Domů Články Lyžařské oblasti Kaunertal - neodolatelný konec světa

Kaunertal - neodolatelný konec světa

Lyžařské oblasti | 05.11.2021 | Radek Holub | počet komentářů: 0

foto: Radek Holub – SNOW

Dlouhé, úzké a řídce obydlené údolí v západní části Tyrolska skrývá dvě lyžařská území – menší Fendels hned zkraje údolí a pak známější ledovcový areál Kaunertaler Gletscher, který se nachází ještě daleko za poslední vesnicí, jež je sama prakticky „na konci světa“.

Článek vyšel v časopise SNOW 133 time (listopad 2021).

Údolí Kaunertal neláká ani velikostí lyžařského území, ani kdovíjak snadnou dostupností. A právě to jsou jeho hlavní výhody, tedy alespoň pro toho, kdo si cení prostoru a klidu na sjezdovkách.

Kaunertaler Gletscher: autem přímo pod sjezdovku

Nejzápadnější a nejzapadlejší z tyrolských ledovců je jediný, kde i v zimě zaparkujete přímo pod sjezdovkou, bez nutnosti (a bez možnosti) transportu lanovkou z údolí. Štamgasti si cení hlavně kompaktnost a klid, ve větrném počasí ale vynikne i jeho ne tak exponovaná poloha, díky níž zůstává v provozu, i když jinde jsou nuceni lanovky odstavit. Výrazně tomu napomáhá i jeho nedávná novinka – větruodolná kabinová lanovka Falginjoch, která nahradila dlouhé vleky Weissseeferner.

Sjezdovky jsou rozprostřeny v kompaktní kotlině, sevřené mezi vrcholy Weissseespitze a Karlesspitze. Vysokohorskou kotlinu přitom vystélá ledovec už jen zčásti, a tak mají sjezdovky jak charakter typických přehledných ledovcových dálnic podél nové lanovky Falginjoch nebo vleku Nörderjoch, tak neposednějších členitých tratí kolem kabinkové lanovky Karlesjoch.

Před dvěma lety postavená kabinová lanovka, která nahradila dlouhé kotvové vleky do sedla Falginjoch, je typu funifor. Znamená to, že kabina je uchycena na dvou lanech se širokým rozchodem, což jí zajišťuje úctyhodnou větruodolnost. I když náhodou u výstupní stanice opravdu silně fouká (80 až 90 km/h), že někteří lyžaři už mají potíže udržet se na nohou, lanovka může stále pohodlně jezdit. Zajímavou vlastností funiforu je i to, že lanovka nepotřebuje dvě protijedoucí kabiny – a na Kaunertalu je také zatím v provozu jen jedna větev. Jestliže kabina zrovna ujede, znamená to čekání nejméně 10 minut. Obě stanice lanovky jsou bezbariérové a bez dlouhých chodeb, což je u kabin přeci jen méně obvyklé a velmi příjemné.

Překvapivou novinkou nadcházející sezóny 2021/22 bude 10místná kabinková lanovka Weissseejoch, která zpřístupní kotlinu pod stejnojmenným sedlem v rozsahu 550 výškových metrů. Nově vybudovaná červená sjezdovka se v polovině trasy spojí se stávající „tunelovou“ tratí a společně skončí u mezistanice Ochsenalm. Projekt předběhl plánovanou výstavbu druhé větve funiforu a částečně také nahrazuje dříve zamýšlené rozšíření areálu směrem do italského údolí Langtaufers, které ztroskotalo na environmentálních ohledech.

Ledovcovou část areálu obsluhuje nová kabinová lanovka Falginjoch s unikátní větruodolnou konstrukcí, díky níž může jezdit i při velice silném větru. Od horní stanice lanovky se trať dělí na o něco mírnější modrou a lehce strmější červenou – obě zprvu svižně klesají, jakmile však dosáhnou dna kotliny, tak už se jen líně valí zpět k nástupní stanici. Přímé a přehledné ledovcové dálnice červeno-modrého sklonu, jen kratší, rolují také podél postranního vleku Nörderjoch. Ve střední části ledovce je ještě jeden vlek (Ferner, dříve Falgin) s kratší modrou tratí.
Členitější, místy subtilnější a převážně červeně značené tratě obtékají kabinkovou lanovku Karlesjoch. I černá „tunelová“ sjezdovka, která „proráží“ skalní hřeben do sousední kotliny, je členitá, střídající padáčky a krátké odpočinkovější úseky, navíc často zatáčí – zkrátka „lahůdka“ pro technicky hravé jezdce.
Pod úrovní ledovce se točí ještě dvě sedačkové lanovky s užšími červeno-modrými tratěmi.

Na ledovci je živo v podzimní „tréninkové“ sezóně, stejně jako na jaře, od prosince do března ale bývá často poloprázdný. Dva týdny před Vánoci dokonce lákával na skipas za akční cenu okolo 70 eur na 4 dny, stačilo se ubytovat kdekoliv v údolí. Je ovšem dobré připomenout, že kromě minima návštěvníků je v tomto období v severně orientovaném areálu, obklopeném horami, také minimum přímého slunečního světla.

Příjezd údolím Kaunertal pod ledovec je dlouhý a útrpný v každém ročním období, přinejmenším pro toho, kdo si nelibuje v horských silnicích. V zimě se přehradní nádrž objíždí po klikaté a úzké silnici, v pozdním jaře a brzy na podzim se využívá přímější silnice po bližším břehu přehradní nádrže, která je však více ohrožovaná lavinami. Parkuje se buď u nejspodnější stanice sedačky na Ochsenalmu (2 150 m), nebo u stanic „ledovcových“ lanovek (2 750 m).

Fendels: paráda na dvou sjezdovkách

Na první pohled podměrečné alpské areály, tedy ty, které mají pouhých „pár sjezdovek“, velice často mile překvapí – a nejinak je tomu v případě Fendels, areálku ukrytého nad soutokem údolí Kaunertal a Inntal. Jediná (expresní) sedačka a vlek a k tomu jedna sjezdovka z každé strany nejsou zrovna neodmítnutelnou pozvánkou na alpský kopec, ale když zahodíte předsudky, parádně si na nich zajezdíte. Západní orientace svahu a nadmořská výška převážně nad 1 500 m zajišťují spolu se zasněžováním lyžařskou sezónu od začátku prosince až do začátku dubna. Horské chaty stojí v blízkosti dolní i horní stanice páteřní sedačkové lanovky. Výhodou Fendelsu je i pěší dostupnost sjezdovek z nejbližších hotelů a penzionů.

Lyžařské terény se rozpínají nad horskou vesničkou Fendels (1 400 m) a jsou přístupné také kabinkovou lanovkou ze dna údolí z městečka Ried (910 m), kde se nachází menší terasovité parkoviště. První, zalesněné „lyžařské“ patro areálu obsluhuje expresní 4sedačka Sattelboden, kterou obíhá zleva červená a zprava modrá sjezdovka, pod ní se vine ještě sáňkařská dráha.
Druhé „lyžařské“ patro se brzy vynořuje z lesa a je také výrazně strmější – kotvový vlek Plangger šplhá do výšky téměř 2 300 m, odkud se přímo podél něj spouští široká a přehledná černá sjezdovka, jejíž sklon na hranici lesa poleví na „červenou“. Na opačné straně vleku se od jeho výstupní stanice mírným traverzem vzdaluje červeně značená trať, i ta se ale nakonec spustí po spádnici v lehce zvlněném terénu přímo dolů. V polovině svahu trať nabídne vrátit se propojkou na „červenou“ pasáž hlavní sjezdovky, anebo pokračovat po velice neposedné černé trati až k nástupu na vlek.
Na úrovni vesničky Fendels se nacházejí ještě krátké mírné svahy s vleky pro výuku začátečníků.