Jak jsem při organizovaných skitestech vždy považoval ambice sestavovat a publikovat subjektivní pořadí testovaných modelů za málo logické a pokřiveně vypovídající v pokročilých kategoriích běžeckých lyží, na začátečnické úrovni by šlo už o nesmysl typu zavádějícího, matoucího obsahu – zvlášť, jedná-li se o začínající děti či ženy, na něž se v dalších úvahách zaměřím. Taková typická nová běžkařská duše může nejednou preferovat určitou lyži, protože se jí podařilo z ní neupadnout a líbí se jí její grafika. Nic proti takovým důvodům – jakou by však měly relevanci pro ostatní začínající?

Proto jsem se vždy vydával svízelnější a zdlouhavější cestou a získával od testujících začátečnických kolegyň konkrétní subjektivní vjemy z jízd v nenáročných terénních situacích, v nichž měly vše pod rozumným stupněm kontroly a mohly se soustředit na své zformulovatelné uživatelské pocity. (Sám o sobě obtížnější úkol, než jak může znít.)

Jen žádnou zradu!

Obchodníci s běžkami po mém soudu mohou obecně pracovat s předpokladem, že pro totálního začátečníka není důležitá řada faktorů rezonujících pro pokročilejší lyžaře. Uvážíme-li navíc, že začátečníkem je žena, i jen neracionální sympatie k lyži na základě vzhledu nebo laického pocitu lyže uchopené do rukou bývá nejednou rozhodujícím faktorem, proč se jí daný model zalíbí a odnese si jej k pokladně – a znovu, nic proti tomu nenamítám. Na obchodníkovi nechť je, ať prodá zákaznici výhradně lyži korektní tvrdostně (primárně) a délkově (sekundárně); ostatní výkonnostní charakteristiky lyže jsou pro novou lyžařku jen marginálně důležité – zvlášť, pracuje-li se s logickým výhledem, že v případě běžného dovednostního progresu běžkařka ze začátečnických lyží během sezóny či dvou „vyroste“ a pocitově si začne nárokovat přestup na pokročilejší, jejím požadavkům adekvátnější náčiní.

Ženy začátečnice ve valné většině případů budou vyžadovat od lyže jediné – relativní pocit bezpečnosti. Bezpečnosti ve všech praktických ohledech – nejen, aby lyže byla stabilní (jet rychleji než pomalu často nemusí vůbec, nezřídka v jejich nárocích doslova „nesmí“), nýbrž ani aby je nezradila v pokud možno žádné ostatní situaci. Uvažujeme-li klasický styl běhu na lyžích, žena začátečnice hledá lyži se stoprocentní jistotou odrazu pokud možno za všech podmínek. Vlastní kvalita odrazu je pro ni nedůležitá, obvykle není schopna takovou dovednost adekvátně vnímat, natož hodnotit její nuance.

Ženská začátečnická klasická běžka tedy musí v ideálním případě: bezpečně odrážet, nikdy nepodkluzovat, nikdy nenamrzat, být stabilní, nejet nadbytečně rychle, být své držitelce sympatická.

Jinými slovy, pro začátečnici může být akceptovatelná běžka plná výkonnostních nedostatků nebo nižší kvality v řadě ohledů, musí však být prosta výše zmíněných zrad. Zcela na rozdíl od typických výkonnostních sportovců, kteří vědomě vyžadují vysoké technologické charakteristiky lyže (umí si je odůvodnit), jsou ochotni v průběhu své aktivity rozumně riskovat, v případě nedostatečné momentální výkonnosti lyže (dané například nepřízní podmínek) jsou ochotni toto selhání lyži „odpustit“ a „svést vinu“ často na své limity v technice, fyzické formě atd. Obvyklý začátečník, najmě žena, toto nikdy neudělá. Její lyže si jí dovolí jednou nehezky zradit a dost možná už žádnou druhou šanci (nejen dané lyže, nýbrž i běžecké lyžování jako aktivita) nedostanou.

Nehleďme tedy u začátečnic na konstrukční specifika lyží, příliš na nich nezáleží. Bazírujme na potenciálu absence jakékoli zrady, kriticky dominantního ohledu!

Správný typ lyže

Blížím se tím k vhodnému typu začátečnické lyže, jak já proces jejího výběru vnímám. Jak zmíněno výše, vhodná tvrdost a zhruba i délka hrají důležitou roli a de facto jsou základním předpokladem k tomu, že lyže pro svou učící se pasažérku může být „nezrádcovská“. Ačkoli zcela nejdůležitější aspekt v začátečnicí vnímané „bezpečnosti“ klasické běžecké lyže bude její typová korektnost.

Mazací klasickou běžku pro typickou novodobou začátečnici neuvažujeme z řady triviálních důvodů.

Zůstává nám tradiční nemazací s prolisem a pak moderní skinová. Skinové lyže jsou obchodníky (nikoli budoucími konzumenty) vynalezeným a záměrně propagovaným artiklem k celkové stimulaci aktuálního trhu s běžeckými lyžemi. Přičemž čím vyšší úroveň lyžaře, tím vyšší hodnotu skinová lyže dovede svému jezdci či jezdkyni poskytnout – až po úroveň amatérských závodníků. My tu však uvažujeme totální začátečnici s obvyklým aktuálním nulovým zkušenostním názorem a její bezprostřední primární ohled „hlavně žádná zrada!“.

Začátečnice na skinu (předjímejme, že sebelíp fungujícím v běžných situacích, byť ani to není zaručeno) vjede do ostrého kontrastu slunce a stínu a většina mohérových skinů začne reagovat přecitlivěle podobně jako v takové situaci silně naklistrované lyže. Zkušený lyžař zvyklý aktivně pracovat se svým těžištěm by takovou otravnou pasáž většinou přečkal a zejména ustál, začátečnici budou její skinové lyže posílat na zadek (a/nebo na nos) na každém kontrastním úseku, dokud se z běžek nezuje. Pokud vjede do jehličím zašpiněných jarních stop, efekt brzdy může být ještě okamžitější. Uhodí-li vysoká vlhkost a mráz, skiny jí mohou namrzat tak, že se z nich nejen neodrazí, ale při zpomalení či zastavování ji nevyzpytatelně naráz přimrzající skin opět shodí na zem. Pokud začne sněžit obecně (tj. zejména za studena), pro čerstvě protimrznoucím postřikem neošetřené skiny je to výzvou samo o sobě (limitovaný skluz, odraz, lepení na skin). Začne-li během sněžení oscilovat teplota kolem nuly, teplý padající sníh bude činit trable téměř zákonitě. Nepojede to, pod nohama budou bambule ledovatého sněhu, jež nepůjdou ze skluznic dolů. Začátečnice při takové zkušenosti bude chtít lyže sundat, zahodit je, na běžkaření zapomenout.

Nic z výše zmíněných svízelí jsem si nemusel uměle vymýšlet – stačilo si oživit situace, které jsem se začátečnicemi obutými ve skinových modelech v terénu absolvoval. Naštěstí (a ne náhodou) mnou vybírané začátečnické testerky byla děvčata do nepohody s nadstandardním odhodláním (a mou případnou pomocí či motivací na dosah). Typické začátečnice většinu z tohoto mít k dispozici nemusí a nejspíš nebudou. Každá jedna z uvedených zrad pro takovou lyžařku může být důvodem nechat běžek nadlouho či nadobro.

Vrčáky!

Řešení? Podle mého to, které sám znám a na začínajících pánských i dámských nesoutěžních lyžařích – včetně (a zejména!) dětských – praktikuju ve formě jednoznačného doporučení snad třicet let: učte se rekreačně lyžovat na šupinových lyžích! Často a hojně je parafínujte v kompletní délce skluzenice, včetně šupinového středu, a pro jistotu v kapse vozte svůj jediný vosk sezóny – malý protimrznoucí sprej. A těžko potkáte situaci, v níž by vás takováto lyže zradila.

Někdo někdy vymyslel námitku, že šupinové lyže nejedou a hlučí – a oba (pro začátečníky neplatící) argumenty si vzali někteří rekreační lyžaři k srdci, aniž by sami deklarované negativní efekty kdy zažili, či se aspoň nad takovou proklamací dostatečně prakticky zamysleli. Šupinová lyže, je-li korektně tvrdá a vždy dobře parafínovaná, bude klouzat jedna báseň. Svého času jsem na šupinových lyžích naučil jezdit (a milovat je) naši pozdější ženskou běžkařskou jedničku – do takové míry, že na šupináčích začala startovat na oblastních závodech a vyhrávala je proti soupeřkám na namazaných lyžích. Tolik k rekreačním vzlykům, že šupiny „nejedou“.

A že údajně hlučí? Mohou trochu (nijak otravně) vrčet na tvrdém – spíš ledovatém povrchu; ironií situace tento nepodstatný ohled vadí obvykle těm, jejichž nerovnováha a špatná technika způsobuje jak od mlýnského kola pravidelné klapání lyží za každým jejich předčasně ukončovaným skluzným krokem – aniž by s tímto zvukem cokoli svedli dělat. Ale přeci nebudou od svých (hlasitě klapajících) lyží poslouchat vrčení!

Věc názoru

Znamená to, že skiny jsou pro totální začátečníky nevhodné? Vpravdě kontroverzní téma, když uvážím, že mi přes rameno hledí národní zástupci značek s jejich pro-skinovými prodejními strategiemi.

Svůj názor zformuluju krapet diplomatičtěji – jsem přesvědčený o vhodnější cestě: naučit nováčky (zdůrazňuju, že rekreační, tj. bez sportovních a závodních ambic!) základně lyžovat na nejspolehlivějších (poctivě parafínovaných) šupinách, u nichž hrozí naprosto mizivé riziko, že své pasažéry něčím podstatným zradí. Všemi typy sněhu projedou, žádné sněžení je neohrozí, jehličí nebude zastavovat, přechody slunce a stínu budou víceméně ignorovat. Dokonce i v totálně ledové stopě, pokud v ní bude nastrouhána trocha okolní sněhové tříště nebo napadána zmrzlá jinovatka, jim bude lyže držet i pojede – jak nejspíš žádná jiná skinová nebo mazaná v dané situaci.

Navíc – a pro úplné začátečníky zejména – lyže se jim bude chovat konzistentně celý jejich pobyt na sněhu. A i ten následující – protože právě absence zrady velmi pomůže tomu, že se do stop budou chtít vrátit pro víc toho stejného lyžařského pocitu. Přesně tohle obor chce a tohle potřebuje.

Pro ostatní dovednostní úrovně počínaje mírně pokročilými nemám proti skinovým klasičkám – jakož ani proti mazacím i šupinovým, když na to přijde – žádných námitek. S tím, že dál zůstávám poučeným příznivcem a pro každého začínajícího osobním doporučovatelem šupinových modelů coby historicky nejgeniálnějšího vynálezu, jenž se kdy rekreačnímu běžeckému lyžování přihodil.