Článek vyšel v časopise SNOW 152 (říjen 2024)

Dnes je hlavou tohoto podnikání Alice Korbová, horolezkyně a skialpinistka z Prahy, která nyní žije v Beskydech, ovšem na startu na to byli dva – ona a její partner, také člověk, jehož srdce žilo v horách, Milan Wlasák. Společně našli divoké horské místo a v něm vybudovali základnu pro lyžaře. Jenže není to dlouho, kdy se hory staly Milanovi osudné. A Alice na ten celý byznys zůstala sama…

Jak vlastně vznikla vaše freeridová základna?

S Milanem (Wlasákem) jsme byli stále na horách. Byl to náš celý život. A jako správně naivní idealisté jsme chtěli naše zážitky zprostředkovat i našim kamarádům a známým. Třeba tak, že jsme na horách hledali nějakou možnost i profesního uplatnění.
Jelikož se nám v Gruzii zalíbilo, a navíc s námi do hor jezdil jako parťák významný gruzínský horolezec Bidzina Gujabidze, zrodil se nápad nějaké horské základny v Gruzii. Panovaly tam taková naše 90. léta, otevřené možnosti k podnikání, neobsazený trh... Začínali jsme v největším gruzínském lyžařském středisku Gudauri, ale nebylo to ono... Vizi stvořit místo, kde se dá dělat všechno, co souvisí s freeridem – skialpinismus, catskiing čili ježdění s rolbou i heliskiing, lyžování s pomocí vrtulníku – jsme naplnili až na druhé štaci, v Bachmaru.
Z Velkého na Malý Kavkaz jsme přesídlili právě na Bidzinovo doporučení. Bachmaro je nádherné místo, hlavním argumentem byl zpočátku hlavně stálý přísun prašanu po celou sezónu, Bidzina vždy mluvil o minimálně 15 metrech sněhu za sezónu. Je to první hřeben, který si stáhne srážky od Černého moře.

Na Malém Kavkaze je tedy vyšší sněhová jistota než na Velkém?

Ano, jistota je tam vyšší, navíc má tamní sníh i příznivou konzistenci, například se tam nikdy netvoří krusta, protože vlhkost vysublimuje, a tedy i v březnu, kdy se teploty dostávají výš nad nulu, se tam po ránu jezdí v prašanu. To jsem nikde jinde nezažila.

A padá tam opravdu 15 metrů?

Záleží na sezóně, letos tam spadlo asi deset metrů, loni trochu méně, ale pořád to jsou obrovské úhrny.

Zpět ale k začátkům v Bachmaru…

Až později jsme objevili jeho další výhody, zjistili jsme třeba, že se tam dá lyžovat za každého počasí, za horší viditelnosti se rolba s lyžaři schová do vysokého jedlového lesa, kde se i za hustého sněžení skvěle lyžuje. Pokud je pěkně, jede se na pláně výše či na hřebeny do oblasti nejvyšší hory Sakornia, kde se pak dají sjíždět i svahy s převýšením větším než 1 000 m. A to je pak nádhera. Není tam takřka žádný lyžařský provoz…
Samozřejmě ta cesta takhle jednoduchá a přímá nebyla, i proto, že mezitím přišly děti, ale v zásadě šlo o přirozený vývoj, touhu najít a vybudovat něco jedinečného a speciálního.

Jezdit s dětmi do Gruzie a zpět asi není moc jednoduché…

Z mojí představy být pořád na horách samozřejmě sešlo, já zůstala s dětmi doma a zajišťovala kompletní pozadí projektu – od nákupu rolby a zajištění její přepravy do Gruzie přes papíry a shánění klientů… Milan vládl na místě tvrdou rukou, která je ve střední Asii tak důležitá – ženský a měkkoty tam moc vážně neberou. Každý z nás tak měl svůj nezaměnitelný úkol, který dohromady dával smysluplný celek. Aspoň tak jsme z toho měli radost.
Postupně se vyvinula nejen zimní základna, ale celoroční aktivity v podobě celé agentury Georgia-trip. Ta zabezpečuje od poznávacích a bikových zájezdů přes výlety za vínem až po enduro tripy v průběhu léta. Na zimu se pak veškeré naše snažení přesouvalo právě na Malý Kavkaz do Bachmara.

Jenomže pak přišla Milanova tragická havárie…

Milan se zabil při enduro tripu, kdy nasedl na naprosto nevyzkoušený stroj, novou čtyřkolku, na níž se vydal do těžkého terénu. Prostě se stalo a nezbylo než se s tím nějak vyrovnat. Se společníkem Honzou Žďárským jsme rozmýšleli, zda pokračovat, nebo to vzdát. Milan byl nejvýraznější osoba a duchovní guru celého projektu. Nicméně naše přesvědčení pokračovat v Milanově misi nakonec převládlo a Honza dokonce opustil svoji pozici v korporátu a vrhl se na tenhle bláznivý projekt se mnou. Já jsem spíše přes zimu a lyže, Honza je duší i tělem motorkář.


Hory miloval a staly se mu osudným. Jeho partnerka Alice ale táhne káru dál

O co vše se tedy musíš starat, co nabízíte lyžařům?

Nyní vlastníme tři rolby, z nichž jedna je vedena jako náhradní pro případ nějaké poruchy. Na dvou rolbách se nyní téměř nepřetržitě jezdí. Nahoru rolbou, dolů si pěkně každý vybere svoji čistou neporušenou lajnu. Snažíme se, aby měl člověk se zájezdem k nám co nejméně starostí. O vše se postaráme, pokud chce, koupíme mu i letenku. Do letadla může nastoupit s čistou hlavou a jen se svým základním vybavením, sbalí jen svoje lyžařské boty, oblečení a helmu a všechno ostatní je připraveno v plné palbě na místě. Na místě je možné si za malý poplatek vypůjčit široké freeridové lyže Lusti se 122 mm pod botou, teleskopické hůlky a kompletní lavinovou výbavu včetně lavinového batohu Mammut.

A jak tedy takový výlet probíhá?

Na letiště Kutaisi létá přímý let z Prahy za 3,5 hodiny, tam klienty vyzvedává náš člověk autem a přiveze je do vesničky pod hřeben Malého Kavkazu, kde už čeká připravená rolba. Za další 3 hodiny už jsou všichni na naší základně uprostřed zimní nádhery. Ráno pak každý projde základním lavinovým školením a hned se vyráží lyžovat. To se děje pod dozorem našich guidů, jezdí dvě rolby po 12 lidech, přičemž každá skupina má předního hlavního a zadního guida, který má za úkol posbírat popadané lyžaře. Všichni guidi nyní mají certifikaci UIAGM, protože loni přijali celý gruzínský svaz také do této mezinárodní asociace. Hodně lidí ocení kombinaci se skialpem, kdy se během týdenního tripu mají možnost trochu protáhnout i na skialpech a rozhlédnout se po okolí. A že je na co se koukat: z hřebenu nad naší základnou je vidět přes široké údolí na vrcholky Velkého Kavkazu, mimo jiné i Elbrus, Šchara a další.

Jaké rolby používáte, vyznáš se v nich? To je přeci typicky ženská záležitost…

No jasně, jak jsem říkala, že dělám background celému projektu, jeho nemalou součástí je shánění náhradních dílů. Rolby máme tři – všechny Pisten Bully Polar 300 W, s motory Mercedes a Detroit. Jsou to starší modely bez složité moderní elektroniky, a tak jsou naši technici na místě schopni poradit si se základními opravami. Dvorního mechanika máme v Čechách, ten nám rolby servisuje před sezónou, několikrát už i doletěl za námi do Gruzie, funguje i jako poradce na telefonu, v případě větších servisních úkonů jede rolba v létě do Čech na servis za ním. Prostě je pořád čím se bavit (smích)…

A jak funguje deklarovaný heliskiing?

Máme nasmlouvanou lokální leteckou dopravní společnost, která mimo svá nákladní letadla vlastní i několik vrtulníků. Ty mají původ ve Švýcarsku, piloti i servismani jsou ve Švýcarsku vyškoleni, firma splňuje veškeré evropské normy, takže se lze spolehnout na bezchybný provoz. Používají vrtulníky Agusta A 109 k2, tedy dvoumotorové vrtulníky do vyšších nadmořských výšek, které byly vyvinuty pro leteckou záchrannou službu.

Gruzie je kulturně mimořádně zajímavá země. Zažije váš návštěvník i něco z toho?

Přinejmenším si bude celý týden užívat originální gruzínské jídlo, což je určitě kulturní highlight. Na základně zaměstnáváme jako kuchařky místní ženy a stoly plné tamních dobrot jsou jednou z věcí, na kterou se nedá zapomenout.






V létě na endura i za vínem

Jan Žďárský je hlavou enduro programu
Tak, jak lyžaři vyráží v zimě za prašanem, v létě se s Georgia trip můžete vydat na enduro trip. Opět sbalíte jen helmu, chrániče a boty, na místě čeká všechno ostatní včetně 16 motorek Gas Gas 700, Husqvarna 701 a KTM 690. Motorkáře zajišťuje doprovodná bugina s technikem a náhradními díly, doprovodné auto s náhradní motorkou, v ceně je obsaženo všechno, i základní servis a umytí motorek. Pro skupiny společnost organizuje trekové a poznávací zájezdy nebo výlety za vínem kamkoli po Gruzii. A máte rádi víno? Ochutnejte to gruzínské na webu gruzinska-vina.cz.