Závod ve skoku, počátek 20. stol.
Foto Petr Kučera
Zavzpomínejme společně na historii lyžování v jedné z jejích krkonošských kolébek. Vrátíme se ke kořenům lyžařské historie a příběhům místních rodáků, vlekařů i kronikářů v jedné z nejmalebnějších částí Krkonoš. Již téměř zapomenuté časy si připomeneme s místní lyžařkou Petrou Lubíkovou.
Letos slaví Skiareál Paseky padesát let od svého vzniku. Jaké
byly vlastně začátky lyžování v Pasekách? Lze vůbec říci, kdy to
všechno začalo?
Museli bychom se vrátit až někdy do roku 1893 k průkopníkovi
a propagátorovi lyžování pro radost a sportovní vyžití Oskaru
Vorwergovi (hejtman Herischdorfu, polská strana Krkonoš). Uspořádal
v sousední obci besedu i s kurzem lyžování pro místní obyvatele
z přilehlých obcí, snad dokonce na paseckých stráních uspořádal jeden
z prvních sjezdařských závodů v Krkonoších.
Lyže se zpočátku využívaly hlavně jako způsob přepravy v zimě. Pasečtí jezdili na dřevěných lyžích jak za prací, tak do školy. Domů pak na nich šlapali nebo je nesli na zádech.
Jedni z prvních paseckých lyžařů. Farář Václav Holub iniciátor
závodních klání
Foto Petr Kučera
Je to tedy padesát let, co se u vás pustil první
vlek?
Ne tak docela. U pár chalup i těch podnikových si šikovní nadšenci
stavěli svépomocí malé vleky, lyžaři měli kolem pasu pás s háčkem,
kterým se k tomu vleku připínali, nebo se také používal naviják
k roztahování větroňů. To všechno bylo o vynalézavosti a šikovnosti
lidí. Ve zlomovém roce 1974 se pak spustila první klasická dvoumístná
kotva pro veřejnost. To byl začátek moderního lyžování v Pasekách.
Tehdy určitě nikdo netušil, že se z tohoto projektu stane jedno
z významných zimních středisek regionu.
Z vyprávění pamětníků (Anna Nesvadbová):
„No, přes zejmu sem chodila do práce, jezdili sme na lyžích do
papírny.… Ale než se brouchat takhle sněhem, to ste na těch lyžích
přefrnkla. A to jednou taky, já nevim, co je to napadlo, namazali mně lyže
voskem. No já jela jak blesk. To bylo šilený, to vám řeknu. Ale já nemohla
nahoru vylízt! Smekalo se to a smekalo. A dyž sem sundala lyže, byla sem do
pul těla ve sněhu. … No, samozřejmě, děti, prej: ,My chtěli, aby ti to
jelo!‘ “
Zdroj: z knihy Co my toho prožili, Jarmila Bachmannová, 2012
Pasečtí školáci na lyžích i sáňkách
Foto Alois Bulušek
Z kroniky (Alois Bulušek, 1936–1957):
„Nejkrásnější zimní sport je lyžování. Děti na horách
začínají lyžovat v útlém mládí. Sotva se naučí chodit, v zimě
zkoušejí už na lyžích. A tak čtyřletý lyžař není tu žádnou
vzácností. Než jde dítě do školy, umí většinou dobře lyžovat. –
Dnes se lyže vyrábějí sériově, tovární výrobou. Nejsou drahé a může
je mít každý. … Naše děti většinou sjíždějí horské stráně,
skáčí na malých lyžařských můstcích, které si napřed postaví ze
sněhu.”
Jedny z prvních let provozu kotvového vleku, tenkrát se ještě ani
nerolbovalo!
Foto Alois Bulušek
Předpokládám, že za těch 50 let jste urazili dlouhou
a náročnou cestu až k dnešní podobě areálu?
Nejvíce by asi mohli vyprávět ti, již se zúčastnili prvních staveb vleků
a příslušných budov, techniky bylo tehdy pramálo a často se vše tahalo
takzvaně na zádech. S postupným přístupem k lepší technice se práce
určitě zjednodušovala. Ve zkratce v areálu nejdřívě stáli dvě kotvy
a poma, včetně dětských vleků.
Pohled na první veřejný kotvový vlek v prvních letech jeho
provozu
Foto Alois Bulušek
Dnes vás na kopec vyvezou přímo od jednoho z parkovišť dvě pohodlné
čtyřsedačkové lanovky, pro děti máme malé vleky a pohyblivé pásy.
Zmiňovala jsem, že jsme skiareál pro rodiny s dětmi, pro ně máme
výhodnou jízdenku 2+2 nebo 2+1. Naši lyžaři také mohou využít nákupu
skipasu na eshopu za zvýhodněné ceny, stačí vlastnit čipovou kartičku
Skidata. Všechno je dnes pohodlnější a komfortnější, i když třeba v
našem kiosku pořád zažijete závan dob minulých. 
Navštivte i vy Skiareál Paseky nad Jizerou a staňte se součástí jeho dalšího příběhu! Přijďte pobejt do Pasek!
