Tento článek vyšel v časopise 129 (únor 2021).


Když se řekne Val di Fassa, nejspíš se vám vybaví povětšinou hustě zalidněné páteřní sjezdovky Sella Rondy v oblastech Col Rodella, Belvedere a kolem sedla Pordoi. Když se ale po skiareálu rozhlédnete, zjistíte, že vám může nabídnout i méně frekventované terény, kam se pohodlně dostanete ze známého okruhu na lyžích a lanovkami.

Tranzit pro milovníky lanovek

Nejlepší sjezdy je třeba si zasloužit. Jste-li na Belvederu, připravte se proto nejprve na cestu několika lanovkami. Odměnou vám budou výhledy na Rosengarten, Langkofel, Sellu i nejvyšší vrchol Dolomit Marmoladu, a pokud patříte mezi obdivovatele lanových technologií, užijete si i lanovky samotné.

Putování zahájíte nástupem do velkokapacitní kabiny Pecol – Col dei Rossi. Od její horní stanice ujdete pár kroků k prosklené nástupní stanici funiforu Alba – Col dei Rossi, kterým se svezete do údolí. Při čekání se můžete pokochat panoramaty i moderní architekturou stanice a lanovkou samotnou. Dole následuje další přestup, tentokrát na desetimístnou kabinku Alba – Ciampac, která vás vyveze podél lákavé černé sjezdovky na náhorní plošinu, kde uvidíte cvičnou sjezdovku obsluhovanou pomou pro děti na pravé straně a pomičku s kratší, leč příjemně zvlněnou a zatočenou červenou sjezdovkou s měřeným cvičným obřím slalomem po levé straně.

Mezi nimi směřují k vrcholu dvě čtyřsedačky Ciampac – Sella Brunech a Roseal – Giumela. Pod prvně jmenovanou se jen sklouzněte po krátké červené propojce dolů k druhé lanovce, vytáhněte se na kopec a vyrazte za dalším poznáním.

Pista Vulcano je přehledná, sportovní, široká a je z ní výhled na Rosengarten

Pohodová turistika

Ze sedla Sella Brunech vás čeká přehledný dvoukilometrový sjezd po červené spíše mírnějšího rázu. Do jeho závěru se vyplatí přivézt si aspoň trochu rychlosti, pokud se chcete vyhnout bruslení po rovince k čtyřsedačce Pala del Geiger. Na jejím vršku, z pahorku Col de Valvacin, vás čeká odměna v podobě dvou dlouhých sjezdovek směřujících po odvrácené straně směrem na Pozza di Fassa.

Jde o jižní svah, takže především na jaře je dobré vyrazit co nejdříve, abyste terén zastihli v dobré kondici. Spustíte-li se přes mezistanici až do údolí, v případě červené tratě Buffaure Panorama urazíte téměř sedm kilometrů. Zpočátku sympaticky svižná červená se v místech, kde „dosedne“ na dno údolí Valle San Nicolò, narovná až zploští. Ovšem jak název pisty napovídá, jedná se o příjemný kochací zážitek, který si můžete zpestřit zastaveními na křížové cestě přímo na sjezdovce.

Unaveným nohám pak dopřejte odpočinek po cestě kabinkovou lanovkou vzhůru, a nebude-li to stačit, zastavte se na něco dobrého v Rifugio Cuz. K dispozici je samoobslužná restaurace s ohromnou panoramatickou terasou.

Špetka geologie

Až se posilníte, vydýcháte a vynadíváte na Rosengarten, je čas vyrazit. Čeká vás totiž ještě jeden sjezd do údolního městečka Pozza di Fassa, tentokrát ale po přímé černé sjezdovce Vulcano. Mezi tratěmi cirkusu Dolomiti Superski patří mezi ty nejnovější, veřejnosti se otevřela symbolicky na Silvestra 2014. Jakkoliv by její jméno mohlo evokovat výbušnost sportovce zařezávajícího své hrany do prudkého svahu, ve skutečnosti za něj pista vděčí vyvřelinám přítomným v geologickém podloží. Valle San Nicolò bylo totiž před 230 miliony let sopečně aktivní oblastí.

Elán se vám však rozhodně hodit bude, před vámi leží tři kilometry, na kterých sklesáte o 722 výškových metrů s průměrným sklonem 30 % a maximálním 58 %. Díky čtyřicetimetrové šířce kopec sjedou i ti, kdo třeba technicky nepatří k nejdokonalejším, ale jsou schopni své lyže bezpečně ovládat a kontrolovat. Terén je přehledný a díky slunné orientaci nebývá v pozdější části zimy a na jaře ledovatý. Navíc je tu vždy možnost zopakovat si objízdnou pistu Panorama.

Ze sedla Sella Brunech padají směrem k Ciampacu zprvu velmi svižné červené dálnice

Ostrá černá pro návrat

Až nastane doba k návratu, pokračujte od horní stanice kabinky z Pozza di Fassa krátkým přejezdem na čtyřsedačku Col de Valvacin a dále proti směru své dopolední jízdy – podél Pala del Geiger k sedačce Orsa Maggiore a tou vzhůru do sedla Brunech v areálu Ciampac.

Z něj vás spádnice a šipky nasměrují k vesnici Alba, a to nejprve po červené sjezdovce Roseal a od horní stanice přístupové kabinky po černé sjezdovce Ciampac – Alba.

Pista vede lesem a téměř na ni nesvítí sluníčko, takže bývá hodně tvrdá, v odpoledních hodinách v prosinci a lednu je navíc nutné počítat s horší viditelností. Pokud tedy v nohách cítíte najeté kilometry, jedete s dětmi nebo nevyhledáváte náročnější kopce, zvažte cestu dolů lanovkou. V opačném případě se připravte na svižný sportovní zážitek.

A dál? Funiforem Alba – Col dei Rossi vzhůru a za pár minut jste zpět na Belvederu. Když se pak z vrcholku ohlédnete ještě jednou zpět k narůžovělému masivu Rosengartenu, nyní ozářenému odpoledním sluncem, pochopíte, proč se po staletí mezi místními horaly traduje legenda o zakleté růžové zahradě trpasličího krále…

Černá sjezdovka do Alby je strmá a stinná, takže si ji vychutnají hlavně sportovní labužníci

Skitour Panorama (Val di Fassa) – kdy, jak, pro koho:

  • celá oblast je – stejně jako Sella Ronda – pokrytá skipasem Dolomiti Superski
  • z Col dei Rossi do Pozza di Fassa a zpět to bez přestávek a front pohodovým tempem stihnete za tři hodiny
  • pokud vyrazíte ráno z Val Gardeny či Arabby, můžete být v odpoledních hodinách zpět
  • z Alta Badie a především jejich vzdálenějších oblastí, jež neleží přímo na Sella Rondě, počítejte s celodenním výletem v aktivním tempu
  • absolvovat lze po celou sezónu, v březnu ale na sjezdovkách do Pozza di Fassa počítejte s měkkým jarním sněhem
  • výlet zvládnou v pohodě i rodiny s dětmi, černé sjezdovky Vulcano a Ciampac lze objet po mírnější variantě nebo lanovkou

www.fassa.com

Legenda o Rosengartenu a králi Laurinovi

Před dávnými časy ležela vysoko v horách v klínu šedivých skal nádherná růžová zahrada (Rosengarten). Patřila mocnému trpasličímu králi Laurinovi, jehož lid z nitra hor dobýval zlato, stříbro a drahokamy. Jednoho dne se rozkřiklo, že vládce říše na řece Etsch hodlá provdat svou půvabnou dceru Simildu. Proto sezval všechny vážené muže zblízka i zdáli na velký turnaj, pouze Laurina nikoliv. Dotčený trpasličí král se přesto rozhodl na klání zavítat. Aby jej nikdo nespatřil, nasadil si neviditelnou čapku.
Jakmile Simildu mezi ostatními hosty zahlédl, na první pohled se do krásky zamiloval, posadil ji na koně a chvátal k horám. Ostatní rytíři se vydali po jeho stopách a záhy jej dostihli na úpatí Rosengartenu. Tu si Laurin připnul svůj kouzelný opasek, který mu propůjčil sílu dvanácti mužů, a pustil se do boje. Netrvalo dlouho a zjistil, že ani tak přesilu nepřemůže, narazil si opět neviditelnou čapku a uprchl do své růžové zahrady. Přesvědčen, že je v bezpečí před pronásledovateli, vůbec si neuvědomil, že ač se sám zrakům rytířů ukryje, prozradí jej pohyb květin, které na svém útěku rozvlní.
Princeznin vyvolený a jeho družina tak Laurina snadno odhalili a vzali do zajetí. Tehdy se trpasličí král rozzlobil na růže, jež jej zradily, naposledy se k nim otočil a svou milovanou zahradu navěky z posledních sil zaklel: Již nikdy – ve dne ani v noci – ji nespatří lidské oko!
V rozhořčení ovšem zapomněl na onen krátký čas, kdy noc předává vládu dni a den noci. Proto dodnes s východem a západem slunce na pár prchavých okamžiků růžová zahrada trpasličího krále Laurina ožívá a my ji můžeme spatřit v celé její někdejší kráse, než se opět ponoří do své kamenné nehybnosti.