného proudění ze západu (pro Evropu z Atlantiku) je proudění spíše zvlněné, narušené tlakovými výšemi, roztahujícími se od severu k jihu. Z toho vyplývají i prudší zvraty v počasí. V zimním období tento režim může přinést opravdu „ladovskou“ zimu, stejně tak ale velmi teplé a suché „africké“ počasí – záleží jen na tom, jak se zrovna poskládají tlakové útvary.

O tom, že počasí je nastaveno na rychlé a překvapivé zvraty, svědčí záporná hodnota indexu arktické oscilace. Podle předpovědi se bude držet nízko i nadále, podobně jako po většinu času předchozích let.


Předpověď vývoje indexu arktické oscilace (AO)

1. srpna 2023

Přijde opět teplá, nebo konečně studená zima?

Již 11 let čekají lyžaři ve střední Evropě na „pořádnou“ zimu, tedy teplotně podprůměrnou a s vydatnou sněhovou nadílkou. Jaké jsou šance, že právě taková bude zima 2023/24?

Počasí v posledních letech překvapuje ve všech ročních obdobích, takže čistě teoreticky může zrovna ve střední Evropě nastat pohádková zima, ale předpoklady k tomu jsou letos – bohužel – spíše nepříznivé. To však neznamená, že se musíme se zimou rovnou rozloučit.

Výkyvy jsou normální

Stejně jako dosud nejspíš zavládnou v určitých obdobích lyžařské sezóny na českých horách i v Alpách dobré až fantastické sněhové podmínky, v jiných naopak horší až mizerné. Velká proměnlivost počasí v průběhu sezóny a náhlé a prudké změny jsou (přinejmenším) v posledních 10 či 20 letech zcela typické. Dalo by se dokonce říct, že jeden týden mrazivého azura s prašanem následovaný silnou oblevou s vichřicí je v současném klimatu „normální“.

Zima se posunuje k jaru

Dá se alespoň odhadnout, zda bude zima příznivější před Vánoci, v lednu, o jarních prázdninách, nebo až na konci sezóny? Přímo „odhadnout“ to nelze, ale určitým vodítkem může být statistika posledních let. Téměř každoročně byly lyžařské podmínky – ve výše položených českých areálech a zejména v Alpách – lepší o Velikonocích než o Vánocích. Může jít samozřejmě o více méně náhodné výkyvy, nicméně se zdá, jako by se zima „posunovala“ směrem od podzimu blíže k jaru.

Vánoční obleva je téměř „tutovka“

První závan zimy typicky přichází na přelomu listopadu a prosince, přičemž o Vánocích ji (prakticky bez výjimky) přeruší obleva – sníh ve vyšších horských polohách většinou odolá, pokud nepřijde „rekordní“ obleva jako na přelomu prosince a ledna 2022/23. Během ledna se obvykle dostaví tzv. vrchol zimy, kdy se výrazněji ochladí a nasněží jak na horách, tak přechodně i v nížinách. Ani v případném teplém počasí nebývá lyžování díky zasněžování sjezdovek špatné – lednové dny jsou krátké a slunce ještě nemá sílu, problematická však může být slabá vrstva sněhu ve vysokohorských střediscích, více odkázaných na přírodní sníh, a samozřejmě i v těch nejníže položených, pokud se nepodařilo vytvořit trvanlivý sněhový základ sjezdovek. I v únoru může být počasí „jakékoliv“, ovšem pravděpodobnost příznivých sněhových podmínek a neomezeného lyžařského provozu je nejvyšší. V březnu se sice začíná hlásit jaro, ale jeho příchod ještě přerušují vpády studeného vzduchu se sněžením v horách. Lyžařské podmínky už jsou však velmi rozdílné v závislosti na poloze toho kterého střediska či svahu – s ohledem na absolutní nadmořskou výšku i orientaci sjezdovek.


Tlaková níže nad Atlantikem (N) a výše nad Středomořím (V) transportovaly „horký“ vzduch do Evropy o Silvestru 2022


Tlaková výše nad Atlantikem (V) umožnila „propad“ mrazivého vzduchu do střední Evropy koncem ledna 2023


V polovině února 2023 Evropu opět „profoukl“ teplý vzduch díky tlakovým nížím nad Atlantikem a Skandinávií (N)

Zima přijde, pokud...

Mráz a sníh přichází do střední Evropy ze severozápadu, severu či severovýchodu a k tomu je nutné, aby se nad Atlantikem nebo nad Skandinávií usadila tlaková výše – v ní se vzduch otáčí po směru hodinových ručiček a umožňuje tak přísun vzduchu do střední Evropy právě z těchto směrů. Takové rozložení tlakových útvarů však není úplně obvyklé, neboť polární vír – obří „zásobárna“ ledového vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry nad Arktidou – typicky vypouští studený vzduch z východní Kanady do Atlantiku, kde při střetu s teplým oceánským vzduchem vytvoří hlubokou tlakovou níži, která se řítí směrem do Evropy. Vzhledem k proudění vzduchu v tlakových nížích proti směru hodinových ručiček pak putuje na evropskou pevninu teplý vzduch od jihozápadu či jihu.

Rozpadu polárního víru nepomůže QBO ani náhlé stratosférické oteplení

Vychýlení nebo rozpad polárního víru je pak jednou z mála šancí, jak tento oceánský „motor“ teplých evropských zim zastavit. Rozpadne-li se polární vír například mezi Barentsovo moře na severovýchodě Evropy a severoamerický kontinent, pak se mezi oběma víry (neboli tlakovými nížemi) – typicky nad Atlantským oceánem – vztyčí tlaková výše. V důsledku takového rozložení tlakových útvarů má ledový vzduch volnou cestu do střední Evropy. K narušení polárního víru přispívá východní fáze kvazibienální oscilace (QBO), což je přechodná změna proudění vzduchu ve stratosféře, nastávající zhruba každé dva roky. Jelikož k ní došlo na podzim 2022, v nadcházející zimě se dá čekávat naopak západní fáze QBO, která polární vír posiluje. Ani náhlé stratosférické oteplení, které polární vír vychýlí nebo „rozbije“, není pravděpodobné – nastalo v lednu 2023 a opakuje se nepravidelně v jedno- až tříletých odstupech.

Západní oceánské proudění se neobnovuje

Vzhledem k oteplování planety se polární vír zmenšuje, či přesněji řečeno nezasahuje tak hluboko na jih a trpí četnějšími výkyvy. Ve Středomoří a stále častěji také ve střední Evropě pak leží tlaková výše, která se – vzhledem k proudění vzduchu ve směru hodinových ručiček – vyplňuje velmi teplým vzduchem z jižního Atlantiku a z Afriky. Zřejmě z důvodu celkově slabšího polárního víru se již méně vyskytuje dříve naprosto běžné západní proudění, které zajišťovalo pravidelné střídání chladnějšího a teplejšího počasí, avšak bez velkých extrémů. Absence silného oceánského proudění a jeho nahrazení prouděním z jiných směrů je přitom zároveň jednou z (mála) nadějí na „zimní“ počasí u nás. Tato tzv. narušená cirkulace dominuje již více než 5 let a podílí se na zvýšeném výskytu extrémních projevů počasí, přičemž v zimě se může projevit také překvapivými mrazy a chumelenicemi.

Rekordně nízké zalednění Arktidy i teplý Atlantik

Ani další faktory, nepřímo ovlivňující zimu v Evropě, nevyznívají příliš optimisticky. Zalednění v Arktidě se blíží nejnižším hodnotám v historii sledování a povrchové vody v severním Atlantiku jsou rekordně teplé. „Zimy k dispozici“ tedy na severní polokouli nejspíš bude méně, díky potenciálně slabšímu polárnímu víru však alespoň možná nezůstane „uzamčena“ v Arktidě, ale pronikne do jižnějších zeměpisných šířek.


Zejména severní Atlantik aktuálně vykazuje extrémní teplotní odchylku oproti normálu

Zima by měla být teplotně nadprůměrná

Není tak divu, že dlouhodobé předpovědní modely počítají s nadprůměrně teplou zimou v Evropě, avšak nečekají zatím naštěstí ani „katastrofické“ teplo. Vše nasvědčuje velmi proměnlivému průběhu zimy s výraznějšími teplotními odchylkami oběma směry, přičemž ty kladné budou - podobně jako v předchozích sezónách - pravděpodobně převažovat.


Zimní měsíce prosinec 2023, leden 2024 a únor 2024 by podle modelu CFS měly být o 1 až 2 stupně teplejší než normál